Co je Hamás vlastně zač?

Civilizační fórum 19

Miroslav Bárta, 3. listopadu 2023

Co je Hamás vlastně zač?

Každý, kdo se zajímá o politický vývoj na území historické Palestiny, zejména pak v pásmu Gazy, Hamás dobře zná. Ti další, kterých je bezpochyby a pochopitelně většina, tuto teroristickou organizaci jistě zaregistrovali nejpozději 7. října tohoto roku, kdy komanda Hamásu pronikla na území sousedící s pásmem Gazy a extrémně brutálně zabíjela civilisty, počínaje nemluvňaty, dětmi a těhotnými ženami, konče starými lidmi. Zavražděno bylo nejméně 1400 osob. Do zajetí do pásma Gazy bylo odvlečeno na dvě stě rukojmí, nejen Izraelců, ale z celé řady dalších zemí, včetně malých dětí a starců a stařen. Nezřídka byli lidé vláčeni davem a byly jim usekávány hlavy. Děly se věci daleko za hranicí nejzvrhlejší imaginace.

Co je tedy Hamás, organizace, která dokázala v tichosti naplánovat, připravit a provést takový útok? Hamás je oficiálně známý jako Islámské hnutí odporu. Je to palestinská politicko-vojenská organizace založená v roce 1987. Hamás vznikl během první intifády, což byla spontánní palestinská povstalecká aktivita proti izraelské okupaci Západního břehu, východního Jeruzaléma a pásma Gazy. Zakladatel Hamásu, šajch Ahmad Jásin, navázal na svou původní dobročinnou organizaci s cílem pomáhat potřebným. Ta se jmenovala Mudžama al-Islamíja (Islámské centrum). Mudžama hrála významnou roli v sociální péči pro lidi žijící v uprchlických táborech.

Mudžama také poskytovala nemalou finanční podporu pro mladé lidi, kteří chtěli studovat v Saúdské Arábii a na Západě. Mudžama sice od počátku vycházela z kořenů egyptského Muslimského bratrstva, ale v prvních letech byly její cíle a činnost bohulibé – kromě zmíněného nabízela kliniky, krevní banky, denní péči, lékařskou péči, stravování nebo kluby pro mládež. Sami Izraelci ji v roce 1979 uznali jako charitativní organizaci. Díky tomu mohla založit Islámskou univerzitu v Gaze (IUG), budovat mešity, školy a podobné instituce. Odhaduje se, že na počátku první intifády Mudžama již kontrolovala 40 procent mešit v Gaze. Již v roce 1984 byl šajch Ahmad Jásin obviněn z nedovoleného ozbrojování, když při prohlídce mešity byl nalezen značný počet zbraní.

První intifáda začala počátkem prosince 1987 poté, co došlo ke srážce palestinského a izraelského automobilu, během níž zahynuli čtyři Palestinci. Podle palestinské strany šlo ze strany izraelského řidiče o úmyslný akt jako odveta za předchozí zabití izraelského občana v Gaze. Následovaly měsíce občanských nepokojů, které ale s terorismem ještě neměly nic společného. Nepokoje ukončily až tzv. mírové dohody z Osla uzavřené v roce 1993, ve kterých hlavní roli sehráli Jicchak Rabin a Jásir Arafat, kteří za ně později obdrželi Nobelovu cenu míru. Tyto dohody vedly k ustavení palestinské samosprávy a uznaly Organizaci pro osvobození Palestiny za hlavního partnera pro jednání s Izraelem. To vedlo vzápětí k nárůstu popularity Hamásu, který se proti dohodám stavěl od počátku.

Situaci ještě zhoršila sebevražedná mise Barucha Goldsteina z 25. února 1994. Ten den Goldstein postřílel na tři desítky modlících se muslimů ve slavné biblické Machpelské jeskyni, známé také jako Jeskyně patriarchů, v Hebronu, kde podle tradice byli pohřbeni patriarchové Starého zákona – Adam a Eva, Abrahám a Sára, Izák a Rebeka a Jákob a Lea. Dalších 150 osob zranil, přičemž nakonec byl sám ubit přeživšími. Jeho šílený čin se stal příčinou pro Hamásem organizované teroristické činy včetně sebevražedných útoků.

Vztahy s Izraelem se ještě zhoršily během Druhé intifády, která znamenala další nárůst popularity Hamásu. Té přecházela v roce 2000 mírová jednání v letním sídle amerických prezidentů v Camp Davidu za účasti amerického prezidenta Billa Clintona, palestinského Jásira Arafata a izraelského premiéra Ehuda Baraka. Pro vyřešení letitých sporů navrhl Ehud Barak předání 91 % Izraelem spravovaného území Palestincům. Izrael by si ponechal pouze stávající hlavní židovské osady na Západním břehu a zrušil dalších několik desítek osad. Izraelem obsazené území na Západním břehu Jordánu mělo být vykompenzováno předáním jiné izraelské půdy. Izrael by také umožnil návrat části palestinských uprchlíků. Palestinci měli uznat svrchovanost Izraele nad Jeruzalémem. Plán zahrnoval i vytvoření chráněného koridoru k posvátným muslimským místům na Chrámové hoře v Jeruzalémě, odkud podle islámské víry vystoupil prorok Mohamed na nebesa. Návrh zahrnoval i palestinskou správu nad arabskými čtvrtěmi Jeruzaléma. Jásir Arafat mohl podepsáním smlouvy vstoupit do dějin, nakonec však – zřejmě zejména pod tlakem Hamásu – odmítl.

Situace a tenze zejména na palestinských územích záhy eskalovaly a pod obrovským tlakem a z obav z možných represí ze strany Izraele Jásir Arafat nakonec ustoupil od plánovaného jednostranného vyhlášení Palestinského státu v září. To vedlo k dalšímu nárůstu třenic v rámci palestinské politiky a také k dalšímu nárůstu popularity Hamásu, kterému později vynesl uchopení moci. Druhou intifádu, ke které se tak jako tak schylovalo, odstartovala návštěva předsedy strany Likud, proslulého generála Ariela Šarona na Chrámové hoře ve čtvrtek 28. září 2000.

V roce 2006 vyhrál Hamás v palestinských parlamentních volbách, což vyvolalo mezinárodní rozpaky, protože organizace byla označována za teroristickou skupinu hned několika zeměmi. Existovalo také napětí mezi Hamásem a palestinskou vládou na Západním břehu, vedenou sekulárním Fatahem. Po vleklých sporech s Fatahem se situace v pásmu Gazy zhoršila a v roce 2007 vypukly násilnosti mezi oběma frakcemi. Výsledkem bylo, že Hamás zcela převzal kontrolu nad pásmem Gazy, zatímco Západní břeh zůstal pod kontrolou Palestinské samosprávy. Od té doby Hamás vládne v pásmu Gazy a Izrael již několikrát kvůli útokům z této oblasti přistoupil k vojenské intervenci. Je třeba dodat, že od roku 2006 se v Gaze žádné volby nekonaly.

Hamás dnes

Vedení teroristické skupiny Hamás prošlo v posledních letech velkými organizačními změnami. Jeho vnitřní struktura byla rozdělena na politické a militantní křídlo – to se nazývá Al-Kasám. Právě brigády Al-Kasám byly zodpovědné za letošní říjnový útok. Zatímco však ozbrojení teroristé Hamásu 7. října pronikli do Izraele na motorkách a rogalech, ti, kteří Hamás řídí, seděli v bezpečí svých domovů a residencí přes 1700 kilometrů daleko. Jedno z videí ze dne útoku ukazovalo lídra této teroristické organizace Ismáíla Haníju, jak z katarského Dauhá brutální útok Hamásu na Izraelce sleduje v televizi.

Právě životopis Ismáíla Haníji, kterému je letos 61 let, je typickou ukázkou profilu vůdce Hamásu. Haníja se narodil v uprchlickém táboře v Gaze a v izraelském vězení si, již jako dospělý, odseděl několik let za teroristickou činnost. Haníja se postupně stal politickým lídrem Hamásu a v roce 2006 s ním, poněkud překvapivě, zvítězil v palestinských parlamentních volbách. Přes okamžité rozpory s prezidentem Mahmúdem Abbásem se stal svým způsobem svévolně premiérem vlády Hamásu v Gaze.

Haníja přežil několik pokusů o atentát. Zlikvidovat se ho snažila izraelská armáda i konkurenční palestinské hnutí Fatah působící na Západním břehu Jordánu. V mnoha ohledech je Haníja černou ovcí své rodiny, protože jeho tři sestry se z Gazy odstěhovaly již před několika desetiletími, získaly izraelské občanství a některé z jejich dětí dokonce sloužily v izraelské armádě. Izraelské zdroje udávají, že Haníja pohádkově zbohatl díky dvacetiprocentní dani uvalené na veškeré zboží pašované do Palestiny z Egypta. V Egyptě má také Haníja vlastnit nemalé pozemky.

V roce 2019 Haníja přesídlil do katarského Dauhá, odkud také řídí palestinský odboj za peníze plynoucí z Íránu, Kataru, Turecka, Ruska, Evropské Unie a dalších zemí. V posledních dnech se Haníja „proslavil“ zejména výzvou k Palestincům, aby ignorovali výzvy Izraelců k evakuaci z území na severu Gazy, kde Izraelci plánovali zaútočit. Jeho jmění se pohybuje v milionech dolarů. Čtete správně, dolarů. Haníja postupně své přesvědčení zkonvertoval do velkolepého obchodního plánu a rozhodl se podnikat do „posledního Palestince“. A podobně na tom je řada dalších vrcholných vůdců Hamásu bojujících za práva Palestinců do posledního dechu v bezpečném zahraničí. Ti nejbohatší z nich jsou dolarovými miliardáři a jen potvrzují, že obchod se smrtí vynáší.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.