Všechno má cenu
Žádný politik prý nechce dvouokého ekonoma. Protože namísto rady se mu od něj vždy dostane „z jednoho pohledu tak, pane ministře, z druhého tak“. Ale dva dvouocí ekonomové už se mohou dobrat ekonomických pravd - obzvlášť, když se neshodnou na míře lidské racionality. Petr Koblovský a Petr Bartoň komentují ekonomický vývoj. Iracionální i racionální.
John Stuart Mill ve svém slavném spisku O svobodě apeluje, abychom neustrnuli příliš na současné módě a současném poznaní. Někdo by mel průběžně testovat alternativy, třeba i se siderickým kyvadélkem. Už jen proto, abychom si ověřili, že tudy ne, přátelé. Ale veřejný prostor je někdy zahlcován senzacechtivostí, kdy se na lidi s divnými názory díváme tak, jako se v 19. století chodili dívat třeba na Sloního může. Kde leží hranice mezi ověřováním trvanlivosti pravdy, a normalizovaným nijak nepodložených tvrzeni? A jaká je pak role toho, kdo lidi s nestandardními tvrzeními zpovídá?