Pravda o filmu Anglický pacient

Civilizační fórum 30

Miroslav Bárta, 26. ledna 2024

Pravda o filmu Anglický pacient

V jednom z posledních dílů Nového světa jsme se mimo jiné zastavili u fascinace egyptskou Západní pouští, u knížky Michaela Ondaatjeho s názvem Anglický pacient z roku 1992 a jeho stejnojmenné zfilmované verze, které vstoupila do kin v roce 1996. Kniha se i díky filmu stala nesmírně populární (vyšla mimochodem i česky) a film samotný získal dvanáct oscarových nominací a sošek získal nakonec devět. A aby toho nebylo málo, přibylo k nim i pět cen BAFTA a dva Zlaté Glóby. Film produkoval Saul Zaentz a excelovali v něm Ralph Fiennes, Juliette Binoche a Kristin Scott Thomas. Film se záhy stal také jedním z nejslavnějších filmů 20. století a jeho příběh snad netřeba na tomto fóru přepisovat.

Co si ale zaslouží komentář, je jeho skutečný námět. Postava hlavního hrdiny totiž vychází ze skutečného příběhu Lászla Almásyho, hrabětě maďarského původu, který dodnes platí za jednoho z nejvýznamnějších badatelů o egyptské Západní poušti. Almásy je také tím, kdo legendární Jeskyni Plavců objevil…

Pište na autori@datarun.cz

Kdo byl László Almásy?

Maďarský šlechtic László Ede Almásy de Zsadány et Törökszentmiklós se narodil v roce 1895 a zemřel 22. března 1951. Jak již naznačuje předchozí věta, přesné datum jeho narození není známo. Almásy byl nadšeným motoristou, ale především fanatickým cestovatelem a objevovatelem záhad egyptské Západní pouště. Podle všeho také pracoval pro německou stranu v době 2. světové války, protože právě egyptská Západní poušť a oblast horského pohoří Gilf Kebíru hrála strategickou roli v boji Britů s Němci. Dodnes tu jsou minová a zcela funkční pole, do kterých není radno vjet. Naposledy tak před několika lety učinila expedice německých badatelů, kterým život zachránil robustní géčkový mercedes.

Almásy se narodil v Bernsteinu v Burgenlandu v dnešním Rakousku. Za první světové války sloužil u rakousko-uherských leteckých jednotek a na jejím sklonku byl nad severní Itálií sestřelen. Po válce chvíli žil v Británii, kde se stal členem Eastbourne Technical Institute ve východním Sussexu v Anglii.

Po roce 1921 Almásy pracoval jako zástupce rakouské automobilky Steyr Automobile v maďarském Szombathely. Za tuto firmu také závodil a to velmi úspěšně, čehož důkazem je řada vítězství. Již tehdy se u něj projevila kombinace lásky k autům a Africe. Svého bohatého přítele, prince Antala Eszterházyho, v roce 1926 nadchl pro výpravu do súdánského Chartúmu, kam vyrazili z egyptského přístavního města u Středozemního moře, Alexandrie, právě autem firmy Steyr. Výprava se povedla a netřeba zdůrazňovat, že na tehdejší dobu šlo o naprosto mimořádný výkon. Jen tak na okraj – dnes by kvůli geopolitickým překážkám a vlekoucí se strašné válce v Súdánu vůbec nebyla možná.+

Almásy naprosto propadl poušti a jejímu objevování. Uvědomme si, že tehdy nikdo neměl de facto ani tušení, co vše se v ní může skrývat. A málokdo skutečně věděl, že tato poušť byla před tisíci lety savanou, kde žili lovci a chovatelé dobytka, kteří v průběhu 6. tis. př. Kr. vytvořili, mimo jiné, malovanou výzdobu Jeskyně plavců.

V roce 1929 Almásy vedl, jak jinak než se dvěma nákladními vozy Steyr, svou první expedici do egyptské Západní pouště. Jeho skutečná kariéra pouštního cestovatele se začala psát v roce 1932. Právě v tomto roce se vydal se sirem Robertem Claytonem, letcem H. W. G. J. Penderelem a Patrickem Claytonem na expedici s cílem najít legendární oázu jménem Zarzura. Jejich expedice byla podniknuta auty, ale měla k dispozici i letadlo De Havilland Gipsy Moth, které vlastnil sir Robert Clayton. Zatímco Almásy budoval základnu expedice v libyjské oáze Kufra, jeho druhové Clayton a Penderel objevili na náhorní plošině Gilf Kebíru údolí pokryté vegetací. Na základě legendy o oáze hluboko v poušti se domnívali, že objevili bájnou Zarzuru.

Zatímco Geoffrey Clifton coby filmová postava zemře při záměrné havárii letounu, skutečný Robert Clayton umírá v roce 1932 na akutní spinální poliomyelitidu. Claytonova manželka Dorothy umírá záhy po svém muži, při letecké nehodě, a to 15. září 1933 v Brooklands. Její filmová obdoba, hrdinka Katharine Clifton se sice smrtelně zraní rovněž při letecké havárii, ale umírá až o několik dní později v Jeskyni plavců, zatímco filmový Almásy je na cestě pro pomoc. Mimochodem, ve skutečnosti nejspíš žádný vztah mezi Dorothy Claytonovou a Almásym neexistoval. O Almásym je totiž známo, že jeho vztah k ženám byl, eufemicky řečeno, neutrální.

V tom samém roce, kdy Dorothy Claytonová tragicky umírá, se Almásymu podaří zorganizovat další dvě expedice do egyptské Západní pouště. Tu první financuje další legendární pouštní badatel, egyptský princ Kamal el-Dín Hussein. Tentokrát se Almásymu podaří fyzicky prozkoumat oázu objevenou v předchozím roce, navštívit Wádí Talch a objevit prehistorické skalní malby v Ajn Dua v Gebel Uweinátu.

Na podzim roku 1933 se Almásy vydává na v tomto roce druhou expedici, a to společně se slavným německým etnografem a na slovo vzatým expertem na umění Afriky, Leo Frobeniusem, kterému tehdy pomáhal jeho student Hans Rhotert. Ten se v následujících desetiletích stal jedním z nejvýznamnějších znalců pravěkých dějin Západní pouště a skalního umění. Tato expedice ale vstoupila do dějin zejména proto, že Almásy objevuje Jeskyni plavců na začátku Wádí Súra (Údolí maleb) v Gilf Kebíru.

V dalších letech Almásy podnikl řadu dalších výprav, během nichž v Západní poušti podrobně mapoval geografii, přírodní zdroje a strategické body, včetně možných míst pro přistávání letadel a vojenské výsadky. Za 2. světové války se Almásy dal do služeb Němců, možná i proto, že se svými kolegy a původně přáteli z britské armády měl od roku 1935 stále hlubší rozpory a jejich vzájemná řevnivost neustále narůstala. Nedávno objevený výtisk – exemplář manuálu pro využití různých míst Západní pouště německou armádou při útoku na Egypt během 2. světové války – byl podle všeho založen zejména na jeho práci a znalostech Západní pouště, které mohl konkurovat opravdu málokdo.

Almásyho husarským kouskem se stala operace Salam. Ta měla za cíl proniknutí dvou německých špionů přes Libyjskou poušť do údolí Nilu – Egypt byl za této války pod kontrolou Britů. Tuto operaci Almásy zorganizoval a provedl sám. Z libyjské oázy Kufra projel jedním terénním autem se dvěma k výsadku určenými agenty Abwehru, Johannesem Epplerem a jeho radistou Hans-Gerdem Sandstedem, přes Gilf Kebír a další stovky kilometrů nekonečné pouště a oázu Charga až do egyptského údolí v oblasti jihoegyptského Asjútu a stejnou cestou se vrátil zpět. Šlo o naprosto nevídaný výkon a i dnes by takováto cesta vyžadovala mimořádné přípravy a nasazení. A to neměl k dispozici ani GPS, ani jakékoliv další vybavení, které dnes považujeme za samozřejmé. Nemluvě o kvalitě aut.

Po ukončení 2. světové války se Almásy po různých peripetiích usazuje v Egyptě, prodává automobily a vede lovecké výpravy na různá místa v Africe. V prosinci 1950 ho král Farúk jmenuje ředitelem nově založeného Egyptského pouštního výzkumného ústavu. Almásy nakonec umírá v rakouském Salcburku na komplikace vyvolané amébovou úplavicí, kterou se nakazil během cesty do Mosambiku v předchozím roce. Zde je Almásy rovněž pohřben.

Jeskyně plavců a její tajemství

Jak již bylo řečeno, Jeskyně plavců ležící na úpatí obrovského skalního pohoří Gilf Kebír rozkládajícího se u jihozápadní hranice Egypta poblíž Libye a Súdánu, byla objevena Lászlo Almásym během expedice v roce 1933. Nejde ale o nijak hluboký systém jeskyní, jak je vyobrazen ve filmu. Ve skutečnosti jde o abri (velice mělkou jeskyni), řeklo by se možná skalní terasu na úrovni okolního pouštního terénu, odkud je skvělý výhled do okolí. Tato jeskyně je jedinou dutinou ve skalním útvaru ve tvaru homole, která již zdálky nelze přehlédnout. Cesta sem trvá od poslední asfaltky v oáze Dáchla expedičními auty pět dní. Tedy trvala. Autor těchto řádků v letech 2008 a 2011 organizoval dvě expedice do těchto míst a šlo o jedny z posledních expedic do oblasti Gilf Kebíru vůbec. Dnes jde o vojenskou uzavřenou oblast, kam se vinou současných poměrům v severovýchodní Africe bohužel nelze dostat.

Skutečná jeskyně byla podobně jako ta filmová pokryta červeně vyvedenými schématickými znázorněními ležících lidských postav. Svému objeviteli připomínaly postavy plavců. Proto tuto jeskyni po nich i pojmenoval. Dnes se má za to, že jde o vyobrazení zesnulých osob symbolicky putujících na onen svět. Jakkoliv se to může zdát nelogické, jde o náboženský koncept, který byl typický pro posmrtné představy starých Egypťanů. A v tom je právě problém.

V jeskyni se dále nalézala znázornění lidských postav, vyobrazení chovaného dobytka nebo volně žijících pštrosů a žiraf, tehdy, tedy v 6. tis. př. Kr., stále ještě běžné fauny v této oblasti, která byla úrodnou savanou s jezery a vydatnými monzunovými dešti. Nachází se tu i scéna muže bojovníka, který rozbíjí bojovým mlatem hlavy svých nepřátel, a postava muže v rituálním běhu s něčím, co připomíná hornoegyptskou královskou korunu. Opět jde o scénu doloženou z údolí Nilu. Všechny tyto scény svou formou i obsahem připomínají zhruba o tři tisíce let mladší vyobrazení a náboženské koncepty starých Egypťanů z údolí Nilu.

Jeskyně plavců tak není „jen“ fascinujícím místem ze slavného filmu. Její naprostá unikátnost spočívá v jejím svědectví o životě a náboženských představách dávných obyvatel, jejích tvůrců. Výzdoba jeskyně také potvrzuje teorii, podle které se tehdejší místní populace žijící v této oblasti a na jiných místech dnešní Západní pouště podílela na utváření staroegyptské civilizace v údolí Nilu v průběhu 5. a 4. tis. př. Kr. K tomu došlo poměrně jednoduše. Od 6. tis. př. Kr. totiž celá tato oblast od údolí Nilu stovky kilometrů na západ až po Gilf Kebír začala vysychat a postupně značně omezovala možnosti přežití místních populací. Těm nakonec nezbývalo nic jiného, než se postupně stahovat tam, kde byla voda a možnost přežití, tedy do údolí Nilu. Tento proces potvrzují právě skalní malby z Jeskyně plavců a řady dalších míst nejen v samotném Gilf Kebíru (například stejně proslulá Jeskyně šelem), ale i lokality dále směrem na východ na pomyslné cestě mezi údolím Nilu a Gilf Kebírem.

Nejdůležitějším aspektem existence Jeskyně plavců je však především skutečnost, že její výzdoba je unikátním důkazem o světě náboženských představ tehdejších lidí, kteří stáli u intelektuálního zrodu staroegyptské civilizace. Právě v této jeskyni totiž můžeme vidět doklady toho, že řada pro ni tak typických náboženských a symbolických představ nevznikla až v údolí Nilu, ale o několik tisíciletí dříve, stovky kilometrů na západ, v oblasti, kterou staří Egypťané spojovali s nicotou a smrtí. Paradoxně právě Jeskyně plavců je jedním z magických míst na planetě Zemi, kde se zrodila nesmrtelnost.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.