AfD na vzestupu, aneb Mají se Německo a Evropa bát?

Evropské peřeje 1

AfD na vzestupu, aneb

Mají se Německo a Evropa bát?

Martin Kovář, 27. června 2023

Ve Spolkové republice Německo dochází v posledních letech a zejména v posledních měsících a týdnech k jevu, jenž znepokojuje vládní politiky i nemalou část německé veřejnosti – ke zjevnému vzestupu popularity politické strany, která bývá označována za populistickou, krajně pravicovou či dokonce extrémistickou – Alternativy pro Německo (Alternative für Deutschland; AfD, založena 2013). Několik průzkumů veřejného mínění dokonce uvedlo AfD na druhé místě (za vedoucí CDU-CSU a před vládními sociálními demokraty, SPD). Nejnověji pak AfD získala poprvé post zemského rady v okrese Sonneberg v jižním Durynsku při hranicích s Bavorskem. Establishment bije na poplach a není se co divit.

Důvod ke znepokojení

Důvodů ke znepokojení je hned několik, primárně ten, že se jedná o celoněmecké průzkumy, nikoli o průzkumy z bývalých východních zemí (NDR), kde AfD od svých počátků měla a stále má mnohem vyšší preference než na německém Západě; Sonneberg se navíc nachází, jak jsem už řekl, na dohled Bavorska, nejbohatší a nejvíc prosperující spolkové země. Dalším důvodem k neklidu je fakt, že AfD roste vcelku kontinuálně a že se tak neděje pouze proto, že by upozorňovala na „nebezpečí migrace“ jako v letech 2015–2016, kdy její preference letěly rovněž strmě nahoru. Nyní je nárůst pozvolnější, ale i „solidnější“ a trvalejší, jak se alespoň zdá.

Co za vzestupem AfD je?

Co všechno za nástupem AfD stojí?

Je to hned několik důležitých faktorů:

• sociálnědemokratický kancléř Olaf Scholz je všechno jenom ne skutečný lídr, na jakého byli Němci v časech Angely Merkelové zvyklí, a proto jeho zjevnou slabost cítí téměř z každého jeho vystoupení, kroku;

• spolková vláda zjevně není v názoru na řadu otázek jednotná, což její stabilitě a popularitě nepřidává;

• zdaleka ne každý Němec je spokojen s přístupem vlády vůči ruské agresi na Ukrajině, ať už tak, nebo tak;

• stoupenci sociálních demokratů mají navíc za to, že se jejich strana až příliš „podřizuje“ Zeleným, kteří tlačí nejen na Green Deal a na řadu s ním stále méně populárních opatření, byť ne tolik, jak by si přáli straničtí radikálové;

• hlavní opoziční síla, křesťanští demokraté – CDU (v předpokládané koalici s bavorskou CSU) není „dost opoziční“ a ani její sedmašedesátiletý šéf Fridrich Merz nepůsobí jako lídr, schopný vést Německo dramaticky lépe než Scholz;

• bavorští křesťanští sociálové, kteří se neprosadili v boji o nominanta na kancléře v roce 2021 (místo tamního premiéra Markuse Södera uspěl favorit Angely Merkelové, nevýrazný Armin Laschet, jehož následně porazil Olaf Scholz), a proto tak trochu v rámci celého Německa „vyklidili pole“;

• svobodní (FDP) jsou sice vnímáni jako jakási „pojistka“ proti Zeleným ve vládě, jejich potenciál a voličská základna ale nikdy nebyly takové, aby hráli rozhodující roli

• ponecháme-li stranou krajně levicovou Die Linke, není se co divit, že mnozí Němci vidí jedinou reálnou opoziční alternativu vůči vládě právě v AfD;

• je tomu tak spíš, že AfD pozvolna ubírá, jak jsem již řekl, na protiimigrační rétorice a soustředí se více na tzv. „bread-and-butter-issues“, tedy na každodenní politická témata;

• zda jí bude patřit budoucnost, se ale teprve uvidí.

Historické paralely…

V souvislosti se vzestupem AfD je, vzhledem k tomu, že si povídáme o Německu, na místě dát k dobru několik historických paralel (jakkoli je nepřeceňuji); stále častěji se totiž objevuje otázka – aniž bych já osobně chtěl srovnávat podle mě nesrovnatelné – zda nemůže současnou Spolkovou republiku v některých ohledech potkat osud poválečné (po první světové válce, samozřejmě) Výmarské republiky (1918/19–1933), kterou na počátku třicátých let zcela zničili Hitlerovi nacisté.

Tak předně – raději ještě jednou zopakuji, že pokládám srovnání obou stran (AfD a NSDAP) za nesmyslné a absurdní, to jen pro pořádek. To ale neznamená, že případný vzestup AfD nemůže SRN, jak ji známe, ohrozit na životě.

A teď už k těm historickým paralelám:

• podobně jako na přelomu dvacátých a třicátých let se i řada dnešních Němců cítí, byť ne v takové míře jako za Velké hospodářské krize, ohrožena, a to jak existenčně (růst cen energií a dalších cen), tak v obecné rovině;

• důvěra v establishment / ve vládu i v opozici (CDU-CSU) stále klesá, podobně jako klesala na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století, zatímco víra v AfD pomalu, nenápadně stoupá;

• tak jako Němci cítili stále větší zklamání dokonce i z „majestátu“ prezidenta Výmarské republiky, Paula von Hindenburga, jenž byl pro většinu z nich již od časů z konce císařství dlouho téměř „nedotknutelnou autoritou“, dnes pociťují hořké rozčarování při vzpomínkách na „Mutti Merkel“, která sice byla, na rozdíl od Scholze a Merze, lídrem se vším všudy, dlouhodobé výsledky její vlády jsou nicméně stále trpčí;

…a odlišnosti

Ve prospěch Spolkové republiky ale mluví několik důležitých faktorů:

• hlavní rozdíl spočívá v tom, že současné ekonomické problémy, aniž bych je chtěl jakkoli zlehčovat, nejsou s dopady Great Depression srovnatelné; SRN má silný sociální stát, který skutečným „propadům na dno“ a s tím spojenému zoufalství spolehlivě brání, včetně překotné radikalizace společnosti;

• na rozdíl od meziválečné NSDAP nemá AfD v čele charismatického lídra, schopného oslovit většinu německé společnosti, jako se to podařilo Adolfu Hitlerovi a jeho nacistickým kumpánům;

• Němci udělali s nacismem a s jeho důsledkem, druhou světovou válkou, zcela zásadní historickou zkušenost, kterou drtivá většina z nich, zejména mladá generace, nehodlá za žádnou cenu opakovat.

A teď, co z toho, přátelé?

Jediné, co můžeme, je, po pravdě řečeno, doufat, že jak Olaf Scholz, tak Friedrich Merz prokáží dostatek politických kvalit, a hlavně politické odvahy jednat tak, aby to bylo v zájmu většiny obyvatel Německa i v zájmu Evropy, jednotné Evropy, jež, řekněme si to rovnou, na SRN prostě stojí. Čím dříve přestanou váhat ve snaze oslovit co nejvíc středových, opakuji, středových voličů (v případě CDU jde o jeden z nejvážnějších negativních důsledků tzv. „merkelismu“, jež stranu posunula daleko doleva), čím dříve se vrátí ke své tradiční politice (skutečně pravicová CDU a CSU a skutečně levicová SPD), tím lépe. Jasné vyprofilování, jasný leadership a jasná vize, nepodléhání chimérám Zeleného údělu atd. jsou ty nejlepší recepty na krizi svého druhu, v níž se Spolková republika v současné době nachází.

Tak jí a spolu s ní i nám palce.

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.