Boj o budoucnost Německa: Proč Friedrich Merz v Bundestagu napodruhé prohrál a co bude dál

Evropské peřeje 83

Boj o budoucnost Německa

Proč Friedrich Merz v Bundestagu napodruhé prohrál
a co bude dál

Martin Kovář

V minulém týdnu se v Bundestagu, dolní komoře německého parlamentu, dvakrát hlasovalo o zpřísnění opatření proti nezvládnuté migraci. Zatímco výzvu končící vládě Olafa Scholze, že je zejména s ilegální migrací třeba bojovat efektivněji než doposud, těsná většina poslanců podpořila, uvedení patřičného zákona v platnost naopak v pátek těsnou většinou neprošlo. Doslova bouři vyvolala skutečnost, že drtivá většina křesťanských demokratů z CDU a CSU hlasovala „pro“ společně s poslanci Alternativy pro Německo (AfD). Pojďme se proto podívat, co všechno tato hlasování znamenala a jak mohou ovlivnit další vnitropolitický vývoj v Německu.

Pište na autori@datarun.cz

Martin Kovář, 4. února 2025

Problém, který je třeba efektivně řešit

Migrace, ilegální i ta legální, je ve Spolkové republice problém, jehož vážnosti se vyrovnají snad jen obavy ze stále se zhoršujícího stavu průmyslu, jehož těžkosti jsou v drtivé většině dány fanatickým lpěním na zideologizovaném Green Dealu, který již několik let, mimo jiné s aktivním přispěním dvou českých vlád, Babišovy a Fialovy, devastuje ekonomiku členských států Evropské unie včetně Německa. Současná již rozpadlá koaliční vláda sociálního demokrata Olafa Scholze a Zelených (v první řadě vicekancléře a ministra hospodářství Roberta Habecka a ministryně zahraničí Annaleny Baerbockové) o problémech sice mluví, ale v zásadě je neřeší a už vůbec ne efektivně, spíše je bagatelizuje, protože je se současným přístupem k migraci v zásadě ve shodě, což je dáno primárně ideologicky, zčásti též pragmaticky – v „nových Němcích“ budou mít v drtivé většině, až na to přijde, voliče právě tyto strany.

Friedrich Merz převzal Křesťansko-demokratickou unii, již zmíněnou CDU, posunutou naprosto nepatřičně doleva, na počátku roku 2022 od Armina Lascheta, jehož si do čela strany vybrala Angela Merkelová. Od Lascheta, který ji na podzim 2021 přivedl k nejhoršímu volebnímu výsledku v dějinách Spolkové republiky, tj. od jejího založení v roce 1949. Od té doby se Merz snaží, seč může, stranu jednak „de-merkelizovat“, tj. zbavit vlivu lidi spojené s bývalou kancléřkou, jednak ji posunout na politickém spektru zpět do středu či, ideálně, napravo od něj, kam historicky patří. Oba dva kroky se mu v zásadě daří, byť, jak ukázalo hlasování v Bundestagu, ne zcela.

Přelomové hlasování v Bundestagu

Zatímco co první hlasování o zpřísnění migrační politiky Merz ještě v Bundestagu těsně vyhrál, samotný zákon se mu v poměru 338:350 (proti zákonu hlasovalo 12 členů CDU), tedy rovněž velmi těsně, prosadit nepodařilo. Bylo tomu tak mimo jiné proto, že proti němu krátce předtím zcela bezprecedentně vystoupila bývalá kancléřka Merkelová s tím, že, zjednodušeně řečeno, „její“ strana nesmí za žádných okolností hlasovat s „krajně pravicovou“ AfD. Tento šokující (bývalí kancléři se v SRN k politice svých nástupců „ze zásady“ nevyslovují) krok ze strany političky, jež je přímo odpověděná za většinu vážných problémů, s nimiž se Německo v posledních letech potýká, sehrál při hlasování jistě svou roli, a to tím spíš, že Merkelová má ve straně i v parlamentu Merzovi navzdory stále své lidi. Uvážíme-li, že vedla CDU od jara 2000 až do roku 2018, přičemž si rozhodující vliv ponechala až do odchodu z vlády v roce 2021, není se co divit.

Stejně důležitým faktorem nicméně bylo, že v CDU panuje vůči jakékoli spolupráci s AfD silný odpor, a to jak mezi vlivnými křesťanskodemokratickými politiky, tak u řadových členů strany. AfD – to jsou pro většinu křesťanských demokratů krajně pravicoví populisté, nacionalisté, možná až xenofobové, proti-evropští, a naopak proruští div že ne náckové. Tímto názorem zatím, opakuji, zatím nedokázala výrazně otřást ani mizerná ekonomická a rychle se zhoršující bezpečnostní situace v zemi. Právě proto se také po prvním hlasování v Bundestagu Friedrich Merz omlouval se slovy, že jej takové vítězství nijak netěší.

Jásot německé parlamentní levice a řev krajní levice

Řev, který v Německu rozpoutala levice poté, co většina poslanců CDU a CSU hlasovala v pátek společně s AfD znovu, třebaže tentokrát neúspěšně, byl hodně hlasitý, a to jak přímo v parlamentu, kde vzhledem k situaci v zemi naprosto nepatřičně jásali někteří zákonodárci z řad vlády, tak „na ulici“. V Hannoveru dokonce maskovaní krajně levicoví (ano, termín „krajně“ lze používat i v souvislosti s levicí, což mnohá nejen zahraniční, ale i česká média, včetně České televize a Českého rozhlasu, zjevně netuší) radikálové z iniciativy Společně proti pravici (Zusammen gegen Rechts) obsadili budovu CDU a vyvěsili na jejím balkóně nápis Friedrich von Hindenburg, čímž dali najevo, že Merz podle nich jedná stejně jako prezident Výmarské republiky Paul von Hindeburg, jenž na konci ledna 1933, shodou okolností právě 31. ledna, pověřil sestavením vlády Adolfa Hitlera, čímž fakticky začala éra nacistů u moci, která skončila až porážkou Německa ve druhé světové válce na jaře 1945. K protestům a k útokům na kanceláře CDU došlo i v dalších německých městech včetně Berlína, což je naprosto skandální a neakceptovatelné.

Hrátky a hry německé krajní levice

Označit ideologického protivníka na pravici za fašistu/nacistu je starý trik, jejž levice, zejména radikální, krajní levice (učte se ten termín, opravdu je zcela na místě) používá „odnepaměti“. Pokud jde o největší hrůzy 20. století, nemá si přitom krajní levice s krajní pravicí (přijmeme-li za svůj konsenzuálně uznávaný názor, že Národně socialistická dělnická strana či strana práce, jak chcete, tj. Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei [NSDAP], je skutečně pravice, s čímž navzdory jejímu názvu nemám problém) co vyčítat. Dnešní německá krajní levice se v řadě ohledů výrazně podobá komunistickým bojůvkám, jež měly, mimochodem, svůj podíl i na pádu Výmarské republiky, už jen proto, že strach ze zdivočelé levice vedl část společnosti k toleranci již zmíněné NSDAP; důsledky známe všichni.

Co tím chci říct? Nic než to, že přirovnat Friedricha Merze k Paulu von Hindenburgovi může jenom úplný idiot nebo fanatik vyznávající (de facto) komunistickou ideologii, která je nejen ve Spolkové republice z obecně nepochopitelných důvodů na rozdíl od té nacistické tolerována. Ve skutečnosti je jedno svinstvo stejné jako druhé a tolerance faktického komunismu je naprosto iracionální a odsouzeníhodná.

Friedrich Merz a boj o budoucnost Německa

Friedrich Merz ovšem není žádný slaboch. V časech, kdy mu šli ve straně Angela Merkelová a její lidé tak říkajíc „po krku“, prokázal mimořádnou odolnost a velmi odhodlaně vypadal i po páteční porážce v Bundestagu. Za hlavní viníky porážky při hlasování označil vládní sociální demokraty a Zelené a jasně řekl, že až se po volbách mocenské poměry v Bundestagu změní, jako že se změní, prohlasuje zákon, který pokládá pro budoucnost Německa za naprosto zásadní, znovu, a pokud mu v tom nepomohou SPD a Zelení, učiní tak nerad opět s AfD. Není na co čekat, musíme konat, změna kurzu je v zájmu Německa nevyhnutelná, řekl, zjednodušeně řečeno, Merz a má naprostou pravdu.

Merzova slova vyvolala, opět, bouřlivou reakci. Proti „spojení“ CDU a CSU s „krajní pravicí“ se tentokrát postavili i někteří přeživší holocaustu a označili přitom „hnědnutí“ či „skryté hnědnutí“ CDU za vůbec nejvážnější hrozbu budoucnosti Německa. Je smutné, že se tito staří lidé, poznamenaní strašlivou životní zkušeností, nezřídka manipulovaní levicovými a krajně levicovými intelektuály a radikály, dali strhnout k takto neuváženým výrokům. Mluvit o „hnědnutí“ v souvislosti s Merzovou CDU je urážlivé a skandální. Nic není vzdálenější pravdě a většina Němců to ví. Rychlý průzkum veřejného mínění, na který odkázala i veřejnoprávní televize ARD, ostatně ukázal, že se zpřísněním migračních opatření souhlasí kolem 70 % Němců. To je číslo, které hraje v Merzův prospěch, a on to dobře ví.

Friedrich Merz má, pokud jde o postoj k migraci, říkám to znovu, pravdu. Situace přerůstá policii, místním samosprávám, zemským vládám i vládě v Berlíně přes hlavu. Prakticky není týden, kdy by v Německu nedošlo k násilnému činu, jenž by – tak či tak – neměl „migrační pozadí“. Němci to, bez ohledu na to, jaký slovník v souvislosti s tím policie, vláda a média používají (s cílem „neeskalovat již tak napjatou situaci“), dobře vědí. Vzhledem k nedůvěře až k odporu většiny z nich vůči AfD tak může Merzovi jasný postoj k migrační otázce přinést politické body navíc.

Úplně vyloučené nejsou ani další dva možné scénáře. Za prvé, že páteční hlasování přesvědčí Němce, že Merz svoji stranu dostatečně neovládá a že se od ní tudíž změna kurzu v otázce migrace nedá čekat, a přikloní se k AfD, která už tak podle některých průzkumů ztrácí tři týdny před volbami na CDU/CSU pouhých 7 %. Druhou možností je, že Němci uvěří výkřikům socialistů, Zelených, postkomunistů atd. slova o „skrytém hnědnutí“ CDU a dají levici více hlasů, než se dnes očekává.

Naplnění obou těchto scénářů by bylo pro Německo pohromou, pro Evropu i pro nás. Držme proto Friedrichu Merzovi palce. Aniž bych chtěl být patetický, nemohu neříct, že pokud nenasměruje Německo na cestu vedoucí ven ze současného marasmu on, neudělá to nikdo.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.