Žádná okurková sezóna, aneb Je Trump opravdu v nesnázích a jede Harrisová skutečně na vítězné vlně?

Amerika ve varu 61

Žádná okurková sezóna, aneb Je Trump opravdu
v nesnázích a jede Harrisová skutečně na vítězné vlně?

Martin Kovář

V polovině července, s pohledem na zjevně chřadnoucího Joea Bidena a po neúspěšném atentátu na Donalda Trumpa, se na první pohled zdálo, že má republikánský vyzývatel volby téměř v kapse. Pak se ale demokraté, děsící se toho, že by kromě Bílého domu mohli přijít i o většinu v Senátu a dále oslabit ve Sněmovně reprezentantů, rozhodli pro rázný řez. Faktickým stranickým pučem přiměli úřadujícího prezidenta Bidena k rezignaci na stranickou nominaci a vybrali si místo něj viceprezidentku Kamalu Harrisovou. Třebaže jde o političku, která ve funkci za více než tři roky téměř nic nedokázala, zdá se, prozatím, že demokratům sázka na ni vyšla – výsledek voleb je rázem nejistý a podle některých průzkumů má Harrisová do Bílého domu dokonce blíž než Trump.

Pište na makovar@atlas.cz

Martin Kovář, 22. srpna 2024

Ještě jednou ke změně v čele kandidátky demokratů

Stranický převrat, který, podle toho, co zatím víme, zosnovala bývalá předsedkyně Sněmovny reprezentantů, čtyřiaosmdesátiletá Nancy Patricia Pelosiová (*1940), společně se šéfem demokratické senátní většiny Charlesem Ellisem „Chuckem“ Schumerem (*1950) a, v zákulisí, přinejmenším s jeho tichou podporou, bývalým prezidentem Barackem Obamou (*1961; bez jehož souhlasu se ve straně nic podstatného nestane) a kterým vyvrcholil více než třítýdenní politický i mediální tlak, nakonec Joea Bidena (*1942) skutečně přiměl k rezignaci na kampaň. Jak ostré to všechno – z náznaků se zdá, že nejen ostré a nemilosrdné, ale i hodně nepěkné a pro prezidenta ponižující – bylo, se teprve dozvíme, o tom vůbec nepochybuji, stejně jako o tom, že to s dobrovolností a se státnickým činem (které tak velebila většina českých politiků a novinářů) nemělo mnoho společného. Přinejmenším do voleb to ale klíčoví demokratičtí aktéři udrží docela jistě „pod pokličkou“, protože by to ve finále kampaně mohlo nadělat hodně škody.

Zajímavé bylo, jak rychle (během dvanácti, maximálně čtrnácti hodin) si do té doby nepříliš nápadná Kamala Harrisová (*1964) a její nejbližší poltičtí rádci a spojenci (na které se podrobně podíváme v některém z dalších newsletterů) získali podporu klíčových stranických „velkých jmen“ včetně, ve finále i veřejně (jejich telefonát jsme na síti X viděli a slyšeli zřejmě všichni), manželů Obamových. Tato skutečnost svědčí přinejmenším o dvou věcech. Za prvé o tom, že buď sama Harrisová anebo její lidé mají vynikající politické instinkty, neboť „ve vteřině“ vycítili unikátní příležitost, která se už nikdy nemusí a také nebude opakovat; za druhé o tom, že v jejím týmu jsou velmi obratní, rychlí, efektivní, a hlavně vlivní vyjednavači.

Harrisová měla samozřejmě i veliké štěstí, které ale k politice patří. Kdyby se televizní debata Biden versus Trump konala až na podzim, jak bývá zvykem a kdyby v ní „ospalý Joe“ propadl jako v červnu, což je vysoce pravděpodobné, dokonce i kdyby měl „lepší den“, jak sám říkal, nemohli by s tím demokraté už nic dělat a Donald Trump by ve volbách drtivě vyhrál. Pokud naopak prohraje, ukáže se zpětně, že kývnout na návrh demokratů udělat první televizní debatu ještě před prázdninami byla veliká strategická chyba. Nepředbíhejme ale, do voleb jsou ještě téměř dva a půl měsíce, a to je pořád strašně dlouhá doba, rozhodnuto není dnes, 22. srpna 2024, vůbec nic.

Muž, který má potíže?

Donald Trump (*1946) je, zejména v českých médiích, jejichž většina je neochvějně, stejně jako většina českých politiků, na straně Kamaly Harrisové, v posledních týdnech líčen jako neklidný, nervózní, zmatený a fakticky vyřízený muž, který volby už fakticky prohrál, nebo je, přinejmenším, na nejlepší cestě k porážce. Ne že by tom nebylo pověstné „zrnko“ pravdy. Demokratům se změna, doposud, vyplatila. Harrisová působí nesrovnatelně svěžeji než Biden, dynamicky, pro leckoho empaticky atd., takže je zatím víceméně jedno, co říká, a hlavně neříká, i to, že jsou to všechno více méně prázdné floskule, za nimiž nic není, případně „úlety“ o tom, co všechno by udělala, kdyby byla u moci, jako kdyby u ní už tři a půl roku v tandemu s Bidenem nebyla…

Donald Trump občas doslova blábolí rovněž, někdy až za únosnou mírou, jenže, za prvé, velkému jádru jeho voličů to nijak nevadí, a za druhé, u Trumpa jsou na to lidé i novináři tak nějak zvyklí, je to prostě součást jeho osobnosti, kampaně a pojetí politiky, zatímco u Harrisové je pořád ještě její, jak to jen říct, snad nedostatek bystrosti či elementární chytrosti (ne že by mi tím připomínala jednu českou nesmírně ambiciózní političku😊), pro řadu lidí nepříjemným překvapením (skalním voličům demokratů to samozřejmě nevadí také).

Ale zpátky k Trumpovi. Musím říct, že jsem překvapený, jak nepřipravení byli Trumpovi lidé na možnost, že Joe Biden kampaň navzdory všem prohlášením, že tak neučiní, přece jen „odpíská“ a že na jeho místo může nastoupit Kamala Harrisová. Očekával bych, že doslova den ze dne přijde z jejich strany Harrisové „na tělo ušitá“ kampaň, která ji během několika týdnů efektivně zdiskredituje, což by vzhledem k jejím nesčetným prohlášením a výrokům (nejen) v posledních třech letech neměl být velký problém.

Místo toho je zjevné, že Trumpovi lidé byli odstoupením „starého Joea“ z kampaně zaskočeni a že na Harrisovou nebyli připraveni. Podle toho také Trumpova kampaň vypadá – útoky jsou hodně osobní a zkratkovité, což zatím, logicky, příliš nefunguje. Nakolik je to důsledek toho, že v kampani hrají méně důležitou roli Jared Kushner (*1981) a jeho žena Ivanka Trumpová (*1981; dcera bývalého prezidenta), a větší roli naopak Donald Trump Junior (*1977; který údajně významně ovlivnil i výběr Trumpova viceprezidentského kandidáta Jamese Davida Vance [*1984]), si netroufám říct, uvidíme.

Na druhé straně – neberte, prosím, vážně většinu zpráv z českých médií a už vůbec ne ze sítě X, na níž se stoupenci Harrisové i Trumpa předhánějí v komickém (skoro až dojemném) jásotu nad každým seriózním i mnohem méně serózním až bizarním průzkumem veřejného mínění, preferujícím jejich kandidáta. Skutečnost je, jednoduše řečeno, taková, že se Harrisové podařilo zlikvidovat jasnou převahu, jakou měl Trump nad Bidenem, a že je všechno úplně otevřené.

Kdo v listopadu nakonec vyhraje?

Jak jsem již řekl, kdo 4. listopadu 2024 nakonec volby vyhraje, je dnes naprosto nepredikovatelné. Pokud by současný trend pokračoval, měla by Kamala Harrisová reálnou šance získat Bílý dům pro demokraty. Pokud ale Trumpovi lidé exprezidenta přesvědčí o tom, že je třeba ubrat na osobních útocích (je-li něco takového ovšem v lidských silách) a útočit více, co více!, zásadně na levicový program protikandidátky, potom by mohl bez větších potíží vyhrát on.

Jedno tak jako tak ale jisté je: Z takhle mizerných kandidátů si Američané nevybírali už dlouho, snad nikdy ve svých moderních dějinách. Poslední dva a půl měsíce budou tudíž stát, v tom negativním slova smyslu, rozhodně za to.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.