Proč podnikatelé opouští republiku a se soudci není radno si zahrávat

MP & VP

Praha 15. srpna 2023

Emoce spojené se změnami zákonů a nařízení, postupem státních úřadů či projevy členů vládního kabinetu, ventilujeme různým způsobem. Ve zlatých časech old school žurnalistiky bychom napsali rozhořčený dopis do novin, před covidem a inflací bychom si zanadávali v hospodě, nyní si ulevíme hlavně sociálních sítích. Jsou však i takoví, kteří napíší blog.

Troufáme si tvrdit, že nejčtenějším firemním blogem těchto dní bude vyjádření majitele české firmy Wedos Josefa Grilla o tom, proč chce přestěhovat své společnosti do zahraničí.

Celý text Josefa Grilla si můžete přečíst zde. Je to dlouhé, nečekejte žádnou propracovanou novinařinu, ale upřímný vzkaz od podnikatele vládě. Vzkaz, který poměrně výstižně popisuje pocity velké řady majitelů firem, se kterými se potkáváme.

Meritem textu je bizarní vyvlastnění pozemku jeho prosperující IT firmy. On ho potřebuje pro datacentrum, stát pro silnici. Problém není v samotném vyvlastnění, ale v ceně, kterou za pozemek podnikateli úředníci přiřkli. I bez hlubší znalosti věci je to na první pohled neuvěřitelná záležitost.

Pro člověka nezataženého do sporu o pozemek je však zajímavější druhá pasáž textu, ve které Grill podává argumenty, proč vlastně v Česku nemá smysl podnikat a proč firmy převede ven. Není to korupce, ani dlouhé lhůty pro všechno, či dotace, a vlastně ani daně. V kostce řečeno, je to neustálá změna prostředí, ve kterém se podnikatelé pohybují. Často nepochopitelná, často protlačená tou či onou lobby. Ale hlavně, neustálá.

Stačí se podívat na zprávy posledních dní, co všechno nejrůznější úředníci a politici vpašovali do dalšího balíku změn, které bude další vláda konsolidující finance protlačovat. Když vytkneme před závorku záměr upravit rodná čísla takovým způsobem a s vynaložení takových nákladů, že to budí hrůzu, zděšení a smích zároveň (pokud žijete v domnění, že Piráti od toho ustoupili, vězte, že na tom pilně pracují dál, jen potichu), tak si politici vezmou na paškál například fungující dětské skupiny, či majitele veteránských aut. Ke změnám dochází, i když je současný stav naprosto vyhovující a nikdo, kromě úzké lobby, po úpravách nevolá.

Podle nás by pomohla jednoduchá věc. Pokud by každý ministr dostal na volební období od premiéra za úkol připravit a prosadit tři klíčové věci, které posunou naši zemi vpřed, šli bychom vpřed. Stovky a tisíce dalších úprav, které na něj poradci či úředníci valí, by prostě ignoroval.

Vládu po vládě - středové, pravé, levé, je to však opačně. Ta touha, chrlit neustále nějaké změny a připravovat novely zákonů už v době přijímání samotných zákonů, je až chorobná. Mnohem víc to škodí, než pomáhá.

Neradno si zahrávat se soudci

Rozhodnutí Roberta Fremra, že se nebude ucházet o místo ústavního soudce, je možná mediálně vděčné, ale především vyvolává pnutí v justiční a politické komunitě. Jak jsme psali minule, nikomu se zatím nepodařilo prokázat, že by Fremr o své minulosti lhal, ale to už teď nehraje roli.

V justiční komunitě Fremrův krok jen zvýšil napětí. Není to totiž první odborník, který se na soud poněkud překvapivě nedostal. Nejvíce nominací od krajských soudů měl právě Fremr společně s místopředsedou Nejvyššího soudu Romanem Fialou. Dalším skvělým odborníkem, jehož eliminace vyvolala v právnické obci velkou nespokojenost.

Nespokojenost však roste nejen mezi soudci, ale i mezi politiky. Už minule jsme vám psali, že ve vládě, a především u ministra spravedlnosti Pavla Blažka panuje velké rozčarování, že místa zaujímají téměř výhradně liberálové namísto konzervativců.

Jména, která se objevují nyní, jsou nicméně také liberálové – Pavel Uhl, Tomáš Němeček či Jiří Přibáň. V Senátu vládnou sice liberální senátoři, ale nepodceňujme konzervativní kliku. S odstoupením Fremra každopádně může začít zkoumání minulosti šéfa Ústavního soudu Josefa Baxy, který byl rovněž komunistickým soudcem.

Pandořina skříňka byla otevřena a čeká nás s více než 30letým zpožděním hon na komunistické soudce. Na druhé straně, pozitivní zpráva je, že bude velmi těžké, téměř nemožné, na významná místa bývalé komunistické soudce protlačit.

Off shore vítr vs. velryby

Zatímco americká kina i domácnosti dobyl nízkonákladový film Sound of Freedom, který vypráví o děsivém obchodování s dětmi, chystá se nejen do kin další snímek, jenž může otřást veřejnou důvěrou ve státní instituce. Sound of Freedom kritici spojují s konspirační teorií QAnon, což má sice zatraceně daleko k pravdě, ale jen to ukazuje, jak hluboce rozdělená americká společnost je. Satanistické pedofily nicméně vystřídá větrná energetika a dá se čekat mnohem větší dopad.

Za dokumentem totiž stojí nezisková organizace Pro Publica, která je mimochodem prvním online portálem, který obdržel Pulitzerovu cenu, získala jich zatím šest (navíc redakce je složena z reportérů, které mají Pulitzery ze svých předchozích působení).

V liberální části americké společnosti má tato malá organizace sídlící ve skromných prostorách v Soho obrovský vliv. Médium financováné miliardáři Sandlerovými a řadou vlivných amerických nadací supluje pro část americké veřejnosti veřejnoprávní média a Pro Publicou zpracovaná témata mívají významný dopad.

Kromě této organizace na filmu pracuje i jeden z autorů Twitter Files Michael Shellenberger.

Zatím jen z náznaků víme, že film má dokazovat propojení mezi úmrtím velryb a výstavbou velkých větrných parků na moři. Troufáme si tvrdit, že kredit Pro Publicy bude mít na budoucí vnímání tématu zásadní vliv.

Toto je váš nový textový blok a v něm první odstavec.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.

MP & VP

Newsletter

Odebírejte naše další newslettery