Civilizace a peníze – český případ

Civilizační fórum 76

Miroslav Bárta, 20. prosince 2024

Civilizace a peníze – český případ

Peníze hýbou světem, říká se. Je to pravda nejpozději od 7. století př. Kr., kdy došlo k první ražbě mincí Řeky. Nicméně i předtím měly komodity s obecně směnitelnou funkcí (tedy omezenou funkcí platidla) jako například měděné kroužky, kousky zlata a stříbra, látky či pivní džbány a řada dalších významnou roli a byly předmětem mnoha debat. Tak je tomu dodnes. Česká republika a demagogické zneužívání výše platů ústavních činitelů a soudců je toho dokladem. A to přesto, že všichni jsme schopni porozumět tomu, co je skutečnou podstatou této žabomyší války.

Pište na autori@datarun.cz

Platy představitelů státní moci v České republice – geneze

Bohužel i více než třicet let od vzniku České republiky není schopna se politická reprezentace dohodnout na tom, jak by měla vypadat výše platů ústavních činitelů a ústavních soudců. Kolem tohoto jistě ne zcela triviálního problému se rozehrávají pozoruhodné, vesměs populistické hry. Následující text vychází a z velké části používá nebo cituje text pana Michaela Canova, senátora.

Tento příběh je totiž typickou ukázkou toho, jak jeden mikropříběh vypráví o tom, jak funguje celek. Přeloženo do češtiny: Tahanice o platy ústavních činitelů a soudců ukazují, jak funguje převážná většina české společnosti.

V roce 2000 vláda předsedy Miloše Zemana a místopředsedy Vladimíra Špidly a v roce 2002 obě komory parlamentu schválily novelu zákona, který postavil platy ústavních činitelů do vyvážené a proporcionální roviny a učinil je závislými na průměrné mzdě. S jednou výjimkou, o které se zmíním dále, mohl tento model platit do dnešních dnů bez jakýchkoli zásahů zákonodárců. A ať si již myslíme cokoliv, toto byl poslední pozitivní krok na cestě k odpolitizování této specifické skupiny platů.

V dalších letech se zákonodárci stávali tu více, tu méně sebemrskači a ve snaze zalíbit se svým populismem voličům své platy vůči průměrné mzdě opakovaně poměrově snižovali. Pohled do historie ukazuje, že v roce 1991 byl plat ústavního činitele ve výši 7.000,- Kč (šlo tak o 2,21 násobek oproti průměrné mzdě z předminulého roku 1989, která činila 3.170,- Kč). O pět let později, v roce 1995, činil tento plat 16.100,- Kč (čili 2,73 násobek oproti průměrné mzdě z předminulého roku 1993, která činila 5.904,- Kč).

Od vyhlášení zákona č. 236/1995 Sb. v roce 1995 se platy určovaly dle platové základny odvozené od platů na jednotlivých ministerstvech. “Platovou základnou tvořil souhrn nejvyššího platového tarifu a maximální výše osobního příplatku stanovených pro zaměstnance ministerstev s tím, že představitelům státní moci náležel další plat ve výši měsíčního platu. Takto bylo zaručeno, že platy zákonodárců byly vyšší i než nejvyšších ministerských úředníků, ovšem při nezapočítání jejich příplatků za vedení.” (M. Canov). Byla to tedy situace v ostrém rozporu se současným stavem, kdy se platy zákonodárců nacházejí výrazně pod úrovní platů vysokých ministerských i řady dalších státních úředníků. Dnešní základní plat ústavního činitele je konkrétně 90.785,- Kč.

Kam kráčíš, Ameriko? A co na to Evropa?

22. 1. 2025 od 19 hod, Divadlo Hybernia

Miroslav Kalousek a začátek politizace platů

12. července 2002 došlo ke schválení novely vyhlášené ve Sbírce zákonů, část třicátá třetí novely č. 309/2002 Sb., s platností od 1. ledna roku 2004. Ta obsahovala toto rozhodnutí:

(3) Platová základna činí od 1. ledna do 31. prosince kalendářního roku trojnásobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok.

Trojnásobek mzdy v nepodnikatelské sféře byl stanoven proto, že mzdy v podnikatelské sféře byly ne nevýznamně vyšší. Tento “platový automat” zaručoval, že platy představitelů státní moci měly zůstat zafixované ve stejném poměru ke mzdám fyzických osob v nepodnikatelské sféře. Díky tomu byla proměnná výše hodnoty platu ústavního činitele závislá na tom, jak se zemi dařilo – v případě ekonomického růstu mohl být navyšován. Ale v případě krize a poklesu ekonomiky logicky klesal. Myslím, že to byl skvělý způsob i pro motivování ústavních činitelů, aby tuto zemi spravovali a budovali tak, že ekonomicky poroste.

Možná to řadu čtenářů překvapí, ale Miroslav Kalousek, tehdejší ministr financí, dokázal v roce 2011 nechat schválit novelu (č. 425/2010 Sb. ze dne 16. prosince 2010), znamenající snížení koeficientu ze 3 na 2,5. Miroslav Kalousek opakovaně ujišťoval, že šlo o důsledek neveselé ekonomické reality a pouze na dobu krize. To znamenalo skokové ponížení platů ústavních činitelů ve srovnání s platy fyzických osob v nepodnikatelské sféře o 20 %.

V tu samou dobu si soudci u Ústavního soudu prosadili, že jim náleží nadále koeficient 3. Ten pro jejich platy platí mimochodem i dnes. Došlo tak k tomu, že v té chvíli se platy ústavních činitelů zcela neprozíravě rozdvojily a vedly ke vzniku dvou kategorií ústavních činitelů (kam patří i soudci) – jak říká opět Michael Canov, konkrétně kategorii ústavní činitel, tedy soudce, a kategorii podstavní činitel, tedy zákonodárce. Od té doby jsme svědky jen marasmu, demagogie a populismu ve snaze zalíbit se voličům.

Kalouskův slib však nebyl nikdy naplněn… Novela č.11/2013 Sb. ze dne 28. prosince 2012 sice určila, že se koeficient ze 2,5 násobku měl zvýšit na úroveň 2,75. V roce 2014 další novela tyto platy vrátila počínaje rokem 2015 na úroveň 2,25 (novela č. 359/2014 Sb. ze dne 28. prosince 2014). Podle této novely mělo postupně docházet k návratu na úroveň koeficientu 2,75 takovým způsobem, že v roce 2016 se zvýší 2,35, v roce 2017 na 2,45, 2018 na 2,5 a konečně v roce 2019 na 2,75 násobek. Toto směřování ke koeficientu 2,75 však zastavil Pirát Mikuláš Ferjenčík.

V době koranovirové krize byly tyto platy celkem logicky a pochopitelně zmraženy pro rok 2021 ve výši platové základny 84.060,- Kč. To reálně dále snížilo platy pod násobek 2,5, protože platy v nepodnikatelské sféře v roce 2019 vzrostly.

“Tento kovidový zákon na dobu od roku 2022 zároveň naplánoval, že se bude koeficient počítat nejen od nepodnikatelské sféry, ale od mezd v celém, národním hospodářství, tedy včetně mezd v podnikatelské sféře, neboť ty se staly nižší než v nepodnikatelské sféře. To je rozdíl oproti stavu ze začátku tisíciletí, a tudíž dle mého názoru jediná oprávněná a potřebná změna novely zákona z roku 2002.” (M. Canov)

Stav na konci roku 2024

V současnosti navrhovaná novela zákona chce zmrazit platy zákonodárců (nikoli soudců) na dalších pět let ve výši 84.060,- Kč s účinností v letech 2022 až 2026. Toto zmrazení platů by však znamenalo, že po uplynutí dané doby by tyto platy skokově narostly o 34-77 procent - pokud počítáme s každoroční inflací ve výší 5 až 10 %.

“Je proto nepochybné, že by nastal další křik, co křik, úplný řev, že si zákonodárci navyšují platy 6x či kolikrát procentuálně více než ostatní. A při psychické odolnosti poslanců, jak jsme ji měli možnost v této věci již tolikrát pozorovat, by nepochybně došlo k dalšímu zmrazení. A tak by se zmrazovalo a zmrazovalo, až by se dozmrazovalo.” (M. Canov)

Podle Michaela Canova by návrat ke koeficientu 3 (průměrné mzdy nikoliv jen nepodnikatelské, ale celé hospodářské sféry) byl tím správným krokem. V původně schváleném zákoně Miloše Zemana z roku 2000 se daly do odpovídajícího poměru platy všech ústavních činitelů nejen k průměrné mzdě, ale i k platům ministerských a dalších státních úředníků. Není samozřejmě ani etické, ani pro systém prospěšné, ba dokonce hluboce destruktivní, že se platy ústavních činitelů dlouhodobě pohybují hluboko pod úrovní vrcholových úředníků.

A budiž řečeno jasně, nejde o absolutní číslo, ale o způsob, jak ho definovat, a formu zohledňující vývoj v souvisejících oblastech ústavních a státních činitelů – soudců, úředníků, poslanců a senátorů.

Zatímco soudci (přes tři tisíce osob) mají díky rozhodnutí Ústavního soudu své jisté, a to zcela po zásluze, trojnásobek průměrné mzdy, veškerá bezbřehá a leckdy mírně fanatická debata se vede o podobném způsobu definice platů týkající se 81 senátorů a 200 poslanců…

Je mimo jakoukoliv pochybnost, že tato země potřebuje jasné a rozporuprosté řešení, které zajistí pouze pevný koeficient, který se bude měnit (ideálně směrem nahoru, v případě krize a ekonomické deprese logicky směrem dolů). Vše ostatní je populismus a demagogie. Potřebujeme jasné a odpolitizované řešení i proto, že roky trvající neplodná debata slouží dobře jen antagonizaci společnosti, vyrábění vnitřních nepřátel a demagogii. Upřímně řečeno, je tady hora problémů a výzev, které bychom měli řešit, a ne se místo toho točit v kruhu. V tuto chvíli jsme v tomto ohledu skvělým příkladem pro studium vnímání reality naší společnosti. Třeba naši společnost přestane bavit ten prvoplánový křik.

V této předvánoční době si přeji, abychom jako společnost měli na víc a chtěli více než jen levný chléb a průhledné laciné hry… Ostatně Evropa na západ od nás je plná zemí, které tento úkol vyřešily před drahnou dobou a efektivně. Bez zbytečné show pro média a veřejnost. Tak pokud chceme opravdu naplnit svou ambici dohnat západ, a to nejen platy, zde se nám naskýtá vlastně poměrně snadná příležitost.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.