Kon-Tiki: záhadný bůh z Polynesie

Civilizační fórum 65

Miroslav Bárta, 4. října 2024

Kon-Tiki: záhadný bůh z Polynesie

„Nikdy jsem neviděl hranice. Ale slyšel jsem, že existují v myslích některých lidí.“

Autor tohoto výroku, norský badatel Thor Heyerdahl byl (a vlastně stále je) jedním z mých hrdinů mládí. Antropolog, přírodovědec (botanik a geograf), archeolog, prostě ode všeho trochu, ale všechny tyto profese dělal naplno, až na hranu, kdy šlo často o život. A taky samozřejmě dobrodruh. Jeho víra v poselství z minulosti, v to, že dávné civilizace a kultury po sobě nezanechaly jen “bajky”, ale nezřídka skutečná poselství získaná poznáváním světa v řádu staletí, to z něj čini mimořádnou postavu i dnes, v 21. století. Ruku na srdce, kdo o něm ze čtenářů tohoto Civilizačního fóra slyšel, nebo dokonce četl některé z jeho kdysi tak slavných knih?

Pište na autori@datarun.cz

Thor Heyerdahl, zrod badatele

Thor Heyerdahl (1914-2002) se narodil v Norsku a proslavil se zejména svou expedicí na balzovém voru pojmenovaném Kon-Tiki, na kterém se plavil s několika přáteli v roce 1947. Než se k tomu dostaneme, je vhodné si říci něco o něm samém. Již v útlém věku projevoval Heyerdahl velký zájem o zoologii, k čemuž ho inspirovala jeho matka, která byla zcela oddána evoluční teorii Charlese Darwina. Heyerdahl studoval zoologii a geografii na Biologické fakultě Univerzity v Oslu. Zároveň se věnoval studiu polynéské kultury a historii. V tomto ohledu měl velké štěstí, protože Bjarne Kroepelien, bohatý obchodník s vínem v Oslu, vlastnil v tehdejší době největší soukromou sbírku knížek a dalších pramenů k historii Polynésie na světě (dnes je součástí Muzea Kon-Tiki).

Před druhou světovou válkou Heyerdahl podnikl roční expedici na Markézy, v roce 1947 ho proslavila plavba na voru Kon-Tiki, následovaly expedice na Velikonoční ostrov, expedice RA I a II – pokusy o přeplutí Atlantického oceánu z Maroka, expedice Tigris, která měla za cíl dokázat kontakty starověké Mezopotímie a Indie, projekt zabývající se původem boha Odina v oblasti Azovského moře či zkoumání pyramid na Tenerife.

Heyerdahl zemřel 18. dubna 2002 v italské Colla Micheri. V roce 2011 byly Archivy Thora Heyerdahla zařazeny do registru Paměť světa UNESCO. Tyto archivy zahrnují jeho deníky, plánky, mapy, skici, fotografie, korespondenci, články i originální rukopisy jeho knih a jiných textů. Heyerdahlův archiv spravuje Muzeum Kon-Tiki a Norská národní knihovna v Oslu, kde je možné je fyzicky vidět nebo i studovat.

Fatu Hiva

V roce 1936 si Heyerdahl vzal za manželku Liv Coucheron Torpovou, která na univerzitě v Oslu studovala ekonomii. Den po svatebním obřadu se vydali na ostrov jménem Fatu Hiva v jižním Pacifiku. Podle něj byla pojmenována I stejmojmenná kniha, která líčí jejich roční pobyt v osamění na ostrově. Před odjezdem oba svorně prohlašovali, že cílem jejich cesty je zkoumat šíření živočišných druhů mezi ostrovy. Tady někde se již, byť zřejmě podvědomě, rodila Thorova myšlenka na pozdější expedici Kon-Tiki. Jakkoliv byl jejich pobyt v naprosté izolaci v jednom z údolí ostrova náročný a mnohdy vyčerpávající, bylo to právě zde, kde Heyerdahl začal formulovat hypotézu založenou na tom, že Polynésie mohla být před mnoha staletími kulturně ovlivněna jihoamerickými kulturami a civilizacemi.

Expedice Kon-Tiki

Heyerdahl se světově proslavil expedicí Kon-Tiki v roce 1947, při níž na primitivním, ručně postaveném voru přeplul 8 000 km přes Tichý oceán z Jižní Ameriky na ostrovy Tuamotu. Základem expedice Kon-Tiki bylo Heyerdahlovo přesvědčení, že původními obyvateli Velikonočního ostrova (a zbytku Polynésie) byli „lidé Tiki“, domnělá rasa „bělovousých mužů“, kteří měli připlout z jihoamerického Peru. Tito lidé uctívali boha slunce, měli světlou pleť, světlé nebo zrzavé vlasy a modré oči. Podle legend měli být vysocí a nosit fousy. Podle Heyerdahla byl jejich domovinou Blízký východ. Odtud se nejprve přeplavili přes Atlantik do jižní Ameriky, kde založili předkolumbovské civilizace. Kolem roku 500 se část z nich vydala přes Tichý oceán do Polynésie pod vedením Kon Tiki Virakoči. Tato difúzní teorie nebyla nikdy vědci přijímána, nicméně Heyerdahlovi, zejména díky jeho expedicím na různých plavidlech, zajistila nesmrtelnost. A jedno mu nelze upřít: dokázal, že možné to alespoň teoreticky bylo.

Již jsem zmínil, že bezpochyby nejslavnější počin Thora Heyerdahla byla jeho stodenní plavba na voru Kon-Tiki, která měla dokázat oprávněnost jeho difúzní hypotézy. Expedice Kon-Tiki byla inspirována starými zprávami a kresbami španělských conquistadorů, stejně jako domorodými legendami a archeologickými nálezy, které naznačovaly kontakt mezi Jižní Amerikou a Polynésií. Heyerdahl například věřil, že sochy moai na Velikonočním ostrově mají svůj původ v jižní Americe.

Vor Kon-Tiki vyplul z peruánského Callaa 28. dubna 1947. Vor musel být odvlečen prvních 80 kilometrů mimo již tehdy hojně využívaný plavební koridor. Pak již plul vor na západ díky mořskému Humboldtovu proudu. Plavba skončila 7. srpna, kdy moře vrhlo vor na útes poblíž atolu Raroia na souostroví Tuamotu. Heyerdahl dokázal, že jeho hypotéza o propojení dávných civilizací a kultur se může zakládat na pravdě. V jiné souvisloti také zmínil, že moře a oceány vždy považoval za spojnici, a ne bariéru. Jeho vor s posádkou se plavil 101 dní a urazil vzdálenost téměř 7000 km.

V roce 1948 Heyerdahl vydal o této plavbě knihu pod názvem Expedice Kon-Tiki: Vlak přes jižní moře. Kniha byla velmi rychle přeložena do sedmdesáti jazyků. Krátce nato, v roce 1950, měl premiéru černobílý filmový dokument o expedici s názvem Kon-Tiki, který v roce 1951 vyhrál Oskara, slavnou cenu Americké filmové akademie, za nejlepší dokumentární film.

V roce 2012 byla uvedena do kin hraná verze filmu o průběhu expedice, rovněž nazvaná Kon-Tiki. A právě na tento film jsme se doma nedávno znovu dívali. A děti (5 a 9 let) byly zcela fascinované celým příběhem. A já si připomněl, jak důležité je i pro dnešní svět mít lidi, kteří inspirují a jdou za svými ideály, bez ohledu na úsilí, oběti, čas a náklady. Pusťte si ten film a třeba budete mít podobné pocity jako my doma, mražení v zádech nevyjímaje.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.