Zamrzne (znovu) Velká Británie?

Civilizační fórum 8

Miroslav Bárta, 18. srpna 2023

Zamrzne

(znovu) Velká Británie?

Konec léta se blíží. Byli jsme svědky a užívali jsme si relativně vysokých teplot, nebývale vysokého oteplení Atlantiku, ale i novinářského a mediálního šílení z obrovských požárů v jižní Evropě a ve Středomoří, které, jakkoliv ničivé pro člověka i přírodu, byly, viděno perspektivou dlouhých časových řad posledních několika desetiletí, relativně menšího rozsahu.

V tomto humbuku spíše zanikly nové studie k nastalému fenoménu proměny fungování Golfského proudu. Pokud by tento trend pokračoval, mohlo by dojít někdy kolem poloviny tohoto století k prudkému ochlazení, a to v řádu několika desetiletí. Výsledkem by mohla být nebývalá změna klimatických podmínek, zejména na severní polokouli, která by znamenala, mimo jiné, že vyšší polohy Velké Británie by byly pokryty ledovcem a Španělsko a Portugalsko by se těšily klimatickým podmínkám na úrovní dnešního Švédska.

Studie, jimž není věnována (náležitá) pozornost

Popravdě řečeno, tyto studie vycházejí již několik let, ale zatím jim nebyla věnována patřičná pozornost. Jednak proto, že se zabývají na první pohled zdánlivě fantasmagorickým scénářem, za druhé proto, že velkému části „obchodníků s počasím“ nezapadají do vytyčené obchodní strategie, jak plenit státní a nadstátní rozpočty. Aby bylo ale jasno, autor tohoto textu není popíračem toho, že aktuálně dochází k oteplování… Obecně problém s tímhle vším je hlavně ten, že pokud se něco jeví jako lineární trend, obvykle to směřuje k nelineárnímu skoku. Ten se dá rozeznat, ale hlavní těžkost spočívá v tom, že kdekdo dnes z lineárních trendů vyvozuje lineární konsekvence, čemuž tak obvykle v reálném světě skoro nikdy není.

Mladší dryas a „vypnutí“ Golfského proudu

Většina z nás si sice neumí představit, že by se během několika desítek let mohlo „klima“ ochladit o 6–10 °C, pravda je nicméně taková že k tomu již v celkem nedávné minulosti došlo. Proto nejde o úplně nereálný scénář. Proto také můžeme tato známá data z minulosti použít, abychom si mohli udělat detailnější obrázek o tom, jak toto ochlazení kdysi proběhlo. Dobu tohoto náhlého ochlazení označujeme jako Mladší dryas.

Mladší dryas trval zhruba v rozmezí let 12 900 až 11 700 před naší současností. Toto, z pohledu geologie velmi krátké období, či spíše epizoda, bylo ve znamení nového a poměrně náhlého nástupu glaciálního (ledovcového) prostředí. Jednalo se o závěrečnou fázi geologického období pleistocénu. Mladší dryas začal tím, že během několika málo desetiletí spadla průměrná roční teplota na většině severní polokoule o 6–10 °C. Šlo o tak velkou míru ochlazení, že se na ní bylo krajně obtížné adaptovat.

Pro názornost si připomeňme, že současné průměrné roční teploty v Česku jsou v rozmezí od 5 do 10 °C. Průměrná červencová teplota činí 14 až 19 °C, zatímco průměrná teplota v lednu se pohybuje mezi −1 až −5 °C. Pokud bychom žili v období Mladšího dryasu, tyto průměry by v červenci v nejhorším případě dosahovaly rozmezí 4 °C až 9 °C a v lednu −11 až −15 °C. Průměrná teplota v Londýně v současnosti činí necelých 11 °C. V případě „dryasského ochlazení“ by se držela těsně nad nulou…

Jak jezero „vypnulo“ Golfský proud

O tom, co bylo příčinou tak zásadního teplotního skoku trvajícího přes tisíc let, se odborníci stále ještě trochu přou. Nejpravděpodobnější, a de facto všeobecně uznávané vysvětlení spočívá v tom, že tzv. atlantická rovníková cirkulace (AMOC) přenášející teplou vodu z rovníkového pásma směrem k severnímu pólu podél východního pobřeží Severní Ameriky byla přerušena přílivem čerstvé studené vody ze severní Ameriky do Atlantiku. Jejím zdrojem bylo zřejmě roztátí ledovce, který před 8000 lety napájel zaniklé jezero Agassiz. Toto jezero leželo na území dnešní Kanady a Spojených států, měřilo zhruba 764 x 476 km² a bylo napájeno velkým kontinentálním ledovcem. V době největšího rozsahu zahrnovalo plochu, která přesahovala dnešní Velká jezera dohromady. V době před 13 000 lety, tedy před nástupem Mladšího dryasu, pokrývalo jezero Agassiz velkou část dnešní jihovýchodní Manitoby, severozápadního Ontaria, severní Minnesoty, východní Severní Dakoty a Saskatchewanu. Ve své největší rozloze mohlo pokrývat až 440 000 km². Předpokládá se, že obrovský únik sladké vody z jezera do Severního ledového oceánu právě před 13 000 lety narušil atlantickou rovníkovou cirkulaci a vedl k ochlazení v Mladším dryasu trvajícímu více než tisíc let.

Stres a inovace

Z toho, co bylo předestřeno, vyplývá, že Mladší dryas představoval zásadní výzvu pro um a schopnosti člověka. Před 13 000 lety žil na světě přibližně necelý milion lidí, kteří se živili lovem a sběrem divokých plodin. Jednalo se o kočovné populace, které obvykle nespojujeme se žádnými výjimečnými kulturními počiny.

A přece… Na sklonku 20. století objevil ve východním Turecku, poblíž biblického města Urfa, německý archeolog Klaus Schmidt naprosto nečekanou lokalitu s názvem Göbekli Tepe. Ta zásadně změnila naše představy o dovednostech populací žijících na sklonku Mladšího dryasu.

Göbekli Tepe se nachází v jihovýchodní Anatolii. Jde o tell, uměle vzniklý pahorek, kde byly nalezeny a zdokumentovány nejstarší známé chrámové stavby z dějin lidstva, a to takového stáří, že unikátní Stonehenge nebo pyramidy v Gíze jsou téměř o 7 000 let mladší. Göbekli Tepe vrstva III z počátku 10. tisíciletí před Kristem se vyznačuje kamennými kruhovými strukturami o průměru 10–30 metrů. Prozkoumány byly zatím čtyři.

Tyto struktury vytyčují necelé tři metry vysoké, stojící vápencové pilíře ve tvaru T. Uprostřed každého kruhu pak byly další dva sloupy. Geofyzikální průzkum spolehlivě dokládá, že na své prozkoumání čeká dalších přinejmenším šestnáct svatyň podobného uspořádání. Některé, ale zdaleka ne všechny pilíře jsou vyzdobeny postavami posvátných zvířat v nízkém reliéfu. Jde o lvy, býky, kance, lišky, gazely, osly, hady a ještěrky, krokodýla, ptáky – především supy, ale i hmyz nebo pavouky; z ptáků jsou to zejména supi. Některá z těchto zvířat lze vidět v archeologickém muzeu přímo v Urfě.

Čím, kromě stáří, jsou tyto svatyně unikátní? Jedná se bezesporu o nejstarší doložené chrámy lidstva, které se objevují v dějinách jakoby z ničeho nic. Alespoň nám se to tak může jevit. Je totiž možné, že v této době se skrývá více tajemství, než tušíme. Kromě toho víme, že je vybudovali lidé živící se lovem a sběrem a ne zemědělci. Co je k tomu vedlo? Připomeňme si, že vznikly v době končícího Mladšího dryasu. Důvodem mohl být tzv. klimatických stres, jenž v místních populacích mobilizoval schopnosti k přežití ve formě spolupráce a spojujících myšlenek, vizí, chcete-li, které se promítly do koncepce, funkce a stavby těchto náboženských svatyní. Ty měly vyjadřovat odhodlání tehdejšího člověka překonat strázně osudu za podpory svých bohů a zároveň být poděkováním za to, že to lidé vůbec přežili.

Povede oteplování k náhlému ochlazení?

Dnes sice jezero Agassiz již neexistuje, zaniklo před více než 8000 lety, mechanismus ochlazení atlantické poledníkové cirkulace (AMOC) ale může nastat znovu. Odborné studie publikované v několika posledních letech naznačují, že oslabování Golfského proudu (důsledek ochlazení AMOC) nějakou dobu probíhá a může skokově nabrat na síle.

Poslední z nich vyšla v letošním červencovém Nature a jejími autory jsou Peter a Susanne Ditlevsenovi z Kodaně. V ní ukazují, že AMOC je nejslabší za posledních 1600 let. Na základě těžko zpochybnitelných dat pokazují na to, že jde o důsledek produkce škodlivých emisí, které se v současnosti projevují zejména vyššími teplotami v mnoha místech na světě. Například letošní noční teploty měřené v Alžírsku dlouhou dobu neklesaly pod 39,5 °C. Odhaduje se, že na světě žijí tři miliardy lidí v oblastech, kde dlouhodobý teplotní průměr dosahuje až 42 °C…

Souběh znečišťování ovzduší a oteplování vedoucí k tání ledovců může paradoxně vést ke skokovitému zvratu přírodního prostředí a drastickému poklesu teplot. To by znamenalo zásadní výzvu pro současný způsob života v mnoha oblastech a civilizacích světa, změny ve strategiích obživy, v zemědělství, vylidňování a úpadku hustě osídlených aglomerací a nepochybně velkým migracím v řádu stovek milionů lidí. Nicméně, jde jen o možný, i když poměrně pravděpodobný scénář. Pokud by skutečně nastal, chci věřit, že jako lidstvo prokážeme dostatek schopností a odhodlání ke spolupráci a přežití. Tak jako kdysi stavitelé posvátných chrámů v Göbekli Tepe. Podle kodaňských vědců máme přibližně třicet let. I když, jak bylo řečeno, nic neklame více než zdánlivě lineární trendy…

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.