Volební kampaň jde do finále a vše je v pohybu

Amerika ve varu 63

Volební kampaň jde do finále a vše je v pohybu

Martin Kovář

Spojené státy americké mají před sebou poslední dva měsíce do prezidentských voleb. Všechno je v pohybu, nervozita v obou štábech roste. Preference se přelévají z jedné strany na druhou, což vyvolává v jednom i druhém táboře tu chvíle radosti a optimismu, tu pocity beznaděje a deprese. V zásadě stále platí, že vyhrát mohou jak demokraté (Kamala Harrisová), tak republikáni (Donald Trump). Po euforii, která přišla u demokratů poté, co Harrisová v červenci nahradila chřadnoucího Bidena, se ale zdá, že dochází ke zvratu. Poslední čísla naznačují nástup Trumpa obecně, zejména pak v klíčových Swings States. Všechno je ale pořád otevřené.

Pište na makovar@atlas.cz

Martin Kovář, 5. září 2024

Euforie, která končí?

Jak jsem již psal, poté, co po stranickém převratu v červenci nahradila jako prezidentská kandidátka umdlévajícího Joea Bidena, zjevně neschopného vyhrát, u demokratů Kamala Harrisová, zdálo se – a svým způsobem se stále zdá –, že demokraté udělali, pokud jde o Bidena, správně. Harrisová působí živě, dynamicky, je o generaci mladší než Biden i Trump, takže se jí podařilo získat pro kandidaturu demokratů mladé lidi, kteří, znechucení Bidenovou senilitou, nechtěli jít k volbám, stejně jako část Afroameričanů atd. Leccos nasvědčovalo tomu, že vítězství demokratů je náhle nejen možné, ale – podle některých předpovědí – i pravděpodobné.

Jenže s tím, jak na Kamalu Harrisovou začalo být více vidět, s tím, jak, navzdory tomu, že si nic nepřála méně, přece jen začala být ohledně svého programu konkrétnější, zejména pokud jde o ekonomiku, a také s tím, jak se od července poněkud neobratný Trump (jako by jeho lidé nebyli na Harrisovou připraveni) začal v útocích na ni více soustředit na ekonomická témata, přichází, zdá se, změna. Euforie, jež souvisela i se sjezdem demokratů (vždycky tomu tak je, u obou stran), pomaličku odchází a místo toho nastupuje alespoň mnou očekávané vystřízlivění.

Čísla, čísla a zase čísla

Poslední čísla, která přinesl Nate Silver (Nathaniel Read Silver, zakladatel agentury FiveThirtyEight) 3. září, jsou pro demokraty velmi znepokojivá. Trumpovy šance na vítězství dělají podle něj aktuálně 56,7 %, což je nejvíc od července letošního roku, kdy byl po neúspěšném atentátu tak říkajíc „na vrcholu“, zatímco šance Harrisové odhaduje na rovných 43 %. Ještě hůř to pro Harrisovou vypadá v sedmi nejdůležitějších Swing States (někdy jsou k nim přidávány i další): v naprosto klíčové Pensylvánii vede Trump v poměru 57:43 %, v Georgii 64:36 %, v Arizoně 67:33 %, v Severní Karolině 70:30 % a v Nevadě 57:43 %. Harrisová podle NS vede pouze v Michiganu (v poměru 51:49), kde se ovšem situace výrazně vyrovnává (ještě před čtrnácti dny tu měla pohodlný náskok) a ve Wisconsinu, kde je aktuální skóre v její prospěch 53:47 %.

Abych nezůstal jenom u Natea Silvera, vlivná a respektovaná platforma Polymarket předvídala vítězství Donalda Trumpa v poměru 51:49 % již před pár dny, dnes ráno ale došlo ke změně a Trump má podle ní před Harrisovou náskok v poměru 53:46 %, což potvrzuje trend, o němž informuje Nate Silver. Jsou to samozřejmě „jenom“ čísla, navíc, opakuji, dva měsíce před volbami; o změně nálad ve Spojených státech ve srovnání s koncem července a se srpnem, o nějaké trendu, to ale jistě vypovídá.

Co rozhodne volby a kdo je nadějí pro koho

O tom, co ve finále volby rozhodne, nepochybuji a omlouvám se, že stále trvám na svém: Bude to ekonomická situace Američanů a výhled amerického hospodářství. Donald Trump začal, viděno z jeho úhlu pohledu logicky, ukazovat, jak za vlády tandemu Biden – Harrisová stouply ceny prakticky všeho, a zdá se, že uhodil hřebíček na hlavičku. Když se můj blízký kamarád a dlouholetý spolupracovník nejen v DATARUNu Miroslav Bárta vrátil naposledy z USA, vyprávěl nám, jak jej překvapilo, že ve frontách na potravinovou pomoc ve Washingtonu, D.C. byla najednou spousta bílých, slušně oblečených Američanů, což byl velký rozdíl oproti předchozím letům… Volby nám o tom řeknou nakonec nejvíc.

Ti, kteří píší, ať už ve Spojených státech nebo i v České republice, že Kamala Harrisová představuje pro USA „naději“, mají jistě, pokud jde o část země a voličů, pravdu. Pro americkou levici, pro americké progresivisty, pro část centristů, pro stoupence silného státu a pro ty, kteří mají vstřícnější náhled na migraci do země, to jistě platí, stejně jako pro většinu intelektuálů na univerzitách na východním i na západním pobřeží. V Trumpovi vidí naději naopak konzervativci nebo ti, kteří se za ně pokládají a prohlašují, vesměs nikoli lidé z obou pobřežních pásů, ale „zevnitř“ Ameriky; stačí se podívat na mapu s volebními preferencemi a budete mít jasno.

Obě dvě Ameriky, pobřežní i centrální, k sobě mají daleko nejen politicky, ale i historicky, až na výjimky, samozřejmě, jakou je třeba Trumpova a DeSantisova Florida. Málokdy byl ale rozdíl mezi nimi tak výrazný jako v dnešní době, kdy je Amerika „rozdělená“ prakticky ve všech ohledech a v pohledu na většinu témat, která hýbou její společností.

Český pohled

Číst v Česku o amerických prezidentských volbách téměř nemá cenu. Většina médií (včetně těch veřejnoprávních) a většina komentátorů a komentátorek se už vlastně ani příliš netají tím, že stojí na straně Kamaly Harrisové. To by až tolik nevadilo, kdyby místo svých preferencí referovali/referovaly o skutečném „stavu věcí“ v USA, včetně toho, jak se vyvíjejí předvolební preference. V reálu ale vypadá situace tak, že dokud vyhlížejí preference pro Harrisovou dobře, hodně se o tom u nás píše a mluví, zatímco vypadají-li lépe Trumpovy naděje, je spíš, až na výjimky, ticho po pěšině.

Z mého úhlu pohledu jsou špatní oba kandidáti. Trump je velkohubý žvanil, do značné míry nevyzpytatelný, o čemž mimo jiné vypovídají prakticky, až na vzácné výjimky, všichni, kteří pro něj pracovali. Vzhledem k tomu, o jakého egomaniaka jde, je vlastně s podivem, jak racionální jeho domácí, a hlavně zahraniční politika v letech 2017–2021 byla. Pokud jde o Harrisovou, kromě naprosté ideové a myšlenkové vyprázdněnosti („Něco tak čistě, účelově marketingového jsem v politice nikdy nezažil,“ napsal mi kamarád z New Yorku, který ji nicméně bude volit, protože „Trumpovi prostě dát hlas nedokážu“) děsí i řadu demokratů její totální neorientace v ekonomických záležitostech, představy o daních atd. Právě to, myslím, stojí za posledním zvratem v preferencích, anebo přinejmenším alespoň v části preferencí.

Všemu, co jsem napsal, navzdory by mě nijak nepřekvapilo, kdyby se do voleb situace změnila ještě mnohokrát. Dva měsíce jsou v politice pořád strašně dlouhá doba a konečný výsledek je i nadále nejistý. Buďte s námi, budeme pro Vás americkou politickou scénu sledovat i nadále.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.