František Plánička: Rytíř fotbalu, jehož příběh fascinuje i dnes, tentokrát ve Strašnickém divadle

Evropské peřeje 64

František Plánička: Nesmrtelný rytíř fotbalu, jehož příběh
fascinuje i dnes, tentokrát ve Strašnickém divadle

Martin Kovář

Kdyby byl sportovní svět vždycky fér, tak jak má ideálně být, pojednávala by divadelní hra, která měla v minulém týdnu, 12. září 2024, premiéru ve Strašnickém divadle pod názvem „František Plánička: Fotbalový rytíř“, o kapitánovi mistrů světa. I když se Čechoslováci nakonec světovými šampióny nestali, proč, to si podrobněji povíme za chvilku, je životní příběh nejlepšího gólmana na světě z pražských Vršovic i tak jedním z těch nejvíc fascinujících příběhů našich i evropských a možná i světových sportovních dějin. A nejen sportovních, ale i těch sociokulturních, mezi něž sport včetně fotbalu jasně patří. Proto také paří i do „evropských peřejí“, jež byly v době, kdy hrál Plánička vrcholový fotbal, hodně divoké.

Pište na autori@datarun.cz

Martin Kovář, 17. září 2024

Jaromír Nosek a jeho František Plánička

O známém českém herci Jaromíru Noskovi (*1978), rodákovi z východočeské, přesněji řečeno podkrkonošské Jilemnice, kterého známe třeba z filmu „Rebeové“, „Román pro ženy“, „Milenci a vrazi“, „Ženy v běhu“ a dalších, se ví, že není žádným fotbalovým fanatikem. Pláničkův životní příběh jej nicméně zaujal natolik, že se jej ve Strašnickém divadle ujal hrát, a navíc je v roli brankáře pražské Slavie a československé fotbalové reprezentace neobyčejně přesvědčivý. Scéna či jeviště, jak chcete, je sice poměrně úsporná, dialogy – protože jde primárně o ně – mezi Pláničkou a sportovním reportérem, jehož hraje Josef Hervert, jsou ale natolik zajímavé, že diváky udrží v pozornosti po celou dobu představení, což je dáno i celkovou, hodně vydařenou koncepcí celého díla.

Jeden český – nejen fotbalový – osud

Osudy Františka Pláničky (1904–1996) jsou přitom v divadle načrtnuté spíše zkratkovitě, jak jinak, v tomto textu si je nicméně můžeme připomenout přece jen maličko obsáhleji. Jeho táta byl truhlář a on sám se vyučil soustružníkem, což bylo typické dětství a dospívání na proletářském Žižkově, kde přišel v červnu 1904 na svět (atmosféru této části Prahy vystihli snad nejlépe Josef Škvorecký a Jan Zábrana ve své geniální prvorepublikové detektivce „Vražda pro štěstí“ anebo, ve filmu, Karel Kachyňa, v neméně geniálních „Láskách mezi kapkami deště“, pokud by to někoho z Vás zajímalo). Neodmyslitelnou součástí takového života byl i fotbal – nejprve na ulici, na plácku, jakých bylo v tehdejší Praze plno, poté ve Slovanu Holešovice a v SK Bubeneč i v Rudé hvězdě Praha, byť to bylo jen na pár zápasů na přání tatínka. Osudový zlom přišel, když Pláničku kvůli malé výšce nevzali v pražské Spartě. Na podzim roku 1923 totiž podepsal smlouvu se Slavií a zůstal jí věrný celý život (co fotbal pro Pražany za první republiky znamenal, skvěle popsal Karel Poláček ve slavném humoristickém románu „Muži v offsidu“; skvělý je rovněž film, který na motivy knížky natočil Svatopluk Innemann s Hugem Haasem a Jindřichem Plachtou v hlavních rolích).

Profesionálem se Plánička stal ve Slavii v roce 1926, kdy už měl za sebou vyučení, několik zaměstnání v pražských továrnách, vojenskou službu a také svatbu s Boženou Chvojkovou, již nikdy neopustil (a měl s ní dvě dcery), stejně jako svoji druhou celoživotní lásku – Slavii. Sedm mistrovských titulů se Slavií, za niž v letech 1923–1938 odehrál bezmála tisícovku zápasů, vypovídá o všem, stejně jako to, že byl po velkou část kariéry pokládán nejen za nejlepšího brankáře v Československu, ale i na světě. Prakticky jediný, s kým jej reálně poměřovali a srovnávali, byla španělská brankářská legenda Ricardo Zamora Martínez (1901–1978), dvojnásobný ligový šampión s Realem Madrid (jakkoli hrál před tím i v jiných mužstvech, včetně Barcelony) a reprezentant Španělska, jehož barvy hájil v letech 1920–1936 v šestačtyřiceti zápasech.

Slavné i hořké mistrovství světa

František Plánička nastoupil za Československo celkem k 73 zápasům. Jeho největším úspěchem bylo stříbro na již zmíněném mistrovství světa v roce 1934. Šampionát tehdy pořádala Itálie, ve které od podzimu 1922 vládli fašisté v čele s vůdcem Benitem Mussolinim (zájemcům o tuto dobu doporučuji dvě skvělé monografie Antonia Scuratiho s názvem „Mussolini, syn XX. století“ a „Mussolini, muž prozřetelnosti“, které vyšly i česky; na dalších dvou svazcích plánované tetralogie autor pracuje). Čechoslováci si na turnaji vedli skvěle: postupně porazili Rumunsko 2:1 (góly Puč a Nejedlý), ve čtvrtfinále Švýcarsko 3:2 (góly Svoboda, Sobotka a Nejedlý), v semifinále Německo 3:1 (všechny tři góly Nejedlý) a ve finále nastoupili proti domácí Itálii.

Zápas, jenž vešel do historie jako nejskandálnější ze všech finálových mačů světových šampionátů, vyhráli domácí Italové – mimochodem, aby nedošlo k nedorozumění, vynikající fotbalisté – především díky rozhodčímu Ivanu (Henningovi Hjalmaru) Eklindovi (1905–1981). Osmadvacetiletý Švéd, nejmladší sudí na mistrovství světa, totiž podle většiny nezávislých pozorovatelů, komentátorů i diváků jak v semifinále (v němž Itálie porazila Rakousko 1:0), tak ve finále (2:1 proti Československu v prodloužení) zjevně stranil domácím. Zda „pouze“ podlehl vzrušené atmosféře na stadionu nebo lichotkám Mussoliniho, který jej před semifinálovým zápasem přijal ve své lóži, případně výhrůžkám ze strany fašistů, anebo byl jednoduše podplacen, se už nejspíš nikdy nedozvíme. Italové zkrátka vyhráli a Čechoslováci v čele s kapitánem Pláničkou získali stříbro (Zdeněk Zikmund o MS napsal pěknou knížku s názvem „Fotbal ve stínu Duceho. Příběh Zlatých hochů“) a nehynoucí slávu.

Návrat fotbalových reprezentantů do Prahy byl i tak velkolepý, pro stále ještě mladou republiku, jež se navíc svíjela již několik let v křečích Velké hospodářské krize (i o ní moc hezky píšou Škvorecký se Zábranou, viz výše), to byl obrovský úspěch a František Plánička a jeho spoluhráč ze Slavie Antonín Puč (1907–1988) na něm měli lví podíl. V předvečer druhé světové války Plánička svoji kariéru ukončil (v národnímu týmu chytal naposledy v roce 1938 proti Brazílii), Slavii ale zůstal oddaný až dokonce života, i za komunistického režimu, kdy byl jeho milovaný tým bolševiky všechno jenom ne preferovaný, a Slavia mu věrnost oplácela. I proto klub ve spolupráci s městskou částí Praha 10 zasvětil letošní rok 2024 právě jemu.

Přijďte do Strašnického divadla, stojí to za to

Střípky toho všeho, o čem jsem psal výše, si můžete užít i v představení ve Strašnickém divadle, k němuž se tímto vracím. Jak jsem už uvedl, dík za to, že se pocta velkému brankáři a skvělému člověku povedla, patří Jaromíru Noskovi, Josefu Hervertovi a všem dalším, kteří se na ní podíleli, včetně režisérky Olgy Struskové, Pláničkovy dcery Dany Lukešové, jeho vnuka Martina Lukeše a sportovního historika Vladimíra Zápotockého, nemluvě o dokumentárních záběrech a také o muzice, i o Pláničkově oblíbené písničce „Ulička mládí“ z roku 1923 (autorem textu a nejspíš i hudby byl písničkář, kabaretiér a dramaturg Rudolf Jurist [1880–1966]), která dodává divadelní hře tu správnou, autentickou, a hlavně nenapodobitelnou atmosféru dvacátých a třicátých let minulého století. Atmosféru, jež v dnešní hektické době působí trochu staromilsky a maličko sentimentálně, třebaže ve skutečnosti taková ani v náznaku nebyla…

Ze všech těchto důvodů do Strašnického divadla na hru „František Plánička: Rytíř fotbalu“ určitě vyrazte a klidně s sebou vezměte i své prcky, kluky a holky, tak, jako je berete na stadion, bude se Vám to líbit a bude se to líbit i jim, stejně jako mému desetiletému synovi na předpremiéře; pokud jste fandové Slavie, tak o to víc.

Klub, jak má být: „Víc než jen fotbal“

Když už jsem u pražské Slavie, jak jsem řekl a v několika případech i napsal, český velkoklub z Vršovic zasvětil rok 2024 u příležitosti 120 let od jeho narození právě Františku Pláničkovi. Společně s městskou částí Praha 10 při té příležitosti připravil řadu akcí, nejen výše zmíněnou divadelní hru ve Strašnickém divadle, ale i výstavu věnovanou Františku Pláničkovi s komentovanou prohlídkou, první ročník turnaje základních škol Prahy 10 o Pohár Františka Pláničky, brankářský trénink pro děti Chytej jako Plánička, trénink pěšího fotbalu pro seniory a další.

Heslo „Víc než jen fotbal“, kterým se Slavia Praha vedená úspěšně Jaroslavem Tvrdíkem již několik řídí a které na veřejnosti opakovaně vysvětluje a zdařile prezentuje ředitel strategické komunikace SK Slavia Praha Jakub Splavec, se tak naplňuje více než skvěle. Díky za to, Vy všichni pánové a všechny dámy z Edenu, i díky Vám jsou naše Vršovice a celá Praha 10 moc hezkým místem pro život.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.