Kam zmizely pyramidy Staré říše?

Civilizační fórum 58

Miroslav Bárta, 9. srpna 2024

Kam zmizely pyramidy Staré říše?

Pokud budete v Káhiře, tak na cestu ze současnosti do 25. století př. n. l., tedy do doby, kdy žil majitel největší pyramidy kdy ve starověkém Egyptě postavené, faraon Cheops (neboli Chufu), budete od hotelu, podle toho, kde budete bydlet, potřebovat necelou hodinu. Při pohledu na její stěny nemůžete neužasnout nad její monumentalitou a nad silou a potenciálem civilizace, která ji postavila. I dnes je přitom poměrně složité pochopit, jak je možné, že Stará říše (2592 – 2120 př. n. l.), první (doložená) skutečná civilizace na této planetě, mohla zkolabovat. Jak kdysi řekl Ernest Hemingway na dotaz, jak se stalo, že vyhlásil osobní bankrot – došlo k tomu nejprve postupně a pak najednou…

Pište na autori@datarun.cz

Jak mohla zkolabovat Stará říše doby stavitelů pyramid?

Ten dotaz dostávám celé roky, co se pohybuji v egyptologii, a hodně jsem na to téma již i napsal. Vzestup a pád Staré říše jsou názorným příkladem kolapsu jako obecně platného procesu, kdy dojde relativně náhle a zásadně ke ztrátě komplexity společnosti v důsledku nedostatku zdrojů. K takové změně dochází skokově. Na prohlubující se krizi společnosti má zásadní vliv nedostatek leadershipu, vizí a legitimity a funkčnost/nefunkčnost elit, které vedou ke krizi společenské smlouvy.

Zároveň každá společnost je v průběhu svého vývoje determinována zdroji a technologiemi, které má k dispozici, a zároveň svou schopností se adaptovat na měnící se podmínky. Konečně je třeba zdůraznit, že pokud chceme pochopit příčiny “kolapsu” ve smyslu náhlé ztráty komplexity, je třeba se vrátit na začátek vzestupu systému, protože zde platí tzv. Herakleitův zákon, který říká, že ty faktory, které systém přivedly na vrchol, budou těmi, které nakonec způsobí jeho krizi. Souhra těchto faktorů vedla ke vzájemnému posilování negativních vazeb, jehož výsledkem nakonec byla kaskádovitá reakce a zánik Staré říše…

Co je, respektive byla Stará říše?

Stará říše, první státní útvar na území Egypta s jasně vymezenými hranicemi, je datována přibližně do doby 26. až 22. století př. n. l., trvala tedy více než půl tisíciletí. Šlo o vůbec první teritoriální civilizaci v dějinách naší planety – na Předním Východě existovaly v tomto období městské státy, které si sice úrovní vědy, kultury a písma se starým Egyptem nezadaly, ale skutečný stát nevytvořily – první skutečný stát, Akkadskou říši – zakládá až panovník Sargon v polovině 24. stol.

Stará říše sestávala ze 3., 4., 5. a 6. dynastie. Každá z nich znamenala, do značné míry, dobu vlády jedné královské rodiny. Přechody mezi nimi byly doprovázeny dynastickými změnami i spory a konflikty na úrovni symbolické, náboženské, ale zřejmě i politické a společenské.

Každá z dynastií měla naprosto odlišný charakter – 3. dynastie byla ve znamení konsolidace státu, završení vývoje písma, skokového rozvoje monumentální architektury i růstu složitosti státní správy, jak ostatně dokládá i nárůst počtu hodnostářů a jejich titulů. Konec 2. a počátek 3. dynastie představují klasický příklad skokové změny. Zatímco poslední panovník 2. dynastie, Chasechemuej, byl pohřben na královském pohřebišti v abydoském Umm el-Qábu v poměrně jednoduchém jámovém hrobě, jeho syn a zakladatel 3. dynastie, panovník Džoser, si nechává bez jakékoliv předchozí evoluce postavit rozsáhlý kamenný zádušní komplex včetně šestistupňovité pyramidy se základnou 109x121 m a dosahující výšky 62,5 m.

4. dynastie, charakteristická zejména zádušními komplexy tří proslulých panovníků v Gíze, znamenala vrchol monumentality a mobilizaci zdrojů země pro stavbu Snofruových tří pyramid (Meidúm a Dahšúr) a pyramid v Gíze jeho syna Cheopse a dále panovníků Chefréna a Mykerína. Zatímco Snofrua můžeme považovat za vůbec největšího stavitele pyramid (jedna v Meidúmu a dvě v Dahšúru), jeho syn nechal postavit vůbec největší pyramidu egyptské historie se základnou 230,6 m a dosahující výšky 146,7 m. K tomu připočtěme monumentální vzestupnou cestu a údolní chrám. Vedle toho vznikla na východ a na západ od jeho pyramidy pohřebiště sestávající z velkých kamenných hrobek (mastab) členů jeho rodiny a vysoce postavených hodnostářů. Jen letný pohled na tato pohřebiště ukazuje na další nárůst složitosti státní správy. Pyramidy jeho dvou následníků v Gíze byly sice o něco menší, ale stále monumentální.

5. dynastie znamenala ústup od monumentality ve prospěch sofistikovanosti a propracovanosti výzdoby pyramidových komplexů - ty hlavní se nacházejí v Abúsíru. Jde o čtyři pyramidové komplexy tzv. slunečních králů – Sahurea, Neferirkarea, Raneferefa (jeho chrám ani pyramida nebyly dokončeny) a Niuserrea.

V této době se Egypt ocitá v mnoha ohledech na vrcholu svého vývoje a komplexity. Od začátku 5. dynastie dochází k zásadnímu nárůstu počtu úředníků ve státní administrativě, protože nadále rostla komplexita systému. To samozřejmě komplikovalo život samotnému panovníkovi, který musel právě proto začít i do nejvyšších úřadů dosazovat osoby nekrálovského původu. To bylo v ostrém kontrastu s předchozím vývojem do konce 4. dynaste, kdy absolutní většina důlěžitých pozic ve státě byla zastávána mužskými členy královské rodiny.

Za vlády panovníka Niuserrea, zhruba v polovině 5. dynastie, na přelomu 25. a 24. století, jsme svědky objevení se monumentální nekrálovské architektury v mnoha směrech napodobující královské komplexy. Tyto hrobky jsou svědectvím rozmachu vlivu, moci a narůstajcí nezávislosti stále více a více mocných rodin vysokých hodnostářů, kteří pro panovníka představovali závažnou a reálnou hrozbu. U dvora dochází stále častěji k dědění titulů z otce na syna, roste nepotismus a klientelismus. Aby panovníci dokázali tyto odstředivé síly držet pod kontrolou, začali provdávat své dcery za významné muže tehdejší doby. Tutu praxi můžeme pozorovat již na počátku 5. dynastie, plného rozmachu však dochází za panovníka Niuserrea.

6. dynastie trvající zhruba sto dvacet let znamenala závěrečnou etapu Staré říše. O původu jejího zakladatele Tetiho není nic známo. On a jeho tři následovníci (Pepi I., Merenre a Pepi II.) si nechali své komplexy postavit v Jižní Sakkáře. Pyramidy těchto vládců zůstávají prakticky stejné jako jejich předchůdkyně u předchozí dynastie. Co se mění, je velký nárůst ploch skladů v zádušních chrámech. To je dokladem, že do chrámů proudilo stále větší množství komodit, které nakonec končily v kapsách stále většího počtu hodnostářů v chrámech vykonávajících službu. Jde o zřetelný důkaz nárůstu mandatorních výdajů.

Stát a společenská smlouva

Každá civilizace a společnost, kterou známe, je kromě řady dalších charakteristik založena na tom, co se nazývá společenská smlouva. Ta zjednodušeně ve starém Egyptě znamenala, že většinová populace a elity byly nejen srozuměny, ale mnohem spíše se i identifikovaly s daným uspořádáním světa a společnosti pocházejícím od bohů. To ale samozřejmě znamenalo, že bohové a jimi pověřený panovník s elitami po boku má za úkol se o svůj lid postarat.

Jednotlivé civilizace samozřejmě investují značnou část svého potenciálu i do projektů, které nejsou tak ekonomicky významné, ale jsou nezbytné pro legitimizaci jejich elit a udržení jejich statu quo. Tyto projekty mají několik společných rysů; kromě monumentality a nesporné dlouhověkosti umožňují přerozdělovat nemalé ekonomické prostředky všem, kdo se na jejich výstavbě tím či oním způsobem podíleli, tedy zejména k většinové populaci.

Staroegyptské pyramidové komplexy, zahrnující údolní chrám, vzestupnou cestu, pyramidový/zádušní chrám a vlastní pyramidu, představují jeden z typických příkladů význačných charakteristik složitých civilizací. Taková civilizace se (mimo jiné) vyznačuje tím, že vynakládá značné prostředky na výstavbu prestižních, symbolických projektů, které nemají zásadní význam pouze pro hospodářský vývoj země s pozitivním stimulem pro rozvoj státu, administrativy, logistiky i technologií, ale jsou nepostradatelné zejména jako výraz legitimity vládnoucí třídy, ideologie moci a principů uspořádání společnosti.

Egyptský král, faraon, byl považován za zástupce bohů na zemi, a měl tedy – alespoň symbolicky - božskou povahu. Tuto skutečnost dokládají stovky textů a ikonografických vyobrazení. Jako taková bytost měl král povinnost udržovat řád a pořádek zvaný Maat, nadřazený princip uspořádaného světa, jak jej Egypťanům dali jejich bohové, a starat se o svůj lid. Král měl ex offo udržovat božské kulty, stavět chrámy, chránit zemi před vnějšími silami zla včetně sousedních zemí a starat se o blaho svého lidu.

K tomu bylo samozřejmě zapotřebí vydatných zdrojů. A tyto zdroje poskytovaly především každoroční záplavy Nilu vedoucí k bohaté úrodě obilí a produkci malého a velkého dobytka, ovcí a koz. Vše bylo pečlivě registrováno – chovaná stáda pravidelně sčítána a výnos úrody přesně vypočítáván podle výše záplavy v daném roce a polohy půdy. Za normálních okolností šlo o velice výkonný stroj, který se začal zadrhávat až od doby vlády panovníka Niuserrea, protože postupně docházelo k poklesu záplav. Vybírané daně představovaly jeden z hlavních příjmů krále/státu, který byl následně různými způsoby investován. Za idálních podmínek a vysokého výnosu daní profitoval prakticky každý. To vysvětluje egyptskou posedlost sledováním výšky každoročních záplav a stavbou nilometrů, které sloužily k přesným výpočtům očekávaných daní vybíraných v zemi na základě měření výše záplavy.

Není proto překvapením, že největší pyramidové komplexy, které kdy byly za Staré říše postaveny, pocházejí z doby vlády Snofrua a Chufua na počátku čtvrté dynastie, kdy byly každoroční nilské záplavy nejvyšší. S postupným úbytkem nilských záplav měl stát nižší daňové příjmy a pyramidové komplexy se výrazně zmenšovaly se všemi důsledky z toho pramenícími…

Králova moc však nebyla neomezená. Král byl ve svých rozhodnutích a politice omezován příbuzenskými a profesními vazbami. Musel dbát na nároky elity u dvora i v provinciích a vycházet vstříc jejich požadavkům. Jak to formuloval Joseph Tainter: "... štědrost je základem politiky a ekonomiky: rozdělování nashromážděných prostředků směrem dolů zajišťuje loajalitu."

Budování zdánlivě ekonomicky neužitečných pyramidových komplexů bylo pro Egypťany zásadní. Tyto primárně náboženské symboly božské podstaty krále byly ve své esenci velmi účinnými ekonomickými stroji. Za prvé - lidé zaměstnaní přímo při jejich stavbě nebo s nimi nepřímo spojení jako dodavatelé (zemědělci, kameníci, řemeslníci, úředníci) se podíleli na bohatství země tím, že dostávali naturální mzdu. Zadruhé - malé armády kněží a úředníků zaměstnaných při udržování královských kultů v existujících zádušních komplexech byly placeny státem, a byly tak motivovány k udržování konceptu královské moci.

Velká pyramida v Gíze

Podle současných analýz archeologických a textových pramenů pracovalo na staveništi v Gíze nejvíce asi deset tisíc dělníků, zatímco na staveništi pyramid a při rozvozu vytěženého kamene během nilských záplav (červen až září) bylo pravděpodobně zaměstnáno až dvacet pět tisíc lidí. To je pouze čtvrtina počtu, který uvádí "otec dějin" Hérodotos, když píše o stavbě Chufuovy pyramidy v Gíze.

Pro Starou říši se odhaduje, že počet obyvatel činil 1,6 – 2 miliony. Na základě údajů spojených se stavbou pyramidových komplexů v Gíze tak můžeme usuzovat, že značná část obyvatel tehdejšího Egypta byla přímo či nepřímo závislá na stavbě pyramid. Uvážíme-li hypoteticky, že každá dospělá osoba mužského pohlaví spojená s projektem pyramid v Gíze měla doma manželku a několik dětí (4-6) a pravděpodobně se musela starat také o své rodiče, můžeme snadno dojít k číslu 200 000 až 250 000 osob, které mohly mít přímý či nepřímý příjem ze stavby pyramid trvající mnoho let. A pyramidy v Gíze rozhodně nebyly jedinými projekty, které v zemi probíhaly a které král sponzoroval - ať už to byly paláce, chrámy, zemědělské projekty, jako jsou kanály a přehrady, nebo výpravy pořádané králem. Na stavbě Velké pyramidy v Gíze mohla mít tedy ekonomický zájem čtvrtina až osmina veškeré populace, a to včetně novorozenců a dětí.

K těmto číslům musíme připočítat také nemalé množství úředníků a kněží zaměstnaných jak v úřadech v Rezidenci i provinčních centrech i hlavních a lokálních chrámech po celé zemi. Panovník byl skutečně tím, kdo zajišťoval blahobyt téměř všem.

Konec vs. začátek?

Stará říše upadala nejprve postupně – od doby vlády panovníka Niuserrea nastávala pozvolná klimatická změna doprovázená poklesem každoročních nilských záplav a vedoucí v proměnu savany lemující úrodné nilské údolí na poušť. To vyvolávalo stres v kruzích elit, které se snažily ubývající zdroje dostat pod kontrolu v rámci svých zájmových skupin, ať již rodových nebo profesních. Tím zároveň klesala dříve nezpochybnitelná moc a autorita panovníka. Zároveň docházelo k prudkému nárůstu počtu úředníků, protože složitost státu stoupala, ale i lobismu, který je značně účinnný, jak ukazuje historie, při kontrole ubývajících zdrojů…. S tím přirozeně rostl tlak na státní pokladnu a platby ve formě naturálií, zejména piva, obilí, chleba, látek a dalších produktů. Moderní terminologií: prudce stoupaly mandatorní výdaje… Nakonec došlo k tomu, že Pepi II., poslední panovník 6. dynastie, byl ještě schopen postavit svůj komplex v duchu 5. a 6. dynastie. Ten zahrnoval všechny konstitutivní části a vlastní pyramida měřila typicky pro tuto dobu 78x78 m v půdoryse a dosahovala výšky 52 m.

Egyptská Stará říše nakonec ale zkolabovala prakticky najednou. Vidíme komplex Pepiho II. a pak prakticky ze dne na den nic, místní vládci ztrácejí kontrolu nad většinou Egypta a nestaví si žádné pyramidové komplexy. Komplexita, legitimita, zájmové skupiny, zdroje, státní výdaje i zničený status panovníka - garanta blahobytu národa, vše vzalo za své. Konec? Nikoliv. Jen dočasný prudký pokles složitosti systému, během kterého je možné odstranit nefunkční prvky a začít budovat budoucí systém. Konečně i tzv. kolapsy jsou nejen nepříjemnou etapou, ale zároveň příslibem lepší budoucnosti.

Jedno z mála spolehlivých poučení, které si můžeme vzít z historie, je, že se z historie bohužel asi nikdy nepoučíme. Přesto byl starověký Egypt stejně jako všechny ostatní společnosti a civilizace, o nichž máme vědecké záznamy, postaven na podobných, ne-li stejných zákonitostech fungování, které jsem nazval Sedm zákonů. V tomto smyslu byla říše, kterou vnímáme prostřednictvím dosud stojících pyramid a jejich chrámů, blíže naší současné společnosti, než jsme si možná ochotni připustit…

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.