První díl: Mr. Ian Fleming, tajný agent britského námořnictva

Jmenuji se Bond. James Bond.

1. díl

Mr. Ian Fleming,
tajný agent britského námořnictva

Martin Kovář, 18. ledna 2025

Tajný agent 007 Jejího, respektive (možná už od příští filmové bondovky) Jeho Veličenstva jménem James Bond patří k nejikoničtějším literárním a filmovým hrdinům druhé poloviny 20. a počátku 21. století a zároveň je i jedním z nejlépe vydělávajících „produktů“ světa filmu a showbusinessu vůbec. Čtrnáct knížek (dvanáct románů a dvě sbírky povídek), které o něm napsal britský spisovatel Ian Fleming, a pětadvacet filmů, nemluvě o Flemingových pokračovatelích a snímcích, jež nejsou řazené do „oficiální“ bondovské série – to vše je v rukou držitelů literárních i filmových práv bez přehánění „zlatý důl“, který se nikdy nevyčerpá.

Vzhledem k tomu všemu je téměř neuvěřitelné, že česky doposud nevyšly dvě Flemingovy knížky (The Spy Who Loved Me a Octopussy and The Living Daylights) a že dosud nebyla napsána, ani nebyla do češtiny přeložena žádná pořádná knížka, která by se Flemingem a jeho hrdinou se vším všudy zabývala. A právě to je hlavní důvod – kromě toho, že mám pro agenta 007 a pro všechno, co se jej týká, celý dospělý život mimořádnou slabost – proč jsem se to v novém seriálu napsaném speciálně pro DATARUN rozhodl změnit. V našem seriálu nebude řeč pouze o Flemingovi a o jeho slavném agentovi, ale i o britském a mezinárodněpolitickém kontextu, ve kterém knížky a filmy o něm vznikaly, o jeho filmových představitelích, o dalších knižních a filmových hrdinech a hrdinkách (Bondgirls) série, o byznysu, který je na Bonda napojen, nemluvě o kuriozitách, jakou byl třeba „český Bond“ (😊) Jirka Hradec z legendárního komunistického seriálu Třicet případů majora Zemana. Půjde-li všechno dobře, měli byste mít navíc na konci kalendářního roku možnost získat u DATARUNu pěknou knížku. Tak pojďme na to, přátelé.

Rodinné kořeny a životní začátky

Ian Lancaster Fleming (1908–1964) prožil sice poměrně krátký, ale za to nesmírně intenzivní život. Podle autorů jeho několika biografií by vystačil na celou řadu životů, a je to pravda. Je nesporným faktem, že začínal s výhodou, již může „normální člověk“ jenom stěží „dohnat“, v třídně rozdělené Británii (ano, Britové termín společenské „třídy“, Classes, u nás stále ještě poněkud zprofanovaný z časů komunistické vlády, běžně používají) zvlášť. Narodil se do bohaté skotské rodiny, jež byla po generace nedílnou součástí ostrovního establishmentu. Dědeček z otcovy strany Robert Melvin Fleming (1845–1933) byl finančník a filantrop, zakladatel banky Robert Fleming & Company a spoluzakladatel firmy Scottish American Investment Company, který si vedl v podnikání tak dobře, že zajistil rodinu na generace dopředu.

Otec „našeho“ Iana, major Valentine Fleming (1882–1917), vystudoval nejprestižnější (a také nejsnobštější) soukromou internátní školu pro chlapce v Británii, Public School v Etonu, kam bude chodit i jeho syn, a následně neméně elitní oxfordskou Magdalen College. V roce 1906 se Valentine Fleming oženil s půvabnou Evelyn „Eve“ Beatrice Sainte Croix Roseovou (1885–1964), pocházející z rodiny kapitána milice a smírčího soudce z Buckinghamského hrabství, tedy příslušníka anglické venkovské elity. V roce 1908 se rodičům narodil syn Ian Lancaster, otce si ale v životě příliš neužil; Valentine totiž během Velké (první světové) války padl v květnu 1917 v nechvalně proslulých „krvavých jatkách“ na Sommě. O tom, že nešlo o bezvýznamného „neznámého vojína“, svědčí mimo jiné skutečnost, že jeho nekrolog do nejváženějších novin v zemi, deníku The Times, nenapsal nikdo jiný než Winston Leonard Spencer-Churchill.

Malý, ještě ne desetiletý Ian sice smrtí otce nesmírně utrpěl, nezůstal ale na světě sám. Kromě matky měl ještě staršího bratra Petera (1907–1971), který byl v pravém slovy smyslu dobrodruhem, novinářem, vojákem (podplukovníkem britské armády) a autorem úspěšných cestopisů. Dva mladší Ianovi bratři, Richard a Michael, sloužili za druhé světové války rovněž v britské armádě. Michael zemřel na následky zranění v říjnu 1940 poté, co byl zajat v Normandii, Richard byl otcem novináře a spisovatele Jamese Fleminga (1944–2024). Do rodiny patřila i mladší polo-sestra Amarylis Marie-Louise Flemingová (1925–1999); jejími rodiči byli velšský malíř Augustus Edwin John a Eve Flemingová, matka „našeho“ hrdiny (viz výše), kteří tvořili ve dvacátých letech, tj. po smrti Ianova otce Valentinea, milenecký pár.

Eton, Evropa, novinařina a bankovnictví

Rané dětství Iana Fleminga nebylo zřejmě příliš šťastné, přinejmenším pokud jde o jeho vzpomínky na Dunford School na Isle of Purbeck, což je, věcně vzato, nikoli ostrov, nýbrž poloostrov v dorsetském hrabství v jihozápadní Anglii. V roce 1921 byl nicméně zapsán, stejně jako jeho otec, na Public School v Etonu, v bezprostředním sousedství královského Windsoru, kde začala lepší léta jeho mladého života. Ian sice jako student příliš nevynikal, na soukromých internátních školách, jež byly v nejlepším slova smyslu „pařeništěm“ budoucích britských elit, se ovšem kladl velký důraz, zcela v anglické tradici, i na sport. A právě v něm, konkrétně v atletice, se Ian Fleming vyznamenával, získal dokonce ceněný titul „vítěz her“ (Winner of the Games – Victor Ludorum).

Již od středoškolských let Fleminga lákalo psaní, na Etonu se stal proto editorem školního časopisu Wyvern. O tom, že šlo o dosti vzpurného žáka, svědčily opakované konflikty s učiteli. Matka jej proto po konzultaci s „třídním učitelem“ nechala přeložit na Královskou vojenskou kolej v Sandhurstu (The Royal Military College; RMC), založenou v době válek s revoluční a napoleonskou Francií na počátku 19. století. Ani tu ale Ian nedokončil, a proto jej starostlivá matka v roce 1927 poslala do Tennerhofu v rakouském Kitzbühlu, kde se nacházela malá soukromá škola, v jejímž čele stáli Alban Ernan Forbes Dennis a jeho žena Phyllis Bottomeová.

Šlo o v mnoha ohledech pozoruhodný pár a, díky němu, o první, byť pouze letmý a nepřímý „dotyk“ Iana Fleminga se světem špionáže. Alban Ernan (†1972) byl diplomat a šéf stanice zpravodajské služby MI6 v Rakousku, Maďarsku a Jugoslávii, který původně pracoval v Marseille a poté ve Vídni jako pasový úředník (což bylo krytí pro zpravodajskou činnost); dokumenty k jeho zpravodajské činnosti jsou dostupné v Britském národním archivu v Londýně-Kew (The National Archives, London-Kew). Phyllis je dodnes známá jako poměrně úspěšná spisovatelka. Pro Fleminga byla škola s laskavým vedením, se zaměřením na psychologii a výuku cizích jazyků jednou provždy „milou vzpomínkou“, a nejen to. Podle některých znalců inspiroval Flemingova hrdinu Jamese Bonda právě román Phyllis Bottomeové s názvem The Lifeline, vydaný v roce 1946, konkrétně jeho hrdina Mark Chalmers.

Po „kitzbühlské epizodě“ Fleming krátce studoval na univerzitě v Mnichově a poté na univerzitě v Ženevě, akademik se z něj ale – naštěstí – nestal. Více než studiu se totiž věnoval své lásce, kterou byla Monique Panchaud de Bottens(ová) (*1911), s níž se dokonce k malé radosti své matky zasnoubil a s níž se v roce 1931 vrátil do Londýna s cílem získat místo v diplomacii. Ian sice vysněný džob navzdory úspěšně složeným zkouškám nezískal, matka se ale díky svým společenským kontaktům postarala o to, že jej zaměstnal sir George Roderick Jones (1877–1962), vlivný manažer agentury Reuters (Reuters News Agency). Na jaře 1933 agentura Fleminga vyslala do Sovětského svazu, odkud mimo jiné reportoval o stalinistickém procesu se šesticí inženýrů z britské firmy Metropolitan-Vickers (zkráceně Metrovick či Metrovicks), kteří byli nejprve shledáni vinnými ze špionáže a uvězněni, po intervenci britské vlády ale byli propuštěni. Fleming se v souvislosti s procesem pokusil získat interview u samotného Stalina, a i když neuspěl, dostalo se mu alespoň „omluvné poznámky“ psané přímo Stalinovou rukou.

Ženy, ženy a zase ženy

Po návratu do Británie dosáhla Flemingova matka opakovanými výhrůžkami toho, že se Ian rozešel s „problematickou“ Monique, a zároveň mu zajistila místo v bankovnictví, konkrétně ve firmě Cull & Company (od roku 1921 „pokračovatelka“ původní Nelke, Phillips & Bendix; za druhé světové války, v roce 1943, ji „pozřela“ investiční banka Morgan Grenfell & Company). Podobně jako v případě akademické kariéry ale nebyl Fleming předurčen ani pro bankovnictví, což se potvrdilo jak v Cull & Company, tak, od roku 1935, u konkurenční Rowe & Pitman (R&P), jedné z největších britských makléřských firem, založené v roce 1895 Georgem Duncanem Rowem a Fredem Pitmanem.

Stále ještě mladý Fleming neměl příliš štěstí ani v lásce. Po bolestném rozchodu s Monique se zamiloval do další krásky Muriel Wrightové (1909–1944), dcery politika (poslance Dolní sněmovny v letech 1912–1918), právníka a známého hráče kriketu Henryho FitzHerberta Wrighta (1970–1947), se kterou se seznámil v roce 1935 při lyžování v milovaném Kitzbühlu. Paralelně udržoval i vztahy s jinými ženami, například s Mary Katherine Packenhamovou (1907–2010), která jako novinářka přispívala do Londoner’s Diary, stejně jako Ianův bratr Peter. Osudovým se Flemingovi nakonec stal vztah s Ann Gerardine Mary Charterisovou (1913–1981), tehdy provdanou za Shanea Edwarda Roberta O’Neila, třetího barona O’Neila (1907–1944), jejichž bouřlivý, dlouholetý a vášnivý vztah nakonec vyústil ve sňatek v roce 1952. Peníze, které Ann získala při rozvodu od dalšího manžela, Esmonda Cecila Harmswortha, druhého vikomta Rothermerea (1998–1978; syn legendárního lorda Rothermerea, tiskového magnáta a majitele The Daily Mail), umožnily manželům Flemingovým vést nákladný, luxusní život do té doby, než Ian zbohatl díky sérii „bondovek“ a jejich filmovým přepisům. Ani vztah s Ann ale neskočil šťastně – Fleming se nikdy neodkázal vzdát jiných žen, zatímco Ann udržovala, mimo jiné, milenecký poměr se šéfem britských labouristů Hughem Toddem Naylorem Gaitskellem (1906–1963). Také život paní Flemingové by stál za román…

Druhá světová válka a zpravodajská služba v námořnictvu

Pokud jde o „našeho“ Iana, rozhodujícím okamžikem jeho života se stalo vypuknutí druhé světové války v roce 1939. Třebaže nepřišel s tajnou službou, ani s armádou (s výjimkou několika let na Sandhurstu) nikdy do kontaktu, získal v létě toho roku díky diskrétním doporučením z bankovního prostředí, původu a rodinným konexím (matka), „zajímavým životním zkušenostem“, vynikajícímu jazykovému vybavení a „neodolatelnému šarmu“ hodnost nadporučíka (lieutenant commander) a místo pobočníka / tajemníka kontradmirála Johna Henryho Godfreye (1888–1970), jenž byl jmenován ředitelem zpravodajské služby britského námořnictva a jenž se stal předobrazem budoucího Bondova šéfa „M“. Schůzka obou mužů v londýnském luxusním hotelu Carlton, konkrétně v jeho vinném sklípku, která Flemingovu angažmá u zpravodajců předcházela, je od té doby nedílnou součástí flemingovské a bondovské legendy.

Třebaže byl Fleming zpočátku spíše úředníkem než zpravodajcem v pravém slova smyslu (nějaký čas byl formálně stále ještě zaměstnán i v bance R&P), byť byl ve víceméně pravidelném kontaktu s lidmi ze Secret Intelligence Service (SIS; neoficiálně také MI6 – Military Intelligence, Section 6), jejímž posláním byla zahraniční špionáž, a ze Secret Service (též MI5 – Military Intelligence, Section 5), což byla britská kontrarozvědka či kontrašpionáž. Právě v této práci získal Fleming vynikající, detailní představu o teoretické i praktické stránce fungování tajných služeb, díky čemuž byly později jeho „bondovky“ tak autentické a v důsledku toho i neobyčejně úspěšné.

Velmi cenné byly pro Fleminga i zahraniční zkušenosti, primárně spolupráce s Američany. V roce 1941 totiž doprovázel svého šéfa Godfreye na pracovní cestě do Spojených států, které sice byly formálně stále ještě neutrální (až do útoku Japonců na americkou základnu Pearl Harbor v Pacifiku a do vyhlášení války ze strany hitlerovského Německa v prosinci toho roku), ale které si přály koordinovat částečně činnost svých tajných služeb s Brity. Fleming se během pobytu v zámoří spřátelil s kanadským vojákem, pilotem a milionářem Williamem Samuelem Stephensonem (1897–1989), který pracoval pro British Security Co-ordination (BSC; zřízena britskou MI6) se sídlem v New Yorku, jež měla za úkol odhalovat nepřátelskou činnost v Severní a Jižní Americe, bojovat proti ní a napomáhat vytvářet za oceánem „pro-britské nálady“. Stephenson byl nejen Flemingovým blízkým přítelem, ale i jedním z mužů, kteří inspirovali postavu agenta Jamese Bonda.

Pokud jde o Flemingovu zpravodajskou činnost za války, jako příklad lze uvést, že právě na jeho popud (memorandum ze září 1941) byla zahájena operace Ruthless (Operation Ruthless), jejímž cílem bylo získat podrobné informace o kódech Enigmy, používaných německým námořnictvem. Plán využít k získání námořní Enigmy „unesený“ německý bombardér nad kanálem La Manche ale nakonec nebyl k Flemingově lítosti nikdy realizován, byť se za něj přimlouvali i nejlepší specialisté-kryptoanalytikové jako Alan Mathsion Turing (1912–1954) či Peter Frank George Twinn (1916–2004).

V listopadu 1942 nahradil Godfreye v čele námořní zpravodajské služby viceadmirál Edmund Gerard Noel Rushbrooke (1892–1972), což mimo jiné znamenalo významný pokles Flemingova vlivu ve službě, byť si i nadále udržel kontrolu nad některými projekty. Šlo například o jeho vlastní projekt s názvem 30 Assault unit (30AU) z roku 1942, jehož cílem bylo vytvoření zvláštní jednotky, jež měla doprovázet předsunuté oddíly při útoku na přístavy či jiná zařízení a zachycovat nepřátelské šifry (podobnou jednotku s názvem Marine-Einsatz-Kommando Schwarzes Meer využívali, jenom pro zajímavost, od roku 1941 i Němci). V roce 1944 se pak Fleming jako zpravodajec podílel na přípravě vylodění spojenců v Normandii (operace Overlord) a v prosinci 1944 byl vyslán za zpravodajskou misi na Dálný východ. To už se ale jeho služba v armádě blížila ke konci a Fleming věděl, že v ní v mírových časech nechce pokračovat.

A na závěr – Jamajka a Zlaté oko

Na závěr dnešního dílu už jen jedna poznámka k Flemingovu působení ve zpravodajské službě za války, která je ale velmi důležitá. V roce 1942 se v té době již kapitán Fleming, ještě jako pobočník admirála Godfreye, zúčastnil jednání amerických a britských zpravodajců v Karibiku, na Jamajce, která jej okouzlila natolik, že se rozhodl udělat po válce vše pro to, aby se zde mohl usadit. Jeho starý přítel (oba muži se seznámili již jako kluci na plážích v Cornwallu v roce 1917 a později spolu studovali v Etonu) Ivar Bryce (1906–1985), další muž s „románovým“ životním příběhem, zde Flemingovi pomohl najít pozemek, na němž v roce 1945 zakoupil dům a pojmenoval jej Golden Eye, tedy Zlaté oko. A právě tady vznikly v padesátých a v šedesátých letech některé z jeho bondovských příběhů…

O Flemingově poválečném životě a o zrození tajného agenta 007 si ale budeme povídat zase až příště.

Pište na autori@datarun.cz

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.