Ignorování ztrát v síti i požadavků na výkonovou rezervu, rozpory s daty ERÚ a ČSÚ, vydávání akumulace za klasickou výrobu či nadhodnocování ročního využití OZE. Takovými a mnohými dalšími neduhy trpí tzv. model SEEPIA, z nějž vychází nově připravovaná Státní energetická koncepce (SEK).

Tvrdí to analýza, kterou pro Ministerstvo financí zpracovali experti z ČVUT. Zveřejněna nikdy nebyla, platforma Vysoké napětí ji však má k dispozici a v zájmu transparentní a vyvážené diskuze o budoucnosti české energetiky si ji dovoluje okomentovat a v plném znění publikovat.

Odborná analýza pro MF ČR s podtitulem Ověření návrhu aktualizace SEK 2024 posuzuje předfinální verzi nejdůležitějšího strategického dokumentu české energetiky z hlediska energetické bilance i ekonomického modelu. Vysoké napětí vzhledem k svému zaměření klade důraz na tu část oponentury, která se věnuje elektroenergetice.

„Vzhledem k problémům definičním a chybám v užití dat by dokument při korektním oponentním řízení vlastně neobstál ani jako kvalifikační (magisterská či bakalářská) práce na veřejné vysoké škole, protože nerespektuje zavedené oborové přístupy a definice,“ konstatují autoři a s odkazy na primární zdroje a odborné studie upozorňují na spoustu zásadních nesrovnalostí v modelu SEEPIA.

Experti ČVUT v první řadě zpochybňují již vstupní parametry. Pro výchozí rok 2019 uvažuje SEEPIA konečnou spotřebu elektřiny ve výši 57,8 TWh, což je o 7,1 % méně, než uvádí ERÚ (62,3 TWh), a téměř o 10 % méně, než uvádí ČSÚ (63,79 TWh). Příčina tkví v zanedbání celkových ztrát v přenosové a distribuční soustavě, které však reprezentují nezanedbatelných 4,5 TWh. To pro představu odpovídá roční výrobě dvou velkých uhelných elektráren. O takové množství elektřiny SEEPIA podhodnocuje spotřebu, kterou bude nutné pokrýt.

Roční využití instalovaného výkonu pro fotovoltaické a větrné elektrárny pak SEEPIA odvozuje z evropské metodiky ENTSO-E, která oproti českým klimatickým podmínkám počítá s minimálně o 10 % vyššími hodnotami. U fotovoltaik uvažuje 1 090 hodin, při zohlednění střešních instalací, které nejsou optimálně orientované k slunci, jde však reálně jen o 950 hodin. U větrníků kalkuluje 2 300 hodin, v českém prostředí však v praxi dosahují jen 2 000 hodin. Autoři sice připouštějí, že za stávající situace to ještě nemusí hrát tak významnou roli, jedním dechem však dodávají, že při předpokládaném rozvoji OZE v budoucnu už ano.

SEEPIA dále zcela ignoruje krácení výroby OZE, které hrozí zejména v jarních a letních měsících. Experti ČVUT odhadují, že při úrovni 12 GW ve fotovoltaice může provozovatel soustavy omezit až přes 2 TWh výroby za rok. Rozšířením bateriových úložišť lze přitom z kapacitních důvodů tento fenomén pouze zmírnit, nikoliv eliminovat. Tvůrcům oponentní analýzy také vadí, že SEEPIA pracuje s vybíjením bateriových úložišť jako s běžnou výrobou, byť jde fakticky jen o časový posun spotřeby.

Dále upozorňují na ekonomicky nerealistické modelování provozu plynových elektráren: „Roční využití plynových zdrojů je až do roku 2035 extrémně nízké a odpovídá tak nízké dovozní závislosti ČR na plynu. Takto nízké využití plynových zdrojů z nich činí zcela neekonomicky provozované zdroje, které investoři bez extrémní podpory investiční nebudou stavět a provozovatelé bez provozní podpory provozovat.“ Mezi další nedostatky modelu SEEPIA patří škálování výkonu jaderných elektráren bez ohledu na reálnou dimenzi konkrétních plánovaných zdrojů a také uvažování nesmyslně nízkého uhelného výkonu, který by nedokázal uživit ekonomiku lomů.

Tým z ČVUT se zabývá i disponibilitou stabilního výkonu v nejzatíženější zimní části roku a schopností pokrýt maximální zatížení. Na rozdíl od modelu SEEPIA dospívá k názoru, že bez uhlí v roce 2030 bude soustavě při delší „Dunkelflaute“ chybět minimálně 2 500 MW. Přitom upozorňuje na to, že deficit bude ve skutečnosti vyšší, protože některé zdroje mohou být v odstávce a jiné vyčleněny na služby výkonové rovnováhy. „Pravděpodobnost, že všechny instalované stabilní zdroje budou plně k dispozici a se jmenovitým výkonem je prakticky nulová. Z tohoto důvodu je nezbytné mít k dispozici v soustavě vyšší výkon (cca o 20 %).“

V důsledku všech výše uvedených nepřesností model SEEPIA významně podhodnocuje závislost Česka na dovozech i klíčové parametry zdrojové přiměřenosti. Ukazatel LOLE (Loss of Load Expectation), který udává, kolik hodin v roce nebudeme schopni pokrýt poptávku výrobou ani dovozem, má podle nejnovějšího evropského hodnocení zdrojové přiměřenosti ERAA v roce 2028 v Česku dosáhnout 20 hodin. SEEPIA přitom v roce 2025 prognózuje 0 hodin a v roce 2030 hodinu.

Experti z ČVUT v této souvislosti upozorňují na to, že nárůst ukazatele LOLE nemá lineární závislost a že už pokles rezervy o cca 8 % může vést k jeho nárůstu z nuly až na 1000 hodin v roce. „Proto i relativně malá chyba v řádu jednotek procent, pokud se nacházíme blízko ohybu křivky LOLE, může vést k rapidnímu zhoršení bezpečnosti dodávek i stability soustavy.“

V ekonomické části kolektiv autorů zpochybňuje tvrzení, že OZE zlevňují elektřinu, s tím, že to platí pouze při jejich nízkém podílu v energetickém mixu a že při zohlednění nákladů na stabilitu a rozvoj sítí koncová cena elektřiny naopak roste. Upozorňuje přitom na to, že teorie levných OZE vyplývá běžně jen z omezeného pohledu investora přes investiční náklady (LCOE).

„Argumentace nízkými LCOE je stejná, jako když se z ceny sýra bude prezentovat jen cena mléka potřebného k jeho výrobě. Žádné jiné výrobní náklady, žádné mzdy, žádné obaly, žádná doprava sýra do obchodu, žádná reklama ani skladování či ztráty neprodaných prošlých výrobků.“

Analýza také rozebírá čím dál rozšířenější fenomén záporných cen elektřiny a s ní související kanibalizaci fotovoltaik. „Důsledkem i důkazem, že jde o reálný systémový problém je, že investoři dnes chtějí nejen investiční podporu, ale opět i podporu provozní, protože již na ně začíná dopadat efekt kanibalizace.“

Experti ČVUT na několika místech kritizují model SEEPIA za to, že vůbec neřeší nejen druhotné náklady v elektroenergetice, nerovnoměrné rozložení deficitů a extrémních cen v průběhu roku, ale ani nezbytnou reformu tarifního systému, který by při zachování stávajícího stavu disproporčně postihoval hlavně chudší obyvatelstvo.

„Jeden z nejproblematičtějších aspektů SEK i MAF 2023 spočívá v optimismu ohledně dostupnosti dodávek elektřiny ze zahraničí v kritickém zimním období. Bohužel nikde není provedeno zhodnocení ekonomických a bezpečnostních rizik vzhledem k tomuto předpokladu. Teoretická dostatečnost dovozních přenosových kapacit nezaručuje dostupnost elektřiny za rozumnou cenu. Viz počátek listopadu 2024 a ceny elektřiny dosahující 800EUR/MWh a zapnutí i zdrojů spalujících mazut.“

Součástí analýzy ČVUT je rovněž modelování změny obchodní bilance Česka v roce 2030 na základě cenové, výrobní a spotřební křivky v referenčních letech 2019-2024. Při scénáři bez uhlí i nového plynu simulace prognózuje zhoršení roční bilance o 50 miliard korun. Výpočet si přitom může každý ověřit pomocí veřejně dostupné aplikace app.energy-mix.cz.

V závěru autoři vyzývají ke změně přístupu k tvorbě SEK s tím, že je třeba „hledat mezi přípustnými řešeními takové, které minimalizuje společenské náklady a zmapovat bezpečnostní, nákladová i materiálová rizika variant.“ Jako příklad dobré praxe ekonomického hodnocení uvádějí materiál Futurs énergétiques 2050 od francouzského provozovatele přenosové soustavy RTE. Experti ČVUT si všímají pozoruhodného faktu, že Francouzi dospěli k opačnému závěru, než k jakému spěje česká SEK: velkorysá kombinace jádra s OZE jim vyšla jako naprosto neekonomická.

„Domníváme se, že právě tento zcela opačný výsledek je dán chybnou metodologií a přístupem SEK/SEEPIA, která zahrnuje hypotetické multiplikační efekty, aniž by naopak správně posoudila vliv nákladovosti povolenek na straně plátců a souvisejících vícenákladů zvolené cesty energetické transformace či rozvoje.“