Ježíšovo narození a oslava Vánoc

Civilizační fórum 26

Miroslav Bárta, 22. prosince 2023

Ježíšovo narození a oslava Vánoc

Tradice je tradice a jednu z těch nejstarších a nejhlouběji zakořeněných, přinejmenším v Evropě a na obou amerických kontinentech, představují Vánoce spojované s tajemstvím narození Ježíše Krista. Nejsem teolog, kněz ani religionista, ale i tak si myslím, že stojí za to si v této době každoročně hektických dní blížících se vánočních svátků připomenout alespoň základní fakta, která k této události jsou k dispozici. Hned na úvod chci poznamenat, že současné poznání nemá prakticky pochybnosti o tom, že Ježíš skutečně žil. Všechno ostatní je předmětem nekonečných debat, analýz a diskusí…

Pište na autori@datarun.cz

Egypt a evangelia, počátky

Budiž připomenuto, že vztah matky a dítěte, v tomto případě matky a syna, je tím nejsilnějším, co ve vztazích mezi lidmi může existovat. Filmové zpracování tohoto tématu, asi nejznámější, představuje Harry Potter a jeho příběh přežití, kdy za něj při útoku Lorda Voldemorta položila život jeho matka. Harry si z té události odnesl na čele jizvu, která pak k němu neodmyslitelně patřila.

Nicméně již ve starověkém Egyptě, jehož tradice a mýty nás v mnoha ohledech doprovázejí dodnes, měl tento vztah pevně ukotvenou podobu. Byl to mýtus o bohu Horovi, dědici vlády nad světem, který byl vychován svou matkou, bohyní Esetou (znáte ji možná pod jménem Ísis), v bažinách Delty a jako dospělý vybojoval své právoplatné dědictví nad zlým strýcem Sutechem, který jeho otce úkladně zabil. Nutno dodat, že Hor přišel na svět zázračně – jeho otec Usir byl po svém usmrcení bratrem Sutechem na krátkou chvíli zázračně oživen, aby mohl obtěžkat svou sestru Esetu a zanechat po sobě potomka, který by ho pomstil a ujal se právoplatné vlády nad egyptským lidem. Potom již Usir definitivně skonává a stává se vládcem staroegyptského Onoho světa (podsvětí). Tento vzor se otiskl do zrození každého dalšího staroegyptského panovníka a zanechal svou doslova nesmazatelnou stopu i v ikonografii. Již téměř před pěti tisíci lety tak můžeme nalézt vyobrazení a plastiky královen matek, které láskyplně drží na klíně sedícího malého chlapce, budoucího božského vládce nad světem a jeho ochránce. Tento motiv, prakticky beze změn, byl později přejat i v křesťanství: zachycuje Pannu Marii chovající na klíně malého Krista, spasitele světa.

Kdy se Ježíš narodil?

Ježíšovo narození popisují dvě ze čtyř kanonických – oficiálně uznávaných - evangelií. Ta jsou dnes uznávána celkem čtyři, vedle nich je ale řada dalších, apokryfních, která oficiálně uznávána nejsou (například Jidášovo, které je doložené archeologickými nálezy textů z Egypta). Sepsali je čtyři z Ježíšových dvanácti učedníků. Nejstarší evangelium je připisováno apoštolovi Markovi, tři následující (v chronologickém pořadí) měli sepsat apoštolové Matouš, Lukáš a Jan. Narození Ježíše či Krista je však popsáno pouze v biblických evangeliích podle Lukáše a Matouše. Důležité je uvést, že ani jedno z nich nebylo sepsáno očitým svědkem, jsou založena na původních vyprávěních tradovaných nějakou dobu jen ústně. Na základě vědeckých rozborů jednotlivých textů se dnes má za to, že tato čtyři evangelia byla sepsána postupně v letech 66-110.

Víme určitě, že Ježíš se pravděpodobně nenarodil 25. prosince a zcela jistě nesouhlasí ani rok jeho narození. V Matoušově evangeliu se totiž píše, že k události, kdy se přicházejí do Betléma poklonit Ježíšovi tři mudrcové z východu následující nebeskou hvězdu, která jim měla svítit na cestu, mělo dojít za vlády neblaze proslulého Heroda Velikého. Ten ale, a to víme s jistotou, z tohoto světa odešel na jaře roku 4 př. n. l.

Ježíš se tedy musel narodit nejpozději čtyři roky před naším letopočtem. K dnes mylně tradovanému datu došlo proto, že v 6. století v Římě žijící mnich jménem Dionysius Exiguus, dospěl při datování Ježíšova narození k roku 1. Tento rok určil během výpočtu data velikonoční neděle, během které měl Ježíš zemřít. Takže šlo o „vedlejší produkt“ jeho počínání. Navíc špatný…

V Exiguových počtech a výpočtech hrála významnou roli evangelická zpráva, že se na obloze objevila hvězda, za kterou se vydali již zmínění tři mudrci. Ti poté, co hvězdu spatřili, zamířili do Jeruzaléma, kde je však kněží informovali, že k narození chlapce – židovského krále – má podle proroctví dojít v Betlémě. Mudrci nelenili a vydali se do Betléma. Poklonili se Ježíšovi v chlévě, složili své dary a vrátili se do vlasti, aniž by Herodovi prozradili místo, kde Ježíš se svými rodiči pobýval.

K astronomickému jevu s objevením hvězdy na nebi došlo zřejmě v roce 7 př. Kr. Šlo o trojnásobnou konjunkci Jupitera, považovaného za planetu králů, se Saturnem považovaným za hvězdu židovského národa. Celý tento jev se odehrál v souhvězdí Ryb. To se mělo odehrát 16. března roku 7 před tradičním narozením Krista. Objevení planety Jupiter na ranní obloze, poté, co nebyla několik týdnu vidět, mělo být oním biblickým znamením zvěstujícím, že na západě se narodil židovský král. Takže pokud jde o narození Krista, jsme v roce 7 př. Kr., pravděpodobně v 16. březnu. Podle jiných teorií ale stejně tak mohlo jít o 25. březen a také rok 6 př. Kr. To proto, že právě v 6. roce př. Kr. se uskutečnilo velké sčítání lidu správcem římské provincie Sýrie Publiem Sulpiciem Quiriniem, které je zmiňováno v evangeliu jako důvod příchodu Josefa a požehnané Marie do Betléma.

Anebo to možná celé bylo úplně jinak. Pokud jde o ten 25. prosinec, v jeho pozdějším „určení“ pro narození Ježíše zřejmě hrála největší roli okolnost, že na tento den připadala významná římská náboženská oslava Neporazitelného Slunce (Sol Invictus), hlavního božstva upadající Římské říše. Tento den se podle římského kalendáře rovněž slavil zimní slunovrat. Šlo, jinými slovy, o jeden z nejvýznamnějších náboženských svátků tehdejší doby. Umístit tradici příchodu spasitele světa právě na tento den přirozeně dávalo teologicky obrovský smysl. A i tato tradice s námi zůstává dodnes. Vánoce jsou přeci i svátky světla.

Matoušovo evangelium hovoří i o další významné události pojící se k Ježíšově příchodu na svět, totiž o zabíjení všech novorozenců, batolat a malých dětí mužského pohlaví do věku dvou let. Matouš uvádí konkrétně město Betlém a jeho bezprostřední zemědělské zázemí. Toto vraždění tehdejšími historickými zdroji nijak doloženo není, ale římský historik Josephus Flavius zmiňuje podobnou událost. Král Herodes, stíhaný permanentní představou svého ohrožení, nechal zabít celou řadu členů své rodiny včetně dvou vlastních synů. Tito synové měli být zavražděni v roce 7 př. Kr. V tom samém roce nechal Herodes zavraždit několik tisíc farizeů, kteří předpovídali příchod mesiáše.

Josephus Flavius byl rozhodně jednou z výrazných postav tehdejší pohnuté doby, který měl přístup k vynikajícím pramenům. Než totiž začal spolupracovat s Římany a žít v Římě, vedl proti nim odboj jako člen židovské kněžské rodiny. Pro jeho vzdělanost se k němu pro názory obracel i velekněz Chrámu. Flavius byl svědkem pádu Jeruzaléma v roce 70 a poté přesídlil do Říma, kde postupně sepsal svá proslulá díla Židovská válka a Židovské starožitnosti. Dodejme ještě, že Herodovo řádění bylo podnětem k tomu, aby svatá rodina – Josef s Marií a malým Ježíšem – utekli do Egypta, kde se skrývali v Heliopoli, poblíž tehdejšího hlavního města Egypta a součásti dnešní Káhiry, a později putovali až do středního Egypta.

Kdo byli Ježíšovi rodiče?

Ježíš byl Žid. Jeho matkou byla Marie, která, jak praví tradice, povila Ježíše, protože k ní sestoupil Duch svatý. To, že se tak stane, se dozvěděla od anděla Gabriela. Ježíšovým otcem byl Josef, který přes ujišťování ve snech – byly zapotřebí celkem čtyři – že to tak má být a že jeho snoubenka Marie byla požehnána, ač pannou, si zřejmě prošel mnoha pochybnostmi. Podle Matoušova evangelia Ježíšův původ sahal přes krále Davida až k Abrahámovi. Josef byl podle tradice tesařem, i když i kolem označení jeho povolání – tekton – existuje obrovská debata, která je ale na tomto místě nepodstatná. Josef měl pocházet z Nazaretu a do Betléma se s těhotnou Marií uchýlili kvůli tehdejšímu sčítání lidu. Proto také přízvisko Ježíš Nazaretský, protože svatá rodina se po návratu z Egypta usadila právě tam.

Betlém

Podle tradice se Ježíš narodil právě v Betlémě, malé, ale nábožensky proslulé vísce, která se nacházela dvě hodiny chůze jižně od Jeruzaléma. Nový zákon uvádí, že se zde narodil a byl pomazán za krále David. V Ježíšově životopise možná i proto hraje toto město zásadní roli, protože ho legitimizovalo jako krále. Město ale mělo následně smutný osud. Během Bar Kochbova povstání proti Římanům (132-135) bylo zničeno a Římané na místě, kde se měl Ježíš narodit, postavili chrám boha Adonida. Matka byzantského císaře Konstantina, Helena, zde nechala postavit Chrám narození Páně, jeden z nejstarších křesťanských kostelů vůbec. Ten byl r. 529 zničen, záhy obnoven císařem Justiniánem I., a je tak dodnes ústředním bodem křesťanské víry ve městě.

Vánoce

Vánoční dny bývají, po dnech hektiky a shonu, skutečně svátky klidu a míru. Možná i proto je to chvíle, kdy si můžeme připomenout a uvědomit, že jde o tradici vážící se k pohnutým osudům muže, který v mnoha ohledech změnil svět a který inspiruje, motivuje a pomáhá v přeneseném slova smyslu miliardám lidí po celém světě. Doklady oslav jeho památky pocházejí již ze 2. století a první nezpochybnitelný důkaz o připomínání narození Ježíše Krista 25. prosince pocházejí z tzv. Chronografu neboli Kalendáře z roku 354. Ten byl v roce 354 vytvořen pro zámožného římského křesťana Valentina. Šlo o sbírku chronologických popisů vytvořených Furiem Dionysiem Filocalusem a 25. prosinec je zde uváděn právě ve spojitosti s oslavou narození Ježíše Krista.

Krom prastaré tradice vzniklé před téměř dvěma tisíci let je dobré si připomenout i již zmíněné prvky, které jsou mnohem starší a které názorně dokazují to, jakým způsobem se dávno neexistující civilizace a jejich myšlenkové světy obtiskly do naší přítomnosti, aniž bychom si to často uvědomovali, když sedíme u štědrovečerní večeře s kaprem a bramborovým salátem. Nemluvě o Ježíši samotném, který snad jednou skutečně tento svět spasí. Upřmně řečeno, zrovna v této době by se to celkem hodilo.

Krásné Vánoce všem a zkuste se alespoň na pár chvil zastavit a vnímat to, co k nám z dávných věků promlouvá…

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.