Británie: Brexit, covid, nezvládnutá migrace a současné nepokoje jsou dvě strany téže mince

Evropské peřeje 59

Británie: Brexit, covid, nezvládnutá migrace
a současné nepokoje jsou dvě strany téže mince

Martin Kovář

V posledních třech Evropských peřejích jsme se věnovali historii a současnosti olympijských her, jednoho z nejúchvatnějších sociokulturních fenoménů moderní doby, a sice v souvislosti s Hrami XXXIII. olympiády v Paříži. Dnešní newsletter píšu v době, kdy už jsou hry, aniž došlo k nějaké katastrofě v podobě například teroristického útoku, jehož jsme se všichni více či méně obávali, za námi, a tak je čas na další aktuální témata. Neutěšená situace v Británii, kde dochází již druhý týden k vážným nepokojům, je jedním z nich.

Pište na autori@datarun.cz

Martin Kovář, 13. srpna 2024

Mrtvé holčičky ze Southportu

Na počátku aktuální krize stál útok tehdy sedmnáctiletého, dnes již osmnáctiletého Axela Rudakubany, ve Walesu narozeného potomka přistěhovalců ze Rwandy, z 29. července 2024 na děti v taneční škole v Southportu severně od Liverpoolu, při němž dotyčný zabil tři malé dívky a dalších deset lidí zranil. Tragédie, k jakým dochází jen výjimečně, okamžitě elektrizovala nejen Southport a jeho okolí, ale i obyvatele dalších britských měst. Výsledkem byly největší nepokoje od roku 2011, ke kterým došlo po zastřelení Brita tmavé pleti s imigrantskými kořeny Marka Duggana. Míra žalu a naštvanosti, která (nejen severní) Anglii zasáhla, byla mimořádně silná, mimo jiné i proto, že nezvládnutá migrace, jež se zdála být na samém počátku přímou příčinou tragédie, je jedním z nejbolavějších problémů, kterým musí ostrovní stát čelit.

Nepokoje v britských městech

Již 30. července propukly v okolí southportské mešity při smuteční akci za mrtvé první nepokoje, při nichž došlo k útoku na mešitu, hořela první auta a kontejnery na odpad, odnesl to i jeden obchod. Při nepokojích bylo zraněno téměř čtyřicet policistů. V následujících dnech nepokoje pokračovaly v britské metropoli Londýně, v Manchesteru, Liverpoolu, Hartlepoolu, Blackpoolu a v dalších městech. V Rotherhamu se stal centrem útoku hotel, v němž byli ubytováni žadatelé o azyl. Televizní i amatérské záběry z britských měst, které jsme měli možnost vidět, byly děsivé.

Policisté označili za hlavní viníky nepokojů příslušníky Ligy na obranu Anglie (English Defence League; EDL), anti-islamistickou skupinu, jež vznikla v roce 2009, a „krajní pravici“ (far right obecně). Jako inspirátory protestů pak policie a vláda vidí, mimo jiné, i hybridní válku ze strany Ruska, jež se již řadu let snaží rozdmýchávat v západních zemích (včetně České republiky) neklid a destabilizovat tamní společnost prostřednictvím sociálních sítí atd. Kdo tuto skutečnost nevidí, je naivní, důkazy speciálních jednotek, které se problému věnují, jsou velmi přesvědčivé. Stejně tak ale není sporu o tom, že jde pouze o jednu stránku věci, o těch dalších bude řeč za okamžik.

Mentalita lynče nemá v civilizované společnosti co dělat

Ministerský předseda a šéf labouristů Keir Starmer útoky nanejvýš razantně odsoudil a jasně řekl, že všichni, kteří se na nich podíleli, budou přísně potrestáni, že se britským muslimům a příslušníkům dalších menšin dostane žádoucí ochrany atd. Jeho vystoupení bylo naprosto na místě. Mentalita lynče nemá v civilizované společnosti, ať už k ní vede cokoli a ať už jsou její příčiny jakékoli, co dělat. Jejím jediným výsledkem není nikdy spravedlnost, ale vždycky rozvrat, katastrofa a ještě větší tragédie.

Příčiny southportské tragédie

Jedna věc nicméně je potlačení nepokojů a nastolení pořádku, v čemž britská policie, zdá se, alespoň v první fázi uspěla či brzy uspěje (otázka je, jak dlouho klid, který zatím ani nenastal, vydrží), a druhá věc je pojmenování příčin toho, co se stalo. Jak jsem již řekl, na počátku nepokojů stála zpráva, že útočníkem a vrahem byl mladý muslimský žadatel o azyl. Nebyla to pravda, a liverpoolský soud dokonce vzhledem k blížícím se osmnáctinám vraha rozhodl o zveřejnění jeho identity (viz výše), a to, jak prohlásil, „v národním zájmu“. Ve skutečnosti zveřejnění jména a rodinných poměrů nesehrálo zásadní roli, pro velkou část těch Britů, kteří se na nepokojích podíleli, totiž rozdíl mezi muslimským žadatelem o azyl a tmavým mladíkem z rodiny přistěhovalců z Rwandy nebyl a není podstatný, jak už to, když planou emoce, bývá.

Nezvládnutá migrace…

Tato skutečnost svědčí o tom, že nemalá část britské společnosti pokládá nezvládnutou migraci do jejich země za vážný problém. To se týká nejen příslušníků a stoupenců výše zmíněné far right, jejichž část se na nepokojích podílela, ale i velké části těch, kteří nepokoje a jejich osnovatele jasně odsoudili a odsuzují. Jedním z důvodů, opakuji, jedním z důvodů brexitu, tj. odchodu Spojeného království z Evropské unie, byly ostatně obavy z nekontrolované migrace na Britské ostrovy. Konzervativní vlády Theresy Mayové (2016–2019), Borise Johnsona (2019–2022), Liz Trussové (2022) a Rishiho Sunaka (2022–2024) však v tomto ohledu žalostně selhaly a frustrace Britů z dopadů více či méně nekontrolované migrace od té doby dále vzrostla a stále sílí. První kroky labouristické vlády Keira Starmera navíc jasně ukázaly, že nový kabinet na přístupu k migraci nehodlá nic měnit, což pro britskou veřejnost není dobrá zpráva.

S touto skutečností úzce souvisí nepopiratelný fakt, a sice že v ulicích britských měst je mnohem méně bezpečno než dříve, multikulturním Londýnem počínaje, dalšími městy konče. Po 7. říjnu 2023, tj. po bezprecedentním útoku teroristů z organizace Hamás na Izrael, jsou Britové stále častěji svědky ne-li přímo násilných, pak přinejmenším agresivních pochodů na podporu Palestiny a proti Izraeli. Heslo From the River to the Sea Palestine Will Be Free, jež není ve skutečnosti, nic si nenamlouvejme, ničím jiným než voláním po likvidaci Izraele, přitom patří k těm, jakkoli to zní poněkud neuvěřitelně, umírněnějším; v britských městech jsou totiž k vidění rovněž vlajky tzv. Islámského státu a ke slyšení hesla přímo podporující Hamás a další organizace tohoto typu. Připočteme-li k tomu pocit či dojem, což jsou faktory, jež v politice a ve společnosti nelze nikdy podcenit, části Britů, že policisté více chrání agresivní stoupence Palestiny a islámu než ty, kteří se proti nim vymezují, je zjevné, že k propuknutí nepokojů, k jakým došlo v Southportu a dalších britských městech, byl jenom malý krok.

…brexit, covid a jeho důsledky

Celá věc úzce souvisí s brexitem, a to ještě jinak než „pouze“ kvůli migraci. Brexit totiž jednoznačně přispěl k vážným ekonomickým problémům Británie. Mě osobně to nijak nepřekvapuje. Ve svých textech jsem nejednou napsal, že se Británie s jeho důsledky vyrovná, ale že to bude ve střednědobém či dlouhodobém horizontu (deset, patnáct, dvacet let), nikoli hned, a že ji do té doby čekají nesnadné časy. To se plně potvrzuje, obecně zjevně platí, že se lidem na Ostrovech žije hůře než před brexitem, a to z celé řady (nejen) s ním souvisejících důvodů, což je samozřejmě bolestivé, jako každý zásah do naší peněženky.

Přidáme-li na tuto stránku vah ještě důsledky covidové pandemie, která zasáhla britskou společnost velmi silně, především pokud jde o nedůvěru vůči představitelům politických elit (večírky v Downing Street v době, kdy se „obyčejní Angličani, Velšani a Skotové“ nesměli rozloučit s umírajícími rodinnými příslušníky), je současná nálada a atmosféra v společnosti více než pochopitelná. Přinejmenším část, nezanedbatelná část britské společnosti nabyla dojmu, že je toho na ně v poslední době až příliš mnoho, a není se co divit.

Pokud Starmerova vláda tyto lidi, jejichž počet roste, velmi rychle nepřesvědčí, že jí na nich zaleží, budou mít ona i celá země veliký problém, ještě větší než dnes. Skutečnost, že v nedávných volbách do Dolní sněmovny získala 14 % hlasů antisystémová populistická strana Reform UK jednoho z vůdců hnutí za brexit Nigela Farage, by neměla nechat labouristy ani konzervativce chladnými, v budoucnu by s ní totiž mohly mít obě hlavní britské politické strany potíže.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.