Ptahšepses, praotec všech lobbistů

Civilizační fórum 13

Miroslav Bárta, 22. září 2023

Ptahšepses, praotec všech lobbistů

Říkat tohle je trochu zvyk, trochu provokace, ale někdy to opravdu platí. Ať chceme nebo ne, již první civilizace této planety měly hodně z toho, co dnes máme i my: elity, společenskou smlouvu, ale i lobbisty na různé úrovni společnosti. Tyto civilizace, stejně jako všechny po nich včetně té naší, rostly, když měly k dispozici dostatek levné energie a zdrojů a upadaly, když tomu tak nebylo. Všechny také byly determinovány nejen energiemi (a jejich cenou), ale i technologiemi, které měly k dispozici k řešení problémů. A samozřejmě rostoucí komplexita (chcete-li životní úroveň) vedla vždy k rostoucím nárokům na energie a zdroje a také na dokonalejší technologie nezbytné k řešení stále větších výzev.

Pokud začaly docházet zdroje a narůstat problémy, obvykle se dostávali ke slovu lobbisti. Známe je z historie a jsou něčím, co doprovází každou společnost. Přesto, že mají obvykle značné schopnosti orientace, analýzy problémů, sociální nadání a řadu dalších, většinou jejich působení ale končí neslavně. V každém případě dlouhé časové řady ukazují, že jejich nadměrné počty a vliv vždy vedou do pekla a jsou jednoznačným projevem úpadku společnosti.

Objev hrobky nejstaršího lobbisty na světě

Český egyptologický ústav shodou okolností již na počátku své archeologické činnosti v egyptském Abúsíru v 60. letech 20. století narazil na hrobku, která, jak se posléze ukázalo, představovala největší hrobku 3. tisíciletí př. Kr. patřící osobě nekrálovského původu. A na tom se dodnes nic nezměnilo. Ptahšepses svou kariéru začal na sklonku 25. stol. př. Kr. a na vrcholu moci stanul o něco později, za vlády panovníka Niuserrea v 1. polovině 24. stol. př. Kr., tedy před zhruba čtyřmi a půl tisíci let.

Dobu Niuserreovy vlády charakterizuje řada inovací a nových jevů v oblasti architektury, administrativy státu i náboženství. Byla to doba, kdy se starověký Egypt doby Staré říše ocitl na vrcholu rozkvětu, ale zároveň se ve společnosti a státu začaly projevovat příznaky blížící se krize.

Mezi ně patřil bezesporu nárůst moci mnoha vysokých hodnostářů nekrálovského původu. Tento trend měl své hluboké kořeny již na konci 4. a v počátku 5. dynastie, které byly ve znamení ústupu členů královské rodiny z různých vrcholných pozic ve státní administrativě. Hlavním nositelem tohoto trendu byl již zmiňovaný hodnostář a vezír Ptahšepses. Právě z jeho hrobky, z jednotlivých textů, reliéfů, ale i architektury bylo možno postupně rekonstruovat osudy tohoto mimořádného člověka a členů jeho rodiny.

O Ptahšepsesovi je známo, že na královském dvoře vykonával nejprve úřad královského kadeřníka. Brzy po Niuserreově nástupu na trůn se Ptahšepses domohl úřadu vezíra a stal se tak mimo jiné představeným všech královských prací v zemi, správcem královského paláce a královským důvěrníkem. Navíc, na základě současných poznatků, se stal teprve druhým hodnostářem nekrálovského původu, který si mohl vzít za manželku dceru faraona.

Tím prvním byl shodou okolností další hodnostář, rovněž jménem Ptahšepses, který si vzal za manželku dceru zakladatele 5. dynastie Veserkafa. Výzkum této dávno ztracené unikátní hrobky v Sakkáře právě dokončujeme…

Tato sňatková politika byla jedním z nástrojů, ke kterým se uchylovali panovníci 5. a nakonec i 6. dynastie, když si chtěli zavázet vysoké a vlivné hodnostáře a jejich rodiny v zemi a upevnit tak svou vlastní mocenskou pozici. Ostatně tato strategie pak byla přejímána v mnoha dalších společnostech. Vzpomeňme jen na proslulou trilogii Francise Forda Coppoly Kmotr, kde se říká: „drž si přátele blízko a nepřátele ještě blíž“.

Ptahšepsesova hrobka byla objevená francouzským archeologem Jacquesem de Morganem na konci 19. století. Jméno v překladu znamená „Ptah je vznešený“. Ptahšepses nebylo výjimečné jméno a v té době se tak jmenovala řada mužů – byli to takoví pánové Nováci starého Egypta…

Ptahšepses byl tím, kdo do svého v několika fázích se vyvíjejícího pohřebního komplexu zařadil mnohé prvky, které byly do té doby výlučným znakem královských pyramidových komplexů. Za to do značné míry mohla jeho unikátní kariéra, která se začala odvíjet již v době, kdy vykonával úřad královského kadeřníka. My všichni, co chodíme ke kadeřníkovi, dobře víme, že se tam dozvíme mnohem více o životě a problémech v dané lokalitě, než často vědí místní politici… Ve starém Egyptě to nebylo jinak. Právě v té době si Ptahšepses začal budovat kamennou mastabu, která byla přiměřená jeho postavení u dvora. Ta se nacházela na severovýchod od Niuserreova královského komplexu.

Průzkum hrobky a jejích jednotlivých stavebních fází spolehlivě ukázal, že po dosažení úřadu vezíra (hrubý ekvivalent našeho ministerského předsedy, dalo by se říci), Ptahšepses „vyrostl“ a nestyděl se v mnoha ohledech dávat na odiv svou moc. Za tím účelem si přivlastnil některá privilegia, která byla do té doby výsadou krále. Proto nepřekvapuje, že jeho komplex představuje první známý příklad skutečně monumentální architektury osoby nekrálovského původu.

Při stavbě své hrobky Ptahšepses použil mnohé prvky královské architektury, jakými byla monumentální sloupová průčelí vysoká téměř deset metrů, místnost se třemi nikami pro kult tří soch majitele, velký otevřený dvůr lemovaný obrovskými vápencovými pilíři se stojícími postavami majitele hrobky, východozápadně orientovaná kultovní kaple s nepravými dveřmi v západní stěně a s lavicí podél stěny severní, místnost ve tvaru člunu pro cesty na onom světě a sedlová střecha nad pohřební komorou.

V pohřební komoře dodnes stojí dva sarkofágy vyrobené v královských dílnách z červené žuly. Ty byly určené pro majitele hrobky a jeho druhou manželku, princeznu jménem Chamerernebti. Jde o zcela ojedinělý projev blízkého vztahu tohoto páru, protože běžná praxe byla jiná – mužské i ženské pohřby byly oddělené, a to i v případě královského páru.

Původní výzdoba hrobky byla velice bohatá, dodnes se z ní zachovala pouze přibližně jedna pětina, tvořící asi šedesát metrů čtverečních. Můžeme jen litovat, že nemáme k dispozici více dochovaných scén, protože i z toho mála co víme, vyplývá, že mnoho témat bylo historicky velice zajímavých – jmenovat lze výrobu keramiky, tržní scény a mnohé další.

Zrod nepotismu a lobbismu

Nicméně i tento zbytek výzdoby je dostačující k tomu, abychom si učinili poměrně přesnou představu o tom, jak vlivní začínali být nejvýše postavení hodnostáři v zemi, kteří navíc byli vesměs nekrálovského původu.

Novou uplatňovanou strategií těchto hodnostářů bylo, že začali do vysokých postů, a především do úřadů, které spadaly do jejich vlivu, prosazovat mužské členy svých rodin. Tím přirozeně dlouhodobě ovlivňovali charakter státní správy i poměry u dvora. Ptahšepses je toho typickým dokladem. Ženat byl, pokud víme, dvakrát, podruhé již s královskou dcerou Niuserrea. Z těchto sňatků pocházelo pravděpodobně sedm synů. Většina z nich začala svou úřednickou kariéru na královském dvoře a získala tituly „jediný přítel“, „kněz předčitatel“ a „kněz místnosti íset“. Tyto tituly jim zajišťovaly bezpečné příjmy.

Ptahšepses Junior II. z nich byl nejúspěšnější. To dokazují i jeho další tituly, jako „kdo má na starosti diadém“, a „správce paláce“. To již byly funkce, které vyžadovaly značné schopnosti a osobní nasazení.

Vrcholem jeho dvorské kariéry byl titul „představeného jižního Egypta“, jak to dokládají nápisy v jeho hrobce, která se nachází na východ od hrobky jeho otce.

Příklad vezíra Ptahšepsese podnítil další vývoj – v téže době jiný vezír jménem Ti napodobil průčelí Ptahšepsesovy hrobky, místo sloupů však použil pilíře, které se později staly mnohem oblíbenějšími, snad pro jednoduchost formy. Po něm následovali Ptahšepsesova příkladu vezíři Senedžemíb Ihi a Senedžemíb Mehu na pohřebišti v Gíze, na západ od Velké pyramidy. V Niuserreově době se významně zvětšily hrobky těchto vysokých státních hodnostářů a stejně tak se zvýšil počet místností v jednotlivých hrobových komplexech – nezřídka jich je více než deset – a zásadně se rozšířil výzdobný program, který nyní pokrývá nejen zdi kultovních kaplí, ale rozšiřuje se na stěny chodeb, skladišť a otevřených prostor včetně dvora. Jednou z hlavních částí těchto hrobek se stávají právě velké otevřené dvory.

Možná vám příklad vezíra Ptahšepsese přijde nezajímavý a na hony vzdálený dnešní realitě. Zkuste ale vidět, že šlo o prvního hodnostáře, který se díky informacím a značně neformálnímu postavení u dvora nakonec stal ministerským předsedou, uzurpoval si mnohá privilegia svého vládce a de facto zajistil všem svým dětem úřady, které vykonával on sám. Nebylo to kvůli jejich schopnostem, ale kvůli příbuznosti. Díky svému postavení si mohl Ptahšepses dovolit rozhodovat o tom, kdo bude vykonávat ty které úřady v zemi. Lobbismus a nepotismus byly nakonec také dvěma zásadními z celkem sedmi faktorů, které nakonec přivedly Egypt doby Staré říše k úpadku.

Ti z vás, kteří jsou sečtělí v ekonomických publikacích nebo přímo vystudovaní v některém z ekonomických oborů, si možná vybaví slavnou práci amerického ekonoma Mancura Olsona o teorii zájmových skupin v různých civilizacích a společnostech Vzestup a pád národů: ekonomický růst, stagflace a společenská rigidita (1982, český překlad 2008, Liberální institut). Není snad zbytečné si uvědomit, že první historicky známý lobbista a zakladatel nepotismu na státní úrovní je znám ze starověkého Egypta díky českým archeologickým výzkumům…

A dívejte se kolem sebe, třeba si pak na tento text vzpomenete.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.