Houstone, myslím, že máme problém…

Civilizační fórum 41

Miroslav Bárta, 12. dubna 2024

Houstone, myslím, že máme problém…

Málokdo tuto hlášku neslyšel. Jejím autorem byl kapitán letu Apollo 13, kterého v nezapomenutelné filmové roli ztvárnil americký herec Tom Hanks. Ve skutečnosti byl autorem výroku kapitán posádky, Jim Lovell, který dokázal prakticky nemožné a vrátil se se svou posádkou živ a zdráv na Zemi. Jejich příběh může posloužit jako příklad náročnosti a nebezpečnosti letů do vesmíru, které se významně přičinily o naše poznání vesmíru a významný technologický pokrok jako takový. Je to však především příběh mnoha lidských osudů a také, bohužel, obětí.

Pokud vás zajímá kosmonautika, objevování vesmíru a prostě všechno kolem toho, jeďte do Brna. Tam totiž byla byla na Výstavišti v pavilonu C otevřena výstava s názvem Space Mission, která potrvá až do 1. 9. 2024. Je to ideální program na víkendové odpoledne a na své si přijdou malí i velcí, mladí i staří…

Pište na autori@datarun.cz

Sovětský vesmírný program

Rád bych začal, z pochopitelných důvodů, americkým vesmírným programem, ale bývalému Sovětskému svazu patří nepopiratelný primát v případě vypuštění první umělé družice do vesmíru, stejně jako vyslání prvního zvířete - fenky (nepřežila) i prvního člověka (přežil) tamtéž.

Kořeny sovětských úspěchů vycházely z teoretických prací ruského vědce Konstantina Ciolkovského (1857-1935), který v roce 1929 představil myšlenku vícestupňové rakety. Na jeho práci navázal inženýr Sergej Koroljov, skutečný průkopník sovětských letů do kosmu, který dosáhl prvního milníku v roce 1957, kdy sověti úspěšně vyslali do kosmu družici s názvem Sputnik. Krátce po něm vypustili do vesmíru psa Lajku, o kterém věděli, že let nepřežije a na zem se nikdy nevrátí. Skutečný vrchol nastal v roce 1961, kdy sovětský zkušební pilot Jurij Gagarin (1934-1968) obletěl v kosmické lodi Vostok 1 planetu a podařilo se mu, za poměrně dramatických okolností, přistát. To však již bylo v době, kdy se sovětský program začal z ekonomických důvodů zadrhávat a navrch začali mít Američané, i když Sověti byli ještě schopni v roce 1966 vyslat na Měsíc modul s názvem Luna 16. Ten se vrátil úspěšně zpět na Zem i s geologickými vzorky

Jurij Gagarin

Na tomto místě se sluší krátce připomenout onen památný den, 12. duben 1961, kdy Jurij Gararin jako první člověk obletěl Zemi a vrátil se živý zpět. Gagarin odstartoval z kosmodromu Bajkonur v 9 hodin 7 minut moskevského času. Minutu po startu dosáhla raketa přetížení 3–4 G. Motor 2. stupně rakety se poté vypnul později, než bylo plánováno, a v důsledku toho nabrala raketa Vostok 1 vyšší rychlost než s čím počítaly původní výpočty. Místo plánovaného letu ve výšce 180–230 km nad povrchem Země se Vostok dostal na dráhu ve výšce 181–327 km. Ve 14. minutě se Gagarin ocitl ve stavu beztíže, tedy ve výšce nad 100 km nad Zemí. Loď letěla bez jeho zásahů a po necelé hodině dosáhla maximální výšky 327 km.

Návrat na Zem byl poměrně komplikovaný. V 10:25 motor Vostoku loď sice přibrzdil, nepracoval ale celou plánovanou dobu a řídící systém lodi se neoddělil od kabiny. Navíc došlo k neplánované rotaci lodě. Celá tato kritická situace trvala douhých deset minut a skončilo ji až oddělení přístrojového úseku od kabiny. Pak již sestup atmosférou probíhal normálně, i když teplota ochranného štítu dosáhla 2000 stupňů a přetížení působící na Gagarina činilo až 10 G. Ve výšce 7 km se odstřelil poklop průlezu a Gagarin se katapultoval a přistál na padáku.

Z Gagarina se záhy stal hrdina celé země a symbol sovětské technologické nadvlády. Prožil několik let světské slávy kombinované s poměrně bujarým životem, který byl v rámci jednoho ze zkušebních letů ukončen leteckým neštěstím, jehož okolnosti nebyly dodnes vyjasněny.

Americký program Apollo

Program Apollo vešel v život na samém začátku 60. let uplynulého století a stal se jedním z milníků lidského objevování vesmíru. Navázal na starší projekt s názvem Mercury – kosmické lodě, která měla na oběžnou dráhu kolem Země vynést jednoho astronauta. Program Apollo měl za úkol dopravit na Měsíc tři kosmonauty. Program byl pojmenován podle řeckého boha Apollóna, boha – mimo jiné - slunce. Zatímco prezident Eisenhower programu vesmírných letů a NASA jako instituci příliš nefandil, vše se začalo měnit s nástupem prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho v roce 1960. Ten se zavázal obnovit americké prvenství na poli výzkumu vesmíru, získat zpět pro USA vůdčí pozici a udělat Spojené státy „ne ,první, jestliže‘, ne ,první, ale‘, ani ,první, když‘, ale ,první‘ a hotovo“ („not ,first if‘, not ,first but‘, not ,first when‘, but ,first‘ period“).

Přes tato silná prohlášení a sliby, ani Kennedy ze začátku s velkým rozvojem vesmírného programu nespěchal. Úspěch Sovětů a let Jurije Gagarina vzbudil v Americe jako takové, ale i v Kongresu velké pnutí. Studená válka běžela na plné obrátky a v očích Američanů představoval úspěch Sovětů v kosmu strategické ohrožení Ameriky…

Záhy na to požádal Kennedy svého viceprezidenta Lyndona Johnsona o zhodnocení dosavadního amerického vesmírného vývoje a způsobu, jakým by Spojené státy mohly Sovětský svaz předstihnout. Johnson po týdnu přišel se závěrem, že Spojené státy mohou znovuzískat prvenství projektem přistání člověka na Měsíci, protože ten měl být pro Sověty ekonomicky a technicky nemožný. Výsledkem byla jasná a artikulovaná podpora programu Apollo v Kongresu. 25. května 1961 Kennedy mimo jiné řekl:

Věřím, že tento národ si může vytyčit za cíl přistání člověka na Měsíci a jeho bezpečný návrat na Zemi, a to do konce tohoto desetiletí. Žádný jiný vesmírný projekt dneška nebude působivější pro lidstvo a důležitější pro dlouhodobý výzkum vesmíru. Uskutečnění žádného nebude tak obtížné a nákladné.

Vyslání lidí na Měsíc do konce 60. let si vyžádalo rozsáhlý vzestup technologických inovací a masivní soustředění zdrojů (tehdejších 24 miliard dolarů). Na vrcholu aktivit spojených s programem Apollo se na něm podílelo na 400 tisíc zaměstnanců ve 20 tisících podnicích a univerzitách.

Let na Měsíc

Apollo 11 odstartoval ze startovacího komplexu v Kennedyho vesmírném středisku 16. července 1969 ve 13:32 UTC (15:32 našeho českého času). Posádku tvořili vedle Neila Armstronga ještě Buzz Aldrin a Michael Collins. Cílem Apolla 11 bylo přistát na blíže neurčeném místě na Měsíci. Během sestupu na Měsíc si Armstrong všiml, že lunární modul Eagle pravděpodobně přistane několik kilometrů za plánovanou přistávací zónou. Během přistání se také ozvalo několik alarmů hlásících závady na počítači, což způsobilo relativně velkou, byť krátkodobou paniku. Záhy se ale ukázalo, že šlo o planý poplach. Tzv. poplachy s kódovými označeními 1202 a 1201 byly způsobeny zahlcením počítače v naváděcím lunárním modulu. Aldrin, jeden z astronautů, později popsal, že zahlcení byla způsobena jeho vlastní vinou proto, že během přistání nechal zapnutý dokovací radar, což vedlo k tomu, že počítač zpracovával nadbytečná radarová data. Když neměl dostatek času na provedení všech úloh, počítač upustil od těch s nižší prioritou, což spustilo varovná oznámení.

Další problém nastal během přistávacího manévru - vzhledem k minutí plánovaného cíle se navádění ujal sám Armstrong. To však trvalo déle, než se předpokládalo, a Armstrong se mylně domníval, že přistál jen s absolutně minimálním množstvím paliva na cestu zpět. To se naštěstí nepotvrdilo. K tomuto historickému přistání na Měsíci došlo 20. července 1969. Armstrong potvrdil přistání řídicímu středisku mise a světu slovy: "Houstone, tady základna Tranquility. Orel přistál."

Výstup na Měsíc

Letový plán počítal s odpočinkem posádky před opuštěním modulu, ale Armstrong požádal o jeho přesunutí na dřívější večerní hodinu houstonského času. Když byli s Aldrinem připraveni vyjít ven, v modulu Eagle byl snížen tlak a Armstrong se jako první člověk vydal po žebříku na Měsíc. V okamžiku, kdy se dotkl povrchu, tak pronesl památnou větu "To je jeden malý krok pro [člověka], jeden velký skok pro lidstvo." Armstrong původně tvrdil, že věta ho napadla až během mise. Jeho bratr však po letech přiznal, že Armstrong ji piloval již několk měsíců před začátkem mise. Armstrongův sestup ze žebříku na Měsíc vysílal Hlas Ameriky, BBC a mnoho dalších stanic po celém světě. Odhaduje se, že událost sledovalo 530 milionů lidí, což představovalo 20 % z přibližně 3,6 miliardy tehdejších obyvatel světa.

Asi 19 minut po Armstrongově prvním kroku se k němu na povrchu připojil Aldrin a stal se druhým člověkem, který se prošel po Měsíci. Armstrong odhalil pamětní desku připomínající tento let a spolu s Aldrinem vztyčili vlajku Spojených států. Po vztyčení vlajky k nim telefonicky promluvil ze své kanceláře prezident Richard Nixon. Hovořil asi minutu, načež Armstrong odpovídal asi třicet sekund.

Mise Apolla 11 na Měsíci trvala dvě a půl hodiny. Po tomto letu následovalo několik dalších letů na Měsíc. Každému z následujících pěti přistání byla vyhrazena postupně delší doba. Posádka Apolla 17 strávila průzkumem měsíčního povrchu více než 22 hodin. V rozhovoru z roku 2010 Armstrong vysvětlil, že NASA striktně omezila jejich pobyt na Měsíci, protože si nebyla jistá, jak skafandry odolají extrémně vysoké teplotě.

Apollo 13

Let Apollo 13 byl v pořadí již sedmým pilotovaným letem programu Apollo na Měsíc, kde měli astronauti provádět vědecké úkoly v oblasti Fra Mauro, kráteru o průměru 90 kilometrů. Během cesty na Měsíc však vybuchla jedna z kyslíkových nádrží, který napáchala závažné škody na vybavení rakety. Následovaly čtyři dny hektické práce jak na Zemi, tak v modulu, protože vůbec nebylo jisté, že se astronauti dokáží vrátit zpět na zem. Apollo 13 nesplnilo zadaný úkol, ale jeho let se stal legendou. Na motivy této události, kterou Jim Lovell popsal ve své knize Lost Moon (Ztracený Měsíc), natočil režisér Ron Howard v roce 1995 film s názvem Apollo 13. Let Apolla nakonec trval od 11. do 17. dubna 1970 a stal se výrazným mementem a přelomovou událostí v objevování vesmíru, přestože svého cíle nedosáhl.

Česká stopa

V souvislosti s těmito počátky letů do vesmíru stojí za to si připomenout, že člověkem třetí národnosti, která se dostala do vesmíru, byl Čechoslovák Vladimír Remek. Tento vojenský pilot byl 87. kosmonautem. Zároveň to bylo poprvé, co do vesmíru neletěl Američan nebo Sovět. Evropská kosmická agentura se k Vladimíru Remkovi dodnes hlásí jako k „prvnímu evropskému kosmonautovi“.

Do vesmíru Remek letěl v rámci programu Interkosmos. Jeho let se uskutečnil 2. března 1978 na palubě rakety Saljut 6. Té velel sovětský kosmonaut Alexej Gubarev. Ve vesmíru Vladimír Remek strávil 7 dní, 22 hodin a 17 minut, a to na palubě kosmické lodi Sojuz 28.

Když procházíte brněnskou výstavou, tak si uvědomíte, co všechno bylo třeba obětovat, kolik pokroky lidstva stály času, nákladů, úsilí a v neposlední řadě i lidských životů. Nicméně bez dobývání vesmíru bychom jako lidstvo možná ztratili jednu z našich velkých vizí – vydat se ke hvězdám a pokročit v hledání mimozemského života.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.