Evropa: téměř „dokonalá bouře“ na obzoru

Civilizační fórum 33

Miroslav Bárta, 16. února 2024

Evropa: téměř „dokonalá bouře“ na obzoru

Ne náhodou se v posledních dnech a týdnech diskutuje o budoucnosti Evropy. Stále častějším tématem je Evropa, která v současné podobě dnes na světové scéně de facto nikoho nezajímá. Zatímco před lety byla ekonomicky srovnatelná se Spojenými státy, dnes je na polovičním výkonu a usilovně pracuje na tom, aby to bylo ještě horší.

Pište na autori@datarun.cz

Zatímco v jiných částech světa se inovace a AI rozvíjejí plnou parou, Evropa reguluje a bojuje s chimérami. Každý chápe, proč jsou hlavní aktéři technologického vývoje světa v Americe, respektive ve Spojených státech, Číně a Asii. Elon Musk, Steve Jobs a mnozí další by v Evropě kvůli regulaci a předpisům nikdy nedokázali svůj business ani rozjet. Zatímco američtí podnikatelé jsou na špici inovací a vynálezů, nejbohatší Evropan zbohatl na prodeji parfémů a luxusního zboží. Evropský automotiv upadá, stejně jako průmyslová výroba, kterou sráží na kolena i politika cen energií.

Zatímco Evropská Unie připravuje sankční balíčky proti Rusku jak na běžícím pásu, řada evropských firem od března 2022 skokově a mnohonásobně navýšila vývozy průmyslového zboží do Běloruska, Kyrgyzstánu, Kazachstánu, Arménie a řady dalších středoasijských zemí. Že by jen volná ruka trhu? Jak navíc řekl na jedné mezinárodní konferenci ministr zahraničí Spojených arabských emirátů šejch Abdulla bin Zajed al-Nahján na konto evropské politiky tolerující různé projevy extrémismu ze strany imigrantů, parafrázuji: Evropa neustále poukazuje na to, jak různé části světa mají problém, což hraničí s její vlastní ignorací. Ten, kdo má skutečný hluboký problém, je právě a na prvním místě Evropa… Bohužel, měl a má pravdu.

NATO

Aby toho nebylo dost, Evropa začíná čelit i zásadní bezpečnostní výzvě v důsledku invaze Ruska na Ukrajinu a razantně se měnící geopolitické situace na celém světě, typicky například v oblasti Suezského průplavu, který skokově zdražuje ceny dovážených produktů do Evropy včetně ropy. Naštěstí existuje bezpečnostní deštník s názvem NATO, jehož vznik byl důsledkem poválečných poměrů v Evropě.

V březnu roku 1948 byl podepsán tzv. Bruselský pakt, který sdružoval signatáře Belgii, Lucembursko, Francii a Velkou Británii a který je považován za přímého předchůdce NATO. Jen o rok později, 4. dubna 1949, byla následně ve Washingtonu, DC podepsána smlouva zvaná Severoatlantická aliance, ke které se vedle signatářů Bruselského paktu přidaly Spojené státy, Kanada, Portugalsko, Itálie, Norsko, Dánsko a Island. Hastings Ismay, první generální tajemník aliance, měl prohlásit, že prvořadým úkolem vzniklého NATO je „udržet Ameriku v Evropě, Rusko mimo západní Evropu a Německo při zemi.“ To, co následovalo, je historie, kterou si každý může snadno dohledat.

K NATO Česká republika stejně jako další východoevropské země – Polsko, a Maďarsko – přistoupila v roce 1999, a to především díky osobní angažovanosti Madelaine Albrightové, nejprve velvyslankyně USA při OSN a později velmi vlivné ministryně zahraničí USA. Česko je tak dnes jednou ze jednatřiceti zemí tvořících tuto obrannou alianci, která přese všechno představuje velmi masivní pilíř euroatlantické stability a bezpečnosti, za kterou musíme být vděčni, i když jsme až doposud (včetně roku 2023) v roli jakéhosi černého pasažéra.

Co je ale ve vztahu k NATO významné, a co už historie není, je toto: v článku IV původního Bruselského paktu se původně konstatovalo, že reakce států na ozbrojený útok musí být vojenského charakteru. Tato klauzule zanikla podpisem Severoatlantické smlouvy o rok později. Nahradila ji formulace v článku 5 nové smlouvy, která jasně uvádí, že ozbrojená reakce je jednou z možností. V dalším článku navíc konstatuje, že její působnost sahá po obratník Raka. V život byl tento článek uveden zatím pouze jednou, a doufejme že naposledy, v roce 2001, po 11. září a teroristických útocích na Spojené státy.

Dodnes ale bohužel přetrvává názor, že NATO je jakási automatická a bezpodmínečná ochrana před čímkoliv zlým, zejména z východu. Tento názor má kořeny v již zmiňovaném článku 5 o kolektivní obraně. Ale vyplatí si ho opravdu pozorně přečíst:

Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.

Každý takový útok a všechna opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.

Určitě si všimnete, a myslím, že překlad je v pořádku, jakkoliv mám obecně proti překladům obecné opodstatněné výhrady, protože překlad je vždy interpretace, totiž že se v legendárním článku 5 nepíše nic o povinnosti kolektivní ozbrojené obrany napadeného člena aliance. Použití ozbrojené síly je, uvádí se v něm, jedna z možností, ale ne automatická a ne nutně, a navíc musí být forma reakce schválena všemi členy…

S NATO se pojí rovněž mýtus o slibu nerozšiřovat NATO na východ. S ním poprvé vystoupil Vladimir Putin v roce 2007 na bezpečnostní konferenci v Mnichově. Nicméně od té doby nedokázal nikdo, včetně Rusů, předložit dokument, který by to neoddiskutovatelně dokazoval. A nestalo se tak ani během nedávného rozhovoru Vladimíra Putina s amerických moderátorem Tuckerem Carlsonem, kdy Putin moderátorovi věnoval kopie listin z dob Bohdana Chmelnického. Chmelnický, žijící v 17. století, byl kozák a Rusové ho dodnes považují za svého spojence v úsilí sjednotit tehdejší Rusko a Ukrajinu. Jen na okraj – mezi jeho záliby patřilo terorizování Poláků a Židů, které nechával upalovat nebo narážet na kůly…

Černí pasažéři z Evropy

Již na počátku 70. let 20. století americký prezident Richard Nixon se svým poradcem Henrym Kissingerem zcela vážně řešili problém evropských prakticky neplatících členů NATO. Už tehdy bylo v Evropě zvykem brát jako automatickou milou povinnost Američanů starat se o bezpečnost Evropy. A nutno podotknout, že od té doby se změnilo jen máloco. A to přesto, že se ke dvěma procentům plateb (z HDP země) zavázaly všechny členské země na summitu NATO ve Walesu v roce 2014. Opakovaně se k tomuto závazku vracel i Donald Trump během svého prezidentského úřadu, a to jak na summitech NATO, tak během návštěvy Angely Merkelové v USA.

No a možná není úplně od věci si připomenout, jak vypadaly platby 31 členských zemí v roce 2023. Závazek plní zhruba třetina, přičemž největšími „přispěvateli“ jsou v absolutních číslech USA, Německo a Velká Británie. V přepočtu na HDP jsou to pak opět tři země, které překročily 3 %: Polsko (3,90 %), USA (3,5 %) a Řecko (3 %). Dalšími zeměmi, které splnily 2% hranici, byly Estonsko, Finsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko, Slovensko a Velká Británie. S 1,9 % následují Francie, Černá Hora a Severní Makedonie, 1,8 % - Bulharsko, Chorvatsko a Albánie, 1,7 % - Nizozemsko, Norsko a Dánsko, 1,6 % Německo, 1,5 % Česko, Portugalsko a Itálie, 1,4 % Kanada a Slovinsko, 1,3 % - Turecko a Španělsko a konečně Belgie 1,1 % a Lucembursko 0,7 %. Jak vidno, pokud se podíváme na náš český dvorek, možná by bylo užitečné ubrat z rétoriky na mezinárodní scéně a soustředit se na nápravu našich šizených závazků. To znamená, že dvacet zemí NATO vydalo v roce 2023 méně než 2 % svého HDP. Země s nejnižším procentem výdajů byly Lucembursko (0,7 %), Belgie (1,1 %), Turecko a Španělsko (1,3 %). Pět dalších zemí, včetně Kanady, bylo pod hodnotou 1,5 %.

Měly by nás varovat i nedávné výroky na adresu členských zemí NATO neplnících své závazky ze strany Donalda Trumpa v nadcházejícím předvolebním klání se současným úřadujícím prezidentem Joe Bidenem. Bidenovy kognitivní schopnosti valem upadají – ostatně to je oficiální konstatování zvláštního amerického vyšetřovatele Roberta Hura v kauze tajných listin nalezených v Bidenově pronajímaném domě ve Virginii. Biden si totiž právě v tomto domě ponechal tajné dokumenty o americké válce v Afghánistánu a dalších otázkách týkajících se národní bezpečnosti. Biden byl shledán nevinným kvůli zásadní ztrátě paměti – nebyl si schopen vzpomenout ani na to, kdy vykonával úřad viceprezidenta a Donalda Trumpa označil za úřadujícího prezidenta… Nejvyšší americký velitel, vládce nad atomovým kufříkem, byl jen v posledních dnech autorem zavádějících výroků o době svého viceprezidentství, pletl si Mexiko s Egyptem i žijící a zesnulé francouzské politiky, atd. atd.

Trumpovy výroky směrem k NATO samozřejmě mohou patřit k jeho předem nepromyšleným gestům, ale nutno zopakovat, že Trump jde tímto směrem již dlouho, a stejně jako ho není možné přeceňovat, určitě se nevyplatí ho ani podceňovat.

Toto se například událo v průběhu února 2024 na předvolebním shromáždění v Jižní Karolíně. Trump na něm hovořil o konverzaci s nejmenovaným prezidentem významné evropské země, který se měl Trumpa dotázat, zda by USA přišly na pomoc jeho zemi, kdyby ji napadlo Rusko. "No, pane, když nezaplatíme a napadne nás Rusko - ochráníte nás?" Trumpova reakce měla být následovná: "Vy jste nezaplatili? Jste neplatiči?" Neuvedený prezident významné země měl otevřeně přiznat: „Ano, řekněme, že to tak bylo.“ Trump: „Ne, já bych vás nechránil. Ve skutečnosti bych je povzbuzoval, aby si dělali, co chtějí," měl reagoval Trump s odkazem na Rusko podle agentury Reuters. "Musíte za to zaplatit."

Skoro dokonalá bouře?

Když se tedy porozhlédneme po Evropě jako kontinentu, jako místu neuvěřitelného vzepětí lidského ducha počínaje Gutenbergovým knihtiskem, přes řadu století nepřetržitých objevů, objevení a kolonizace jižní a severní Ameriky a Afriky – kde na spoustu věcí nemůžeme být hrdí ani náhodou, přes věk páry, objev parního stroje, rozvoj železnice, autodopravy, letectví, Evropa začala ztrácet dech již v průběhu 20. století. Nebýt Ameriky¨, nedokázala by zvládnout nástrahy ani První, ani Druhé světové války. Nebýt Marshallova plánu, bůh ví, co by se v poválečné Evropě zdecimované téměř šesti lety válčení, plné vdov, sirotků a statisíců lidí bez přístřeší a s nevalnou perspektivou, dělo…

Dnes, po bezprecedentních desetiletích míru, blahobytu a růstu, jsme se ocitli na novém rozhraní. Na spoustu věcí ekonomiky evropských zemí nedokáží vydělat, mandatorní výdaje obecně, částky na zdravotní péči, sociální zajištění a penze, zahlcení demokracie nezřídka nesmyslnými zákony a regulacemi, jsou takové, že státní rozpočty potřebnou dynamiku rozhodování doslova a do písmene dusí. K tomu přistupují bruselské vize nerespektující ani hospodářský výkon, ani (často byť ne vždy) zákony fyziky, nemluvě o společenské smlouvě a sociálním smíru. K tomu si přidejme neschopnost nebo spíše neochotu Evropy bránit vlastní hodnoty, ztrátu vizí i průmyslu a ideologickou neochotu podporovat vlastní zbrojní průmysl (osobně bych vsadil, že jde o další skvělý výsledek ruské hybridní války v Evropě…). Radikální hnutí jsou na vzestupu, a to je rovněž věc, která rozhodně není v obecném zájmu.

V neposlední řadě není žádné tajemství to, co říkají vysoce postavení diplomaté u NATO v Bruselu, totiž že USA budou cítit potřebu se v Evropě angažovat jen potud, pokud bude Evropa vyhovovat jejich strategickým zájmům a bude pro ně zajímavá. Tak si myslím, že bychom se jako Evropané měli snažit se probrat. Protože přese všechno, co se nám moc nevede, je Evropa úžasné místo k žití. Jen by měla nabrat nový dech. Jestliže kdy byla Evropa krok od naprosto dokonalé bouře, tak je to totiž právě teď.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.