V amerických „primárkách“ je v zásadě rozhodnuto

Amerika ve varu 37

V amerických „primárkách“ je v zásadě rozhodnuto

Co volební superúterý řeklo o šancích obou dvou favoritů

Martin Kovář

Během tzv. volebního superúterý, kdy se hned v patnácti státech americké unie konaly republikánské a demokratické „primárky“, nedošlo k žádnému překvapení. Joe Biden nenašel nikde reálného vyzývatele (prohrál jen ve fakticky bezvýznamné Severní Samoi) a Donald Trump definitivně zničil poslední naděje Nikki Haleyové, jejíž jediné vítězství ve Vermontu má spíše symbolickou než jakoukoli jinou hodnotu, a navíc bylo vítězstvím posledním. Listopadový „souboj starců“ je tak zase o kousek blíž, jakkoli ani dnes nemáme jistotu, že k němu opravdu dojde. Tak se na to pojďme podívat podrobněji.

Pište na makovar@atlas.cz

Martin Kovář, 7. března 2024

Biden – vítěz bez soupeře, ale…

Úřadující prezident Joe Biden šel do „primárek“ bez reálného soupeře. Celkově zatím v tuto chvíli, tj. ve středu 6. března před jedenáctou hodinou dopoledne, kdy newsletter dopisuji, nasbíral 1497 volitelských hlasů (a je tedy daleko za polovinou nutného počtu; celkem jich potřebuje 1968). Další dva efemérní kandidáti – Dean Phillips, pětapadesátiletý kongresman z Minnesoty, a Marianne Williamsonová, aktivistka, spisovatelka a lektorka z Texasu, nemají ani jednoho delegáta a není pravděpodobné, že by vůbec nějakého získali. V tomto ohledu je samozřejmě rozhodnuto, Biden primárky v každém případě vyhraje.

Zajímavé je něco jiného. V řadě států, kde se demokratické „primárky“ konaly, přišel, ač fakticky bez konkurence, tu o deset (Alabama, Arkansas, Kalifornie) tu o plus minus dvacet procent hlasů (Colorado, Massachusetts, Texas), někde dokonce až o třicet procent hlasů (Minnesota, Oklahoma). Tato skutečnost jasně naznačuje nechuť části demokratického elektorátu zvolit do Bílého domu na další čtyři roky muže, jenž je ve všech myslitelných ohledech za zenitem svých fyzických i psychických sil. Zvlášť bolestivé jsou pro Bidena ztráty u mladých voličů (znechucených tím, kam až to Demokratická strana dovedla), u části Afroameričanů a zejména u Hispánců. To může sehrát na podzim velmi důležitou, až klíčovou roli.

Trump dominátor

Donald Trump má rovněž důvod k oslavě. Jasné vítězství ve čtrnácti z patnácti států (kromě již zmíněného Vermontu, kde těsně prohrál) a zatímních 995 volitelských hlasů (z nutných 1215; Haleyová jich má v tuto chvíli 89) činí „zbytek“ republikánských primárek čirou formalitou. I Trump má ale po dnešku na čele několik docela hlubokých vrásek. Na jedné straně sice odstavil svoji poslední soupeřku, v řadě států pro ni ale hlasovaly nižší desítky procent voličů a většina z nich se po odchodu z volebních místností vyslovila v tom smyslu, že nemají, jemně řečeno, příliš chuti dát mu na podzim v boji s Bidenem svůj hlas. To je podobná „nepříjemnost“ jako u Bidena (viz výše) a Trump se bude muset pokusit najít strategii, jak alespoň část těchto lidí získat na svoji stranu.

A co dál, Nikki?

Pomoci by v tom Trumpovi mohla právě Nikki Haleyová, která po superúterý ukončila svoji kampaň, jak se čekalo. Prozatím sice exprezidentovi podporu nevyjádřila, současně ale své stoupence nevyzvala k tomu, aby jej nevolili. Haleyová si je samozřejmě velmi dobře vědoma své „ceny“, respektive ceny své potenciální podpory a musí si pečlivě rozmyslet, jakou strategii zvolí. Pokud by Trumpa nakonec přece jen podpořila, ztratila by sice část svých sympatizantů, ale současně by mu dodala na síle, výrazně by zvýšila jeho šance na listopadové vítězství a zlepšila své postavení v „Trumpově straně“. Pokud by tak naopak neučinila, znepřátelila by si bez ohledu na konečný výsledek voleb velkou část Grand Old Party (oficiální název Republikánské strany; trumpismus v ní bude zcela jistě silný i v časech „po Trumpovi“, alespoň jistou dobu), což by ji mohlo nezanedbatelně poškodit v jejích plánech, má-li takové, na prezidentskou kandidaturu v roce 2028, kdy už Trump (ať už vyhraje či prohraje) kandidovat nebude. Haleyová nemusí se svým oznámením nijak spěchat, na to má spoustu času. Pokud se v následujících týdnech a měsících rozhodne „správně“, mohli bychom o ní v americké politice ještě hodně slyšet

Prezidenti a viceprezidenti / viceprezidentky

Důležitou roli sehrají v listopadových volbách rovněž kandidáti na viceprezidenta / viceprezidentku. V případě Joea Bidena je o spolukandidátce rozhodnuto – bude jí stejně jako před čtyřmi lety Kamala Harrisová. Důvod je zjevný: pokud by Biden tuto političku, jež má – hlavně u demokratického elektorátu – tu výhodu, že je žena tmavší barvy pleti, ztratil by část svých voličů, ať už by místo Harrisové zaujal kdokoli. Nic na tom nemění ani fakt, že Harrisová není v zemi příliš populární a že i její vztahy s Bidenem nejsou, alespoň podle kuloárových zpráv, nijak vřelé.

Donald Trump se o svém potenciálním viceprezidentském kandidátovi / viceprezidentské kandidátce ještě konkrétně nevyjádřil, takže nám nezbývá než o konkrétním jménu pouze spekulovat. Čas od času se objeví úvahy o floridskému guvernérovi Ronu DeSantisovi, jenž šel do primárek s nemalými nadějemi, které ale rychle skončily, či o podnikateli Viveku Ramaswamym, který v souboji rovněž nevydržel příliš dlouho. Pokud by vůbec Trump uvažoval o tom, že by někomu z nich spolu-kandidaturu nabídl, což si nemyslím, ani jeden z nich mu totiž nemůže přivést umírněné voliče, které potřebuje získat, museli by, zejména DeSantis, pečlivě zvážit, zda mu tento risk, podobně jako u Haleyové, stojí za to.

Trumpovi by jako spolukandidátka logicky nejvíce „slušela“ žena, schopná oslovit liberálnější republikány a nerozhodnuté. Tou ale nemusí být nutně Haleyová, spekuluje se například o kongresmance ze státu New York, Elise Stefanikové, o guvernérce Jižní Dakoty Kristi Noemové či o arkansaské guvernérce Sarah Huckabee Sandersové (nějak si nemohu pomoct, od časů Billa Clintona nepřestávám arkansaské politiky a političky sledovat 😊); současně ale padají také jména senátora z Jižní Karolíny Tima Scotta, guvernéra ze Severní Dakoty Douga Burguma a bývalého ministra výstavby a rozvoje měst Bena Carsona. Osobně tipuji ženu, ale uvidíme, i Trump má na oznámení konkrétního jména ještě čas.

A co když nebude kandidovat ani Biden, ani Trump?

Vzhledem k věku a zdravotnímu stavu obou hlavních favoritů a s ohledem na to, že Trumpa čeká řada soudních procesů s nejistým výsledkem, nelze samozřejmě vyloučit, že jeden ze starců, anebo třeba i oba do voleb nakonec nepůjdou. Není to příliš pravděpodobné, ale kdo ví. V takovém případě platí, zvlášť pokud by ten či onen odstoupil až v létě nebo na podzim, že by o kandidátech rozhodovaly stranické špičky, případně stranické konventy / sjezdy. U demokratů si pro takový případ troufnu jediné konstatování, a sice že by novou kandidátkou nebyla Kamala Harrisová. V případě republikánů by také nemuselo dojít na Nikki Haleyovou, jakkoli by si to za statečnost a vytrvalost, se kterou se postavila Trumpovi, svým způsobem zasloužila. Politika ale není soutěž v zasloužilosti, a proto mám za to, že by se nakonec republikáni shodli na úplně jiném jménu.

V tuhle chvíli to ale jsou všechno jenom spekulace, stejně jako úvahy o tom, jak mohou dopadnout soudní procesy, které má Donald Trump před sebou. Tak si místo nich na další vývoj raději počkejme s tím, že jakmile se cokoli zajímavého stane, tak se k tématu „Amerika ve varu“ zase vrátíme.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.