Vůdce karavan Harchuf z Asuánu

Civilizační fórum 75

Miroslav Bárta, 16. prosince 2024

Vůdce karavan Harchuf z Asuánu

Egyptský Asuán vždy představoval a dodnes svým způsobem stále představuje jižní hranici Egypta. Je to místo, kam současného návštěvníka lákají především starověké památky – ať už je to město na ostrově Elefantína, jehož počátky sahají do počátku 3. tis. př. Kr., ptolemaiovský chrám na ostrově Fílé, který byl zavřen v 6. století, a tím de facto skončila tisíciletí trvající existence starověkého Egypta. V Asuánu se těžila i proslulá červená žula a v lomech dodnes leží nejtěžší obelisk kdy v Egyptě vyrobený – pochází z doby panovnice Hatšepsut a váží přes 1200 tun. Na západním břehu se nachází slavné pohřebiště Kubbit e-Hawa (v překladu “Větrná hůrka”), pohřebiště vysoce postavených hodnostářů (nejen) z konce Staré říše. A tam se dnes vydáme.

Pište na autori@datarun.cz

Velitel expedic Harchuf

Jmenoval se Harchuf (v překladu “Bůh Hor mě ochraňuje”) a v Kubbit el-Hawě si nechal vybudovat velkou skalní hrobku, jednu z nejvýznamnějších v celém pohřebišti. Její průčelí orientované k východu pokrývá dlouhý životopisný nápis, díky kterému víme, co byl Harchuf zač. Naše povědomí o tomto podle všeho výjimečném hodnostáři doplňují další texty a výzdoba uvnitř jeho hrobky. Kdo tedy byl Harchuf? Myslím, že to mohu prozradit již na tomto místě – šlo o jednoho z nejvýznamnějších vůdců expedic, které ze starého Egypta známe. Konečně i jeho nápis začíná takto:

Nositel pečeti krále Dolního Egypta, jediný (přítel), kněz předčitatel, představený průvodců (expedic), ten, jenž přináší produkty všech cizích zemí svému pánu; ten, jenž přináší dary králově ozdobě (tj. královně), správce všech území patřících k Hornímu Egyptu, ten, jenž šíří hrůzu (boha) Hora v cizích zemích, ten, jenž činí to, co jeho pán chválí, nositel pečeti krále Dolního Egypta, jediný přítel, kněz předčitatel, představený průvodců (expedic), zaopatřený Ptahsokarem…

Harchuf sloužil za vlády panovníků Merenrea a Pepiho II., tedy na samém sklonku Staré říše (konec 23. a 22. stol. př. Kr.), kdy se Egypt potýkal s nedostatkem zdrojů, nepřátelstvím okolních zemí a upadající autoritou panovníka. To se projevovalo zejména tím, že na mnoha místech země se stávaly stále více a více nezávislými rodiny místních hodnostářů a své úřady dědili z generace na generaci, z otce na syna. Na druhou stranu příběh Harchufa dokládá zcela jasně, že v tomto období se pozornost egyptských vládců upínala stále více a více směrem za jižní hranici Egypta, do Dolní Núbie.

Harchufův životopisný nápis popisuje průběh čtyř výprav za jižní hranici země, do Dolní Núbie. Je důležité si uvědomit, že taková výprava byla tehdy extrémně složitým projektem – trvala měsíce, putovat bylo možné jen po Nilu nebo pěšky a jediné nákladní zvíře, které tehdy bylo domestikováno, byl osel. Kromě komodit k obchodní výměně se výprav účastnili i vojáci a přirozeně i tlumočníci – bohužel nevíme, zda Harchuf ovládal nějaký núbijský dialekt.

Jeho první výprava za vlády panovníka Merenrea trvala sedm měsíců a zavedla ho hluboko do oblastí Iamu, kde se setkal i s náčelníkem další núbijské země Irčet. Dnes se má za to, že země Iam byla v oblasti dnešního Chartúmu, kde se slévá Bílý a Modrý Nil.

Harchuf rozdal dary a dohlédl na to, aby místní kmeny nerevoltovaly. Do Egypta se vrátil s s exotickými, typicky africkými produkty, včetně kadidla, ebenového dřeva, zvířecích kůží a také „vrhacích tyčí“, snad bumerangů. Na této výpravě ho doprovázel i jeho otec Íri, zřejmě proto, aby mu předal své znalosti o tom, jak takovou karavanní výpravu úspěšně zvládnout.

Harchufova druhá výprava, uskutečněná rovněž za vlády panovníka Merenrea, byla ještě úspěšnější. Harchuf se vydal dále na jih s cílem získávat zejména slonovinu. Ostatně i cesta, po které putoval, se nazývala „Cesta slonů“. Dorazil do oblasti, kterou popisuje jako „zemi Temeh“. Tam shromažďoval cenné africké produkty a jeho výprava se vrátila do Asuánu – dle jeho popisu – se zbožím zahrnujícím „velké množství kadidla, slonoviny, hekenu-oleje, leopardích kůží, ebenového dřeva, házecích holí a všech dobrých výrobků“. Během návratu prošel zeměmi – územími (dnes je těžko soudit, jak velké tyto oblasti vlastně byly) Sacevu a Ircetu, přičemž Harchuf zmiňuje, že je „otevřel“, tedy zajistil jimi bezpečný průchod. Celá cesta mu zabrala osm měsíců.

Trpaslík z Afriky

Třetí Harchufova výprava se konala již za vlády nedospělého panovníka Pepiho II. Harchuf tehdy došel zřejmě hluboko na jih do nitra afrického kontinentu, aby se setkal s náčelníkem ze země „Iamu“. Harchuf nejprve s 300 osly dorazil do oázy Dáchla, kde tehdy žila významná egyptská komunita v dnešním Balátu. Tato oáza byla zřejmě už tehdy, podobně jako dnes, považována za výchozí bod pro výpravy do nitra Afriky. Odtud pokračoval do oblasti 3. kataraktu, kde tehdy dominovala kermská kultura. Harchuf panovníka Iamu nezastihl „doma“, ale na vojenské výpravě proti náčelníkovi ze země Cemehu a následně proti kmenům z Vavatu, Sacevu a Ircetu. Kromě běžných afrických komodit se Harchufovi podařilo z této výpravy do Asuánu vrátit i s trpaslíkem (pygmejem?). To samozřejmě byla zpráva, která během několika dní pronikla i ke královskému dvoru na severu země v Memfidě (ta se nalézala asi 30 km jižně od dnešní Káhiry). Pepi II. poslal Harchufovi dopis, v němž ho žádá, aby okamžitě přivezl trpaslíka přímo k němu:

„Pluj okamžitě po proudu řeky do sídelního města. Pospěš a přiveď s sebou tohoto trpaslíka ze země obyvatel obzoru, živého, svěžího a zdravého, aby (předváděl) boží tance, rozveseloval a těšil mysl krále Horního a Dolní ho Egypta Neferkarea, žijícího navěky.

Až s tebou sestoupí do lodi, urči spolehlivé lidi, kteří s ním budou po obou jejích stranách. Dej pozor, aby nespadl do vody! Až bude v noci spát, urči spolehlivé lidi, kteří budou kolem něho spát v jeho kajutě. Ujisti se desetkrát za noc. Mé Veličenstvo si přeje spatřit tohoto trpaslíka více než (všechny) dary země Sinaje a Puntu.

Jestliže dorazíš do sídelního města s tímto trpaslíkem, který bude živ, svěží a zdráv, Mé Veličenstvo pro tebe učiní více než to, co bylo vykonáno pro strážce boží pečeti Baverdžeda za vlády Isesiho. Tak silně touží Mé Veličenstvo spatřit tohoto trpaslíka!“

Jak vše dopadlo, nevíme. Ale snad dobře jak pro Harchufa, tak i trpaslíka. Z jiných pramenů víme, že řada trpaslíků udělala u královského dvora významnou kariéru.

Harchufova čtvrtá a poslední výprava, uskutečněná rovněž za vlády Pepiho II., vedla opět do Iamu a byla neméně úspěšná jako předchozí. Je samozřejmě otázka, proč se tyto relativně časté výpravy konaly a zda šlo skutečně jen o africké zboží a udržování obchodních kontaktů. Možná bylo ve hře mnohem více – například udržování náklonnosti místních náčelníků. Núbijci byly totiž odedávna skvělými vojáky a zejména obávanými lukostřelci. Ostatně v dobách ztráty politické a vojenské moci Egyptem Núbijci nikdy neváhali na jižní hranici Egypta útočit.

Jak Harchuf nakonec dopadl, jakého se dožil věku a řadu dalších věcí přirozeně nevíme a zřejmě se je ani už nebudeme schopni dozvědět. Nicméně pokud by vás osud zavál do této části Egypta, určitě si najděte čas na návštěvu jeho hrobky, stejně jako řady dalších skalních hrobek v okolí. Nebudete litovat a zavítá sem opravdu jen málokdo. Přitom je to místo posledního odpočinku skutečného velikána starověkých expedic.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.