Hútíové, beduínská rozbuška z Jemenu?

Civilizační fórum 29

Miroslav Bárta, 19. ledna 2024

Hútíové, beduínská rozbuška z Jemenu?

Nejde o žádné složité poznání – spíše naopak – když napíšu, že čím je svět propojenější a složitější, tím je zároveň křehčí. Dodavatelské řetězce pracují na principu „just in time“; ve jménu snižování nákladů se komponenty řady sofistikovaných výrobků vyrábějí odděleně ve více zemích či kontinentech a zboží se pohybuje tisíce námořních mil, než se dostane na zamýšlený trh. Typicky iPhone 14 společnosti Apple z kalifornského Cupertina: jeho displej vyrábí firmy Samsung nebo LG v Jižní Koreji, sklo Gorilla Glass chránící obrazovku pochází z továrny Corning v USA, paměti flash a DRAM jsou tištěny v továrnách společnosti Kioxia v Japonsku a na Tchaj-wanu. SoC (system on chip) společnosti Apple byl sice vymyšlený a vyvinutý v domácí Kalifornii, ale vyráběný je na druhém konci světa tchajwanskou polovodičovou společností TSMC.

Pište na autori@datarun.cz

A rázem se jedním velkým skokem ocitáme v geopolitice. Kmen jemenských Hútíů získal v těchto dnech a týdnech zásadní vliv na mezinárodní obchod, jeho plynulost a v neposlední řadě i ceny, které zaplatíme my, jako koncoví uživatelé. Není týdne, aby se na předních stránkách webů a novin neobjevily zprávy o jejich raketových nebo dronových útocích na lodě proplouvající Rudým mořem.

Suezský průplav a světový obchod

Je dobré si uvědomit, že desetina světového obchodu (všeho zboží posouvaného po planetě podobně jako součástky na iphone a miliony podobných i zcela odlišných výrobků včetně tak „obyčejných“ věcí, jako jsou léky, auta nebo ropa) a zhruba třetina celkového objemu zboží přepravovaného v kontejnerech prochází Suezským průplavem vybudovaným již v druhé polovině 19. století a rozšířeným pro z velké části obousměrnou lodní dopravu egyptskou vládou v roce 2014.

17. listopadu 1869 tak došlo k zahájení provozu průplavu propojujícího Středozemní moře s mořem Rudým a potažmo Indickým oceánem a k výraznému urychlení a zejména zlevnění obchodu prakticky po celém světě. Tento průplav zkracuje cestu lodí s kontejnery z Asie do Evropy o necelých deset dní. Za současné situace, kdy jemenští Hútíové, vydávající se za celý Jemen, ostřelují proplouvající lodě, se většina přepravních společností rozhodla své lodě přesměrovat kolem Mysu Dobré naděje, i když to – finančně vyčísleno – znamená za každý den plavby zaplatit o zhruba 22 milionů korun navíc. Zboží tak mnohem dráže a pomaleji, zato bezpečněji dopluje do cíle, nemluvě o bezpečí posádek.

Jejich cesta při plavbě Suezským průplavem na trase z Asie do Evropy začínala hrdlem láhve – úžinou Báb al-Mandab na jižním okraji Rudého moře. Tato úžina odděluje Afriku a Asii, respektive Arabský poloostrov, je široká necelých 30 km a k tomu je malým ostrůvkem Perim rozdělena na dvě asymetrické části – východní – širokou 3 km a hlubokou 30 m a západní, širokou 25 km a hlubokou 310 m.

Hútíové

Tzv. Zajdové, včetně kmene Hútíů, původně žili v horských oblastech na severu Jemenu a začali se politizovat a vojensky organizovat v 60. letech minulého století, kdy v Jemenu skončila vláda imámů. Ve svých genech má hútíjské hnutí krev a boje, jejichž počátky musíme hledat na konci 7. století. Právě tehdy totiž vzniká jedna z nejvýznamnějších odnoží šíitského islámu, zajdismus, odvozující svůj název od svého zakladatele Zajda bin Alího. Zajd byl vnukem Husajna, který zase byl vnukem proroka Mohameda a žil zhruba vletech 695-740. Opět tedy končíme u myšlenky spojující všechny šíity – legitimita a nárok na vládu nad islámskou obcí na základě pokrevního původu od proroka Mohameda.

Kdo jsou tedy tito Hútíové, často pejorativně označovaní za beduíny v sandálech? Jde o západojemenský kmen, který se na scénu výrazněji dostává v 90. letech minulého století. Hútíové zakládají hnutí oficiálně nazývané Ansar Allah, Stoupenci boha. Pro pořádek je třeba uvést, že jde o šíity, tedy jeden ze dvou hlavních duchovních směrů islámu odvozující svůj původ a legitimitu od Alího a jeho potomků. Alí byl bratrancem a zetěm proroka Mohamada, zakladatele islámu jako takového. V islámském světě členové šíitského směru islámu tvoří zhruba 10-15 procent všech muslimů a většinově žijí v Ázerbajdžánu, Bahrajnu a především, a to je v tomto příběhu důležité, v Íránu. Prakticky od smrti Mohameda vedou šíité ideologický boj s většinovým směrem, sunnou. A nejde „jen“ o jakýsi teoretický duchovní spor založený na disputacích. Je to příběh často na život a na smrt, kde hraj roli úkladné vraždy, atentáty a porušování slibů a úmluv. Tento rozpor dodnes hluboce rozděluje věřící islámu a ve svém důsledku hýbe celým světem. O tom ale snad někdy jindy.

Hnutí Hútíů vzniklo původně jako jakési hnutí odporu proti oficiální jemenské vládě a tehdejšímu prezidentovi Alímu Abdalláhu Sálihovi a jejich politice podpory a „kolaborace“ se Spojenými státy a Saúdskou Arábií (která je po hříchu sunnitská, ostatně stejně jako Egypt, majitel a provozovatel Suezského průplavu). V průběhu let docházelo k rychlému sbližování Hútíů s hnutími Hamásu a Hizballáhu, za vydatné podpory ze strany Íránu. A nyní už je nabíledni, proč Hútíové začali útočit na lodě proplouvající suezským průplavem pod vlastně průhlednou záminkou, že útočí pouze na ta plavidla, která je možné spojit s Izraelem (který podle Hútíů vede nespravedlivou a genocidní válku proti Palestincům v pásmu Gazy).

V čele hnutí stál původně Husajn al-Hútí, kterého v roce 2004 pozval k jednáním do Saná tehdejší jemenský prezident Alí Abdalláh Sálih. Husajn pozvání odmítl. Výsledkem bylo vyslání vládních vojsk proti Hútíům a Husajn byl zabit během bojů s jemenskou armádou ve městě Saada. Po něm převzal vedoucí roli na čele hnutí jeho bratr Abdul-Malik al-Hútí. Jemen se následně propadl do několika let trvající občanské války a příměří bylo dosaženo až v roce 2010.

Hútíové se aktivně účastnili Arabského jara v Jemenu v lednu až březnu roku 2011, které odstartovaly nepokoje v Tunisku a tragická smrt, upálení Muhammada Buazízího na místním tržišti. Přes počáteční konstruktivní dialog s řadou dalších stran a hnutí, kdy se Hútíové aktivně účastnili Konference národního dialogu (NDC) s cílem vymanit se z opozice a menšinového hnutí, nakonec odmítli dohodu Rady pro spolupráci v Zálivu z listopadu 2011. Tady někde proběhl zásadní skok k radikalizaci jejich hnutí.

V roce 2014 dosáhly jejich moc a vliv takové úrovně, že s tichým a pravděpodobně vynuceným souhlasem prezidenta Alí Abdalláha Sáliha začali Hútíové kontroloval jemenské hlavní město Saná. Toto faktické převzetí moci mělo za důsledek zahraniční vojenskou intervenci vedenou Saúdskou Arábií s cílem obnovit mezinárodně uznávanou vládu. To samozřejmě reálně probíhající občanskou válku jen prohloubilo. Své celonárodního tažení Hútíové završili v lednu 2015, kdy se zmocnili prezidentského paláce v hlavním městě. 6. února hnutí oficiálně převzalo kontrolu nad jemenskou vládou, rozpustilo parlament a prohlásilo svůj Revoluční výbor za úřadující autoritu v Jemenu. V lednu 2021 Spojené státy označily Hútíje za teroristickou organizaci. Záhy po inauguraci Joea Bidena do funkce prezidenta Spojených států bylo toto rozhodnutí zrušeno. Každý se prostě někdy mýlí… Od letošního roku jsou však Hútíové na americkém seznamu teroristických organizací.

Již v této fázi, nepochybně díky vydatné pomoci ze strany šíitského Iránu, byli Hútíové schopni provádět raketové útoky proti Saúdské Arábii a Spojeným arabským emirátům. Svět ale jejich vliv a sílu začal výrazněji vnímat až po začátku izraelsko-hamáského konfliktu po 21. říjnu 2023. To totiž začali Hútíové ostřelovat raketami Izrael v rámci narativu, že brání Palestince před zlovůlí izraelské oprese. Ruku v ruce s tím začali i útočit na lodě plující v Rudém moři.

Hútíjské útoky na obchodní lodě

Pokud bychom hledali den D, kdy vše začalo, zřejmě by to byl 19. listopad 2023. Toho dne byla Hútíi unesena nákladní loď Galaxy Leader s 25 osobami na palubě. Šlo o prázdnou loď směřující do Indie. Plavidlo bylo uneseno do jemenského přístavu Hudajdá. Šlo tak o první útok Hútíů bezprostředně po jejich zprávě na síti Telegram, že se lodě v jakémkoliv vztahu k Izraeli se stanou legitimními cíli útoků.

26. listopadu byl u pobřeží Jemenu v Adenském zálivu unesen ropný tanker MV Central Park plující pod liberijskou vlajkou patřící společnosti Zodiac Maritime. Torpédoborec USS Mason však dokázal loď osvobodit. 3. prosince torpédoborec USS Carney sestřelil tři útočné drony, které vystartovaly z Jemenu. Následoval útok Hútíú balistickými raketami na obchodní lodě Unity Explorer, Number 9 a Sophie II.

Záhy se útoky začaly stupňovat a jasně ukazovaly, že Hútíové jsou relativně dobře vybaveni i připraveni na raketové a dronové útoky. 12. prosince 2023 zaútočili protilodní řízenou střelou na norskou obchodní loď Strinda. Ten samý den se Hútíové pokusili nalodit na obchodní tanker Ardmore Encounter, plující pod vlajkou Marshallových ostrovů, naštěstí neuspěli. V dalších dnech Hútíové raketami ohrožovali lodě Maersk Gibraltar, MSC Alanya a MSC Palatium III. 15. prosince Hútíové zasáhli loď Al-Jasrah patřící společnosti Hapag Lloyd.

V průběhu posledních prosincových dní a na počátku ledna 2024 situace nadále eskalovala a útoky drony nebo raketami na proplouvající lodě se staly prakticky každodenní záležitostí. Někdy docházelo i k paradoxním situacím. Tak 12. ledna Hútíové omylem zaútočili na loď MT Khalissa, která převážela ruskou ropu.

Postupná eskalace vedla k tomu, že americká armáda za podpory sil z Austrálie, Kanady, Nizozemska a Bahrajnu podnikla 12. ledna letecké nálety na více než desítku hútíjských cílů v Jemenu. Přibližně 150 bomb a střel tomahawk směřovalo na tři desítky cílů v oblastech obsazených Hútíi. Sami Hútíové následně uvedli, že zabito pět jejich vojáků (odhaduje se, že dnes v jednotkách Hútíů bojuje více než sto tisíc mužů…). Další den následoval nový úder, tentokrát na hútíjské radarové stanoviště v Saná. 14. ledna pak byly podniknuty americké a britské nálety na významné přístavní město Hudajdá.

Nedopsaný příběh

K poslednímu útoku došlo 17. ledna. V současné době většina nadnárodních společností posílá své lodě s nákladem na cestu kolem Afriky, byť je to mnohem delší a nákladnější. Hútíové a potažmo Írán dosáhli svého – téměř zmrazili plavbu lodí Suezským průplavem. Írán v posledních dnech podniká raketové útoky na území Iráku a Pákistánu, které nejsou neopětovány. Dochází tak ke kaskádovitému rozšiřování konfliktů na Blízkém a Středním Východě. Egypt, pro nějž znamená lodní doprava Suezským průplavem 10 procent HDP, navyšuje poplatek za transit průplavem o 15 procent, aby dorovnal výpadek z příjmů v důsledku hútíjských útoků, které zatím neberou konce. Navíc Egypt čeká na konci tohoto roku velká splátka půjčky od Mezinárodního měnového fondu ve výši 6,7 miliard dolarů. Za dané situace tato zátěž může v extrémním případě vést k ekonomické destabilizaci země, které je tradičním spojencem Západu a patří k nejlidnatějším v celém regionu.

Když vezmeme v potaz velmi problematickou situaci v zásobování zbraněmi Ukrajiny bojující za naši svobodu na okraji západního světa, nezájem světa o dění v energeticky, technologicky i politicky upadající Evropě, eskalující konflikt na Blízkém a Středním Východě a skokově narůstající ambice Íránu, není radno situaci podceňovat. Zejména role Íránu, posedlého svým jaderným programem, zde vyvstává do popředí. Jeho podpora Ruska, Hamásu, Hizbaláhu a Hútíjů z něj dělá významného, ne-li hlavního hráče v celé oblasti. Jak mi navíc nedávno řekl jeden významný bruselský diplomat u NATO, USA budou Evropu podporovat a tolerovat jen tak dlouho, dokud to bude vyhovovat jejich doktríně a zájmům. Je otázkou, zda k obratu nedochází právě teď. Svět nebyl desetiletí tak blízko velké válce, jako je nyní. A pamatujme, že velké války obvykle odstartovaly zdánlivě málo významné či podprahové události. Navíc Západ nikdy neměl tolik nepřátel a nebyl tak nepopulární a nenáviděný jako dnes.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.