Žena, která vládla impériu: královna Hatšepsut

Civilizační fórum 68

Miroslav Bárta, 25. října 2024

Žena, která vládla impériu: královna Hatšepsut

Minulé civilizace byly až na výjimky dominovány muži. To samozřejmě platí i pro starověký Egypt, který – v ortodoxním pojetí – trval bezmála tři tisíce let. Přesto i v jeho historii se někdy na trůn panovníka dostala žena. Již ve 30. století př. Kr. to byla královna Merneit, po ní například Sebeknofru (v 18. stol. př. Kr.). Nebo za vlády ptolemaiovců slavná Kleopatra VII. Nejslavnější z nich však byla Hatšepsut, která vládla v době, kdy se tzv. Nová říše v 18. dynastii dostávala na výsluní…

Pište na autori@datarun.cz

Kdo byla Hatšepsut

Hatšepsut (1507–1458 př. Kr.) proslula jako bezesporu nejvýznamnější panovnice staroegyptských dějin a v mnohém si nezadala ani se svými mužskými protějšky. Byla dcerou Thutmose I. a Velké královské manželky (jak zněl její titul) Ahmose. Po smrti svého manžela a zároveň nevlastního bratra a jednoznačně politicky slabého panovníka Thutmose II. (taková sňatková politika byla uvnitř královské rodiny běžná), jehož byla rovněž Velkou manželkou, vládla zpočátku jako regentka nevlastního syna Thutmose III. Ten nebyl ani zdaleka schopný vlády, protože mu tehdy byly teprve dva roky. Po několika letech se Hatšepsut ujala funkce faraona a přijala plnou královskou titulaturu, čímž se stala faktickou spoluvládkyní Thutmose III. Její sídlo bylo v tehdejším Wasetu, který se nacházel na východním břehu soudobého turistického centra Luxoru.

Vzhledem k tomu, že staroegyptské náboženství a umění nepočítalo s tím, že by zemi kdy vládla jak skutečně, tak i formálně žena, byla královna Hatšepsut přes své nepopiratelné ženství ve výtvarném umění vyobrazována jako muž s faraonskými insigniemi moci a vlády. Její doba vlády, trvající o něco déle než dvě desetiletí, se stala obdobím nebývalého ekonomického vzestupu, politického rozmachu země v zahraničí a míru. Po celé zemi můžeme i dnes vidět doklady Hatšepsutina stavebního úsilí. To ostatně dokládají nejlépe monumentální a dodnes ohromující části v chrámovém komplexu v Karnaku na východním břehu Luxoru, zádušní chrámový komplex v Dér el-Bahrí na západním břehu Nilu, z velké části rekonstruovaná tzv. Červená kaple v Open Air Muzeu v Karnaku nebo i Speos Artemidos v pískovcových lomech v jižněji položené Gebel Silsile.

Faraon žena

Jak již bylo řečeno, Hatšepsut byla nejrpve regentkou svého nevlastního syna. V 7. roce od nástupu do této funkce se stala de facto vládkyní na egyptském trůnu. Celkem Egyptu vládla necelých 22 let. Ve 22. roce vlády Thutmose III. (roky vlád se počítaly Hatšepsut a Thutmosovi III. stejně) již vládne sám – z tohoto roku máme zprávy o jeho první z celé řady slavných vojenských výprav. Hatšepsut obnovila postavení Egypta v mezinárodních obchodních sítích tehdejšího světa, které byly zásadně narušeny v době 2. přechodného období, kdy byl Egypt politicky, ekonomicky a vojensky slabý, a navíc se jeho severní část nacházela pod nadvládou a kontrolou asisjkých vládců zvaných Hyksósové.

Reliéfy z Dér el-Bahrí jasně dokládají, že za její vlády byla vyslána a úspěšně se vrátila expedice do bájné země Punt. Ta se měla nacházet někde na území dnešní Eritreje. Co víme s jistotou, že byla dosažitelná po vodě, protože výprava se na cestu vydala loděmi po Rudém moři. O úspěchu této expedice trvající několik let, která se vrátila s mnoha vysoce ceněnými exotickými produkty, dřevinami, mastmi, ale také zajatou pygmejskou královnou, svědčí reliéfy v jejím zádušním chrámu v Dér-el-Bahrí.

Chrám v Dér el-Bahrí sloužil jejímu zádušnímu kultu a představuje svou koncepcí unikátní stavbu skalního chrámu na několika postupně k západu stoupajících terasách. Nacházela se zde její kaple, ale i kaple bohyně matky Hathory uctívané v podobě krávy nebo kaple zasvěcená kultu boha slunce Rea. Právě tato kaple prozrazuje sílící politiku ze strany panovníků Nové říše postupně se vymezovat vůči narůstající moci a nezávislosti Amonova kléru v Thébách. Tento proces postupně vedl k tomu, že Amenhotep III. byl jednoznačným příznivcem kultu boha slunce a jeho syn Amenhotep IV. – Achnaton dokonce nechal jeho chrámy, společně s chrámy dalších bohů, zavřít a prohlásil za jediné božstvo právě boha slunce uctívaného pod jménem Aton. Tento odkaz se v pozměněné podobě dochoval dodnes, protože tato sluneční kaple je místem řady transcendentálních seancí.

V chrámovém komplexu v Dér el-Bahrí postaveném na západním břehu Nilu, stejně jako na všech dalších památkách z její doby, je Hatšepsut vyobrazena jako faraon muž s typickými insigniemi panovníka včetně koruny, mužské suknice, bradky, nemluvě o tom, že má mužské tělo. Nešlo však o doklady transgenederu či podobných pokrokových myšlenek. Šlo prostě o to, že pro staré Egypťany byl faraon vždy muž, a tomu odpovídaly i všechny jejich náboženské a mytologické koncepty. I sochy boha Usíra, pána podsvětí, které lemují průčelí teras, nesou podobu Hatšepsut coby muže.

V chrámovém komplexu boha Amona v Karnaku Hatšepsut nechala postavit hned několik památek – kromě tzv. Červené kaple také svatyni bárky, ve východní části chrámu nechala postavit další velkou kapli a vztyčit dva obelisky, z nichž jeden ještě stále stojí. Ten největší obelisk, který nechala Hatšepsut připravit, dodnes leží v žulových lomech v Asuánu. A to proto, že během výroby praskl a osudy hlavního představeného nad jeho výrobou si asi každý z nás dokáže představit… Jeho váha je odhadována na více než 1200 tun.

Hatšepsut nechala vysekat i malou skalní svatyni zasvěcenou zvláštní bohyni Pachetě v Bení Hassanu ve středním Egyptě, nedaleko dnešní Mínije. Toto božstvo vzniklo spojením původně samostatných, byť svou jurisdikcí podobných bohyň – Bastety a Sachmety. Obě byly bohyněmi válek, obě byly uctívány v podobě lvice, ale každá měla místo kultu v jiné oblasti Egypta – jedna jižně a druhá severně od Mínije. V řecko-římské době se nazýval Speos Artemidos. Speos proto, že šlo o skalní chrám, Artemidos pak proto, že Řekům tato bohyně připomínala bohyni lovu Artemis.

Hatšepsut jako bůh

Na stěnách chrámu v Karnaku a v Dér el-Bahrí se nachází i rozfázovaný mýtus o božském početí Hatšepsuty, který měl legitimizovat její nárok na trůn bohů a vládu nad Egyptem. Amonovi kněží pro ni vytvořili příběh božského početí přímo Amonem. K tomu došlo tak, že bůh Amon sestoupil k její matce Ahmose v podobě manžela Thutmose I. Zrodí se tak královna Hatšepsut, pro kterou bůh – tvůrce lidí vymodeluje její postavu a duši, jejího dvojníka zvaného ka. A bůh Amon vítal její příchod na tento svět slovy: Vítej, má sladká dcero, má oblíbenkyně, králi Horního a Dolního Egypta, Maatkare, Hatšepsut. Ty jsi faraon, který se ujímá vlády nad oběma zeměmi.

Hatšepsut si začala svou hrobku stavět jako Velká manželka Thutmose II. – v té době nemohla reálně počítat s tím, že se stane faraonem. Ta se nachází v zapadlém údolí zvaném Wadí siket zajid a v nedokončené skalní hrobce se nachází žlutý kvarcitový sarkofág s jejím jménem a tituly.

Po nástupu na trůn jako regentka Thutmose III. bylo třeba, aby si nechala vytesat novou, důstojnější hrobku odpovídající jejímu postavení. Kvůli tomu byla tzv. hrobka KV20 původně určená pro jejího otce rozšířena o novou pohřební komoru. Hatšepsut tak počítala s tím, že bude pohřbena se svým otcem.

Tuto hrobku v roce 1903 zkoumal Howard Carter, pozdější objevitel Tutanchamonovy hrobky. Ten zde nalezl pozůstatky pohřební výbavy a zakládací depozit před vchodem. Sarkofág panovnice, opět z kvarcitu, se nacházel v pohřební komoře na konci 230 m dlouhých chodeb a schodišť, zhruba 90 m pod úrovní terénu. Společně s ním v pohřební komoře stál podobný sarkofág patřící jejímu otci. Oba však byly nalezené prázdné.

V roce 1903 objevil Howard Carter v Údolí králů další hrobku, která nesla označení KV60. Obsahovala dvě ženské mumie: jedna byla identifikována jako Hatšepsutina chůva a druhou nebylo možné přisoudit žádnému panovníkovi. Na jaře roku 2007 Zahi Hawass dospěl k názoru, že patří panovnici Hatšepsut. K tomu došel na základě toho, že ve skříňce na kanopy s jejím jménem se našla stolička, která přesně pasovala do její čelisti, kde stolička chyběla.

Její smrt byla zřejmě způsobena karcinogenním pleťovým krémem, který byl nalezen u těla mumie a který způsobil rakovinu kostí. Je pravděpodobné, že panovnice se postupně nechtěně a nic netuše trávila, když se snažila zklidnit svou podrážděnou kůži. Jakkoliv je tento příběh krásný, není to jeho konec. V roce 2011 byla totiž doličná stolička určena jako stolička pocházející z dolní čelisti, zatímco mumii z KV60 chyběla stolička horní. Takže celému příběhu doposud chybí závěr a egyptologům mumie panovnice.

Kara Cooney, profesorka egyptologie na univerzitě v Los Angeles a autorka Hatšepsutina životopisu vydaného před několika lety, o ní napsala, že jde „pravděpodobně jedinou ženu, která se kdy ujala moci jako král ve starověkém Egyptě v době prosperity a expanze. Tím, myslím, řekla o Hatšepsut to hlavní. Muselo jít nade vší pochybnost o velice silnou ženu, která byla schopná jít za svými cíli a přes veškerá protivenství, kterým musela čelit.

Až budete v Údolí králů, v karnackém chrámu či jinde obdivovat jejich monumentalitu a výjimečnost, vzpomeňte si, že za nimi stojí tato výjimečná žena, která v mnoha ohledech změnila běh egyptských dějin.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.