Civilizační fórum 56

Miroslav Bárta, 26. července 2024

Starověké olympijské hry – když ustaly války…

Antické hry, které se konaly každé čtyři roky v Olympii, hry, na jejichž základě se zrodily ty proslulé novodobé, představovaly vrchol starověké řecké civilizace. Od počátku se konaly jen a pouze v posvátné Olympii a vyvíjely se a konaly po staletí. Ze skromných počátků se staly velkolepou podívanou, která uchvacovala a fascinovala celý středomořský svět. Tyto hry byly více než atletickými soutěžemi; byly kulturním a politickým kolbištěm, příležitostí vyjadřovat zbožnost a v neposlední řadě jakýmsi kadlubem upevňujícím myšlenku kalokagathie – kombinace zdravého ducha a těla. Právě začínají letní olympijské hry v Paříži; připomeňme si tedy něco z her, které se zrodily před téměř třemi tisíci lety a staly se předlohou novodobého olympijského hnutí.

Pište na autori@datarun.cz

Dějiště: jen a pouze Olympie

Řecká Olympie se nachází v úrodném údolí řeky Alfeus na západě Peloponéského poloostrova. Olympie byla ve starověkém Řecku unikátním posvátným místem, kde byl uctíván bůh Zeus, král řeckého světa bohů. Právě zde se zrodily olympijské hry, které po více než tisíciletí přitahovaly poutníky, sportovce, politiky a diváky z celého tehdejšího řeckého světa.

Centrum Olympie představoval posvátný okrsek obehnaný zdí a zasvěcený bohům nazývaný Altis. Na jeho území se nacházela řada chrámů, oltářů a dalších památek, které svědčily o náboženské oddanosti a umělecké vyspělosti svých tvůrců. Mezi nejvýznamnější stavby patřil zejména Diův chrám, kolosální dórský chrám, v němž se nacházela proslulá socha Dia od Feidia. Šlo o jeden ze sedmi divů antického světa. Stál zde i Héřin chrám: zasvěcený Diově manželce Héře, který je považován za jeden z nejstarších chrámů v Řecku vůbec. Filippeion: kruhová iónská stavba, kterou nechal postavit Filip II. Makedonský na památku svého vítězství v bitvě u Chairóneie. Ta proběhla roku 338 př. n. l. ve středním Řecku. Filip II. Makedonský zde dosáhl svého největšího vítězství. Jeho vojsko zvítězilo nad armádami Athéňanů, Thébanů a jejich spojenců, čímž Filip dosáhl nadvlády nad Řeckem. Byl zde i Prytaneion - administrativní centrum Olympie, kde se scházeli úředníci a hodnostáři. Bouleuterion - sídlo rady, kde se přijímala důležitá rozhodnutí týkající se olympijských her a řady dalších spíše profánních záležitostí.

Olympie ale také byla centrem sportovních aktivit. Nacházela se zde řada zařízení pro trénink a závody atletů. Mezi ně patřil Stadión, který představovala velká obdélníková dráha pro závody v běhu a některé další atletické disciplíny. Patřil sem i Hippodrom - podlouhlá aréna s půdorysem ve tvaru písmene U, kde se konaly závody vozatajů a koní. Pro zápasnické souboje byla postavena Palaestra. Konečně zde bylo i Gymnázium - tréninkové zařízení pro vybrané atletické disciplíny včetně běhu, skoku a hodu.

Kromě posvátného okrsku Altisu a již uvedených sportovišť se v Olympii nacházela řada dalších památek a staveb, jejichž účelem bylo poskytovat ubytování významným návštěvníkům, komplex dílen pro sochaře, malé chrámové stavby, v nichž jednotlivé řecké městské státy vystavovaly své oběti bohům. V okrsku původně byla vystavena i řada bronzovýh soch Dia, které byly vyrobeny díky pokutám uloženým sportovcům, kteří porušili pravidla her. Přirozeně zde stála i svatyně zasvěcená nymfám.

Olympie zanikla někdy v průběhu 6. století n. l., kdy ji zdevastovalo a následně v ruinách pohřbilo obrovské zemětřesení s následnými povodněmi. Až v 18. století ji objevili evropští cestovatelé a v 19. století zde byly zahájeny systematické vykopávky. Dnes je tato lokalita zapsána na seznam světového dědictví UNESCO a přitahuje návštěvníky z celého světa.

Zrod olympijských her

Olympijské hry byly ve starověkém Řecku dobou příměří, kdy se přerušovaly války a Řekové z různých městských států se setkávali v Olympii v duchu upevňování jednoty a společné identity. Vítězové jednotlivých soutěžních disciplín byli ověnčeni olivovými věnci a stávali se ve městech svého původy skutečnými hrdiny, kteří nezřídka do své smrti měli vyměřenou rentu a byli všemožnými způsoby zahrnováni dary a pozornostmi. Nemluvě o tom, že jejich vítězství byla zvěčněna v poezii a umění – v Olympii totiž soutěžili výlučně muži a to, od roku 720 př. n. l., výlučně nazí. Možná i proto tvořili obecenstvo rovněž výlučně muži.

Pokud víme, tak první olympijské hry se konaly již v roce 776 př. Kr., byť jedinou disciplínou byl závod na stadionu, běh na 192 metrů. Prvním olympijským vítězem se stal kuchař, pekař a běžec Koroibos z Elidy, který se tak zapsal do historie. Záhy po skromných začátcích začal počet soutěžních disciplín narůstat.

V roce 724 př. n. l., na 14. olympiádě, byl zaveden tzv. diaulos, závod na dvě stadia, a dolichos, závod na delší vzdálenost, který se běžel na 7 až 24 stadií (přibližně 1,3 až 4,5 kilometru). V roce 708 př. n. l. se staly součástí her pětiboj a zápas. Pětiboj sestával z hodu diskem, hodu oštěpem, skoku do dálky, závodu v běhu a zápase. Zápas se navíc stal i samostatnou soutěžní disciplínou. Pochopitelně, že box byl zařazen do olympijských sportů jen o něco později, v roce 688 př. n. l., a prvním olympijským šampionem v této disciplíně se stal Onomastos ze Smyrny.

Tím to však zdaleka nekončí. V roce 680 př. n. l. přibývají závody vozatajů. Co je však v této souvislosti pozoruhodné, že za vítěze závodů byli vyhlašováni majitelé vozů. To vedlo k tomu, že v této disciplíně byly mezi vítězi někdy vyhlašovány i ženy, jako například Kyniska ze Sparty, která zvítězila dvakrát, v letech 396 a 392 v závodech dvoukolých vozů se čtyřspřežím. V roce 648 př. n. l. byl zaveden nechvalně proslulý pankration – surový boj sestávající z kombinace zápasu a boxu. Konečně v roce 632 př. n. l. byly zavedeny chlapecké soutěže, které podporovaly atletické talenty již v “dorosteneckém” věku.

Páté století př. n. l. znamenalo to, čemu dnes říkáme zlatý věk olympijských her. Sportovci jako Milón z Krotónu, legendární zápasník, který získal šest olympijských titulů, nebo Leonidas z Rhodu, běžec, který získal dvanáct olympijských titulů ve třech různých disciplínách na čtyřech po sobě jdoucích olympiádách, se stali a dodnes svým způsobem jsou legendárními postavami, jejichž jména po dvou a půl tisících letech stále známe a obdivujeme.

Od roku 472 př. n. l., 77. olympiády, získaly olympijské hry celořecký status a lákaly sportovce i diváky z celého tehdejšího řeckého světa. V této době se objevili i první profesionální sportovci a trenéři.

Historie zná jen vítěze

Díky pozdějším historickým záznamům známe celou plejádu olympijských vítězů. Byli jimi například:

Chionis ze Sparty: legendární skokan, který vyhrál skok do dálky na třech olympiádách po sobě.
Theagenes z Thasu: všestranný atlet, který vynikal v boxu, pankrationu (poměrně brutální kombinaci zápasu a boxu) a běhu.
Polydamas ze Skotussy: proslulý pankratista, který podle legendy jednou zápasil se lvem.
Diagoras z Rhodu: slavný boxer, jehož dva synové a vnuk se rovněž stali olympijskými vítězi.
Tisamenus z Elis, proslulý věštec, který vyhrál soutěž v boxu a věřilo se, že k předpovědi svého vítězství využil své prorocké schopnosti.
Slavný dramatik Sofoklés: zvítězil v soutěži chlapců v zápase (v roce 486 př. n. l.).
Kimon Athénský: významný státník, který zvítězil v závodě vozatajů, čímž ukázal propojení politiky a atletiky.
Leonidas z Rhodu: výjimečný běžec, který na čtyřech po sobě jdoucích olympiádách získal 12 olympijských titulů ve třech různých disciplínách.
Polydamas ze Skotusy: legendární pankratista známý svou obrovskou silou a četnými vítězstvími.
Theagenes z Thasu: všestranný sportovec, který vynikal v boxu, pankrationu a běhu.

Konec neuvěřitelné tradice

V roce 393 n. l. římský císař Theodosius I., křesťan, olympijské hry zrušil, protože je – celkem logicky - považoval za pohanský svátek. Tím skončila éra her, která trvala více než jedno tisíciletí. Když vezmeme v úvahu všechny turbulence doby jednoho tisíciletí, ve které se řecké hry konaly, nemůžeme než je jen obdivovat. Napadá vás nějaká obdobná akce, která by trvala takto dlouho? Vždyť jejich trvání překonalo životnost většiny známých říší i království. Starověké olympijské hry trvaly zhruba tak dlouho, jako Řím, počínaje svým založením 21. dubna 753 př. n. l.

Moderní olympijské hry inspirované antickou tradicí obnovil v roce 1896 francouzský pedagog, historik a vizionář Pierre de Coubertin (1863-1937). První novodobé olympijské hry se konaly v řeckých Aténách, což byl symbolický návrat do rodiště her. Pierre de Coubertin v roce 1894 založil i Mezinárodní olympijský výbor, jehož byl dlouhá léta i prvním předsedou. Byl to on, kdo navrhl olympijské kruhy, dnes jednu z nejvýnosnějších obchodních značek. V roce 1915 založil v Lausanne sídlo MOV.

Coubertin byl také jedním z několika činovníků, který pomohl založit tradici zimních olympijských her, které se poprvé konaly v roce 1924 v Chamonix. To je ale již jiná kapitola. Pokud se ale máme snažit vyrovnat starověké řecké tradici, bezválečnému stavu v době konání her, jejich neuvěřitelné době, po kterou se konaly, máme ještě mnohé co dohánět…

Antické olympijské hry byly mikrokosmem starověké řecké společnosti a odrážely její hodnoty, náboženské přesvědčení, politické struktury i vášeň pro sport, soutěžení a v neposlední řadě samozřejmě vítězství. Stejně tak ukazovaly neochvějnou snahu lidského ducha o dokonalost a sjednocující sílu sportu. Dodnes nás inspirují a uchvacují a připomínají nám ideály, na kterých naše civilizace vyrostla. Připomínají nám ale také ideály, o které postupně přicházíme, a to přesto, že bychom měli být teoreticky lepší.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.