Je změna ve Francii na dosah? Národní sdružení sahá po moci, Macron ale ještě úplně neprohrál

Evropské peřeje 53

Je změna ve Francii na dosah?

Národní sdružení sahá po moci,
Macron ale ještě úplně neprohrál

Martin Kovář

Jak jsem psal v newsletteru Evropské peřeje před čtrnácti dny i před týdnem, „nad pátou francouzskou republikou se smráká“. V prvním kole voleb do Národního shromáždění, které prezident Emmanuel Macron vypsal po drtivé porážce své strany ve volbách do Evropského parlamentu, vyhrálo Národní sdružení Marine Le Penové a Jordana Bardelly s nevelkým náskokem před radikálně levicovou formací Nová lidová fronta, jíž dominuje Jean-Luc Mélenchon. Macronova strana Renaissance utrpěla další tvrdou porážku a prezidenta dost možná čeká trpké období. Píšu „dost možná“, protože Francii má druhé kolo voleb (v neděli 7. července) teprve před sebou.

Pište na autori@datarun.cz

Martin Kovář, 2. července 2024

Vítězové…

Hlavním vítězem voleb je – v tuto chvíli – již zmíněné Národní sdružení (Rassemblement national; RN), strana Marine Le Penové, v jejímž čele, přinejmenším formálně, stojí charismatický osmadvacetiletý europoslanec Jordan Bardella. Jeho zisk, jenž se podle prozatímních výsledků pohybuje kolem 30 %, je sice o něco nižší, než se čekalo, i tak je to ale „revoluce svého druhu“. Strana, které v době, kdy ji řídil otec Marine Le Penové, Jean-Marie Le Pen, nemohla drtivá většina Francouzů přijít na jméno a která skutečně byla „krajně pravicová“ a antisemitská, se do dnešních časů hodně proměnila. Navzdory tomu, jak je nálepkují Macron a mainstreamová média (včetně těch českých, například České televize, jež přitom Novou lidovou frontu skandálně označuje pouze za „levici“ bez přívlastku, nikoli za „krajní levici“), má Národní sdružení s „krajností“ ve srovnání s minulostí málo společného (proto je také volí kolem třetiny Francouzů, často z řad tzv. professionals, tj. učitelů, právníků a lékařů, tedy lidí ze středních vrstev) a výsledky se dostavují.

Druhým vítězem voleb je, přinejmenším na první pohled, opakuji, na první pohled, Nová lidová fronta (odkazující na jednotnou lidovou frontu Léona Bluma z třicátých let minulého století), jež získala 28 % a jejíž nejvýraznější osobností je levicový radikál Jean-Luc Mélenchon, proti němuž jsou Le Penová a Bardella umírnění pravostředoví politikové. Nedivme se. Levice (včetně komunistů) byla ve Francii vždycky hodně silná a v současné době je tomu tak rovněž. Ve druhém kole voleb ale levice s vysokou pravděpodobností nevyhraje, na to je i pro Francouze „až příliš vlevo“, jakkoli je druhé kolo hodně specifické a důležitou roli v něm hrají veřejně prezentované i zákulisní dohody a avizovaná spolupráce. Uvidíme, 7. července v noci to budeme vědět přesně.

…a poražení

Největším poraženým je dnes prezident Emmanuel Macron. Deset procentních bodů, o které Renaissance (někdejší En Marche! a poté La République En Marche!) zaostala za Národním sdružením a za Novou lidovou frontou (celkem získala 20 %), je ponížení, jaké Macron během své politické kariéry ještě nezažil, a to tím spíš, že se jej dočkal po volbách do Evropského parlamentu již podruhé. Připočteme-li k Národnímu sdružení a Nové lidové frontě ještě šestiprocentní republikány (někdejší gaullisty), lze říci, že jeho politiku přímo odmítlo bezmála 65 %, tj. dvě třetiny voličů, plus další, kteří volili politické „trpaslíky“ (mezi něž se zařadil i Éric Zemmour), čili bezmála tři čtvrtiny francouzské společnosti.

Úplně poražený ale Macron není a byla by chyba jej podceňovat a zcela odepisovat. Docela dobře se totiž může stát, že po druhém kole nebude možné složit v Národním shromáždění funkční většinu a v takovém případě by prezident hrál na domácí politické scéně i nadále důležitou, možná i klíčovou roli.

Jednoznačně poražení jsou již zmínění republikáni (Les Républicains), dlouhá léta dominantní síla francouzské politiky, společně se socialisty (Parti socialiste). Kdyby výsledky (6 % hlasů) strany, kterou po řadě odchodů vede i nadále Éric Ciotti, viděli Charles de Gaulle, Georges Pompidou, Valéry Giscard d’Estaing a Jacques Chirac, propadli by se hanbou. Stejně mizerně se musí cítit poslední gaullistický prezident a stále vlivný zákulisní hráč republikánů Nicolas Sarkozy, byť jeho vláda a jeho osobní nepopularita k postupnému úpadku republikánů dosti přispěly. Pokud jde o další vývoj, leccos sice zatím naznačuje, že Ciotti podpoří při případném vládnutí Bardellu, všechno ale, znovu to opakuji, záleží na tom, jak to v neděli 7. července dopadne.

Kdo vyhraje ve druhém kole?

Co se bude dít dál, kdo bude skládat vládu, kdo bude premiér (současný šéf Gabriel Attal, Jordan Bardella nebo někdo třetí) a kdo skončí v opozici, jaký osud čeká prezidenta Emmanuela Macrona – to všechno uvidíme v neděli večer, respektive v pondělí ráno, a nebude-li většina jasná, v dalších dnech a možná týdnech. Otevřená je celá řada scénářů včetně těch, které nevypadají ani trochu dobře.

Hlavní aktéři mají jasno. Bardella s Le Penovou prohlašují, že jejich strana „dospěla“ a že jsou připraveni vládnout. Jejich ekonomický program je navzdory tomu, co píší média, spíše levicový (cosi na způsob národního socialismu) než pravicový (a už vůbec ne krajně či radikálně pravicový); Evropská unie, euro i NATO jsou pro ně, jak alespoň již delší dobu říkají, „pevné konstanty“, na něž se nesahá. Strana se nicméně ostře vymezuje proti (zejména) nelegální migraci, proti zločinnosti, kterou migranti i potomci z řad migrantů, lidé s francouzským občanstvím, páchají, a slibují nápravu. A právě to jim přináší mnoho hlasů. Francouzi, zejména příslušníci středních vrstev, jsou naštvaní a v první řadě si přejí, zejména ve městech, bezpečí, které se rok od roku vytrácí. Tady Národní sdružení „uhodilo hřebíček na hlavičku“ a výsledek je znát: Francouzi se ve své zemi nechtějí cítit jako cizinci, a proto je volí.

Levice, Nová lidová fronta, v čele se samozvaným vůdcem Mélenchonem, je velmi radikální, odmítá většinu ekonomických a sociálních reforem, které Macron v předchozích letech, často na sílu, prosadil, a slibuje jejich zrušení. Pro spoustu Francouzů dnes Mélenchon a spol. představují daleko větší hrozbu než Le Penová s Bardellou. Jak se to promítne do výsledku druhého kola voleb, teprve uvidíme, já sám bych si na vítězství levice, jak jsem již uvedl, nevsadil ani pětník.

Prezident sice prohrál, respektive prohrává, ale…

Hlavním poraženým je – opakuji, že v tuto chvíli – Emmanuel Macron. Jeho rozhodnutí vypsat předčasné volby se ve světle jejich výsledků může za týden ukázat chybou, která z něj může učinit „zbytečného prezidenta“ bez faktického vlivu, zejména na domácí politiku. Jenže – jak napsal v neděli večer, poté, co se fotbalová Anglie „minutu před dvanáctou“ (přesněji řečeno před formální devadesátou, včetně prodloužení) zachránila na EURU proti Slovensku, (stále ještě) britský premiér Rishi Sunak, „It’s not over until it’s over“, takže nedělejme účet bez hostinského a počkejme si.

…jak to ve finále dopadne, nikdo neví

Macronova včerejší slova o podpoře levice (včetně komunistů) proti „krajní pravici“, tj. proti Národnímu sdružení, bude jistě u francouzských voličů nějak rezonovat. Racionální člověk by řekl, že většina Macronových stoupenců hlas „Mélenchonovým lidem“ nikdy nedá, jenže doba je všechno, jenom ne racionální. Národní sdružení navíc nemá většinu (289 mandátů) ani náhodou jistou, spíše naopak, a zda jí dosáhne s Ciottiho republikány, lze jen stěží predikovat (viz výše). Klidně se tak může stát, znovu to opakuji, že Macron sice utrpí i ve druhém kole historickou porážku, ale že vzhledem k neschopnosti složit v dolní komoře parlamentu funkční a stabilní většinu bude vládnout dál, nebo se o to bude alespoň s větším či menším úspěchem pokoušet.

Pokud by volby skončily tak, jak naznačuji, není vyloučené ani jejich opakování, na něž by mohlo dojít příští rok na jaře. Hlavním „arbitrem“ politické scény by byl do té doby právě prezident Macron. Ať už to v neděli dopadne jakkoli, jisté je jedno: Pátá republika, tak jak jsme ji znali, opakuji, tak, jak jsme ji znali, skončila. Všechno bude jinak. Jen ještě nevíme jak.

Tak zase za týden, přátelé, kdy si budeme povídat také o výsledku britských parlamentních voleb, které slibují stejně přelomový výsledek, jako ty francouzské, jejichž první kolo máme za sebou.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.