Leopold Pospíšil: Čech, který změnil antropologii

Civilizační fórum 54

Miroslav Bárta, 12. července 2024

Leopold Pospíšil: Čech, který změnil antropologii

Na to, jak jsme malý národ, můžeme se chlubit poměrně významnou řadou světově uznávaných vědců a vědkyň. Pravda, řada z nich musela odejít, aby se stali proslulými. To je případ i Leopolda Pospíšila, zakladatele oboru antropologie práva na Yaleově univerzitě. Pospíšila proslavily jeho expedice na Novou Guineu a objev právního systému a analýza ekonomiky místního kmene Kapauků. I o tom vypráví nedávno vyšlá knížka L. Pospíšila s názvem Obchodníci z “doby kamenné”.

Pište na autori@datarun.cz

Kapaukové

Kdo vlastně jsou Kapaukové známí také jako Ekari nebo Mee, které Pospíšil tak proslavil? Představují místní obyvatelstvo obývající centrální vysočinu Západní Nové Guineje, dnešní indonéské provincie Papua. Jejich území zahrnuje rozmanité ekologické oblasti s rozdílnou nadmořskou výškou, vegetací a vodními plochami, včetně tří velkých jezer. Z toho pramení i odlišná úživnost jednotlivých oblastí. Ačkoli jsou často považováni za jednu kulturní skupinu, na jejich území existují výrazné rozdíly v dialektech, společenských zvycích a obyčejích.

Počet Kapauků se v 60. letech 20. století odhadoval na přibližně 45 000, dnes se předpokládá, že se rozrostl na více než 100 000 osob. Jejich historie předchází kontaktu s Evropou, ke kterému došlo v roce 1938 zřízením nizozemského vládního centra u jezera Paniai.

Jméno "Kapauku" jim daly sousední skupiny na jihu, zatímco Moniové, jejich sousedé na severu, je nazývají Ekari. Sami sebe však označují jako Mee, což znamená "lidé". Kapaucká kultura je bohatá a rozmanitá a charakterizuje ji silný důraz na společenské postavení, hromadění majetku a obřadní výměnu.

Společnost Kapauků je organizována na základě patrilineárních klanů, což jsou nelokalizovaná uskupení založená na původu odvozovaného od společného předka. Náčelnictví v kmeni není dědičné, ale je založeno na osobních schopnostech, vlivu a bohatství, které nejschopnější jedinci akumulují zejména díky chovu prasat a obchodu.

Významnou postavou v jejich společenské struktuře je tzv. "tonowi", velký muž nebo náčelník, který získává vliv díky své schopnosti dominovat ekonomicky, sponzorovat vepřové hody a řídit složité směnné sítě. Tonowi hraje klíčovou roli při udržování společenského řádu, řešení konfliktů a zastupování komunity ve vztazích s dalšími skupinami.

Hospodářství Kapauků je založeno na kombinaci omezeného zemědělství, chovu prasat a výměnném obchodu. Základní plodinou jsou sladké brambory pěstované na malých polích, které doplňují další druhy zeleniny a ovoce. Prasata jsou vysoce ceněna jako symbol bohatství a jsou ústřední komoditou jejich obřadního směnného systému.

V jejich každodenním ekonomickém životě hraje významnou roli obchod, při němž si různé skupiny vyměňují různé předměty, jako jsou mušle, sůl, kamenné sekery a další zboží. Obchodní sítě Kapauků přesahují hranice jejich bezprostředních sousedů a spojují je s dalšími horskými a pobřežními komunitami.

Společenský život Kapauků charakterizují rovněž obřady a rituály oslavující narození, úmrtí, sňatky a zasvěcení. Obzvláště významné jsou prasečí hostiny, které slouží jako platforma pro společenské projevy, upevňování sounáležitosti a společenské smlouvy, stejně jako soupeření o postavení v hierarchii společnosti a upevňování spojenectví. Patří sem i rituály spojené s válčením, zemědělstvím a uctíváním předků. Ty rituály často zahrnují složité symbolické praktiky, propracované kostýmy a přednášení mýtů a podání ústní historie.

Kapaukové čelili v průběhu své historie mnoha výzvám, včetně střetů s kolonizátory, politickým změnám a ekonomickým transformacím, protože střet se západní civilizací vedl rychle k zásadním proměnám společnosti. Zavedení nových technologií, pěstování plodin a západního vzdělávání přineslo významné změny v tradičním způsobu života Kapauků.

Leopold Pospíšil: první antropolog práva

Leopold Jaroslav Pospíšil (1923-2021) byl česko-americký antropolog práva, který zanechal nesmazatelnou stopu v mnoha vědních oblastech, zejména však v založení a rozvinutí oboru zabývajícího se srovnáváním právních systémů v různých původních kmenových společnostech. Pospíšilova životní cesta, která vedla z válkou zmítané Evropy až na akademickou půdu ve Spojených státech, je svědectvím houževnatosti, intelektuální zvídavosti a hlubokého odhodlání porozumět lidským společnostem a právním systémům. Jako student, později jako mladý člen akademické obce a nakonec jako člen vědecké rady vědeckého fondu Neuron (jehož cenu obdržel) jsem měl možnost se s profesorem Pospíšilem setkávat osobně i navštěvovat jeho přednášky a pokaždé to byl fascinující zážitek.

Pospíšil se narodil 26. dubna 1923 v Olomouci v Československu a jeho životní dráhu ovlivnily bouřlivé události druhé světové války. Po válce začal studovat práva na Univerzitě Karlově v Praze, ale brzy zjistil, že ho to táhne k antropologii. Podařilo se mu společně s manželkou utéct z komunistického Československa poté, co se aktivně účastnil boje proti komunistům a hrozilo mu zatčení a tradiční perzekuce. V Československu však museli nechat dvouletou dcerku Zdeňku, která vyrůstala u jejich rodičů a kterou znovu uviděli až v roce 1968… Kdo je rodič, tak se jistě umí do jejich života za “velkou louží” vžít. Druhá dcera Mira se jim narodila již ve Spojených státech.

Pospíšilovo akademické snažení ho nakonec zavedlo do Spojených států. Tam se nejprve živil, jak mohl – jako honák dobytka, traktorista nebo i pekař, kostelník a hrobník… Magisterský titul v oboru antropologie získal na Oregonské univerzitě a později doktorát na Yaleově univerzitě. Zde se posléze stal profesorem antropologie a práva. Jeho výzkumné zájmy se soustředily na právní antropologii, obor, který pomáhal založit. Fascinovala ho rozmanitost právních systémů napříč kulturami a snažil se pochopit, jak tyto systémy fungují ve vztahu k širšímu sociálnímu a společenskému kontextu. Jeho erudice a přehled vedly i k tomu, že se stal poradcem amerického prezidenta G. Bushe staršího. Leopold Pospíšil byl také členem Americké vědecké společnosti, skutečně exkluzivního klubu těch nejlepších vědců.

K nejvýznamnějším Pospíšilovým příspěvkům k právní antropologii patří jeho terénní práce mezi Papuánci z kmene Kapauku na západní Nové Guineji (dnešní Indonésie), kam přijel v roce 1954. Jeho pečlivá pozorování a systematická analýza každodenního života, kultury a společnosti Kapauků byly zcela nové. Především přinesly doposud netušené poznání jejich rozvinutého právního systému, který byl přirozeně tradován ústně.

Kromě terénní práce byl Pospíšil autorem řady knih a článků, které posunuly obor právní antropologie kupředu. Jeho stěžejní dílo "Antropologie práva: A Comparative Theory", je považováno za klasiku v oboru a představuje velmi vlivvný a inspirativní text i dnes. Pospíšil přispěl i ke studiu právního pluralismu, když zkoumal, jak může v rámci jedné společnosti koexistovat více právních systémů. Pospíšil ukázal na to, že Kapaukové chápou právo jako proces, a ne statický soubor pravidel. Pro Kapauky představuje právo dynamický proces sociální interakce a řešení konfliktů. Všiml si, že právní rozhodnutí u Kapauků nebyla založena pouze na již existujících pravidlech, ale také na konkrétních okolnostech každého případu, na sociálních vztazích a na názorech vlivných členů komunity.

Pospíšil rovněž rozpoznal více právních úrovní. Tyto úrovně sahaly od neformálních mechanismů řešení sporů v rámci rodin a klanů až po formálnější postupy zahrnující vesnické vůdce a "tonowi" (náčelníky). Vhodná úroveň právního zásahu závisela na povaze a závažnosti konfliktu. Na rozdíl od západních právních systémů, kde je autorita obvykle svěřena jediné instituci (např. soudu), Pospíšil zjistil, že autorita ve společnosti Kapauků byla rozložena mezi různé jednotlivce a skupiny. Například "tonowi" měli díky svému bohatství a společenskému postavení značný vliv, ale jejich autorita nebyla absolutní a mohli ji zpochybnit ostatní členové komunity.

Pospíšil také na základě svých terénních výzkumů obhajoval koncept, že pojem práva není univerzální, ale kulturně specifický. To, co je v jedné společnosti považováno za legální nebo nelegální, nemusí být v jiné společnosti stejné. Proto pochopení práva vyžaduje zkoumání kulturního kontextu, v němž působí.

Pospíšil rovněž dokázal, že i v původních společnostech bez znalosti písma právo slouží jako mechanismus pro udržování společenského řádu a řešení konfliktů v rámci společenství. Činí tak tím, že poskytuje rámec pro regulaci chování, řešení sporů a prosazování sociálních norem.

Naprosto zásadní byl i jeho popis ekonomického života Kapauků. Pospíšil jasně ukázal, že původní společnosti, považované tehdejší tradiční antropologií za rovnostářské, jsou marxistický výmysl. Naopak – Kapaukové představují jeden z mnoha příkladů hierarchizované a na majetek se soustředící společnosti, kde se společenské postavení do značné míry odvozuje i od získaného majetku.

Pospíšilův odkaz

Jak jsem již napsal v úvodu, měl jsem tu možnost profesora Pospíšila potkávat a poslouchat jeho názory. Je autorem slavného výroku: “Pokud vědec neumí v pěti větách vysvětlit, čím se zabývá, je to blbec.” Když přišel mezi Kapauky, byl prvním bělochem, kterého viděli, a dlouho ho pro jeho zjev považovali za zjevení, za navrátivšího se zemřelého. Podobně působily v jeho době i jeho publikace a myšlenky: jako zjevení, jako by byly z jiného světa. Takovýchto vědců má nejen naše země, ale i Spojené státy, skutečně pomálu.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.