Rok 1405, kdy admirál Čeng Che ovládl oceány

Civilizační fórum 14

Miroslav Bárta, 29. září 2023

Rok 1405, kdy admirál Čeng Che ovládl oceány

Jak napsal Arnold Toynbee, jeden z nejvýznamnějších britských historiků 20. století, civilizace obvykle nezabije něco zvenčí, ale páchají sebevraždu. Čína na konci evropského středověku učinila rozhodnutí, které bylo výjimečné jako celá čínská civilizace. A to proto, že na rozdíl ode všech ostatních civilizací, Čínu mezi jiným charakterizuje její homogenita, na kterou nedá dopustit. Na počátku 15. století nepatřila největší lodní flotila na světě Velké Británii, Francii či Španělsku, ale Číně.

Ta tehdy zahrnovala přibližně 3500 lodí různých typů a velikostí. V mnoha ohledech toto loďstvo zosobňovalo obrovský technologický náskok, který tehdy Čína měla před Evropou. Připomeňme, že v té době měla za sebou objev papíru a detektoru zemětřesení (2. stol.), principu raketového pohonu (3. stol.), mechanických hodin (8. stol.), papírových bankovek (9. stol.) nebo dynamitu a kompasu (10. stol.).

Není proto těžké si představit, že Čína sahala po roli globálního hegemona tehdejšího světa. Stát se jím mohla prakticky bez jakýchkoliv obtíží. Pokud by ovšem byla ochotna připustit své částečné otevření světu a narušení své vnitřní homogenity. Čína na počátku 14. století měla všechny předpoklady k tomu, aby mohla obeplout svět několik desetiletí před plavbami Kryštofa Kolumba. Panovníci dynastie Ming se však rozhodli jinak a nechali flotilu zničit. Tato událost ovlivnila na několik století osudy země, vedla k její izolaci, vnitřním konfliktům a ekonomickému propadu.

Málokdo si dnes dokáže uvědomit sílu a dominanci tehdejšího čínského loďstva. Některé z čínských lodí byly až pětkrát větší než lodě stavěné v tehdejší v Evropě. Zatímco proslulá Santa María Kryštofa Kolumba měřila necelých dvacet metrů, čínské lodě dosahovaly délky až 120 metrů, měly uvnitř několik palub, až devět stěžňů a dvanáct plachet, přičemž posádka mohla čítat až tisíc pět set mužů. Čínské texty dokládají, že během jedné jediné výpravy se vydalo na cestu přes tři sta lodí.

Kdo byl admirál Čeng Che?

Této flotile velel dnes již legendární admirál Čeng Che. Čeng Che byl čínský mořeplavec, objevitel, diplomat, admirál loďstva a dvorní eunuch, který pomohl císaři Jung-lemu svrhnout jeho předchůdce Ťien-wena. Čeng Che žil v období rané dynastie Ming, byl muslimské víry a svými námořními expedicemi podniknutými v letech 1405-1433 do jihovýchodní, jižní a západní Asie a východní Afriky si vydobyl postavení největšího admirála čínských dějin. Pak se však něco stalo a na konci 15. století nechal čínský císař zničit Čengovy deníky a podrobné navigační zprávy, aby nebylo možno jeho cesty zopakovat. Dochovaly se však mapy pokrývající Indický oceán včetně jižní Indie, Srí Lanky, Malediv a východní Afriky.

Tehdejší čínské prameny uvádějí i dělení Čengových lodí do skupin podle velikosti a funkce. Lodě pokladů byly devítistěžňové, dlouhé asi 127 a široké 52 metrů. Koňské lodě převážely koně a tributní zboží a materiál na opravy pro flotilu. Měly osm stěžňů a byly až 103 m dlouhé a 42 m široké. Zásobovací lodě obsahovaly zásoby pro posádky, byly sedmistěžňové, dlouhé přibližně 78 a široké 35 metrů. Dopravní lodě byly šestistěžňové, dlouhé zhruba 67 a široké 25 metrů. Válečné lodě byly pětistěžňové a byly dlouhé přibližně 50 metrů.

Admirál Čeng Che podnikl celkem sedm námořních výprav. Přípravy musely být důkladné a logisticky nevídaně rozsáhlé. Jejich úspěch by nebyl možný ani bez nasazení velkého množství jazykovědců. To vedlo k tomu, že v Nankingu byl zřízen ústav cizích jazyků. První Čeng Cheova výprava vyrazila 11. července 1405 a tvořilo ji loďstvo o 317 lodích s téměř 28 000 členy posádky. I dnes nelze než obdivovat úroveň těchto výprav.

Podle jedné z teorií admirál Čeng Che zemřel v roce 1433, během sedmé plavby nebo krátce po ní. Nelze ale vyloučit, že admirál pokračoval ve službě i po návratu ze sedmé výpravy jako velitel Nankingu, jednoho ze čtyř největších měst říše středu, které často zastávalo funkci hlavního města. Odtud Čeng Che vyrážel na své výpravy a zde možná v roce 1435 i zemřel. Jeho hrobka nebo snad kenotaf stojí dodnes na jižním svahu kopce Dobytčí hlava v Nankingu.

Proč čínská flotila zmizela?

O důvodech zničení flotily se můžeme jen dohadovat, ale bezesporu v tom hrála čínská posedlost vlastní homogenitou a ochotou udělat prakticky cokoliv, aby se Říše středu nemusela otevřít světu. Podobně silný argument představuje fakt, že Císař Jung-le byl příliš zaměstnán válkou proti Mongolům na souši a potřeboval zdroje k válce, které jinak vyžadovalo udržování obrovského loďstva.

S neotřelou teorií přišel ve své knize s názvem „Velký útěk: zdraví, bohatství a původ nerovnosti“ princetonský nositel Nobelovy ceny za ekonomii Angus Deaton. Ten upozornil na historický fakt, že čínská flotila byla zničena z popudu dvorských elit, které se obávaly, že díky lodnímu obchodu, zejména s Afrikou, dojde ke vzniku a rozmachu nové třídy obchodníků provozujících a bohatnoucích z mořského obchodu. Tak došlo k tomu, že přesvědčili čínského císaře, který císařským výnosem v roce 1430 vysloveně zakázal další zaoceánské plavby, takže průzkumy admirála Čeng Che byly koncem, nikoli začátkem slavné éry objevů a nadvlády nad moři a oceány. Čína se uzavřela před okolním světem. Průmyslová revoluce vzklíčila nejprve o tři století později v západní Evropě, a umožnila bezparalelní vzestup západu.

Globalizace versus deglobalizace

Svým způsobem se situace Číny, jen v jiném kontextu, opakuje i dnes, kdy jsou tendence k deglobalizaci, v důsledku epidemie covidu a skokovému rozvoji nových technologií (typicky elektromobilů nebo umělé inteligence), opět velmi zřetelné. Znovu a znovu se potvrzuje, že dostupnost a cena zdrojů a energie a úroveň technologií jednoznačně determinují každou civilizaci a společnost. A nejen to, mají zásadní vliv i na globální geopolitiku. Obavy z obchodu na politickém pozadí mohou být také důsledkem rostoucí nerovnosti na Západě. Pokud se společnost stane extrémně nerovnou, elity mají tendenci získat dostatečnou moc na to, aby využily vlády k zajištění umělých výhod, které je chrání před konkurencí. To je ostatně příběh i současných nadnárodních korporací.

Angus Deaton k tomuto tématu podotýká: „Spousta nerovností pochází z tohoto druhu dobývání renty, víte, z toho, že jdete do Washingtonu a řeknete: ‚Chraňte můj průmysl, nebo mi dovolte účtovat si ceny léků, jaké chci, a přijměte zákon, který říká, že všechno, co schválí FDA, musí být kryto vládními zdravotními programy‘, a to je v podstatě legalizovaná krádež."

Na druhé straně dnes, téměř šest set let po spálení svého globálního loďstva, stojí Čína. Prezident Si v lednu 2017 na Světovém ekonomickém fóru v Davosu mimo jiné řekl: „Pokud se člověk neustále bojí moře, dříve či později se v něm utopí. Čína tedy udělala odvážný krok vpřed a přijala trh. Zažili jsme si své, když jsme se dusili ve vodě, a setkali jsme se s rozbouřenými vlnami. Ale naučili jsme se při tom plavat. Byla to správná strategická volba ... ať se vám to líbí, nebo ne, globální trh je velký oceán, před kterým nelze utéct.“

Dnes tak moderní ekonomové a společenské vědy obecně budou muset hledat nový způsob chápání a pojímání globálního světa a trhu. Tak jako v mnoha dalších oblastech, představuje globalizace i deglobalizace jeden ze zásadních megatrendů, které mají potenciál naši civilizaci zásadně destabilizovat – nestabilita vyplývající ze světové distribuce surovin a zdrojů, obrovská nerovnost ne vývoji nových strategických výrobků (čipy, léky jako příklad) i technologií nás staví před nové a stále zásadnější výzvy, které bez poctivého úsilí nedokážeme zvládnout. A historická lekce Čeng Chea a jeho světa nám může být vodítkem.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.