Kapitol Spojených států a jeho „dobývání“

Civilizační fórum 71

Miroslav Bárta, 18. listopadu 2024

Kapitol Spojených států a jeho „dobývání“

Tento krátký esej vznikl pár hodin po návštěvě Kapitolu v hlavním městě Spojených států v souvislosti s každoroční Freedom Lecture na Hudson Institute pořádanou českou ambasádou a Americkými přáteli České republiky (záznam naleznete zde), takže je do značné míry osobní reflexí toho, co jsem zejména minulý týden viděl, slyšel a četl.

Pište na autori@datarun.cz

Kapitol

Kapitol je vedle Bílého domu, který ostatně nestojí daleko, nejproslulejším architektonickým symbolem demokratických Spojených států amerických. Právě zde zasedá Sněmovna reprezentantů a Senát. Dnes nejde jen o samotnou hlavní budovu na vršku Kapitol, ale i o řadu sousedních budov, které jsou s tou hlavní, kde se zasedá, propojeny podzemními tunely, a kde můžete potkat, ve spěchu nebo s kávou v ruce, řadu proslulých osobností amerického politického světa i lidi, jejichž jména veřejně známá nejsou, ale jsou o to víc důležitá pro zákulisní život. Konečně tu na chodbách a v kuloárech potkáte nespočetně dvojic s mugy na kávu, které jako by nekonečně korzovali – právě to je zde zavedený způsob soukromého neoficiálního jednání a lobování, jenž se po posledních, před několika dny proběhlých prezidentských volbách ještě zintenzivnil. Donald Trump – nastupující prezident, a republikáni totiž získali kontrolu nad Senátem i nad celým Kongresem.

Kde to začalo?

Před založením hlavního města USA ve Washingtonu zasedal Kongres Spojených států a jeho předchůdci v Independence a Congress Hall ve Filadelfii, ve Federal Hall v New Yorku a na dalších pěti místech: v Yorku a Lancasteru v Pensylvánii, v Annapolisu v Marylandu, v Nassau Hall v Princetonu v New Jersey a v Trentonu.

Kongres Spojených států sídlí na Kapitolu od roku 1800. Jeho první podoba pochází od Williama Thortona a jeho základy posvětil sám první prezident George Washington 18. září 1793. Jeho stavba spěchala, mimo jiné proto, že americké vlády neměly pevné místo svých zasedání a putovaly po několika státech Unie. V roce 1800 se vláda přestěhovala z provizorních prostor ve Filadelfii do Washingtonu. Sněmovna se zpočátku scházela ve velké místnosti ve druhém patře, určené pro Kongresovou knihovnu, zatímco Senát zasedal v sále v přízemí. Dodnes jsou v podlaze značky ukazující přesně místa, kde stál stůl toho či onoho kongresmana. Dívat se na místo, kde seděl a pracoval Abraham Lincoln, je těžko popsatelný pocit.

Dobývání Kapitolu

V odvetě za to, že Američané 27. dubna 1813 vypálili kanadské hlavní město York (Toronto), britská vojska obratem zaútočila na Washington. Po vítězství u Bladensburgu v Marylandu vtrhli Britové 24. srpna 1814 ve večerních hodinách do města a zapálili hlavní místnosti Kapitolu. Vedle toho tehdy shořel také Bílý Dům i velká část města. Na tyto události se dodnes vzpomíná, popelem totiž lehla mimo jiné i Kongresová knihovna čítající tři tisíce svazků. Bylo to naposledy, co cizí mocnost takovýmto způsobem poničila hlavní město Spojených států.

Druhé „dobývání“ Kongresu si můžeme vybavit i my. Došlo k němu nedávno, 6. ledna 2021 poté, co Donald Trump prohrál prezidentské volby s Joe Bidenem, odmítl tuto porážku akceptovat a dělal všechno, co bylo v jeho silách, aby radikalizoval své příznivce. Proslulý americký novinář Bob Woodward, jenž začal kariéru odhalením případu Watergate, popisuje tento den ve své zatím poslední knize nazvané prostě War (česky doposud nevyšla), která je věnována čtyřem letům prezidentování Joea Bidena. V rámci veřejných protestů, jež zřejmě nebyly příliš spontánní – organizovaly je skupiny jako QAnon, Oath Keepers nebo Proud Boys – pravicoví extrémisté nebo příznivci různých spikleneckých teorií, došlo k bezprecedentní vlně násilí. Protesty záhy přerostly v pochod na Kapitol a ve vtrhnutí do prostor Kongresu. Ve tři čtvrtě na tři odpoledne došlo k prvnímu zabití – byla zastřelena válečná veteránka Ashli Babbitt(ová), když se s ostatními demonstranty pokusila proniknout do kanceláří členů Kongresu. Vedoucí republikánské menšiny Kevin McCarthy volal prezidenta Trumpa, aby své příznivce vyzval k odchodu. Dosluhujícímu prezidentovi ale trvalo 187 minut, než pro své rozzuřené příznivce tweetoval zprávu „Go Home“…

Celkový „účet“, sestavený FBI, hovoří o pěti mrtvých a 172 zraněných příslušnících policie. Do Kongresu proniklo na dva tisíce lidí, z toho pět set bylo zatčeno; velká část z nich má důvod doufat v propuštění po nástupu nového prezidenta do úřadu. Škoda na budově a zařízení činila v přepočtu téměř 75 miliónů korun českých.

Kapitol a Václav Havel

Konečně poslední, byť tedy ne v pořadí, „dobytí“ Kapitolu spojuji jako Čech s dnes již legendární cestou Václava Havla do Spojených států a jeho projevem v Kongresu z 21. ledna 1990. Možná stojí za to si na tomto místě připomenout krátký výňatek z jeho tehdejšího proslovu:

„Bez globální revoluce ve sféře lidského vědomí se nezmění nic k lepšímu ani ve sféře lidského bytí a cesta tohoto světa ke katastrofě, ať už ekologické, sociální, populační či celkově civilizační, bude neodvratná. Nehrozí-li nám dnes už světová válka, ani to, že zeměkoule vybuchne kvůli nesmyslným horám nashromážděných nukleárních zbraní, pak to neznamená, že je definitivně vyhráno. Vyhráno zdaleka není.

Do „rodiny člověka“ máme velmi daleko; dokonce se tomu ideálu spíš vzdalujeme, než přibližujeme. Zájmy osobní, sobecké, státní, národní, skupinové i – chcete-li – firemní stále ještě povážlivě převládají nad zájmy vskutku obecnými a globálními. Stále jsme ještě poplatni zhoubnému a veskrze pyšnému dojmu, že člověk je vrcholem stvoření a nikoli jeho součástí a že tudíž smí cokoli.

Stále ještě mnoho lidí říká, že jim nejde o sebe, ale o věc, ale přitom jim jde prokazatelně o sebe a nikoli o věc. Stále ještě ničíme planetu, která nám byla svěřena, i její okolí. Stále ještě zavíráme oči před rostoucími sociálními, civilizačními i etnicko-kulturními konflikty dnešního světa. Čas od času říkáme, že anonymní mega-mašinerie, které jsme si vytvořili, nám neslouží, ale naopak nás zotročují, stále ale nic neděláme pro to, aby tomu tak nebylo…“

Václav Havel po sobě v Kongresu zanechal hlubokou stopu, což dokazuje i skutečnost, že je jedním ze čtyř zahraničních politiků, kteří zde mají vystavenou bustu, včetně Winstona Churchilla. To mluví za vše.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.