Česko hledá elektrárnu

Česko hledá elektrárnu

Česko hledá elektrárnu. Značka: spěchá. Nízkoemisní a stabilní provoz nezávislý na počasí výhodou. Energetika prochází bezprecedentní revolucí, o jejíž konkrétní podobě toho zatím moc nevíme. Jisté je jen to, že to nebude snadné, levné ani rychlé. Jaký mají potenciál a limity moderní technologie? Lze některé elektrárny, které se již úspěšně prosadily na trhu, považovat za samospasitelné? Nebo budeme muset najít vhodnou kombinaci zdrojů? První česká energetická reality show hledá odpovědi právě na tyto otázky. Vydejte se s moderátorem Karlem Kašákem do českých i zahraničních elektráren a udělejte si vlastní názor! A protože neodmyslitelnou součástí každé epizody jsou ankety, můžete ho rovnou konfrontovat s názory lidí na ulici.

Poslouchejte na podcastových platformách

Němci dokázali na Lužici vytvořit turistický ráj i novodobou divočinu. Bezemisní uhelku jim zatrhli aktivisté Die Sukzession. To je to nejdůležitější německé slovo, které si náš moderátor Karel osvojil při dalších toulkách nazvaných Česko hledá elektrárnu ON TOUR. Krajina mezi Berlínem a Drážďany se proměnila z uhelného Mordoru na největší umělou jezerní oblast v Evropě. V jarním rozpuku tam náš štáb ovšem rozhodně nevyrazil za turistickými atrakcemi (byť Karel by úplně nesouhlasil) – ale za novodobou divočinou, která prošla přirozenou obnovou, neboli sukcesí. Dle biologických průzkumů v této oblasti žije téměř 70 % všech obojživelníků, kteří se vyskytují v Německu a jsou vesměs v červených seznamech. Vyskytuje se zde také přes 670 druhů divokých včel, vos a mravenců. A samozřejmě i vlk! Jak moc se inspirujeme tímto nesporným úspěchem v Česku? Dáme také víc prostoru přírodním procesům oproti klasické technické rekultivaci? Máte-li občas pocit, že v Kocourkově žijeme jen my a všude kolem se chovají racionálně, příběh o Schwarze Pumpe vás vyvede z omylu. V areálu této uhelné elektrárny Němci před patnácti lety pod vedením švédské společnosti Vattenfall spustili pilotní jednotku spalující uhlí za přísunu čistého kyslíku. To by samo o sobě nebylo až tak převratné – ovšem díky tomuto technickému řešení bylo poměrně snadné zachytávat oxid uhličitý a následně ho ukládat do podzemí. Čímž by se vyřešil největší problém uhlí – emise CO2. Jenomže projekt nakonec skončil neslavně. A hádejte, kvůli komu.