Česko hledá elektrárnu

„Řeknu vám, že na tom nejlépe vidíte ten pokrok. Já pamatuji, že touto dobou se vždy ve vsi objevil dráteník ze Slovenska. A dneska, panečku, jaderná energie.“ Ne nadarmo otevírá moderátor Karel Kašák závěrečný díl druhé řady Česko hledá elektrárnu ON TOUR parafrází předsedy JZD z filmu Vesničko má středisková. Zatímco česká energetika zaspala dobu a řítí se do bezprecedentní krize, ta slovenská už je takřka dekarbonizovaná. A vděčí za to jádru, obnovitelných zdrojů má ještě méně než my. Díky spuštění třetího bloku jaderné elektrárny Mochovce dosáhlo Slovensko už vloni po 16 letech soběstačnosti ve výrobě elektřiny, letos si bude moci dovolit vypnout poslední uhelnou elektrárnu a až příští rok spustí čtvrté Mochovce, bude mít podobně jako Francie impozantních 70 % produkce z jádra. Že má výstavba zpoždění přes 30 let? Úšklebek není na místě, temelínská trojka a čtyřka se ani nezačaly stavět (byť se s nimi od začátku počítalo!) a v následujících letech se o to horko těžko teprve budeme snažit… Vodní elektrárnu Gabčíkovo s instalovaným výkonem 720 MW pak můžeme našim východním sousedům opravdu jen závidět. Poslední díl cestovatelské řady naší reality show však nabízí mnohem víc, než jen inspirativní pohled na energetiku. Navštívili jsme také „polovypnutou“ hliníkárnu Slovalco, jedinou na území někdejšího Československa. Před rokem a půl musela po 70 letech kvůli vysokým cenám elektřiny zastavit primární výrobu hliníku a propustit skoro dvě třetiny zaměstnanců. Od té doby pouze recykluje a je symbolem evropské ekologické politiky, která zatím nevede k dekarbonizaci, ale deindustrializaci Evropy.

Offshore větrníky v Severním moři. Nikomu nevadí, vyrábějí více a pečuje o ně sám Poseidon! Když se hádáte v hospodě o tom, který energetický zdroj je nejčistší, větrné elektrárny na moři dost často padnou na stůl jako poslední rozhodující trumf. Nacházejí se mnoho kilometrů od nejbližší zástavby, s rybami se kamarádí, protože jim poskytují úkryt před rybáři, a roční využití instalovaného výkonu dosahuje famózních 50 %! Přesto zájem o aukce na výstavbu nových větrných parků po celém světě upadá, a to kvůli rostoucím investičním nákladům. Vítejte na farmě Horns Rev 2 v Severním moři, kde jsme pro vás natáčeli naprosto exkluzivně předposlední reportáž řady ON TOUR Česko hledá elektrárnu. Až do poslední chvíle jsme netušili, zda nás vezmou přímo k vrtulím, protože při silnějším větru (který zde vane poměrně pravidelně) to možné není. Nakonec jsme měli štěstí, a tak si můžete opět vychutnat spoustu unikátních dronových záběrů. A pozor! Podíváme se i na servisní platformu, na níž nocují technici při pravidelných opravách turbín a dalších technických zařízení. Jaká je budoucnost offshore větrné energetiky v Severním moři? Nemůže mít přeci jen tak obrovské množství větrníků dopad na proudění větru? Umí Karel plavat? A kdy a kde vznikne první česká offshore farma?

Němci dokázali na Lužici vytvořit turistický ráj i novodobou divočinu. Bezemisní uhelku jim zatrhli aktivisté Die Sukzession. To je to nejdůležitější německé slovo, které si náš moderátor Karel osvojil při dalších toulkách nazvaných Česko hledá elektrárnu ON TOUR. Krajina mezi Berlínem a Drážďany se proměnila z uhelného Mordoru na největší umělou jezerní oblast v Evropě. V jarním rozpuku tam náš štáb ovšem rozhodně nevyrazil za turistickými atrakcemi (byť Karel by úplně nesouhlasil) – ale za novodobou divočinou, která prošla přirozenou obnovou, neboli sukcesí. Dle biologických průzkumů v této oblasti žije téměř 70 % všech obojživelníků, kteří se vyskytují v Německu a jsou vesměs v červených seznamech. Vyskytuje se zde také přes 670 druhů divokých včel, vos a mravenců. A samozřejmě i vlk! Jak moc se inspirujeme tímto nesporným úspěchem v Česku? Dáme také víc prostoru přírodním procesům oproti klasické technické rekultivaci? Máte-li občas pocit, že v Kocourkově žijeme jen my a všude kolem se chovají racionálně, příběh o Schwarze Pumpe vás vyvede z omylu. V areálu této uhelné elektrárny Němci před patnácti lety pod vedením švédské společnosti Vattenfall spustili pilotní jednotku spalující uhlí za přísunu čistého kyslíku. To by samo o sobě nebylo až tak převratné – ovšem díky tomuto technickému řešení bylo poměrně snadné zachytávat oxid uhličitý a následně ho ukládat do podzemí. Čímž by se vyřešil největší problém uhlí – emise CO2. Jenomže projekt nakonec skončil neslavně. A hádejte, kvůli komu.

Jestli tu uhlíkovou neutralitu někdo dá, bude to Island. Ale příroda si o tom myslí svoje. Věděli jste, že Island má „na hlavu“ suverénně nejvyšší spotřebu elektřiny na světě? A napadá vás, čím by to tak mohlo být? Když se zeptáte samotných Islanďanů, spekulují o vytápění, elektrických autech či dokonce těžbě bitcoinů. Jen málokdo tuší, že 80 % spotřeby na ostrově připadá výrobu hliníku – ano, toho hliníku, který může hrát poměrně zásadní roli v dekarbonizaci (ostatně už český génius Jára Cimrman před více než sto lety prorokoval, že budoucnost patří aluminiu). Tvůrce seriálu Česko hledá elektrárnu zaujala návštěva Islandu natolik, že z ní vznikly dvě strhující reportáže. Zatímco ta první se věnovala převážně proslulým geotermálním elektrárnám, ta druhá vypráví o vodní energetice a také o překvapivě komplikované cestě Islandu k uhlíkové neutralitě. Jak dlouho to trvalo, než Islanďané dosáhli téměř stoprocentního podílu obnovitelných zdrojů ve výrobě energie? Proč si jeden z nejzelenějších národů na světě zvolil jako cíl pro dosažení uhlíkové neutrality až rok 2040? Jak dopadl náš moderátor Karel, když vylezl na probuzenou sopku Fagradalsfjall? Kolik emisí vylétlo z vulkánu při nedávných erupcích? A co si to vůbec ta příroda dovoluje, když máme tak precizně připravené plány, jak snížit emise skleníkových plynů? Jak to aktuálně vypadá v evakuovaném Grindavíku a hlavně pod ním, to se z reportáže pochopitelně nedozvíte, protože jsme natáčeli už na konci června. Pokud stejně jako my sledujete se zaťatými palci boj Islanďanů se stoupající podzemní řekou magmatu, doporučujeme navštívit twitterový účet geologa Petra Brože.

Čistá islandská energetika. Nepřenositelný unikát, nebo přeci jen inspirace pro ČR? Elektřinu vyrábějí jako téměř jediní na světě pouze z obnovitelných zdrojů a teplo je tu tak levné, že si mohou dovolit vytápět chodníky! V rámci druhé řady ON TOUR seriálu Česko hledá elektrárnu jsme vyrazili na Island a natočili jsme tak fascinující záběry a rozhovory, že z toho vznikly rovnou dva díly! V tom prvním se podíváme do dvou geotermálních elektráren. Unikátní jsou obě. Hellisheiði je největší na ostrově a v její blízkosti nedávno začali zachytávat oxid uhličitý přímo ze vzduchu a ukládat ho do podzemí (zde vzpomeňme na slova nejmenovaného českého premiéra: kdo z vás to má?). Druhá elektrárna Svartsengi jako první na Islandu začala v 70. letech vyrábět v kombinovaném cyklu elektřinu a teplo pro centrální zásobování teplem. To však zdaleka nejsou jediné dvě komodity! Z odpadních produktů dokážou Islanďané provozovat jedno z nejexkluzivnějších geotermálních koupališť na světě (Blue Lagoon), nebo vyrábět metanol. Jak vlastně funguje taková velká geotermální elektrárna? Co si o energii z nitra země myslí samotní Islanďané? A kolik fosilních paliv a peněz díky ní ušetřili? To vše vám prozradíme v prvním dílu. Jak dopadne aktuální vulkanické drama, které se odehrává právě na poloostrově Reykjanes, to se v něm samozřejmě nedozvíte, protože naše natáčení proběhlo už v létě. Nyní bedlivě sledujeme islandské weby a sociální sítě a pevně věříme, že probuzená sopka Fagradalsfjall nabídne pouze nevšední ohnivou podívanou a ne škody na zdraví i majetku obyvatel.

Španělé se mohou chlubit elektrárnou jako z vesmírných filmů. Jak funguje unikátní „moře zrcadel“? První česká energetická reality show Česko hledá elektrárnu tentokrát zavítala do Španělska, konkrétně do Sevilly. Právě zde se totiž nachází unikátní termosolární elektrárna, která se skládá ze 120 000 panelů, které odrážejí sluneční paprsky na věž umístěnou uprostřed. Jak toto unikátní zařízení funguje? A kde Španělé získávají elektřinu, když právě nesvítí slunce? Podívejte se s námi.

K čemu všemu se dá využít taková spalovna komunálního odpadu? První česká energetická reality show Česko hledá elektrárnu vyrazila pro inspiraci za naše hranice, konkrétně do Dánska. Originální kodaňská spalovna Amager Bakke má na své střeše 450 metrů dlouhou sjezdovku, vnější plášť budovy zase zdobí 85 metrů vysoká horolezecká stěna. Spalovna je hitem u turistů, ale také u architektů. A zároveň je velmi ekologická. Co všechno brání podobné výstavbě v Česku?

V Česku je často opomíjena v době, kdy se diskutuje o solárních panelech a větrných turbínách, a když už se o ní mluví, často vzbuzuje obavy. Jak geotermální vrty vypadají a fungují? Proč je legislativa ohledně nich komplikovaná? Kde v Česku je tento způsob energie rozvinutý? A jaký názor mají obyvatelé jednoho severočeského města, kde se tato otázka stala ožehavým tématem? Sledujte nový díl první energetické reality show Česko hledá elektrárnu.

Česko má zatím pouze čtyři zařízení na energetické využití odpadu. Mnoho dalších je ve fázi projektů, ty však mají jedno společné – naráží na odpor veřejnosti a ekologických organizací. Co je pravdy na údajných toxických emisích? Hrozí riziko pro zdraví? A je spalování odpadu lepší než spalování uhlí?

Víte, co je to vírová elektrárna? Jde o u nás nepříliš známý „zelený“ způsob získávání elektřiny. A také nepříliš rozšířený. Konkrétně u nás je unikátem vírová elektrárna v Benešově u Semil. Nejen na ní se podíváte v dalším dílu energetické reality show Česko hledá elektrárnu.

V Litomyšli stojí unikátní bioplynová stanice, která dokáže produkovat biometan. Provozuje ji místní zemědělské družstvo a vidí tu v tom velký potenciál. Co na to říkají místní? A smrdí to? Odpovídáme v letním speciálu energetické reality show Česko hledá elektrárnu.

V posledních letech jsme svědky rostoucí popularity tepelných čerpadel. Venkovní jednotky jsou stále častější u rodinných domů, a dokonce se objevují i v bytových domech. Avšak co když tento nový a efektivní systém začne obtěžovat okolí? Toto téma je hlavním bodem dalšího dílu první energetické reality show Česko hledá elektrárnu.

V Česku se momentálně ukládají pouze dvě procenta vyrobené elektřiny. Proč je to tak složité? Existují možná řešení, která se zdají bizarní, jako například „sjezdová“ elektrárna, kterou jsme sami vyzkoušeli v Krkonoších. Dále jsme se podívali na dobře známou přečerpávací elektrárnu Dlouhé stráně a zkoumali, zda by řešením mohlo být odříznout další kopec. Jaký názor na takový plán mají místní obyvatelé? Všechny tyto otázky budou prozkoumány v pořadu Česko hledá elektrárnu!

Rok 2022 v Česku přinesl další solární vzestup. Během prvního pololetí bylo po celé zemi připojeno téměř deset tisíc nových solárních elektráren, což představuje nárůst téměř o dvě stě procent. Nicméně pokud vezmeme v úvahu počet obyvatel, na chvostu v obou kategoriích je mezi tuzemskými regiony jednoznačně Praha. Rozvoji solární energetiky v metropoli brání zejména památkově chráněná území. Jaké jsou však názory samotných Pražanů? A jak reagovali, když jsme jako experiment nainstalovali fotovoltaické panely na kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na Jiřího z Poděbrad?

Vítr vnímáme jako zdroj energie budoucnost. Podle některých studií by v Česku mohl pokrýt až třetinu celkové elektřiny. To zní nadějně, v současnosti však máme v Česku jen asi 200 větrných elektráren, z nichž většina byla postavena před rokem 2010. Výstavba větrné elektrárny trvá kvůli různým byrokratickým zdržením i více než čtyři roky. To ale není jediná překážka. Mnoho lidí podporuje větrníky, ale pouze tehdy, pokud nejsou umístěny přímo v jejich okolí. Na Vysočině jsme se rozhodli oslovit tamní obyvatele a získat jejich názory na toto téma. Toto je první díl nové energetické reality show Česko hledá elektrárnu.