Neuvěřitelná lehkost jmenování koaliční vlády

Neuvěřitelná lehkost jmenování koaliční vlády

Bratislava, 23. října 2023

Bonmot, který politicky přežil svého autora: Stupnice protivníků v politice – nepřítel, úhlavní nepřítel, koaliční partner (Vladimír Mečiar). Dnes Robert Fico své koaliční partnery drží na distanc a určuje chod politických událostí sám.

Pište na

autori@datarun.cz

Kdy bude vláda?

Tři týdny po volbách jsme blízko jmenování koaliční vlády. To je skutečně obdivuhodná rychlost. Zvláště s ohledem na předchozí ostrá až nenávistná mediální vyjádření Roberta Fica (designovaného premiéra) a prezidentky Zuzany Čaputové. Na Fica je podána žaloba ze strany prezidentky, on sám pro změnu hrozí ústavní žalobou na prezidentku za porušení Ústavy. Tito dva lidé, plní antagonismů, zasedli k jednacímu stolu nad návrhem jmen pro čtvrtou Ficovu vládu. Očekával se ohňostroj konfliktů a silná konfrontace, místo toho nastalo ticho. Fico mlčel jako hrob a ani z prezidentského paláce neunikly návrhy jmen za stranu Směr.

Média spekulovala o vetu prezidentky na Roberta Kaliňáka jako ministra obrany. Ale v médiích byla zveřejněna omluva ministerstva spravedlnosti za nezákonnou vazbu Kaliňáka a spekulace o vetu zmlkly. Kolovaly také informace, že Fico nemá ministra zahraničí a pro urychlení jmenování vlády bude dočasně zastávat vedle funkce premiéra i funkci ministra zahraničí. Nic z toho však nebyla pravda. Fico profesionálně vyjednal vše, co potřeboval. S ministry za Směr nejsou žádné problémy, ministrem zahraničí bude místopředseda Směru a dvojka kandidátky Juraj Blanár. A aby prezidentka neztratila tvář a kritický postoj k současné koalici, razantně vetovala Rudolfa Huliaka na post ministra životního prostředí.

Čaputová se odvolala na povinnost prezidenta zajistit řádný chod ústavních orgánů, což prý v případě Huliaka nebylo možné. Média okamžitě začala chrlit všechny Huliakovy doslova negramotné a politicky hloupé výroky a prohlášení. Andrej Danko obratem zaútočil na prezidentku a vysvětlil, že nejsme v USA, kde vládu sestavuje prezident, ale v parlamentní demokracii. SNS samozřejmě trvá na jmenování Huliaka ministrem. Sám Huliak vyhrožuje žalobou k Ústavnímu soudu a rozhodně ministrem být chce. Co na to říká Robert Fico? Nic. Jen opakuje, že chce jet 26. října na summit EU o uprchlících, kde chce jako premiér zastupovat zájmy Slovenska. A prezidentka? Flegmaticky říká, že dokud nedostane novou nominaci, vládu nejmenuje. Fico je v pohodě, prezidentka je v pohodě, Pellegrini se usmívá a sní svůj prezidentský sen. Danko zaplňuje mediální prostor nabubřelými výkřiky o politické kultuře… a je směšný a trapný.

Jaké jsou možnosti?

Slovenská ústava je poněkud vágní pro případ, že by prezidentka nechtěla jmenovat navrženého ministra. V současné pozici má prezidentka mírně navrch, protože Fico ještě není jmenován premiérem. Tím pádem mezi ní a Ficem probíhají v podstatě jenom neformální konzultace.

Fico jako zkušený politický matador a pragmatik vede jednání tak, aby si všechny zúčastněné strany zachovaly tvář a on dostal to, co chce. Nyní zvažuje dva ústavně čisté postupy. Prvním je donutit Andreje Danka navrhnout jiného kandidáta na post ministra s tím, že Huliak bude předsedou parlamentního výboru pro životní prostředí. Pokud se Danko nebo Huliak postaví na zadní, přichází na řadu slovenské kreativní řešení.

Bude navrženo jméno bezvýznamného a nekonfliktního ministra životního prostředí, který po krátké době podá demisi. Pak premiér Fico může navrhnout prezidentce opět Huliaka a ta ho bude muset jmenovat, byť se skřípěním zubů, protože v tomto gardě má premiér ústavně silnější pozici. A tím celý příběh splaskne. A za blbce bude, už tradičně, Andrej Danko. Z kuloárů už totiž uniklo, že Robert Fico Huliaka ve vládě taky nechce.

Slovesný vid

Je gramatický pojem, kterému málokdo rozumí. Ve slovenské ústavě však hraje důležitou roli, zejména při jmenování nové vlády. Již poměrně dlouhou dobu se používal v Ústavě výraz: „jmenuje“. To vedlo ke kontroverzím, a proto se v jedné z mnoha novelizací použilo slovo: „vyjmenuje“. To mělo odstranit pochybnosti o tom, zda prezident musí jmenovat kandidáta na ministra navrženého předsedou vlády. Běžný občan nevidí téměř žádný rozdíl, ale ústavní právníci napsali na toto téma tuny prací a vedou o procesu jmenování vlády vědecké disputace již řadu let. Obávám se, že diskuze bude nekonečná a politická praxe bude generovat nové a nové konflikty a problémy.

Moderátorka v kultuře

Velmi zajímavou postavou je navrhovaná ministryně kultury Martina Šimkovičová. Je to bývalá moderátorka s hezkou tváří a bohatým blond účesem. To byl ideál moderátorky hlavní zpravodajské relace na TV Markíza. Je to zároveň vysněný post pro každého redaktora, ale zejména redaktorku zpravodajství. Martina se propracovala až do hlavního vysílacího času a konkurovala stálici zpravodajské relace Zlatici Puškárové.

Jak už to v televizi bývá, boj o tento post je nemilosrdný a krutý. V probíhajícím boji se Martina nešťastně vyjádřila na adresu uprchlíků, čehož vedení televize využilo a dalo jí výpověď. Její vyjádření na Facebooku se stalo jen záminkou k vyřešení boje o místo v hlavních zprávách. Televize chtěla točit pouze dvě moderátorské dvojice, ne tři. Martinu shodou dalších okolností oslovil Boris Kollár, a tak se ocitla na jeho kandidátce, a nakonec i v parlamentu. Zde se snažila dělat „vlastní“ politiku, ale narazila, protože jediný, kdo mohl dělat politický byznys, byl sám Kollár. Později byla vyloučena z poslaneckého klubu, a to kvůli poměrně neškodnému hlasování, které provedla jinak, než Boris chtěl.

Postupně se Martina propadala sítí okrajových médií a podivných politických uskupení, až nakonec získala práci v dezinfo internetové televizi Slovan, kde moderovala politické diskuse. A odtud se dostala na kandidátní listinu SNS, kde byla nakonec zvolena do parlamentu jako nezávislá. Andrej Danko ji navrhl na post ministryně kultury, aby do klubu SNS vstoupil jako náhradník člen strany. Martina bude nyní členkou vlády a její bývalí kolegové o ní budou připravovat zpravodajské šoty. Paradoxem je, že Martina už více než deset let žije v nedalekém Rakousku, odkud ji bude vládní bavorák vozit do jejího nového zaměstnání v Bratislavě.

Místopředseda parlamentu jako bič

Ľuboš Blaha je místopředsedou Směru a prezentuje se jako ryzí levičák a marxista. Za svou knihu Zpátky k Marxovi získal v roce 2010 Cenu Literárního fondu za nejlepší dílo v kategorii společenských věd. Jeho účet na Facebooku však byl zrušen kvůli nenávistným statusům a šířením hoaxů. Na základě soudního rozhodnutí má zakázáno vyjadřovat se k prezidentce Zuzaně Čaputové. Kromě toho na mítinku v Nitře vyprovokoval dav ke skandování vulgárních urážek na adresu prezidentky. V jiném statusu označil Jana Palacha za teroristu. To je jen krátký přehled jeho aktivit.

Aktuálně Blaha organizuje před prezidentským palácem protestní shromáždění na podporu jmenování Rudolfa Huliaka ministrem životního prostředí. A v novém parlamentu bude jedním ze čtyř místopředsedů. Zdá se vám to neuvěřitelné, šílené, bizarní? Asi ano... ale Blaha dokončil vysokoškolská studia s diplomem, který neopsal, nepohyboval se v mafiánském prostředí, je vědeckým pracovníkem Slovenské akademie věd, má jen jednu manželku a dvě děti. Ve vedení parlamentu tím dochází k určitému pozitivnímu posunu, i když minimálnímu (myšleno ironicky). Dalšími místopředsedy budou Peter Žiga za Hlas, který aktuálně čelí obvinění za korupci, předseda SNS Andrej Danko, a za opozici Martin Šimečka.

Zajímavé číslo

Podle povolebního průzkumu agentury Focus 44 % lidí schvaluje vznik koalice Směru, Hlasu a SNS, naopak 48 % lidí je proti takové koalici. Koalici PS, Hlas, KDH, SaS odmítá 60 % lidí. Podle těchto čísel se zdá, že politická situace na Slovensku se může uklidnit a lidé novou koalici oceňují. Ale kdo by věřil číslům téže agentury, která před třemi týdny totálně nezvládla exit poll…

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.