Edo, dvě stě padesát let míru a Hokusai

Civilizační fórum 94

Miroslav Bárta, 19. května 2025

Edo, dvě stě padesát let míru a Hokusai

Doba Edo (1603-1868) znamenala dobu nebývalé japonské prosperity a míru. Nenastala ale zčistajasna a předcházelo jí období téměř dvou století bojů. Japonsko bylo rozděleno na knížectví, která mezi sebou vzájemně a nelítostně bojovala. Umíraly desítky tisíc lidí a nikdo si nemohl být jistý svou budoucností. Vše se obrátilo k lepšímu po bitvě u Sekigahary v roce 1600. Od té doby začalo Japonsko zažívat dobu bezparalelní prosperity a míru trvající dvě a půl století…

Pište na autori@datarun.cz

Tokugawa Ieyasu

V minulém díle jsem text skončil smrtí Hidejošiho v roce 1598, který umírá po dvou neúspěšných taženích do Koreje. Za zakladatele doby Edo je sice považován Ieyasu Tokugawa, ale základy pro ni vytvořil již Hidejoši. Mezi skutečný politický odkaz jeho vlády nad celým Japonskem patří zákaz vlastnění zbraní zemědělským obyvatelstvem a výnos zakazující jednotlivým feudálním rodinám vést na území Japonska válku bez jeho svolení. Hidejoši se ze syna prostého rolníka stal prvním skutečným sjednotitelem země a položil základy prosperitě, izolaci a míru země trvající zhruba dvě stě padesát let.

Ieyasu Tokugawa (1543–1616) se po Hidejošiho smrti stává jedním z pěti regentů vládnoucích ve prospěch Hidejošiho pětiletého syna. Jeho ambice ale sahaly mnohem dál… Ieyasu Tokugawa se narodil uprostřed zimy na začátku roku 1543 a většinu svého života, prakticky do svých šedesáti let, prožil v boji a intrikách. Ty ostatně začal zažívat již ve svých šesti letech, kdy byl jako „pojistka“ poslán coby rukojmí k mocnému klanu Imagawa. Tak se tehdy totiž celkem běžně zajišťovala loajalita možných politických a vojenských oponentů. Po smrti otce a pádu tohoto klanu v bitvě u Okehazamy (1560) Ieyasu začíná budovat vlastní základnu na svém rodovém území v Mikawě a postupně se mu daří expandovat do oblastí Kanto a Edo (což bylo již tehdy město na území dnešního Tokia). Pro pořádek uveďme, že tehdejší císařská rodina žila v Kjótu.

Ieyasu musel uzavírat strategická spojenectví, aby přežil. Jedno z nich bylo s Nobunagou Odou, Hidejošiho předchůdcem. Nobunaga ke konci života zešílel, vedl zemi do záhuby a nakonec byl donucen k seppuce jedním ze svých generálů, Micuhidem Akečim. Hidejoši ale svého bývalého pána rychle pomstil a Tokugawa přešel na jeho stranu.

Bitva u Sekigahary a Tokugawova cesta k moci

Hidejoši zanechal vládnout pět regentů namísto svého pětiletého syna Hidejoriho. Tato situace a ambice Tokugawy vedly záhy ke konfliktu. Hlavním oponentem Tokugawy byl Micunari Išida, oddaný stoupenec Hidejošiho. Ten záhy pochopil Tokugawovy cíle a shromáždil koalici známou jako Západní armáda. Tokugawa naproti tomu využil své dominance a autority ve východní části země a postavil se do čela tzv. Východní armády. 21. října 1600 se obě armády utkávají u Sekigahary.

Sekigahara byla a dodnes je jen malá vesnice v provincii Mino (dnešní prefektura Gifu) ležící severozápadně od dnešní Nagoji. Sekigahara ležela prakticky uprostřed Japonska, v úzkém místě pevniny, kde se křižovaly obchodní cesty vedoucí zemí od západu na východ.

Historické prameny hovoří o přibližně 80 000 vojácích na straně Ieyasua a 70 000–80 000 na straně Micunariho. Bitva začala brzy ráno a dlouhé hodiny byla nerozhodná. Rozhodující událost svědčící o Tokugawových diplomatických a zákulisních schopnostech vyjednávat nastala přeběhnutím jednoho z velitelů Micunariho, Hideakiho Kobajakawy, s jeho asi 15 000 vojáky, na stranu Tokugawy. Hideaki zaútočil na pravé křídlo Micunariho armády, což vedlo k brzkému ukončení bojů a vítězství Tokugawy.

Bitva u Sekigahary je právem interpretována jako jedna z vůbec nejdůležitějších válečných událostí v dějinách Japonska. Jejím výsledkem byla naprostá dominance Ieyasua Tokugawy, zakladatele rodu Tokugawa a éry Edo se sídlem na území dnešního Tokia. Tokugawa po této bitvě rychlým tempem upevňuje svou pozici fakticky jediného vládce země. V jeho sídelním městě Edo se během roku střídají nejmocnější feudálové země se svými rodinami, které zde zůstávají pobývat jako politická rukojmí. V roce 1603 císař Go-Józei Tokugawovi udělil titul sei-i taišógun znamenající v překladu „velký generál, který poráží barbary“. Tímto úkonem císař zplnomocnil i formálně Tokugawu k faktické vládě nad Japonskem, zatímco císař sám se dále věnovan náboženským aspektům země. Tímto jmenováním začíná formálně doba Edo.

Tokugawa striktně odděloval jednotlivé společenské třídy samurajů, řemeslníků, zemědělců a obchodníků. Tokugawa podporoval ekonomický růst, z kterého profitovaly mocné rodiny jeho podporovatelů, kteří byli zároveň jeho klientelistické sítě. Poučen událostmi ze svého života, roku 1605 předává vládu nad zemí svému synovi Hidetadovi. Reálně však zůstává nadále u moci. V roce 1615 dobývá pevnost v Ósace patřící Hidejošiho klanu Toyotomi. Jeho syn a matka umírají, a tím definitivně mizí potenciální hrozba legitimitě Tokugawovy dominance.

Tokugawa vedle prozíravé domácí politiky nezanedbával ani politiku zahraniční. Na jednu stranu navázal obchodní vztahy s Holanďany a Brity (koneckonců potřeboval jejich zbraně), ale v roce 1614 zakázal v Japonsku křesťanství, protože dobře chápal, že to by mohlo ochromit tradičně budhistickou a šintoistickou kulturu a náboženství země.

Tokugawa umírá v roce 1616, ale jeho rodina vládla zemi v podobě šógunátu Tokugawa až do roku 1868. Tato doba rozkvětu byla pojmenována podle jeho sídelního města Edo, byla obdobím míru, který nikdy předtím nebyl tak absolutní a dlouhý. Během doby Edo zažila japonská kultura nebývalý rozkvět a zahrnovala čajové obřady, divadlo kabuki i literaturu ukiyo. Toto vše ostatně vidíte na každém kroku i v současném Japonsku.

Hokusai – modré vlny u hory Fudži

Jako ikona období Edo může dobře posloužit světově známé jméno japonského malíře známého jako Hokusai, plným jménem Kacušika Hokusai (1760–1849). Jeho dřevotisky ve stylu ukiyo-e inspirovaly nejen Japonsko, ale i evropské umělce 19. století a přispěly k zrodu impresionismu, jednoho z nejvýznamnějších směrů výtvarného umění, který kdy existoval.

Hokusai pocházel z Eda a již jako dítě projevoval výjimečný tmalířský talent. Hokusai nebylo jeho jediným, ale nejčastěji používaným pseudonymem. Během svého života totiž vystřídal na několik desítek pseudonymů. Dnes je znám jako Hokusai - „Severní ateliér“.

Jeho tvorba je úzce spojena se stylem ukiyo-e v překladu znamenající „obrazy pomíjivého světa“. Tento styl zachycující scény každodenního života - od scén městského ruchu, přes divadelní herce kabuki až po přírodní krajiny včetně lidí a detaily přírody - byl vyhledávaný edoskou elitou a stal se nesmírně populárním. Dnes je Hokusai zastoupen ve všech významných muzeích a galeriích světa.

Mezi Hokusaiova stěžejní díla patří série dřevotisků s názvem „Třicet šest pohledů na horu Fudži“, vytvořená kolem roku 1831. Ta byla postupně rozšířena o dalších deset pohledů na posvátnou horu Fudži za různého počasí a v průběhu různých ročních období. Nejproslulejším Hokusaiovým obrazem je „Velká vlna u Kanagawy“. Scéna zachycuje obrovskou vzedmutou vlnu v levé části obrazu, se kterou bojuje jedna rybářská loď, zatímco vpravo jsou znázorněny dvě další lodě v podobně zoufalé situaci. Uprostřed vyobrazení se na horizontu krčí hora Fudži. Celé scéně dominuje tmavě modrá barva, která se pro Hokusai stala typickou.

Hokusai byl podle dobových zpráv bohémská a excentrická osobnost. Mezi jeho podivínské vlastnosti patřilo puzení k neustálému stěhování. Za svůj život se měl stěhovat snad devadesátkrát. Na smrtelné posteli údajně řekl: „Kdyby mi nebe dalo ještě deset let… nebo dokonce pět let, mohl bych se stát skutečným malířem.“

Možná se hodí dnešní text zakončit dvěma pozvánkami, které mohou dodes tak těžko pochopitelnou zemi přiblížit nám Evropanům. První pozvánka se týká seriálu Věk samurajů, který můžete najít na Netflixu a který vynikajícím způsobem popisuje události a dobu vedoucí k Edo. Druhá pozvánka je trochu náročnější. Ale pokud byste náhodou byli v těchto týdnech v Tokiu, určitě si zajdětě do Národního muzea na výstavu umělce Tsutayi Jūzaburō, slavného knihkupce doby Edo. Najdete tu desítky vynikajících dřevotisků nemajících daleko k Hokusaiovi a řadu dalších exponátů, modelů i vynikající rekonstrukce tehdejšího života.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.