Proč studovat civilizace?

Civilizační fórum 6

Miroslav Bárta, 4. srpna 2023

Proč studovat civilizace?

Dnešní doba je taková, že jsme každý motivován ukazovat a dokazovat relevanci toho, co děláme. A je to ostatně dobře. Já sám jsem většinu života věnoval studiu nejprve staroegyptské civilizace a pravěkých kultur; před zhruba před dvěma desetiletími jsem se vrátil na začátek svého vysokoškolského studia a začal opět studovat civilizace bez rozdílu stáří či dosažené technologické úrovně.

Komplexní společnosti a jejich dějiny

K tomu, aby člověk pochopil, co se v minulosti světa odehrávalo, je nezbytností věnovat nemalou pozornost i technickým a přírodovědným vědám – ne nadarmo se člověk stal člověkem díky používání nástrojů, rozvíjením technologií a schopností chápat a adaptovat se na neustále měnící se přírodní prostředí, které ho obklopovalo. Kdo byl v těchto činnostech úspěšný a byl schopen zajistit si k tomu dostatek levné energie a zdrojů, ten žil utěšeně. V opačném případě, když v těchto směrech neuspěl, byla existence člověka neradostná. Kromě toho naši předkové museli, ať již žili v jakémkoli prostředí, kultuře či civilizaci, a byli vystaven jakkoli nízké či vysoké složitosti „svého světa“, řešit i to, že je náhlé změny nutily ke změnám strategie chování, tj. jak se vyrovnávat s funkčními nebo nefunkčními elitami, zda společnost, které jsou součástí, funguje či nikoli a zda ji spojují společné hodnoty a cíle.

Sedm zákonů

Třebaže je zřejmé, že každá společnost či civilizace se vyvíjela nebo vyvíjí v odlišných kulisách a s odlišnými hodnotovými systémy (ty skutečně nejsou univerzální), faktory, které jsem vyjmenoval, existovaly vždy a bez výjimky a já nemám pochyb o tom, že tak tomu bude i nadále. Proto lze rozpoznat celkem sedm obecných zákonů, jež se vyskytují ve vývoji každé civilizace. Tyto zákony se dají ve zkratce charakterizovat takto:

I. Zákon kolapsu a regenerace

Všechny společnosti a civilizace jsou omezené v čase a prostoru. Na jejich začátku i konci vedoucímu k zásadní přeměně stojí obvykle konflikt. Jejich kolaps neznamená zánik, ale transformaci, kdy daná společnost nebo civilizace obvykle přechází do jiné.

II. Zákon skokové změny

K zásadním změnám ve vývoji společností a civilizací dochází náhle, jakoby skokově, nikoliv lineárně. Během těchto skoků se zcela mění způsob jejich fungování.

III. Hérakleitův zákon

To, co přivedlo společnost a civilizaci na vrchol, obvykle způsobí i jejich krizi.

IV. Zákon sdílených hodnot a vizí

Každá společnost a civilizace je založena na společně sdílených hodnotách, vizích a implicitním (nepsaném) právu.

V. Zákon společenské smlouvy

Každá civilizace a společnost potřebuje pro svou stabilní existenci funkční společenskou smlouvu založenou na vzájemné spolupráci jednotlivých částí společnosti. Na její kvalitu a charakter mají zásadní vliv představitelé tzv. elit.

VI. Zákon energetické a technologické determinace

Vývoj každé společnosti a civilizace je determinován technologiemi a zdroji energie. Bez objektivně levné energie nemůže společnost a civilizace růst, ani udržet svou komplexitu.

VII. Zákon adaptace

O úspěšnosti každé společnosti a civilizace rozhoduje míra jejich schopnosti adaptovat se na proměny přírodního prostředí.

Tyto zákony, myslím, umožňují velmi dobře diagnostikovat jakoukoli vybranou společnost či civilizaci (anebo firmu – její analýza podléhá stejným zákonitostem jako civilizace) a etapu jejich vývoje. Případně nám mohou napovědět, zda se se společností neděje něco neblahého. A co si budeme povídat, bez diagnózy není řešení. Tyto zákony se týkají i otázky takzvaného kolapsu. Ještě dnes mě občas někdo díky nálepkování ze strany různých rádoby novinářů považuje za tzv. kolapsologa. Budiž zde řešeno, že na rozdíl od přírodních věd, kde kolaps skutečně obvykle odkazuje k vyhynutí druhů (například megafauny na konci druhohorní křídy), v bádání o civilizacích kolaps obvykle odkazuje „jen“ k náhlému poklesu složitosti, zejména v důsledku nedostatku zdrojů a energie. To si dnes, po vpádu Ruska na Ukrajinu 24. února 2022 a skokovém zdražení zdrojů i surovin, už trochu umí představit prakticky každý.

V neposlední řadě je v dynamice vývoje civilizací významný i tzv. Hérakleitův zákon, který znamená, že k pochopení příčin nějaké krize je třeba se vrátit na začátek celého procesu, na jehož konci tato stojí. Ještě jedna charakteristika vyplývající ze zkoumání civilizací stojí za zmínku. Totiž to, že vzestupy a pády jsou inherentní součástí vývoje jakékoliv civilizace. Civilizace a společnosti se ale zásadně liší v tom, zda a za jakou cenou dokáží své krize zvládat. Zde je absolutně kritickým faktorem úroveň dosažených technologií, dostupnost a cena zdrojů a performance elit. Naše západní civilizace je obdivovaná, přes všechny objektivní obtíže růstu. Zaručila v minulosti nebývalou životní úroveň a míru svobod a je cílem stěhování lidí z celého světa. Unikátní jsme i v tom ohledu, že máme veškeré myslitelné zdroje, technologie, znalosti i poznání (prosím rozlišovat…), stejně jako komunikační nástroje a globální dosah. Víme, jaké chyby se děly v minulosti a jak je možné krize zvládat s co nejmenšími náklady. Máme tedy všechny trumfy v rukou a teorie jasně říká, že nelze současné výzvy nezvládnout…

Vitrážové okno katedrály

Poznávání světa je koneckonců podobné vitrážovému oknu katedrály. Dává jí smysl a každé jedno sklíčko v něm má svůj přesný význam a relevanci a nelze ho opominout. Neexistuje případ, že by jedno sklíčko nahradilo všechna ostatní. A tak je to i s poznáváním světa – musíme si vybrat, jaké poznání chceme. Cesta vpřed však vede jen a jen díky vědě a poznání.

Teorie sedmi zákonů funguje

To, že teorie sedmi zákonů a dlouhých časových řad (a ne několikaletých tzv. trendů, které neukazují nic relevantního) funguje a umožňuje nejen analyzovat stav systému, ale dokonce predikovat budoucí vývoj, dokazuje i analytická studie s názvem Na Rozhraní. Krize a proměny současného světa (Bárta, Foltýn a Kovář [eds.], Vyšehrad 2016), která (bohužel) předpověděla současný stav naší společnosti od krize společenské smlouvy po válku na Ukrajině. Šest let dopředu. Možná to bude působit jako hereze, ale dovoluji si tvrdit, že pokud chceme zvládnout krizi současné doby, jež má vesměs společenské příčiny, budeme muset začít se všemi důsledky považovat archeologii a historii dlouhých časových řad za strategické vědy pro toto století.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.