Volby, které otřásly Německem. AfD nabírá na síle a establishment má stále větší strach

Evropské peřeje 62

Volby, které otřásly Německem

AfD nabírá na síle a establishment má stále větší strach

Martin Kovář

Před necelým rokem a čtvrt jsem v Evropských peřejích psal, že ve Spolkové republice Německo dochází ke zjevnému vzestupu popularity politické strany, označované za populistickou, krajně pravicovou či extrémistickou – Alternativy pro Německo (Alternative für Deutschland; AfD, založena 2013). Několik průzkumů veřejného mínění již tehdy dokonce uvádělo AfD na druhé místě (za vedoucí CDU-CSU a před vládními sociálními demokraty, SPD). Co se od té doby změnilo? V zásadě jenom to, že AfD stále posiluje, ve víkendových zemských volbách v Durynsku dokonce oslavila první velké vítězství a v Sasku skončila těsně na druhém místě. Vláda utrpěla naopak historickou porážku.

Pište na autori@datarun.cz

Martin Kovář, 3. září 2024

Volby, které otřásly Německem

Výsledky víkendových voleb do zemských sněmů v Durynsku a v Sasku doslova otřásly Německem. V Durynsku obávaná AfD vyhrála se ziskem 32,8 % před rovněž opoziční CDU se 23,6 %, tedy s téměř desetiprocentním náskokem! Na třetím místě skončilo radikálně levicové uskupení BSW (Aliance Sahry Wagenknechtové – Rozum a spravedlnost), které se lednu odtrhlo od další levicové strany, konkrétně od pohrobku německých komunistů zvaného Levice (Die Linke) s 15,8 %. Čtvrtá skončila právě postkomunistická Levice s 13,1 % a až pátá hlavní vládní sociální demokracie s 6,1 %! Zástupci dalších vládních stran – zelení a liberálové – se do zemského sněmu vůbec nedostali!

V Sasku vítězství nakonec „urvala“ křesťansko-demokratická CDU s 31,9 %. AfD skončila druhá s 30,6 %, jako třetí uspěla stejně jako v Durynsku BSW s 11,8 %, čtvrtá byla Scholzova sociální demokracie se 7,3 % a pátí byli zelení s 5,1 %, kteří se o „vlásek“ do zemského sněmu dostali. Levice ani liberálové v Sasku do zemského sněmu neprošli. Slova jako „masakr“, „katastrofa“ či „debakl“ jsou v obou spolkových zemích, pokud jde o vládní strany, na místě. Velký důvod k jásotu nemá ani CDU – jasná porážka od AfD v Durynsku a těsné vítězství v Sasku nejsou ničím, čím by se mohla chlubit.

Spolkový kancléř Olaf Scholz, zjevně otřesený, šokovaný a deprimovaný (co asi tak čekal, ptám se?), označil výsledky voleb za „hořké“ a současně vyjádřil přání, aby se zemské vlády v Durynsku i v Sasku obešly bez AfD. Příčiny porážky bude podle něj třeba pečlivě analyzovat. Tyto výroky už samy o sobě ukazují, že Scholz je mizerný lídr neschopný elementární sebereflexe – důvody porážky vlády jsou totiž zcela zjevné na první pohled a každý soudný člověk, který žije v reálném světě, o nich musí dobře vědět.

Příčiny vládního kolapsu

Hlavní téma, jež hýbe celou německou společností, je nezvládnutá migrace. Její obhájci a obhájci exkancléřky Angely Merkelové, za jejíž vlády k masivním migraci došlo, argumentují tím, že její vláda čelila bezprecedentní migrační krizi, že svou politikou výrazně ulevila dalším evropským zemím a že správně poskytla útočiště syrským civilistům, které ničila vojska prezidenta Bašára Asada a jeho ruských spojenců. Ne že by na tom něco nebylo. Velkorysost, mohu-li použít tento termín, s jakou Angela Merkelová otevřela zemi uprchlíkům nejen, opakuji, nejen ze Sýrie, ale byla až příliš velká, naivní a ve svých důsledcích pro Německo zkázonosná. Ani o tom dnes není sporu.

Legendární věta Merkelové „Zvládneme to.“ či „Dokážeme to.“ („Wir schaffen das.“) je dnes symbolem faktického krachu německé migrační politiky prakticky na všech úrovních. Pravda je taková, že Spolková republika Německo integraci migrantů do země nezvládla a nezvládá. Násilí, které legální i ilegální migranti páchají, je na vzestupu, mrtví, zranění a napadení jsou div ne na denním pořádku. Němci jsou trpělivý, pracovitý a, snad mi to slovo odpustí, trochu „stádní“ národ, který hodně snese a ve kterém nespokojenost roste pozvolna, takže trvá dlouho, než vzkypí nebo než se lidově řečeno naštvou. Když se ale naštvou…

Zemské volby v Durynsku a v Sasku ukázaly, že téměř polovina německých voličů, možná víc (stoupenci AfD, BSW a Levice), naštvaní jsou a hodně. Nezvládnutá migrace přitom není jediným důvodem. K „blbé náladě“ Němců přispívá i rozčarování z absurdního odstoupení od jaderné energetiky a ze s tím souvisejících potíží, špatný výkon německé ekonomiky obecně (který pociťujeme i my v Česku), do značné míry oprávněný pocit (nezapomínejme, že pocity a emoce obecně jsou v politice nezřídka důležitější než fakta), nemluvě o přesvědčení, že sociálnědemokratický kancléř Scholz je všechno, jenom ne skutečný lídr, a že spolková vláda zjevně není v názoru na řadu otázek jednotná (hlavně mnozí stoupenci sociálních demokratů mají za to, že se jejich strana až příliš „podřizuje“ zeleným).

Hlavní opoziční strana, křesťanští demokraté z CDU (v předpokládané koalici s bavorskou CSU), není pro řadu Němců „dost opoziční“, a pokud jde o jejich lídra Friedricha Merze, mnozí vážně pochybují o jeho schopnosti dostat Německo ze současných problémů. Zelení utrpěli ve volbách i v průzkumech veřejného mínění obrovské ztráty a svobodní jsou jako strana téměř na odpis. Na jejich místo se derou již zmíněné BSW, svoje si v zásadě drží Levice. Jedinou soustavně rostoucí stranou je, všem skandálům a prokázanému napojení přinejmenším některých jejích členů na Rusko navzdory, Alternativa pro Německo. U mladých Němců je příklon k ní tak zjevný, že v SRN prakticky utichla debata o tom, zda by nebylo na místě snížit volební věk na šestnáct let (z časů, kdy velká část mladých propadala hysterii, že „planeta hoří“, a proto by volili ve velkém počtu zelené).

Co s tím?

Již za tři týdny se budou konat volby do zemského sněmu v Braniborsku, kde lze očekávat podobné výsledky. Vládní strany si tam jdou zjevně pro porážku. V bývalém Západním Německu budou lidé volit poněkud jinak, AfD má ale i tam, skoro všude, popularitu přes 20 %. Rozdíl mezi německým Východem a Západem je zkrátka stále velký a integrace bývalých „enderáků“ či „dederonů“, jak se tehdy obyvatelům komunistické NDR říkalo u nás, se zjevně již více než třicet let nedaří (nejen v této souvislosti se samozřejmě nabízí otázka, jak se má potom dařit integrace lidí ze zcela odlišných civilizačních okruhů, to ale nyní nechme stranou).

Osobně vidím pro Spolkovou republiku jedinou naději v tom, že až Olaf Scholz za rok ukončí svoji z velké části neúspěšnou vládní misi, prokáže předpokládaný vítěz voleb a budoucí kancléř Friedrich Merz dostatek politické odvahy k tomu, aby skoncoval s tím špatným z „merkelismu“, jak se dědictví po kancléřce Merkelové nejen v CDU říká („čistky“, omlouvám se za to ostré slovo, ale jaké jiné použít, ve straně samotné již běží naplno), tj. aby upravil migrační politiku tak, aby pro zemi neměla zhoubné následky, nastoupil složitou cestu k návratu k jaderné energetice atd., zkrátka postavil Německo ekonomicky i politicky na nohy. Pokud mu Němci dají k takové politice mandát, a já věřím, že dají, bude důvod k opatrnému, velmi opatrnému optimismu.

Pokud by se tak nestalo, pokud by jediným „lékem“ na mizerné výsledky vládních stran bylo stavění „Fire Walls“ („protipožárních zdí“) kolem AfD, mohlo by se přinejmenším v některých spolkových zemích zanedlouho, třeba již v příštích zemských volbách, stát, že AfD postaví Fire Wall proti nim. Jak jsem již nejednou napsal, právě z toho mám strach. AfD přitom podle mě není žádnou NSDAP; kdyby tomu tak skutečně bylo, dávno by byla postavena mimo zákon, což se neděje a nejspíš nestane.

Názor těch, kteří si myslí, že by Německo měla zachraňovat právě ona, nicméně nesdílím a hned tak sdílet nebudu. Na rozdíl od některých českých novinářů si ale v žádném případě netroufám tvrdit, že lidé, kteří AfD volí, jsou „náckové“ či „fašouni“ (opravdu si myslíte, páni novináři, že v Durynsku a v Sasku, abych byl aktuální, žije přes 30 % „nácků“ či „fašounů“?) nebo že je to jakási „spodina společnosti“. Takhle jednoduché to ani v náznaku není. Co bude dál, teprve uvidíme, v každém případě pro Vás v DATARUNu budeme vývoj nejen v Německu pečlivě sledovat.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.