Samuel Huntington a střet civilizací

Civilizační fórum 63

Miroslav Bárta, 13. září 2024

Samuel Huntington a střet civilizací

Zkoumání civilizací a toho, jak fungují, je fascinující téma, které se neustále vyvíjí. 90. léta minulého století byla, pokud jde o tuto oblast výzkumu, mimo jiné ve znamení intelektuálního vlivu článku publikovaného v roce 1993 v časopise Foreign Affairs a nazvaného "The Clash of Civilizations?". Jeho autorem byl americký politolog Samuel P. Huntington. Ten svou teorii rozpracoval a v roce 1996 publikoval jako knihu s názvem The Clash of Civilizations. V nich tvrdil zejména to, že po pádu Železné opony budou místy střetu rozhraní civilizačních okruhů definovaných zejména náboženstvím.

Pište na autori@datarun.cz

Kdo byl Samuel Phillips Huntington

Samuel P. Huntington (18. dubna 1927 – 24. prosince 2008) byl významný americký politolog, jehož práce zásadně ovlivnily chápání mezinárodních vztahů, politických systémů a kulturních konfliktů. Jeho teorie “střetu civilizací” vyvolala rozsáhlou celosvětovou debatu a zůstává relevantní i dnes. Samuel P. Huntington působil déle než půl století na Harvardově univerzitě, kde byl ředitelem Harvardského centra pro mezinárodní záležitosti a univerzitním profesorem Alberta J. Weatherheada III. V době prezidentství Jimmyho Cartera Huntington pracoval i v Bílém domě.

Huntington proslul především díky své teorii o novém světovém řádu po skončení studené války, tzv. střetu civilizací (COC). Tvrdil, že budoucí války se nepovedou mezi zeměmi, ale mezi kulturními okruhy, a že islámská civilizace se stane největší hrozbou pro nadvládu Západu ve světě. Huntingtonovi se připisuje zásluha na utváření amerických názorů na civilně-vojenské vztahy, politický vývoj a způsob vlády.

Huntingtonovi se rovněž připisuje slovní spojení Davoský člověk, které odkazuje na Světové ekonomické fórum ve švýcarském Davosu, kde se setkávají vedoucí představitelé globální ekonomiky. Výraz začal Huntington používat pro tzv. globální elity, jež „mají malou potřebu národní loajality, vnímají národní hranice jako překážky, které naštěstí mizí, a národní vlády považují za pozůstatky minulosti, jejichž jedinou užitečnou funkcí je usnadňovat působení právě těchto elit“.

Střet civilizací

V knize „Střet civilizací“ (1996, česky 2001) Huntington rozvedl svou původní myšlenku, že po skončení studené války se svět nebude dělit na základě ideologických linií, ale podle kulturních a náboženských odlišností. Huntington předpokládal, že hlavními zdroji konfliktů budoucnosti budou kulturní a náboženské rozdíly mezi civilizacemi.

Huntington chápe civilizaci jako nejvyšší kulturní seskupení lidí a nejobecnější úroveň kulturní identity. Podle něj existuje několik hlavních civilizací. Huntington dále ve své teorii tvrdí, že nejpravděpodobnějšími místy konfliktů budou právě rozhraní mezi jednotlivými civilizacemi. Typicky konflikty mezi Západem a islámským světem nebo mezi Čínou a jejími sousedy. K tomu Huntington přidává kategorii zemí, které jsou rozpolcené mezi různými civilizacemi a čelí vnitřním konfliktům právě kvůli těmto kulturním rozdílům.

Huntington rozdělil svět do několika hlavních civilizací:

Západní civilizace: ta zahrnuje Severní Ameriku, Evropu, Austrálii a Nový Zéland. Je založena na křesťanství, řecko-římské filozofii a osvícenství. Je charakterizována individualismem, liberální demokracií, kapitalismem a sekularismem.
Pravoslavná civilizace: Rusko, Ukrajina, Bělorusko, Srbsko a další země východní Evropy a Balkánu. Tato civilizace vychází z pravoslavného křesťanství a byzantské kultury. Charakterizuje ji kolektivismus, autoritářství a silná role státu.
Islámská civilizace: Blízký východ, severní Afrika, střední Asie, Indonésie a další země, kde muslimové tvoří většinu. Tato civilizace je založena výlučně na islámu a arabské kultuře. Je charakterizována náboženským právem, patriarchátem a explicitním odporem vůči vlivu Západu.
Hinduistická civilizace: ta zahrnuje Indii a Nepál. Jejím náboženstvím je hinduismus. Je dominována indickou kulturou, kastovním systémem, polyteismem a tolerancí k různým náboženstvím.
Sinická civilizace: Čína, Tchaj-wan, Singapur a další země s čínskou většinou. Je založena na náboženstvích konfucianismu, taoismu a buddhismu. Je pro ni typický kolektivismus, hierarchické uspořádání a bezmezný respekt k autoritě.
Japonská civilizace. V ní dominuje šintoismus, buddhismus a konfucianismus. Zásadní roli v ní hrají kolektivismus, bezmezná loajalita k nadřízeným a důraz na harmonii.
Latinskoamerická civilizace. Sem patří země Střední a Jižní Ameriky. Pro ně je typický katolicismus a iberská kultura. Dominují v ní rodinné vazby, sociální nerovnosti a politická nestabilita.
Africká civilizace, i když její existence per se je značně relativní a diskutabilní. Ta zahrnuje subsaharskou Afriku s vysokým počtem různých domorodých náboženství a kultur. Typická je pro ni kmenová organizace, sociální chudoba a vlastně permanentní konflikty postihující celé společnosti.

Podle Huntingtona je to právě těchto osm civilizačních okruhů, které budou vytvářet zásadní rozmezí globálních konfliktů v 21. století.

Zlomové linie a příčiny konfliktů

Huntington tvrdil, že se střety civilizací odehrávají především na tzv. „zlomových liniích“, což jsou geografické oblasti, kde se odlišné civilizace setkávají a kde dochází k jejich vzájemnému ovlivňování. Tyto oblasti jsou často charakterizovány vysokou mírou etnické a náboženské rozmanitosti, což zvyšuje riziko těchto konfliktů. Příklady takových zlomových linií jsou Balkán, Kavkaz, Blízký východ, Kašmír nebo hranice mezi Čínou a Indií.

Příčin konfliktů mezi civilizacemi je podle Huntingtona několik. Zaprvé, civilizace se liší svými základními hodnotami a normami, což může vést k nedorozuměním a konfliktům. Například Západ klade důraz na individualismus, svobodu podnikání a lidská práva, zatímco jiné civilizace mohou upřednostňovat kolektivní zájmy nebo náboženské zákony. Zadruhé, globalizace a modernizace vedou k oslabování tradičních identit a ke zvýšení pocitu nejistoty, což může vést k radikalizaci a extremismu. Lidé se mohou cítit ohroženi vlivem cizích kultur a snažit se bránit svou identitu násilím. To zároveň může destabilizovat jejich vlády a ekonomiky. Zatřetí, demografické změny, jako je rychlý růst populace v některých částech světa, mohou vést k migraci a k soupeření o zdroje, což opět zvyšuje riziko konfliktů. Migranti mohou čelit diskriminaci a xenofobii v hostitelských zemích, což může vést k sociálnímu napětí a násilí a svým způsobem ke kulturním konverzím.

Dopad Huntingtonova střetu civilizací

Huntingtonova teorie se stala jednou z nejdiskutovanějších v oblasti mezinárodních vztahů. Jejím základním předpokladem je, že hlavní zdroje konfliktů v post-studenoválečném světě budou vycházet z kulturních a náboženských rozdílů mezi civilizacemi, nikoliv z ideologických či ekonomických sporů, jak tomu bylo dříve. Huntington bezpochyby zjednodušuje složitost mezinárodních vztahů a přeceňuje roli kultury a náboženství právě na úkor ekonomických a geopolitických faktorů. Jeho teorie v mnoha ohledech také svádí k tomu, aby byla zneužívána k ospravedlnění různorodých konfliktů a diskriminace na základě víry nebo náboženského přesvědčení. Viděno z dnešní perspektivy, slabiny Huntingtonovy teorie jsou evidentní. Mnoho ze současných konfliktů pramení nejen z náboženských, ale rovněž z ekonomických příčin. Stejně tak jsme svědky narůstajících vnitřních konfliktů v rámci jednotlivých civilizací.

Přestože byla Huntingtonova teorie formulována v průběhu 90. let 20. století, stále rezonuje i v současném světě. Řada událostí, jako jsou teroristické útoky z 11. září 2001, války v Afghánistánu a Iráku, vzestup Islámského státu, migrační krize v Evropě, rostoucí napětí mezi Západem a Čínou nebo ruská invaze na Ukrajinu, jsou často interpretovány skrze optiku Huntingtonovy teorie.

Svět 21. století je však mnohem komplexnější, než jak jej Huntington popsal. Globalizace, technologický pokrok a vzájemná propojenost vytvářejí nové příležitosti pro spolupráci a dialog mezi civilizacemi. Zároveň však tyto procesy mohou také prohlubovat rozdíly a vytvářet nové zdroje konfliktů.

Například internet umožňuje lidem z různých kultur komunikovat a sdílet informace, což může podporovat porozumění a toleranci. Na druhou stranu, internet může být také zneužit k šíření nenávisti, propagandy a dezinformací, což může podněcovat konflikty.

Huntingtonův odkaz

Huntingtonova teorie „střetu civilizací“ zůstává kontroverzní i inspirativní zároveň. Oprávněně poukázala na roli a principiální význam kultury a náboženství v mezinárodních vztazích a upozornila na potenciální nebezpečí konfliktů mezi civilizacemi. Ať už s ní souhlasíme nebo ne, „střet civilizací“ zůstává důležitým příspěvkem k debatě o budoucnosti našeho světa.

V dnešní době, kdy se svět potýká s řadou globálních výzev, jako jsou terorismus, migrace, klimatické změny, pandemie a války, je důležité pracovat na poznání toho, jak civilizace fungují a jakým způsobem se vyvíjejí. Toto poznání není zatím ani zdaleka konečné a ujít ještě bývá dlouhou cestu. Huntingtonova teorie nám zároveň připomíná, že mezi jednotlivými civilizacemi existují zásadní rozdíly a že je třeba s nimi počítat. Zároveň všechny mají řadu společných jmenovatelů a rysů. Je jen na nás, zda si vybereme budování světa založeného na spolupráci a vzájemném respektu, nebo zda se vydáme cestou konfliktu a konfrontace.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.