Tajemství nejstarší pyramidy na světě a bájný mudrc Imhotep

Civilizační fórum 48

Miroslav Bárta, 31. května 2024

Tajemství nejstarší pyramidy na světě
a bájný mudrc Imhotep

Starověký Egypt je plný záhad, které ani nemusejí nutně souviset s mimozemskými civilizacemi. Civilizace, kde kvetla monumentální architektura již před bezmála pěti tisíci lety. Civilizace, kde před téměř pěti tisíci lety žili výjimeční jedinci, kteří zásadně změnili chod dějin. Jako například jeden z nejstarších mudrců této planety, které známe jménem, Imhotep. Jeho dílo dokládá, že dějiny mění výjimeční jedinci.

Pište na autori@datarun.cz

Blíží se doba dovolených a spousta Čechů se jistě vydá vedle Chorvatska i do další oblíbené destinace, do Egypta. Neznám sice mnoho takových, kteří by letěli do Káhiry, ale i z oblíbených rudomořských letovisek je možné se vydat buď do centra staroegyptských chrámů, dnešního Luxoru, nebo do srdce doby stavitelů pyramid, do Sakkáry, jejímž pokračováním na severu je lokalita Abúsír, kde pracují čeští egyptologové. Cesta je to sice dlouhá, ale myslím, že se bohatě vyplatí. A jako upoutávku bych vás rád seznámil s panovníkem „Božského těla“, jehož pyramidový komplex nesmíte a nemůžete minout.

První pyramida na světě

První pyramidový komplex vznikl ve starověkém Egyptě někdy v průběhu 27. století př. Kr. Jeho majitelem byl zakladatel 3. dynastie, panovník Nečerichet (v překladu toto jméno znamená „Božského těla“), který byl řadu století po své smrti znám pod tímto jménem. Až mnohem později se pro něj vžilo jméno Džoser a tak ho znáte i vy.

Ten největší skok či změnu po jeho nástupu na trůn představuje již zmíněný pyramidový komplex, jehož ústředním bodem je šestistupňovitá pyramida dosahující výšky 65 metrů. Jde totiž o to, že zatímco jeho otec byl pohřben, řečeno trochu zjednodušeně, v jámovém hrobu z cihel, Imhotep, bájný mudrc žijící v době Džosera, přišel s konceptem pyramidy. Není tu žádný přechod, žádná evoluce, prostě najednou jsme svědky vzniku prakticky dokonalé pyramidy.

Džoserova vláda byla ve znamení obrovských skokových změn i v celém způsobu řízení státu a jeho administrativě, monumentální architektuře, a tím pádem i technologiích. Znamenala ale rovněž dovršení vývoje písma. Z dochovaných pramenů víme, že Džoser byl synem královny Nimáthap a posledního panovníka 2. dynastie Chasechemueje. Ten byl pohřben ještě na jihu země, na tradičním pohřebišti prvních králů sjednoceného Egypta, v Abydu. Jeho syn rozhodl o definitivním přesunu svého sídla do Bílých zdí – to bylo původní označení starověké Memfidy (Memfisu). K tomu došlo zřejmě z politických důvodů, protože toto osídlení rozkládající se na východ od dnešní Sakkáry leželo na rozhraní obou zemí sjednoceného Egypta – horního a dolního.

Džoserovu dobu ale nejlépe přibližují archeologické nálezy, byť jsou poměrně sporadické Z doby jeho vlády je písemně doložena první psaná věta s použitím slovesa. V Heliopoli poblíž Káhiry a v Gebelénu poblíž dnešního Luxoru v jeho době vznikají vůbec první známé kamenné chrámy této doby. Džoser je rovněž doložen z ostrova Elefantína, kde v jeho době již existovalo rozsáhlé a významné osídlení. Tento panovník organizoval expedice do oblasti Wádí Maghára na Sinaji, kde se dobýval důležitý tyrkys. Na slavném Turínském papyru, který pochází z doby Nové říše, se dozvídáme, že Džoser vládl pouze 19 let. Jeho jménem začíná 3. dynastie a je označeno červeně – tento postup byl používán autorem papyru v případě, že chtěl naznačit, že šlo o novou epochu, zásadně se odlišující od té předchozí.

Z podstavce jedné dochované sochy jeho otce, Chasechema – toto jméno nesl, než opětovně sjednotil celou zemi a přijal jméno Chasechemuej – vyplývá, že se musel vyrovnat s politickými frakcemi na severu země. Z toho mohla pramenit politická nutnost kontrolovat severní část země. To vedlo k tomu, že centrem dění a politické moci se staly Bílé zdi. Byla to obrovská změna – Džoser opustil kolébku panovníků zakladatelů sjednoceného Egypta v Abydu. Toto rozhodnutí ale mělo i obrovské výhody – panovník mohl být fyzicky přítomen dění v hlavním městě, což bylo s ohledem na rostoucí komplexitu administrativy země, styky se zahraničím a dohled nad severní částí Egypta stále zásadnější.

Když už je řeč o rostoucí komplexitě administrativy státního aparátu, je třeba zmínit, že právě z Džoserovy doby vlády je doložen jeden z prvních vezírů (obdoba našeho ministerského předsedy, ale s mnohem většími pravomocemi) v egyptských dějinách. Ve starém Egyptě šlo u úředníka, který zastupoval panovníka a kterému byla podřízena správa fakticky celé země. Ve staroegyptštině zněl jeho titul taiti čatý en zab. Tento první doložený vezír se jmenoval Kaimen („Mé ka je pevné“) a je znám prostřednictvím nápisů na kamenných nádobách pocházejících z podzemí Džoserova komplexu v Sakkáře.

„Ten, který přichází v míru“

Stavitelem královského zádušního komplexu panovníka Džosera byl legendární, ale skutečně existující architekt Imhotep („Ten, kdo přichází v míru“). Šlo o vysokého královského hodnostáře. Imhotel byl možná i královského původu, to však bohužel nelze dokázat. Imhotep byl stavitel, lékař a kněz boha slunce Rea v Heliopoli – lokalitě na okraji dnešní Káhiry. Z Imhotepovy doby je známo pouze několik dokladů potvrzujících jeho existenci. Jeden z nich představuje podstavec Džoserovy sochy nalezený během archeologických prací poblíž jihovýchodního rohu jeho zádušního komplexu. Socha byla zřejmě umístěna v malém kultovním prostoru ve vstupní části poblíž jihovýchodního boku, tedy v místech, kudy se do něj vstupuje i dnes. Přesto, že socha byla nalezena před sto lety, dodnes se o ní vedou ohnivé debaty. Přední strana podstavce sochy nese Džoserovo jméno. Vlevo od něj je hieroglyfický nápis, který v překladu zní:

Strážce pečeti panovníka Dolního Egypta, správce pozemkových držav krále, vládce Velkého statku, princ, nejvyšší heliopolský kněz, Imhotep, představený sochařů, skladů a řemeslníků vyrábějících kamenné nádoby.

To, že se na královské soše nachází jméno hodnostáře s jeho tituly, to je právě ten problém. Obdobné příklady nejsou známy, a pro tuto skutečnost tak neexistuje vysvětlení. Předpokládat však můžeme, že byla výsledkem velmi těsného vztahu mezi panovníkem a jeho mudrcem Imhotepem. Jestli šlo o sourozence nebo výjimečnou osobnost nekrálovského původu, neumíme v tuto chvíli rozhodnout.

Další doklad Imhotepovy existence pochází z podzemních galerií Džoserova komplexu. Zde se Imhotepův titul vrchního kněze předčitatele objevuje několikrát na kamenných nádobách, které zřejmě Imhotep věnoval svému panovníkovi.

Imhotepovu kariéru můžeme rekonstruovat pouze na základě indicií. Je pravděpodobné, že Imhotep byl na královském dvoře činný již na konci 2. dynastie za vlády panovníka Chasechemueje. Právě v jeho době vlády začaly být v menší míře zadávány menší kamenné stavby. Mezi ně se řadila jihoegyptská svatyně v Hierakonpoli, postavená částečně z červené žuly. Imhotepovo umění však dosáhlo vrcholu za vlády následujícího panovníka – faraona Džosera Nečericheta.

Na tomto místě je třeba si uvědomit si, že staroegyptská monumentální architektura, její filozofie a specifické formy velmi často obsahují velmi cenné detaily o charakteru své doby. Nejinak je tomu v případě panovníka Džosera, jehož pyramidový komplex v Sakkáře představuje unikátní monument, který se zcela vymyká z předchozího vývoje. Jeho architektem byl právě Imhotep, který se kromě této stavby po smrti Džosera podílel na konstrukci komplexu jeho následníka, Sechemcheta.

Džoserův impozantní komplex měl symbolizovat kamenný palác pro věčnost, kde se panovník - bůh, setkával po své fyzické smrti s ostatními božstvy egyptského panteonu. Božskou povahu panovníka ostatně naznačovalo i jedno z jeho jmen „Nečerichet“, „božského těla“. Sám komplex Stupňovité pyramidy byl pojmenován „Osvěžení bohů“ .

Imhotep při jeho stavbě překonal dosavadní technická omezení a rozhodl se postavit ho celý z kamene, z malých vápencových bloků. Tímto způsobem nahradil tradiční materiály z cihel, dřeva, rákosu a rohoží.

Vápencové bloky však zůstávají malé a jsou velmi blízké rozměrům tradičních cihel. V pozdější tradici jeden novoříšský nápis zmiňuje Džosera jako „otevírače kamene“. Architektura komplexu zahrnovala i tříčtvrteční sloupy, tedy sloupy, jejichž dříky byly zčásti ukotveny ve zdivu, protože stavitelé se obávali ponechat sloupy stát volně v prostoru. V mnoha směrech se architekt uchyloval k tomu, že v kameni velmi věrně napodoboval dřívější stavební materiály ze dřeva, rákosu a cihel. O komplexu jako takovém si ale povíme příště.

Na tomto místě budiž konstatováno, že Džoserův komplex je tak rozsáhlý, že dodnes není zcela prozkoumán a rozsáhlé části, zejména v podzemí a na sever od pyramidy, zůstávají stále do značné míry terra incognita. Džoserovu dobu vlády je ale v každém případě možné považovat za skutečně přelomovou právě pro skokový a v podstatě naprosto neočekávaný přechod ke kamenné monumentální architektuře. Velkou záhadou zůstává i sám Imhotep. Vysoký hodnostář, možná královského původu, který téměř jistě vymyslel koncept Stupňovité pyramidy a vůbec celého komplexu zvěčněného v kameni. Imhotep byl po dvě další tisíciletí považován za jednoho z prvních mudrců staroegyptské civilizace. Přesto přese všechno je místo jeho posledního odpočinku neznámé a archeologové se za ním pachtí již skoro dvě století. S jistotou víme jen to, že by se mělo nacházet někde v oblasti přechodu Abúsíru a Sakkáry, kde pracuje i česká expedice.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.