K výročí projevu zastupujícího říšského protektora ze 4. února 1942

Evropské peřeje 32

„Reinhard Heydrich přišel do Prahy vyhubit český národ a český národ ho za to zabil“

K výročí projevu zastupujícího říšského protektora ze 4. února 1942

Martin Kovář

O víkendu mi jeden z uživatelů sítě X (někdejší Twitter), konkrétně účet Střípky z minulosti (@MocnyPetr62670), připomněl, že v neděli 4. února 1942 pronesl zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich na Pražském hradě projev, ve kterém přítomné nacistické potentáty poměrně podrobně seznámil se svými představami a plány o/na „řešení české otázky“ na území Protektorátu Čechy a Morava. Tato řeč, respektive tyto plány byla/byly pro budoucnost českého národa naprosto zásadní, a navíc měly velmi důležité konsekvence. Už proto stojí za to si jej/je u příležitosti tohoto neblahého „výročí“ v našem newsletteru věnovaném „evropským peřejím“ připomenout.

Pište na makovar@atlas.cz

Martin Kovář, 6. února 2024

Temný muž Třetí říše

Reinhard Tristan Eugen Heydrich (1904–1942), jak znělo jeho celé jméno, patřil k nejmocnějším, nejvlivnějším a nejtemnějším postavám Hitlerovy Třetí říše (1933–1945). Tento SS-Obergruppenführer SS, generál policie, šéf Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (Reichssicherheitshauptamt; RSHA), Bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst; SD) i Interpolu (1940–1942), od roku 1941 rovněž zastupující říšský protektor v Čechách a na Moravě, měl na rozdíl od údajně „příliš měkkého“ Konstantina von Neuratha nejen ostře zakročit proti sílícímu domácímu odboji, ale současně měl přijít i s jasnou představou o „řešení české otázky“.

Heydrichovo „řešení české otázky“

Reinhard Heydrich se v Praze po svém jmenování vyjádřil k danému tématu několikrát, nejotevřeněji a nejkonkrétněji to bylo právě 4. února 1942 v tzv. Německém sále na Pražském hradě. Jeho tehdejší slova byla jasná: „Tento prostor musí být jednou definitivně osídlen Němci. Tento prostor je srdcem říše a nemůže trpět, to ukazuje německý vývoj v historii, aby z tohoto prostoru přicházely znovu a znovu rány dýkou proti říši… Pokusíme se tedy teď podle staré metody poněmčit českou verbež… Abychom získali přehled o tom, kdo z lidí v tomto prostoru je schopen poněmčení, musím provést soupis v rasově národnostním smyslu…, ať už pomocí rentgenu, prohlídkami ve škole, nebo tím, že rasově přezkoušíme mládež…“

Následně pokračoval: „Musím mít celkový obraz národa a pak mohu říci, tak a tak vypadá obyvatelstvo. Jsou to takovíto lidé: jedni jsou dobré rasy a dobře smýšlející, to je pak jednoduché, ty můžeme poněmčit. Potom máme ostatní, co stojí na opačném pólu: jsou to lidé špatné rasy a špatně smýšlející. Ty musíme dostat ven. Na východě je hodně místa. Uprostřed zůstává střední vrstva, kterou musím přesně vyzkoušet. V této vrstvě jsou dobře smýšlející lidé špatné rasy a špatně smýšlející lidé dobré rasy. U těch dobře smýšlejících špatné rasy se to asi musí udělat tak, že je nasadíme do práce někde v říši jinde a budeme se starat o to, aby už neměli děti, protože je nechceme v tomto prostoru dále rozvíjet. Ale nesmíme je odradit. To vše je řečeno jen teoreticky. Pak zůstávají špatně smýšlející lidé dobré rasy. Ti jsou nejnebezpečnější, poněvadž je to rasově dobrá vůdcovská vrstva. Musíme uvážit, co s nimi uděláme. U jedné části špatně smýšlejících lidí dobré rasy nezbude nic jiného, než se pokusit usídlit je v říši, v čistě německém prostředí, poněmčit je a převychovat jejich smýšlení nebo, když to nepůjde, postavit je nakonec ke zdi…“

Operace Anthropoid a její důsledky

Heydrichova výše uvedená slova, jsou, myslím, nad jiné jasná. Jak řekl v jedné přednášce nanejvýš výstižně můj někdejší učitel, profesor Robert Kvaček: „Reinhard Heydrich přišel do Prahy vyhubit český národ a český národ ho za to zabil.“ K tomu rovněž není co dodat. Operace Anthropoid, řízená z Velké Británie, byla mimořádně důležitá, a navíc velmi úspěšná, a to hned v několika ohledech.

Za prvé, její aktéři zabili jednoho z nejvýznamnějších nacistických vůdců, bezskrupulózního, neobyčejně výkonného politického gangstera, o kterém někteří soudili, že by se mohl dokonce stát nástupcem Adolfa Hitlera. Na počátku newsletteru zmíněný výčet funkcí, jež Heydrich zastával, mluví za vše: mocnějšího muže ve Třetí říši kromě, samozřejmě, samotného Hitlera a možná říšského vůdce SS Heinricha Himmlera, nebylo. Heydrich byl „dokonalý stroj na zabíjení“, muž bez jakýchkoli zábran, plně oddaný nacistickému světonázoru a neobyčejné efektivity. Jak se s nadsázkou vyjádřil po válce jeden americký důstojník: „Kdyby měl Hitler k dispozici více Heydrichů, trvala by druhá světová válka mnohem déle…“

Za druhé, zabití Heydricha ukázalo okupované Evropě a nejen jí, celému světu, že ani ti nejvyšší nacističtí potentáti nejsou na okupovaných územích v bezpečí, jak se domnívali. Panika, které po Heydrichově smrti v červnu 1942 mnozí z nich propadli, a strach, jejž „rázem“ pociťovali, měly velkou vypovídací hodnotu. Do té doby všemocní, nedotknutelní páni nad životem a smrtí po(d)robených národů si náhle nebyli jistí vlastním životem. I to byl jeden z triumfů Anthropoidu.

Za třetí, zabití Heydricha výrazně pomohlo exilové vládě Edvarda Beneše v Londýně. Češi rázem nebyli jen loajální poddaní sloužící pilně Třetí říši, jak je vykreslovala, a ne že by na tom něco nebylo, goebbelsovská propaganda, ale také národ, jenž se jasně postavil proti německé okupaci. Jedním z důsledků bylo zneplatnění Mnichovské dohody ze září 1938. Velká Británie ji prohlásila za neplatnou 5. srpna 1942 s tím, že ji Německo porušilo 15. března 1939 obsazením tzv. druhé Česko-slovenské republiky. Francie dohodu anulovala 29. září 1942, kdy tak konkrétně učinil šéf faktické francouzské exilové vlády v Londýně generál Charles de Gaulle. Na otázku, zda by se tak stalo i bez zabití Heydricha, odpověď neznáme, pravděpodobně ano, trvalo by to ale zřejmě déle a bylo by to složitější. Itálie dohodu od-uznala 26. září 1944, zejména pod tlakem spojenců. Pokud jde o Německo, vláda NDR tak učinila v roce 1950 a znovu v roce 1967, vláda SRN v roce 1973.

Největší příběh moderních českých dějin

Operace Anthropoid, respektive její vyvrcholení, tj. zabití Reinharda Heydricha v květnu/v červnu 1942, je nejen podle mého názoru „největším příběhem moderních českých dějin“. Nejde jen o argumenty zmíněné v předchozí části článku, ale také o neobyčejnou, dechberoucí statečnost, kterou prokázali jak samotní vykonavatelé „rozsudku“ nad Heydrichem, tak známí, méně známí či úplně neznámí Češi, kteří jim pomáhali a kteří při tom nezřídka zaplatili krutým mučením i vlastním životem. Oběť, kterou tím přinesli, nemůžeme nikdy docenit.

Plány, jež Reinhard Heydrich s českým národem měl, jeho faktickou germanizaci a fyzické vyhubení těch, kteří pro ni nebyli z rasového a světonázorového hlediska „vhodní“ (viz výše), mluví jednoznačně ve prospěch zabití Heydricha i za neobyčejně vysokou cenu, kterou za to český národ zaplatil v době tzv. druhé heydrichiády (období německého teroru po útoku na zastupujícího říšského protektora a po jeho smrti) a během celé okupace, až do května 1945. Kdyby totiž Heydrich své představy realizoval, přestal by český národ bez jakéhokoli přehánění fakticky existovat. Tomu operace Anthropoid, její vykonavatelé i ti, kteří jim pomáhali, zabránili.

Tolik, pro dnešek, alespoň několik poznámek k jednomu smutnému, ponurému výročí, k Heydrichovu projevu ze 4. února 1942 na Pražském hradě.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.