Vzhůru do voleb aneb primárky začínají

Amerika ve varu 28

Vzhůru do voleb
aneb primárky začínají

Kdo všechno chce být novým prezidentem USA

Martin Kovář

V letošním roce budou Američané znovu volit svého prezidenta. Největšími favority jsou bývalá hlava státu, republikán Donald Trump, jenž možná trochu překvapivě vede ve většině předvolebních průzkumů, a současný šéf Bílého domu, demokrat Joe Biden, jenž bude pravděpodobně obhajovat svůj mandát. O časovém harmonogramu tzv. primárek, o tom, kdo už, ještě před jejich začátkem, souboj vzdal a kdo může favoritům zkomplikovat život, si povíme v dnešním, již osmadvacátém newsletteru Amerika ve varu.

Pište na makovar@atlas.cz

Martin Kovář, 4. ledna 2024

Kalendář primárek – republikáni

Faktickým začátkem republikánských primárek bude volební shromáždění v Iowě 15. ledna (první z tzv. caucusses, což nejsou primárky v pravém slova smyslu). Donald Trump doufá, že už tady zasadí svým protivníkům tvrdou ránu a odradí alespoň některé od dalšího boje, což by mu ušetřilo energii i peníze. Na výsledky v Iowě ovšem nelze spoléhat; ani veliké vítězství tady v roce 2016 nepomohlo k celkovému triumfu senátorovi za stát Texas Tedu Cruzovi (prohrál právě s Donaldem Trumpem), v roce 2012 někdejšímu senátorovi za Pensylvánii Ricku Santorumovi (prohrál s Mittem Romneyem, jenž následně neuspěl v boji s Barackem Obamou, obhajujícím mandát) či v roce 2008 Mikeu Huckabeemu (nakonec prohrál s Johnem McCainem), jak správně uvedl server Politico.

Důležitější budou zcela jistě primárky v New Hampshire, jež se budou konat 23. ledna a jimž bude předcházet několik předvolebních debat. Ty se ale budou muset obejít, stejně jako ty předcházející, bez Trumpa, jenž celkem logicky tvrdí, že on sám i jeho názory jsou dostatečně známé, než aby je musel prezentovat v diskusích s politickými „trpaslíky“, jak opovržlivě nazývá své stranické soupeře. Následovat budou primárky (bez Trumpa) a volební shromáždění (s Trumpem) v Nevadě 6. a 8. února, primárky v Jižní Karolině 24. února, ve státě Idaho 2. března a ve Washingtonu D.C. 3. března. Klíčové bude, tak jako vždycky, tzv. volební superúterý, jež letos připadá na 5. březen. To půjdou republikáni volit v Alabamě, v Arkansasu, v Coloradu (zatím bez vyloučeného Trumpa, o čemž však ještě bude jednat Nejvyšší soud USA), v Kalifornii, v Maine (i tady zatím bez Trumpa), v Oklahomě, v Tennessee, v Texasu a ve Vermontu. Kdo 5. března výrazně uspěje, bude mít z velké části vyhráno, třebaže primárky budou pokračovat i nadále. Z těch dalších budou důležité zejména ty na Floridě 19. března; po nich už by měl být vítěz téměř jistě znám.

Kalendář primárek – demokraté

Demokraté mají trochu jiný scénář. Začínají nicméně, stejně jako republikáni, tradičně v New Hampshire 23. ledna. V únoru dojde na Jižní Karolinu (3. února), Nevadu (6. února) a Michigan (27. února) a pak již přijde, znovu podobně jako u republikánů, volební superúterý (5. března), během něhož se u nich bude rozhodovat v Alabamě, v Arkansasu, v Americké Samoi (americké nezačleněné území), v Coloradu, v Iowě (prostřednictvím e-mailů), v Kalifornii, v Maine, v Massachusetts, v Minnesotě, v Oklahomě, v Severní Karolině, v Tennessee, v Texasu, v Utahu, ve Vermontu a ve Virginii. I v tomto případě bylo mělo být poté jasno, formálně pak demokratické primárky skončí 8. června volebním shromážděním na Guamu (nejjižnější ostrov souostroví Mariany v severozápadní části Pacifiku; autonomní ostrovní území USA) a na Amerických Panenských ostrovech (nezačleněné území USA v Malých Antilách v Karibiku).

Favorité a ti druzí – republikáni

Jak jsem již řekl, mezi republikány je jasným favoritem bývalý prezident Donald John Trump (*1946), jehož pozici zatím neohrozily ani žaloby a soudy, kterých se účastní; ve skutečnosti mu spíše, podobně jako stále ještě platné vyloučení z primárek v Coloradu a v Maine, pomohly k posílení pozice „mučedníka“, který není prezidentem, třebaže volby v roce 2020 vyhrál, jak on sám tvrdí a jak se domnívají téměř dvě třetiny republikánských voličů a třetina všech voličů v USA, což je, zejména pro ne-Američany, naprosto fascinující číslo. Dokonce i někteří z mých známých jsou bytostně přesvědčeni o tom, že na počet odevzdaných hlasů sice vyhrál Joe Biden, o původu těchto (hlavně korespondenčních) hlasů ale mají zcela jasno – podle nich šlo o kolosální podvod aktivistů, řízených demokratickým establishmentem a tím, čemu se v USA říká Deep State.

Neumím si dost dobře představit, co by se muselo stát, snad jenom Trumpovo nepodmínečné odsouzení a nástup do vězení, ani v takovém případě si nejsem jist, aby nevyhrál. Jeho nejzdatnějším protivníkem je v newsletterech nejednou zmíněná Nikki Haleyová (*1972), bývalá guvernérka Jižní Karoliny a velvyslankyně při OSN), na vážné ohrožení exprezidenta to ale zatím ani z její strany nevypadá. Všichni ostatní, kteří ještě zbyli ve hře a nerezignovali, tj. Ron DeSantis, Vivek Ramaswamy, Chris Christie (který konec údajně zvažuje) a Asa Hutchinson, hrají vedlejší, nepříliš zajímavou roli. To je překvapení hlavně u floridského guvernéra Rona DeSantise, který se dlouho zdál být reálným Trumpovým konkurentem; v posledním roce se nicméně ukázalo, že není schopen překročit „floridský stín“. Všichni ostatní v čele s bývalým Trumpovým viceprezidentem Mikem Pencem již z voleb odstoupili.

Favorité a ti druzí – demokraté

Pokud jde o demokraty, pozice úřadujícího prezidenta Joea Bidena (*1942) se stále jeví jako neohrozitelná. Vzhledem k jeho klesající popularitě, jež je pro demokraty citelná hlavně mezi mladými lidmi, kteří tvoří základ jejich elektorátu, ale v Bidenově volebním štábu sílí nervozita i zákulisní úvahy o tom, zda a případně jak dát šéfovi najevo, že by se „v zájmu strany“ neměl o znovuzvolení ucházet. Jenže – Bílý dům, to je veliká síla, a proto je možné, že nerozmyslí-li si to Biden sám (na což to zatím příliš nevypadá), nepodaří se jej „rebelům“ odstavit. V takovém případě bych na něj v listopadu 2024, přiznám se, příliš nevsadil.

Z možných Bidenových vyzývatelů již, je-li řeč o primárkách, vypadl Robert Francis Kennedy mladší (*1954), který dospěl k závěru, že jít proti stranickému establishmentu nemá smysl. To je pro Bílý dům velmi dobrá zpráva, Kennedy ovšem nevyloučil, že do voleb půjde jako nezávislý kandidát. Zda se tak opravdu stane, v tuto chvíli není jisté, stejně jako to, zda by tento excentrický aktivista, syn Roberta „Bobbyho“ Kennedyho (RFK), bratra prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho (JFK) a prezidentského kandidáta z roku 1968, ubral více hlasů Bidenovi či Trumpovi; pokud na jeho kandidaturu dojde, uvidíme. Ve hře tak prozatím zbyli jen dva Bidenovi konkurenti – byznysmen Dean Benson Phillips (*1969), člen Sněmovny reprezentantů státu Minnesota, a Marianne Deborah Williamsonová (*1952), autorka a aktivistka, která se účastnila již demokratických primárek v roce 2020, ale bez úspěchu. Ani Phillips, ani Williamsonová nestojí coby soupeři za řeč. Biden tak na „velkého“ demokratického vyzývatele čeká a doufá, že se nedočká. Jak to dopadne, si budeme muset ještě počkat.

Co rozhodne?

Faktorů, které rozhodnou o konečném výsledku, půjde-li znovu o souboj Trump versus Biden, bude celá řada. Z těch hlavních to kromě Bidenovy ne-formy, jak by řekl emeritní prezident Václav Klaus, bude hlavně ochota dlouholetých demokratických voličů dát mu v obavách z Trumpa znovu hlas všem jeho handicapům navzdory. Demokraté se, řečeno jinými slovy, příliš neobávají toho, že by Trump získal více hlasů než pro v republikány rekordním roce 2020 (více než 74 miliónů hlasů), nýbrž toho, že podstatně klesne počet hlasů odevzdaných a odeslaných pro Bidena (přes 81 miliónů hlasů), což se s ohledem na stávající preference může docela dobře stát. A právě o to tyto hlasy udržet (v případě Bidena), respektive získat je na svou stranu anebo udělat z Bidenových voličů alespoň nevoliče (v případě Trumpa) v listopadu 2024 půjde. Výsledek je dnes naprosto neodhadnutelný.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.