Prokletí země Chálida Asada

Civilizační fórum 74

Miroslav Bárta, 9. prosince 2024

Prokletí země Chálida Asada

Na konci 90. let jsem měl možnost procestovat Sýrii. Byla to pro archeologa zabývajícího se starověkými civilizacemi zaslíbená země. Damašek s jeho památkami a archeologickým muzeem, Aleppo, Dura Európos, Ugarit, Ebla, Mari, Apámea, Tartús, Bosra, Kadeš nebo Palmýra. Co lokalita, to obrovský kus historie světových dějin. Na cestě jsme potkávali skvělé a pohostinné lidi. Nikdo nemohl tušit, jak moc se tato země za dalších dvacet pět let promění.

Pište na autori@datarun.cz

Přerušované rovnováhy

První, co si dnes při vyslovení názvu Sýrie vybavím, je Chálid Asad, syrský archeolog, který zasvětil padesát let svého života objevování Palmýry. Když probíhala v zemi občanská válka a islámský stát obsadil velké části jejího území, Asad odmítl prozradit, kde se nacházejí nejcennější památky této lokality. Islamisté ho veřejně popravili (82letého starce) tak, že ho sťali a jeho tělo nechali viset na veřejném prostranství.

Dnes, kdy píšu tyto řádky (neděle podvečer 8. prosince), se země opět zmocnili islamisté a zemi reálně hrozí nová vlna občanské války a bohužel vzhledem k okolnostem nelze vyloučit ani jemenský scénář. Zemi si hodlají porcovat Turci (brousící si zuby na kurdskou menšinu v zemi), hraniční oblast na jihu obsazuje Izrael a americký prezident-elect Donald Trump prohlásil, že dění v Sýrii se Ameriky netýká a že nehodlá nikterak zasahovat. Ale bombardování míst pod kontrolou ISIS na severovýchodě země Američané na pokyn dosluhujícího Joe Bidena uskutečnili. Evropa – jak je již v posledních letech zvykem – nemá ambici, sílu, ani odpovědnost cokoliv udělat.

Poslední prezident této země Bašár Asad v noci ze soboty na neděli utekl i se svou rodinou na ruskou základnu v Latakíji a dlouho nebylo známo, zda je ještě v zemi, mrtvý, nebo zda již opustil Sýrii, které jeho klan nemilosrdně vládl po dvě generace a padesát tři let. Až v neděli odpoledne vyšlo tiskové prohlášení se zprávou, že Moskva poskytla Asadovi a jeho rodině politický azyl. To je špatná zpráva pro všechny v Sýrii, protože Asad, odhaduji, si pokoj nedá. Uvidíme, co přinese dnešní pondělní uzavřené zasedání Rady bezpečnosti OSN svolané Ruskem.

Jedna poznámka na okraj. Asadův režim padl za jedenáct dní. Nemohl jsem si tak v této souvislosti dnes ráno nevzpomenout na výrok, jehož autorem je Ernest Hemingway. Ten zní: "Jak jsi zkrachoval? Postupně, pak najednou." Objevuje se v jeho knize Slunce také vychází (The Sun Also Rises) z roku 1926. V knize se postava Mike Campbella ptá Jake Barnea, jak přišel o všechny peníze. A přesně tohle je podstata přerušovaných rovnováh vývoje společností i civilizací, které se může odehrát takříkajíc přes noc – vzpomeňme si jen na tzv. Sametovou revoluci v naší zemi v roce 1989, na začátek Arabského jara, začátek války na Ukrajině, nebo, ve vzdálenější minulosti, na vypuknutí 1. světové války. Tento jeden ze sedmi zákonů vývoje civilizací nepochybně budeme zažívat i v budoucnu,

Klan lvů

Vláda otce a syna Asadů trvala více než půl století. Jde přirozeně o Syřany, o rodinu pocházející z pobřezní oblasti Latákija, která se dostala k moci v roce 1971. V roce 1971 se k moci dostal otec právě uprchlého Bašára Asada, Háfiz Asad. Ten vládl zemi železnou rukou až do roku 2000. Mimochodem rodné jméno al-Assad znamená v arabštině “lev”. Háfizovým otcem byl Alí Sulajmán al-Wahš, narozený v roce 1875, který žil ve vesnici Qardaha v syrských horách. Místní obyvatelé mu přezdívali „Wahš“, což arabsky znamená „divoká šelma“, protože vynikal silou a bojovými schopnostmi. Ve 20. letech si pak své jméno změnil na al-Assad.

Háfiz Asad hned po nástupu do funkce prezidenta začal budovat klientelistickou síť loajálních členů vládní strany Baas, stejně jako lidí, vojáků, úředníků a intelektuálů loajálních jeho rodině. Mnozí členové rodiny získali vůdčí pozice v syrské ekonomice a nepotismus a klientelismus se staly základním principem fungování státu.

Tragédie v Hamá

Háfiz byl i neobyčejně brutálním vládcem. Proslulé je jeho potlačení povstání města Hamá v roce 1982, které vedli Muslimští bratři. Tato událost se otiskla do moderních dějin země a rezonuje zde dodnes. Proto bylo tak symbolicky zásadní, když současní rebelové město před několika dny dobyli na Asadově armádě. Asad v roce 1982 město a jeho obyvatele na principu kolektivní viny zcela zdecimoval. Celé město nařídil nejprve neprodyšně oblíčit a ponechat bez možnosto zásobování. Následně nechal ostřelovat a bombardovat civilní budovy, školy, mešity i nemocnice.

Následně Háfiz nasadil své nejvěrnější a nejkrutější jednotky, kterým velel jeho bratr Rifát Asad. Tyto jednotky byly proslulé svou brutalitou a bezohledností. Vojáci prováděli domovní prohlídky, zatýkali kohokoliv podezřelého a bez milosti likvidovali jakýkoli odpor. Tisíce lidí zmizelo beze stopy. Konaly se hromadné veřejné popravy. Na základě kolektivní viny byly trestány a ničeny celé městské čtvrti – stačilo jen podezření ze spolupráce s Muslimskými bratry. To vše se dělo bez přístupu médií a dodnes se zcela přesně neví, co vše se tehdy ve městě odehrávalo. Přesný počet obětí v Hamá zůstává neznámý, odhady hovoří o 10 000 až 40 000. Město se stalo symbolem brutality syrského vládce. Způsob potlačení jeho odporu vyvolával strach i o řadu let později.

Nástup Bašára Asada

Řada politilogů upozorňuje na to, že Háfiz Asad propracoval svůj kult osobnosti do míry, která nemá na Blízkém Východě již staletí obdobu. Inspirací mu byl kult panovníka v soudobé Severní Koreji. Výsledkem bylo, že jeho portréty visely na každém rohu. Již za svého života Háfiz připravoval svého nejstaršho syna Básila Asada (1962-1994) na to, že se stane jeho nástupcem. Osud však rozhodl jinak – Básil zemřel v roce 1994 při autonehodě, když spěchal na letiště a v husté mlze jeho Mercedes narazil ve vysoké rychlosti do kruhového objezdu.

Básil byl populární a charismatickou postavou a vynikal vojenskými schopnostmi, stejně jako svou brutalitou. Byl to, jak už to bývá, zkažený nejstarší syn diktátora. Jeho smrt byla pro každého šokem a znamenala, že nástupcem se stal Bašár Asad, který v Londýně studoval na očního lékaře. Leden 1994 a nečekaná bratrova smrt znamenala pro Bašára obrovskou změnu. Prakticky ze dne na den se stal otcovým předpokládaným nástupcem. K tomu skutečně po smrti Háfize došlo a od roku 2000 byl až minulé soboty neomezeným vládcem v zemi.

Kdo jsou alavité?

V arabském světě hraje vždy zásadní roli, odkud pocházíte a kam patříte. Zde budiž řečeno, že klan Asadů pocházel (pochází) z náboženské sekty alavitů. Ti se oddělili v 9. století z hlavního proudu šíitského islámu, který uznává pouze potomky Mohamedova zetě a bratrance Alího ibn Abú Táliba, kterého sekta vnímá jako ztělesnění Boha. Alavité, na rozdíl od klasického islámu, věří i v reinkarnaci – proces opakující se tolikrát, až se daný člověk stane čistým a splyne s Bohem. Velká část alavitského učení je komunitou přísně střežena, ale je o ní známo, že je uzavřeným společenstvím s hierarchickým uspořádáním, s tradičními hodnotami a oddělenými rolemi muže a ženy a s poměrně dobrým vztahem ke křesťanům. To, že jedna z jejich rodin byla tak dlouho u moci, znamená, že v současnosti budou alavité zřejmě vystaveni odplatám různého druhu. Tím spíše, že v Sýrii nepředstavují nijak zásadní většinu.

Konec Asadovy éry a výhled

Očekávání, že Bašár, zejména pro své vzdělání, bude umírněným vládcem, se nenaplnila. Měl "dobrou" rodinnou výchovu a se svým otcem si nezadal. Povstání v zemi v březnu 2011, které bylo součástí Arabského jara, které zachvátilo Maghreb i celý Přední Východ, nechal brutálně potlačit. Po celé zemi byly tisíce obětí, násobky počtů mrtvých byly uvězněny. Stejně tak byli masově zatýkáni představitelé náboženských a etnických menšin – sunitů, křesťanů, drúzů, Kurdů a dalších.

Bašárova pozice se začala pováživě kývat pod tlakem Islámského státu v letech 2013-2019. Bašár se udržel u moci díky kombinaci brutálních zásahů a spojenectví s Ruskem – které považovalo Sýrii za nejlepší možnost, jak upevnit svou vojenskou autoritu na Předním Východě – a tradičně šíitskému Íránu. Do karet mu hrála i nerozhodnost americké administrativy, které mu tolerovala i opakované použití chemických zbraní.

Geopolitické posuny v oblasti v posledních dvou letech – válka v Gaze, boj s Hamásem i Hizballáhem, oslabení Ruska v důsledku války na Ukrajině, slabost Íránu, angažovanost Turecka ve prospěch islamistických jednotek a v neposlední řadě i odvrácení zraku Spojených států, to vše přispělo k tomu, že se Asadův vyprázdněný režim zhroutil jak domek z karet.

Asad je v tuto chvíli v azylu v Rusku a Sýrii čekají perné dny a týdny. O moc se zřejmě střetne řada aktérů a frakcí. Mezi nimi bude jistě Svobodná syrská armáda (FSA), různé islamistické skupiny jako například Fronta an-Nusrá (současná Haját Tahrír aš-Šám) a Ahrár aš-Šám, kurdské milice, Erdoganovo Turecko a další. Svou nikoli nevýznamnou roli bude hrát i Izrael.

V tuto chvíli slyšíme volání po mírovém uspořádání. Kéž by tomu tak bylo, protože jinak hrozí Sýrii jemenský scénář. Co je jistě důležité, je i skutečnost, že v tuto chvíli není v Sýrii s kým jednat. Aktuální lídr islamistické skupiny Haját Tahrír aš-Šám, Abú Muhammad Džulání je Američany považován za teroristu. Evropská unie však jeho vítězství vítá. Ano, Bašár Asad byl diktátor stojící za zabitím desítek tisíc konkrétních lidí. Zničené osudy nekonečného množství lidských bytostí a jejich rodin. Zaslouží si věčné peklo. Nenechme se však mýlit. Neexistuje nic jako umírněná islamistická armáda, jakkoliv by si to řada lidí ve veřejném prostoru přála. Prostě nesuďme knihu podle přebalu. V případě Sýrie neexistuje jediný důvod k oslavám. A strašně mě to mrzí. Hlavně kvůli skvělým lidem žijícím v Sýrii. A hrozně rád bych se mýlil, to mi věřte.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.