Vyvolený osudem - objev Tutanchamonovy hrobky

Civilizační fórum 73

Miroslav Bárta, 29. listopadu 2024

Vyvolený osudem - objev
Tutanchamonovy hrobky

Každý rok 26. listopadu si připomínáme jedno významné výročí – den objevu Tutanchamonovy hrobky. V roce 1922 byla v Údolí králů na Západním břehu dnešního Luxoru v jižním Egyptě objevena zapomenutá hrobka egyptského faraona Tutanchamona. Zpráva o objevu obletěla celý svět a dodnes je považován za jeden z největších, ne-li vůbec největší objev v dějinách archeologie.

Pište na autori@datarun.cz

Začátky

Hrobku objevil britský archeolog Howard Carter. Carter se narodil 9. května 1874 a pocházel z jedenácti dětí malíře Samuela Johna Cartera a jeho ženy Marthy Joyce Sands. Podstatnou část svého dětství strávil ve východoanglickém Norfolku, v malé vesničce jménem Swaffham.

Howardův otec byl respektovaným malířem přírody a zvířat, jehož obrázky se pravidelně objevovaly jako doprovodné přílohy textů londýnských Timesů. Ke kreslení a malbě tíhnul i malý Howard – tím spíše, že kvůli původu neměl šanci na kvalitní formální vzdělání, což se s ním ostatně táhlo celý život. Carter měl ale jedno štěstí - v roce 1890, když mu bylo pouhých šestnáct let, dostal možnost práce v rámci projektů Egypt Exploration Fund při dokumentaci výzdoby skalních hrobek ze Střední říše v Bení Hassanu a v Dér el-Berše.

V několika dalších letech byl Carter v rámci práce pro Egypt Exploration Fund zaměstnán pro dokumentaci výzdoby zádušního chrámu královny Hatšepsuty v Dér el-Bahrí, což mu otevřelo cestu k funkci hlavního inspektora památek horního Egypta. Do této doby rovněž spadá jeho spolupráce s americkým právníkem a podnikatelem Theodorem Davisem. Ten si Cartera najal na několik archeologických sezón v letech 1902-1904, aby prováděl jím financované výzkumy v Údolí králů. Následovala krátká doba, kdy pracoval jako hlavní inspektor v Sakkáře. Na práci pro tehdejší památkovou správu ovládanou Francouzi rezignoval po konfliktu s francouzskými turisty v proslulém pohřebišti posvátných býků, v Serapeu.

Setkání s hrabětem z Carnarvonu

Osudovým se stalo Carterovi setkání s George Edward Stanhope Molyneux Herbertem, 5. hrabětem z Carnarvonu (1866-1923). Ten pocházel ze staré a zámožné anglické rodiny, která však, podobně jako řada dalších podobných rodin v tehdejší době, které představovaly tzv. „old money“, postupně bojovala se stále narůstajícími dluhy. Lorda Carnarvona zachránil sňatek s nelegitimní dcerou bankéře Alfréda de Rothschilda, Almínou. Díky němu získala v okamžik sňatku s lordem Carnarvonem v roce 1898 fond £500,000 (dnešních více než 17 milionů amerických dolarů) a po Rotschildově smrti v roce 1918 dalších £50,000 (dnes necelý 1 milion amerických dolarů) a k tomu u jeho dům s uměleckou sbírkou ve čtvrti Mayfair v Londýně.

Lord byl velkým automobilovým závodníkem. To se mu stalo i osudným. V roce 1901 utrpěl v Německu těžkou autonehodu s doživotními následky. Na radu lékařů a s ohledem na svůj zdravotní stav začal hrabě Carnarvon trávit zimy v Egyptě, v Luxoru, ve slavném Winter Palace, který je v provozu dodnes, a pokud se v něm rozhodnete ubytovat, propadnete se rázem v čase do slavných dob z počátku 20. století.

Carnarvon byl zároveň velkým obdivovatelem staroegyptské civilizace a památek a měl nepokrytou ambici vlastní archeologické expedice. K tomu však potřeboval archeologa a Carter byl po ruce. Jejich první společné výzkumy začaly v roce 1908. Práce probíhaly na západním břehu Théb a v průběhu pěti následujících let prozkoumali větší počet hrobek z konce Střední a z Nové říše, hrobku starosty Théb z počátku 18. dynastie, Tetikiho a konečně i dva královské zádušní chrámy z 18. a 19. dynastie patřící královně Hatšepsut a panovníkovi Ramessovi IV.

Objev Tutanchamonovy hrobky

Americký obchodník Theodore Davis se krátce před začátkem I. světové války vzdal archeologické koncese v Údolí králů. Tu po něm získal právě hrabě Carnarvon.

Carnarvonovo a Carterovo dobrodružství v Údolí králů začalo 8. února 1915 v tzv. Západním údolí, kde byly již dříve objeveny hrobky Amemnotepa III., Tutanchamonova následníka Aje. Doposud neobjevená a zřejmě zde ležící je i hrobka Amenhotepa IV./Achnatona z prvních let jeho vlády, než přesunul své hlavní město do Tell el-Amarny, kde si nechal vybudovat královskou hrobku. Carter věnoval jeden měsíc trvající úsilí výzkumu již známé hrobky Amenhotepa III., ale výsledky byly natolik neuspokojivé, že svou pozornost obrátil do hlavního údolí.

V tuto chvíli však došlo v důsledku 1. světové války k přerušení archeologických prací a Carter byl zřejmě zaměstnán prací pro britskou tajnou službu v Káhiře. Na podzim roku 1917 začaly nanovo archeologické práce v Údolí králů. Carter začal systematicky odkrývat suť z předcházejících výzkumů v trojúhelníku mezi hrobkami Ramesse II., Merenptaha a Ramesse VI. Právě tato plocha totiž nebyla nikdy dříve archeologicky zkoumána. Sezóna roku 1919 trvala pouze týden a byla přerušena sociálními nepokoji probíhajícími především v Káhiře. Egypťané měli již dost britského protektorátu a požadovali samostatnost, které se nakonec dočkali v roce 1922, pouze několik měsíců před objevem Tutanchamonovy hrobky.

5. ledna 1920 Carter započal další archeologickou sezonu v Údolí králů. Tento a následující rok byly sice ve znamení detailní Carterovy práce, přinesly však jen velice hubené výsledky. Hrabě Carnarvon byl stále více a více netrpělivý, protože původní očekávání, že se mu investované peníze do výzkumu vrátí prostřednictvím nálezů, se nenaplňovala. Carter ale celou dobu pevně věřil, že v Údolí králů se musí skrývat hrobka panovníka Tutanchamona, známého ze seznamu králů.

Přišlo léto roku 1922 a hrabě Carnarvon během Carterovy návštěvy v jeho sídle Highclere Castle Carterovi sdělil, že již není ochoten nadále financovat archeologické výzkumy v Údolí králů. Carter v nouzi navrhl, že poslední sezónu bude financovat sám. To přirozeně Carnarvon odmítl. Padla dohoda, že hrabě zaplatí poslední sezónu.

1. listopadu téhož roku Carter začíná svou poslední sezónu v Údolí králů. Bezpochyby se nacházel v psychologicky obtížné situaci – zbýval mu jeden pokus, a to bez garance, že jeho teorie o poloze Tutanchamonovy hrobky je správná. O pět dní později egyptský chlapec jménem Hussein Abd El-Rasúl – nosič vody, náhodou narazil na začátek kamenného schodiště, na jehož konci stála zeď s otisky pečeti ochránce pohřebiště, šakalího boha Anupa, pod kterým byla schématická znázornění devíti zajatců – nepřátel Egypta.

6. listopadu 1922 poslal hraběti Carnarvonovi následující telegram:

„Konečně jsme učinili v údolí nádherný objev. Úžasnou hrobku s původními pečetěmi. Vše jsme znovu zasypali do Vašeho příjezdu. Gratulace. Carter.“

Uplynula dlouhá, zdánlivě nekonečná řada dní v očekávání příjezdu lorda. Hrobka byla pečlivě střežena a očekávání rostla každým dnem. Carnarvon dorazil i se svou dcerou Lady Evelyn Herbert 23. listopadu do Luxoru. Po novém vyčištění schodiště vedoucího k původní zdi ve stupu do hrobky si Carter povšiml Tutanchamonovy kartuše. Po jejím odstranění následovalo čištění sestupné chodby, která byla vyplněna sutí a obsahovala různé artefakty nejen z doby vlády panovníka Tutanchamona, ale i několika jeho předchůdců. Cartera musely na chvilku zcela jistě přepadnout nové pochybnosti, zda skutečně jde o královskou hrobku, nebo jen skrýš s pozůstatky mumifikačního náčiní a předmětů. Na konce dne 26. listopadu členové expedice stáli na konci vyčištěné chodby před další původní zdí. Carter v její horní části prorazil malý otvor a pohlédl dovnitř. Co následovalo, vylíčil později takto:

„Nejdříve jsem neviděl vůbec nic, protože zevnitř proudící horký vzduch způsoboval třepotání plamene svíčky, ale zároveň, tak jak si mé oči postupně zvykaly na světlo svíčky, začaly se postupně vynořovat z mlhy detaily místnosti za zdí – zvláštní zvířata, sochy a zlato – všude se lesklo zlato. Na okamžik – který se musel zdát jako věčnost pro ostatní stojící opodál – jsem oněměl v úžasu, a když se hrabě Carnarvon, který již nemohl snést to ticho, zvědavě zeptal ‚Vidíte něco?‘, jediné, co jsem byl schopen říci, bylo ‚Ano, úžasné věci.‘“

V tuto chvíli se zrodil největší objev světové archeologie, který nás dodnes nepřestává fascinovat.

P.S.: Toto je upravený a krácený text z mé knihy Tutanchamon. Století záhad a objevů (Jota 2022), která vyšla ke stému výročí objevení Tutanchamonovy hrobky.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.

Civilizační fórum 73

Vyvolený osudem - objevTutanchamonovy hrobky

Odebírejte naše další newslettery

Vyvolený osudem - objev
Tutanchamonovy hrobky