Pesach a odchod Izraelitů z Egypta

Civilizační fórum 43

Miroslav Bárta, 26. dubna 2024

Pesach a odchod Izraelitů z Egypta

Před několika dny, 22. dubna (15. nisanu dle židovského kalendáře) večer začal po západu slunce další významný náboženský svátek – židovský pesach. Jde o jeden z vůbec nejvýznamnějších svátků tohoto náboženství. Pesach je ale mnohem víc a přesahuje hranice jednoho náboženství – jeho kořeny sahají – jak jinak – až do starověkého Egypta. Je totiž svátkem oslavujícím vyjití Izraelitů z otroctví ve starověkém Egyptě. A přirozeně, právě kolem tohoto Exodu a jeho případné historicity je stále spousta otazníků, které řeší jak egyptologie, tak biblická archeologie.

Pište na autori@datarun.cz

Deset egyptských ran

Odchod Izraelitů z Egypta a deset egyptských ran se zvláště připomíná a cituje během první pesachové večeře. Starozákonní kniha Exodus popisuje, a to velmi živě, souboj vůle Mojžíše, který se na Boží pokyn vrací do Egypta, a egyptského faraona (dodnes nevíme kterého, ale nejčastějí se uvažuje o Ramessovi II., pokud tedy vůbec Mojžíš jako takový skutečně existoval…), který nechce Mojžíšovi dovolit odvést do země zaslíbené jeho národ, který pro faraona za mrzký peníz robotuje.

Mojžíšovy osudy jsou tak nezvyklé a poutavé, že se staly námětem stovek filmů, dokumentů a seriálů na pokračování – nejnověji trojdílný polohraný dokument - netflixovský seriál s názvem Testament: The story of Moses. Mojžíšovy osudy sleduje od nalezení v košíku královskou dcerou, přes výchovu na královském dvoře jako prince, zabití bezcitného dozorce týrajícího izraelitské dělníky, útěk na Sinaj, přidání se ke kmeni Midianitů, sňatku se Sephorou, dcerou kněze Jethra, setkání s Bohem vyvoleného národa, trvdošíjné odmítání úkolu až po prozření, cestu do Egypta a souboj s faraonem.

Faraon samozřejmě domluvu odmítá, a Bůh tak Mojžíšovi přichází opakovaně na pomoc prostřednictvím ran, které Mojžíš nechává seslat na faraonovy poddané a které mají za úkol primárně ukázat, jak jsou proti Mojžíšově Hospodinovi egyptští bohové bezbranní. "Egypťané poznají, že já jsem Hospodin." Po Mojžíšově boku stojí za všech okolností jeho starší brat Áron, který se později stane prvním izraelitským veleknězem. Těchto deset ran se připomíná, jak již bylo řečeno, během sederu – slavnostní večeře po západu slunce na začátek sedmidenního svátku.

Tyto rány jsou:

Proměna vody v krev
Starý zákon popisuje, jak Áron proměnil vody Nilu v krev tím, že do nich udeřil svou holí. Faraonovi kouzelníci udělali totéž a vytvořili druhou vrstvu krve. Potíž byla v tom, že se v krev proměnila i veškerá voda, která byla mimo řeku. Tato rána trvala týden.
Žáby
Druhou ránu představovaly přemnožené žáby, které zaplavily celou zemi. Faraonovi mágové učinili to samé a výsledkem byla přirozeně katastrofa trvající několik dní.
Štěnice
Áron udeří holí do země a všude se objeví štěnice. Kdo zažil, chápe…
Mouchy
Čtvrtá egyptská rána byla seslána na Egypťany a jejich dobytek. Mojžíš na faraonovu prosbu zasáhl a ránu odstranil. Přesto Izraelci nebyli propuštěni z Egypta.
Mor
Dejme si jednou citát přímo z Bible: “Toto říká Hospodin, Bůh Hebrejů: Propusť můj lid, ať se mi pokloní. Jestliže je odmítneš propustit a budeš je dál zadržovat, Hospodinova ruka přivolá hrozný mor na tvůj dobytek na poli - na tvé koně, osly a velbloudy, na tvůj dobytek, ovce a kozy.”
Vředy
Mojžíš před faraonem vyhodí do vzduchu saze z pece, ze kterých se stane jemný prach, který se rozšíří po celé zemi a způsobí lidem i zvířatům hnisavé vředy.
Bouře s krupobitím a ohněm
Hospodin sešle na celou zemi, hospodářská zvířata i úrodu hrom a krupobití.
Kobylky
Hospodin po sedmi ranách začne být už opravdu rozzlobený, o čemž svědčí další citát, a sešle na egyptskou zemi osmou ránu: "Jak dlouho se budeš odmítat pokořit přede mnou? Propusť můj lid, ať se mi pokloní. Jestliže je odmítneš propustit, přivedu zítra do tvé země kobylky. Zakryjí tvář země tak, že nebude vidět. Sežerou to málo, co vám zbylo po krupobití, včetně všech stromů, které rostou na vašich polích. Naplní tvé domy i domy všech tvých úředníků a všech Egypťanů - něco takového tví otcové ani tví předkové ode dne, kdy se usadili v této zemi, až do dneška nikdy neviděli."
Tma
Ani to však nestačí, a tak Hospodin sesílá devátou ránu – tmu trvající tři dny a tři noci.
Smrt prvorozených synů
Toto je poslední a nejkrutější rána, kdy Hospodin k Mojžíšovi promlouvá takto: "Kolem půlnoci projdu celým Egyptem. Každý prvorozený syn v Egyptě zemře, od prvorozeného syna faraóna, který sedí na trůnu, až po prvorozeného syna otrokyně, která je u jejího mlýna, a také všechno prvorozené z dobytka. Po celém Egyptě se rozlehne hlasitý nářek - horší, než kdy byl a než kdy bude."

Před touto poslední ranou Bůh přikazuje Mojžíšovi, aby Izraelcům řekl, že mají dveře svých domů označit krví beránka, aby se jim vyhnul anděl smrti. Tuto noc jedli všichni Izraelité před půlnocí pečeného beránka, odtud se odvozuje velikonoční a pesachová tradice obětovaného beránka. Účinek této pohromy byl tak silný, že faraon souhlasil s odchodem Izraelitů ze země.

Asiaté v Egyptě

Egyptská archeologie dnes jasně ukazuje, že Asiaté přicházeli do Egypta pokaždé, když na Předním Východě došlo ke klimatickým výkyvům. Již Sinuhet ve svém vyprávění, které lze považovat za nejstarší cestopis světa starý bezmála čtyři tisíce let, popisuje, jak se v egyptské Deltě usazovali kočovní asijští pastevci na počátku 2. tis. př. Kr.

Poměrně početné asijské komunity sídlily v Egyptě i na sklonku Střední říše – na konci 19. a na počátku 18. stol. př. Kr. Z té doby pocházejí nálezy domů, chrámů i pohřbů v asijském stylu z lokality Tell el-Daba’a ve východní Deltě. Zde byly nalezeny i dvě sochy asijských, vysoce postavených hodnostářů, které dokazují, že u egyptského dvora dosáhli významného postavení. Svým způsobem tak nepřímo potvrzují jakési možné historické jádro v biblickém příběhu o Josefovi. Ten se do Egypta, jak praví starozákonní tradice, dostal jako otrok poté, co ho zradili bratři, záhy dosáhl vysokého postavení u dvora, aby byl uvězněn, protože se nenechal svést faraonovou ženou. Ve vězení měl sny o sedmi tučných a sedmi hladových letech a zachránil tak Egypt před pohromou. Faraon ho poté uvedl do úřadu nejvyššího správce země. Josef se žení s Asenat, dcerou vysokého kněze, která mu povije dva syny. Takto nějak (i když bez vězení a snů) zřejmě probíhaly kariéry nadaných cizinců v Egyptě. Jen na okraj, místo, kde se mělo nacházet tzv. Josefovo vězení, leží pár set metrů jihovýhodně od české abúsírské koncese. A dodnes tu stojí nenápadná stavba vztahující se právě ke kultu Josefa a bájného Imhotepa. Ta tradice je tak silná, až z ní chvílemi mrazí.

Po zániku Střední říše, i v důsledku vpádu Hyksósů (“Pánů cizích zemí”) pocházejících zřejmě ze severní Sýrie a Libanonu, se celá severní čast země ocitla na více než jedno století pod jejich nadvládou. Šlo o tzv. 15. dynastii vládnoucí nejméně století a možná i podstatně déle, přibližne v letech 1650-1550 př. Kr. Hyksósové byli nakonec z Egypta egyptskými vládci 17. dynastie pocházející z Théb vyhnáni a Egypt byl znovusjednocen. Následoval jeden z největších rozkvětů země za tzv. Nové říše.

Exodus dnes

Dnes panuje shoda vědy na tom, že se Izraelité jako národ formovali ne v Egyptě jako potomci Josefova klanu, ale na kenaanské vysočině někdy v průběhu 12. století př. Kr. Izraelitská svatyně objevená v Berševě v Negevské poušti jasně dokazuje, že ještě v této době šlo o polyteistickou společnost uctívající mj. božstva slunce a měsíce. Následoval boj s Pelištejci z pobřežních oblastí. Ti nakonec podlehli a došlo ke vzniku národa Izrael.

Velmi jednoduše řečeno tato archeologií podložená fakta prakticky vylučují pravdivost Exodu. Nicméně jeho síla nespočívá v “historickém” popisu sledu událostí, ale mnohem spíše ve vyjádření Hospodinovy přízně a podpory vyvoleného národa děj se co děj. Egyptský panovník zde vystupuje jako personifikace jedné z největších překážek, jeden z nejsilnějších soupeřů, kterého si v tehdejší době bylo možno představit. A přesto je poražen. Exodus dodnes rezonuje v představivosti milionů lidí, primárně ne jako otisk historie, i když jak jsme si ukázali, kus historické reality v něm jistě je; ale v první řadě jako předobraz boje, který pokud má smysl, není nikdy ztracený. Právě proto je pesach tím, čím je, a to již tisíce let – němým svědkem zkoušky národa, který obstál, jsa veden Mojžíšem a Áronem, zakladateli levitského dědičného kněžského rodu.

Pesach je nejen vzpomínkou, ale zejména připomínkou potřeby ctít odkaz předků, svou identitu a vztah jedince k bohu a ke společnosti. Je jednotícím prvkem a smlouvou mezi Hospodinem a jeho lidem, která je stvrzována každoročním vítězstvím nad faraonem.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.