Sedm: perioda blahobytu i strádání

Civilizační fórum 82

Miroslav Bárta, 10. února 2025

Sedm: perioda blahobytu i strádání

Zhruba sedm let je perioda, která je známa a tradována v různých podobách již tisíce let. Staří Egypťané považovali sedmičku za posvátné číslo; ve Starém zákoně je do detailu popisována příhoda Josefa, který byl prodán do Egypta svými bratry a zachránil faraona před sedmi lety bídy. Na Blízkém Východě bylo tradováno vyprávění, které se rovněž drželo sedmi let. Konečně i hospodářský cyklus objevený francouzským badatelem Juglarem se povážlivě blíží číslu sedm…

Pište na autori@datarun.cz

Biblický Josef a bratři

Za mě stojí za to připomenout si krátce zejména příběh biblického Josefa. Je starý bezmála čtyři tisíce let a je prvním celistvým podobenstvím o periodě sedmi let. Josef, syn Jákobův, je jednou z dominantních postav knihy Genesis a vlastně celého Starého zákona. Jeho životní příběh je fascinujícím vyprávěním, stejně jako významným podobenstvím o statečnosti a Boží milosti, kterou je třeba si zasloužit.

Josef se narodil jako jedenáctý syn Jákoba. Byl jeho nemilovanějším synem a na důkaz přízně dostal od otce plášť, který tehdy nosili jen králové. To přirozeně vedlo k závisti jeho sourozenců. Ta postupně narůstala, i kvůli tomu, že jim Josef vykládal své sny, ve kterých bratrům vládl. Jednoho dne, když Josef přinesl svým bratrům jídlo na pastvu, ti ho hodili do studny a následně prodali izmaelitským kupcům (Izmaelité byli pravděpodobně jordánský semitský kmen), kteří putovali do Egypta. Když se vrátili domů, otci řekli, že jeho milovaný syn byl roztrhán divokou zvěří. Budiž zde poznamenáno, že Jákob byl jedním z patriarchů Izraele, syn Izáka a Rebeky a otec dvanácti synů, kteří se stali zakladateli dvanácti kmenů Izraele.

Josef v Egyptě

V Egyptě se Josef stal otrokem Putifara, velitele faraonovy tělesné stráže. Josef si záhy získal Putifarovu důvěru a stal se správcem jeho domácnosti, což představovalo nebývalé postavení, nota bene pro cizince. Putifarova žena ho křivě ovlivnila z nadbíhání, přičemž opak byl pravdou. Nicméně následkem toho skončil Josef ve vězení. To se mohlo nacházet na úpatí dnešní sakkárské nekropole, kde dodnes existuje místo nazývané v arabštině „Josefovo vězení“ a kde se nepochybně původně nacházelo starobylé město Memphis.

Ve vězení skončili i dva faraonovi služebníci - vrchní Mundschenk -nalévač vína a hlavní pekař. Oba pronásledovaly sny, kterým nerozuměli a které jim Josef vyložil. Nalévači vína předpověděl, že se vrátí do svého úřadu, zatímco pekař měl být popraven. To se do puntíku splnilo. Faraona pronásledovaly utkvělé sny, kterým nebyl schopen porozumět. Jeho nalévač vína mu řekl o Josefovi, kterého potkal ve vězení. Faraon nechal Josefa předvést a vyložit své sny. Ty znamenaly, že Egypt nejprve zažije sedm let bohaté úrody, po kterých bude následovat sedm let strádání a hladu. Na faraona udělal Josef velký dojem a pro jeho schopnosti vidět budoucnost ho dosadil do úřadu vezíra, po panovníkovi nejmocnějšího muže v zemi.

Období bídy a neúrody mělo přirozeně dopad i na okolní země a klimatická nepřízeň a sucho vedly k velkému tlaku na pastevce celého Předního Východu. Jak vypráví příbeh a dokládá i archeologie, tehdejší nomádi vyhledávali útočiště v úrodné nilské deltě. Josefovi bratři se do Egypta vydali získat obilí pro svůj lid a byli předvedeni před Josefa. Ten jim nakonec pomohl a povolil jim usadit se v Egyptě i s jejich otcem. Závěr příběhu si nezadá s hollywoodským happyendem. Nicméně v příběhu je velký kus historické pravdy, i když pro existenci samotného biblického Josefa se zatím doklady nenašly.

Sedm let hladomoru na textu z Ninive

Rovněž ve starověké mezopotamské literatuře se objevuje podobná reflexe sedmi let bídy popisovaná následujícím způsobem:

Enlil svolal shromáždění své a pravil bohům, svým synům:

Nezmenšil se počet lidí, je jich víc než dřív.

Jejich křik mne ruší

a v tom hluku nezamhouřím oka.

Zbavte lidstvo obživy;

ať rostlin je nedostatek, aby do žaludku neměli co dát!

Nechť vzácný je shora Adadův déšť,

dole ať přestanou řeky téci a z hlubin záplava nevzejde!

…

Lidstvo zbavili obživy;

byl nedostatek rostlin a do žaludku neměli co dát.

Vzácný byl shora Adadův déšť,

dole přestaly téct řeky a z hlubin nevzešla záplava.

Zmenšil se výnos polí,

a Nisaba odvrátila svá ňadra.

Černozem zbělela,

a širá step rodila toliko sůl.

Zemské se vzbouřilo lůno,

bylina nevzešla, nevzrostlo obilí.

Lidstvo zachvátil neduh,

křečemi sevřel lůno a děcko nenechal vyjít…

Druhý rok lidé trpěli svrabem.

Třetí když nadešel rok,

hlad změnil jejich tvář k nepoznání.

Když nadešel rok čtvrtý,

podlamovaly se jim dlouhé nohy,

široká ramena poklesla

a shrbeni se vlekli ulicemi.

Pátého roku vyhlíží dcera matčina návratu,

však matka své dceři neotvírá dveře.

Na misku vah dcera hledí, když její matku otec prodává.

Na misku vah matka hledí, když vlastní dceru otec prodává.

Šestý rok dceřino tělo rodičům za pokrm sloužilo,

stravou jim bylo tělo vlastního syna.

… jeden dům požíral druhý…

(Hruška, Matouš, Prosecký, Součková 1977, 164–65, asyrská verze z Aššurbanipalovy knihovny)

Uvedený a v závěru nedochovaný text pochází zřejmě ze 7. století př. Kr. z Aššurbanipalovy knihovny v Ninive. Text popisuje dlouhou neúrodu a sucho, které trvaly šest let. Je pravděpodobné, že chybějící konec popisoval právě sedmý rok. Tento text je unikátní v tom, že velice živě popisuje stupňující se krizi a to, k čemu se lidé uchylovali.

Juglarův cyklus

Přenesme se teď do nedávné minulosti… Clément Juglar (1819–1905) byl francouzský lékař a statistik, který popsal tzv. hospodářský cyklus ve své knize Des crises commerciales et de leur retour périodique (O obchodních krizích a jejich periodicitě). Kniha vyšla v roce 1862. Její základní myšlenka je postavena na Juglarově pozorování, že období hospodářského růstu a poklesu jsou v čase relativně pravidelná, cyklická. Tento cyklus Juglar popsal jako pravidelné kolísání ekonomické aktivity, která se odráží v mnoha ekonomických ukazatelích, jako jsou inflace, zaměstnanost, HDP nebo úrokové sazby.

Juglar došel k závěru, že celý tento cyklus trvá od 7 do 11 let a sestává ze čtyř fází. První fázi představuje expanze (růst), kdy ekonomika a produkce rostou. Následuje vrchol - ekonomika dosahuje svého maximálního výkonu a zároveň se zastavuje růst. Logicky následuje kontrakce (pokles) vedoucí k tzv. krizi, kdy se ekonomika ode dna odráží k novému růstu.

Hledání příčin

Tato letmá ukázka z historie ukazuje, že povědomí o jakési pravidelnosti dob hojnosti a krize byla známa již ve starověku. Dnes je perioda sedmi let složitější, protože žijeme v mnohem složitější společnosti, ale přesto její základy můžeme nalézt v Juglarově cyklu a následně i ve statistice délek hospodářských cyklů, jak jsou sledovány zejména ve Spojených státech již od poloviny 19. století (viz web https://www.nber.org, je třeba jednoduchá registrace). Pokud by tato přibližná „perioda“ skutečně existovala, bylo by zcela zásadní zjistit proč, protože na tuto otázku, pokud vím, nikdo odpověď nemá.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.