Tradiční vydavatelský model je v krizi. Podle učitele a výzkumníka médií z britské Louhgborough university Václava Štětky média dlouhodobě nemohou počítat s příjmy z reklamy a musí se soustředit jak na budování předplatitelů, tak na další zdroje příjmů. Postupná transformace médií a zánik řady z nich však nejsou klíčovým problémem, kterým dramatická proměna digitálního světa v současné době přináší.

„Možná to krátkodobě zvětšuje byznys, ale do budoucna to nic neřeší,“ říká Libuše Šmuclerová o bezhlavém honu za kliky, který provádí některé mediální domy v Česku i ve světě. „Dnes jsme v situaci, ve které si technologické firmy díky svému datovému náskoku berou 60 procent a více inzerce, která v on-line prostředí je. Takže stále více bohatnou, mají stále více dat. A mají také čím dál větší společenskou sílu,“ popisuje Šmuclerová situaci klasických médií v podcastu.

Stala se mimoděk influencerkou a na twitteru ji sleduje už téměř sto tisíc lidí. Její sociální sítě mají obrovský dosah. Když se ruská invaze poprvé přiblížila k ukrajinským jaderným elektrárnám, byly její sítě hlavním informačním kanálem pro stovky tisíc Čechů. Přitom fyzička Dana Drábová dlouho odolávala – sítě si založila až po vstupu do politiky.

Je vášnivým obhájcem médií veřejné služby. Přesto ví, že zvlášť v našem prostoru to budou mít v budoucnu velmi těžké. Bitva nyní zuří nejen o jejich financování, řadě politiků vadí i jeho pořad. „Když politik prohlásí, že je ochotný zvednout ruku pro zvýšení poplatků za média veřejné služby, ale že má problém se dvěma entitami, kterými jsou Český rozhlas Plus a Václav Moravec, tak to jsem v dobré společnosti,“ říká Václav Moravec.

Dezinformace, fake news a propaganda nejsou prázdné fráze. Naopak. Obsah jim můžeme dát již jen příklady jejich využívání v historii. Ale můžeme se z historie vůbec poučit a přestat polopravdám a manipulacím věřit? „Neexistuje možnost, že by se dalo bez dezinformací a fake news žít. Je to součást našeho charakteru. Máte tady masmediální prostředky daleko jiné, než měl Gutenberg, a zároveň gramotnost. Ale gramotnost nikoli si odlišit informace, ale gramotnost si je přečíst a utvrdit se v nich. Jediná cesta je, aby ta gramotnost přestoupila z prosté četby do přemýšlení. A to je vlastně nemožné,“ říkají historici Michal Stehlík s Martinem GromanemProč jsou dezinformace součástí naší kultury odpradávna? Proč bylo 19. století kolébkou fake news? Jak s propagandou pracovali čeští komunisté? Mají se média regulovat a jak vůbec pracovat s dezinformacemi? Opravdu jsou řeči o potřebě kritického myšlení realizovatelné v praxi? A proč jsou Stehlík s Gromanem skeptici, pokud přijde řeč na naši gramotnost? Nejen tyto otázky zodpoví historici Martin Groman a Michal Stehlík.

Vojtěch Boháč projel stopem velkou část světa, nakonec vystudoval v Rusku, stal se novinářem a pracoval v médiích jak na Krymu při anexi Ruskem, tak v Moscow Times v době, kdy ještě mohly svobodně psát. Nyní jako šéfredaktor vede a rozvíjí projekt Voxpot. Českým čtenářům a divákům přináší velmi kvalitně a do hloubky zpracovaná témata, která se týkají především dění ve světě. Vhledem k okolnostem, nyní je hlavním tématem Ukrajina.

V době internetu se zdají být informace publikované médii zadarmo a pro všechny. Aby však mohla média fungovat a produkovat neustále nový a zajímavý informační obsah, potřebuji vydělávat peníze. Technika něco stojí, zázemí něco stojí a ani novináři nepracují zadarmo. Jak se tedy média uživí? Způsobů, jakým se toho snaží dosáhnout, je celá řada. My si je v následujícím videu společně projdeme.

Na internetu se každý den setkáváme s nepočítatelným množstvím informací, které formují to, jak vidíme svět, ve kterém žijeme. Jak ale rozeznat důvěryhodný web od toho nedůvěryhodného? V novém videu se dozvíte sedm otázek, které by si měl každý položit před tím, než začne nějakému zdroji informací důvěřovat.

Proč je rozhlas v Česku i po sto letech důležitým médiem. Jakou roli hrál v našich dějinách? Kdy měl podle proroků skončit a jakým způsobem předpovídala hudební stanice MTV jeho zánik? A proč posloucháme podcasty? Odpovědi nejen na tyto otázky se dozvíte v novém dílu Klíčů k médiím.

Před nástupem internetu se mluvilo o mocných masových médiích – tisku, televizi a rozhlasu. Specializovaní tvůrci mediálního obsahu, jako jsou novináři, měli totiž možnost oslovit miliony lidí z různých koutů světa téměř ve stejný okamžik. Digitální svět jedniček a nul ale přinesl radikální změnu. Dnes může být mediálním tvůrcem každý, a to, čeho dříve dosáhla jen ta nejznámější média, dnes zvládne ze svého telefonu s připojením k internetu téměř každý. Jak internet změnil novinářskou práci? O tom si řekneme ve videu.

Zpravodajství má poskytovat ověřené a nezaujaté informace veřejnosti. Jak ale novinář rozhodné, co je pro lidi relevantní informace, kterou by se měli dozvědět? Tvorba zpravodajského obsahu prochází procesem, který je postaven na takzvaných zpravodajských hodnotách. Co to je? To si povíme ve videu.

Denně novináři po celé planetě Zemi vytváří zprávy, kterými veřejnost zásobují informacemi o tom, co se ve světě děje. Jak ale vznikají zprávy? Co rozhoduje o tom, zda se o nějaké události bude informovat v médiích? A co když se stane nějaká nečekaná událost, jako teroristický útok nebo náhle zemře nějaká významná osobnost? O tom se dozvíte v novém díle Klíčů k médiím, tentokrát na téma zpravodajství.

Prodej tištěných deníků za posledních patnáct let klesl o sedmdesát procent. V době internetu, kdy máme v podstatě nepřetržitý přístup k informacím, nedává mnoha lidem smysl kupovat každé ráno noviny, aby si přečetli aktuální zpravodajství. Redakce proto hledají cestu, jak tištěná vydání zachránit. Jaké jsou možnosti? To se dozvíte v našem novém videu.

Co jsou to mediální domy? Co do nich spadá? Kdo vlastní česká média a proč? A jak do toho zapadá Česká televize a Český rozhlas? Na (nejen) tyto otázky naleznete odpovědi v novém dílu Klíčů k médiím.

Je na každém šprochu pravdy trochu? Víte co je dark posting a čím nás ohrožuje? Známe se lépe, než nás znají algoritmy? Sledujte Klíče k médiím a poznejte, co nám tají sociální sítě, které používáme.

Proč je důležité znát vlastníky českých médií? Jak bude vypadat televizní vysílání budoucnosti? Skončíme nakonec všichni na Netflixu?

Jak vypadalo první video, které se objevilo na youtube? Proč jsou sociální sítě plné nenávisti a hrubosti? Proč nám algoritmy vybírají příspěvky, které odpovídají našemu vidění světa? A co je vlastně cílem sociálních sítí?

Co jsou to metadata a co o vaší fotce prozradí? Proč novináři ověřují videa a fotografie z války na Ukrajině? Kde můžete najít všechny ověřené záběry z války? Sledujte Klíče k médiím.

Je možné upravit fotku, aniž byste do ní zasáhli? Víte, jak se vyrábějí neexistující davy lidí? Proč nejsou uprchlíci, jako uprchlíci. A hlavně, jak si ověřit, že fotka opravdu zobrazuje realitu?

Jak se úpravou fotografie šíří nenávist, jak to bylo s Okamurovými svaly a jak nás matou jednoduchým výřezem fotografie. A opravdu T. G. Masaryk varoval lidi před tím, co se dočtou na internetu?

Kdo se v Česku věnuje ověřování zpráv? Kam se podívat, když informace, které dostávám, vypadají divně? Je pravda, že v Česku ověřují zprávy i Francouzi? A v čem se ověřování zpráv liší? Sledujte nový díl projektu klicekmediim.cz.

Proč dezinformátoři rádi používají staré informace v novém kontextu? Je důležité znát jméno autora článku či strukturu redakce, ze které pochází? A jak vlastně funguje redakce, která vydává ověřená sdělení?

Jaký je rozdíl mezi fakty a názory? Je vůbec důležité, mezi tím rozlišovat, nebo už je to v 21. století jedno a dělají to jen staromilci? V čem je rozdíl mezi publicistikou a zpravodajstvím? Co je to gatekeeping? A na co bychom měli znát odpověď, pokud si přečteme zprávu?

Kdo šíří výmysly, dezinformace a fake news? Kolik procent Čechů je posílá do světa? Proč věří některým covidovým konspiracím až 40 procent lidí? A co je to vlastně králičí nora?

Co motivuje lidi, kteří šíří falešné, lživé či schválně upravené informace? Proč útočí na veřejnoprávní média? Jak pracují a co je jejich cílem? Pět důvodů, proč dezinformátoři (nejen na internetu) řádí.

Proč Britové nevěřili zprávám o koncentračních táborech a Američané měli za to, že jejich zemi napadli mimozemšťané? Dezinformace a hoaxy tu s námi jsou odpradávna, jen dnes jsou díky internetu víc vidět. Jak se v minulosti šířili a čemu všemu lidé věřili? Sledujte Klíče k médiím.

Adam Martinec svým krátkým snímkem „Dezinformace“ upozorňuje na šíření a vnímání neověřených informací, kde i v rámci rodiny mohou například rodiče či prarodiče pod vlivem samoty, tlaku sociálních sítí a strachu vážně podlehnout nejrůznějším fake news.

Ondřej Erban ve svém krátkém snímku „Ztracený čas“ poukazuje na enormní trávení času u počítačů a na mobilech. A protože takto strávené okamžiky nám do offline světa nikdo nevrátí, nezbývá než s tím začít něco dělat.

Kdo to je v současné době novinář? Je to každý z nás, který vyrábí a publikuje obsah? A je vystupování influencerů na sociálních sítích žurnalistika, nebo problém? Kdo zodpovídá za obsah, který vyrábějí blogeři? Sledujte Klíče k médiím!

Dezinformace, hoaxy, fake news… Jsou to prázdná slova bez obsahu, nebo je důležité se v nich vyznat? Proč máme znát i slova jako lež, klam, blud, podvod a nezaměňovat je s fake news? A je země placatá a injekční stříkačky s HIV jsou opravdu v sedadlech městské hromadné dopravy? Sledujte Klíče k médiím!

Nikdy nemůžeme zcela zabránit tomu, aby nám někdo podsunul nějakou lež, dezinformaci a minimálně realitu alespoň trochu neohnul. Když však budeme pečlivě vybírat zdroje, ze kterých čerpáme, budeme vnímat, kdo je autorem, případně které médium informaci přineslo, budeme se rozhodovat na základě relevantních podkladů. Když si budeme myslet, že jsme to přeci četli na internetu, nebo někde na sítích, dobrovolně se stáváme součástí davu.

Stýkáme se s lidmi, s nimiž je nám dobře, kteří mají podobné zájmy a názory jako my. A to jak v reálném, tak virtuálním světě. Proč bychom se přeci měli s někým neustále jen přít. Je to pohodlné, ale je to i přínosné? Co se stane, když se ocitneme v bublině?

Proč se dezinformace rychle šíří a jaké škody jsou schopné způsobit? Jak se jim bránit a proč jsou záměrně šířené lži pro nás velmi nebezpečné? A jaká je vlastně rozdíl mezi omylem, lží a dezinformací. A co je to hoax?

Která část našeho mozku je plazí a proč ovlivňuje naše chování a jednání? Svůj názor si často tvoříme rychle a pod vlivem emocí. S každou novou informací, kterou vstřebáváme, zažíváme doslova lásku na první pohled.

Petr Matouš bojoval v Afghánistánu i Mali. Teď bojuje v Česku proti nepříteli, jež se skrývá ještě lépe a bojuje úplně jinými prostředky. Šéfuje boji proti hybridním hrozbám a dezinformace, jsou jednou z účinných zbraní. Proč jsou tak nebezpečné, jak je rozpoznáme a lze se jim vůbec ubránit?