Trumpův „bod obratu“. Kdy začal návrat Donalda Trumpa k moci

Amerika ve varu 80

Trumpův „bod obratu“

Kdy začal návrat Donalda Trumpa k moci

Martin Kovář

Čas utíká velmi rychle a stejně rychle se blíží i 20. leden 2025, den druhé inaugurace Donalda Johna Trumpa americkým prezidentem. Třebaže od listopadových voleb uběhly již více než dva měsíce, část Trumpových protivníků se stále nesmířila s jeho vítězstvím a stále si klade otázku, jak se to mohlo stát. Já sám jsem na ni ve svých newsletterech odpověděl již několikrát. Stranou nicméně prozatím zůstalo, kdy došlo k obratu, díky němuž se Trump vůbec mohl o Bílý dům znovu ucházet. Od tohoto přelomového okamžiku uplynou brzy čtyři roky, a proto si jej pojďme alespoň ve stručnosti připomenout.

Pište na autori@datarun.cz

Martin Kovář, 9. ledna 2025

Útok na Kapitol a druhý impeachment proti Trumpovi

Jak si všichni dobře vzpomínáme, 6. ledna 2021 došlo po skončení Trumpova mítinku ve Washingtonu k útoku části jeho zfanatizovaných, podle prezidentových odpůrců jím vyprovokovaných stoupenců k útoku na sídlo amerického Kongresu – na Kapitol. Televizní záběry a fotografie zdivočelého davu, demolujícího budovu, jsou, myslím, nezapomenutelné. Pořádkovým složkám se nakonec podařilo situaci uklidnit, útočníci byli zatčeni, postavení před soud a posléze odsouzeni k poměrně tvrdým trestům. Pád americké demokracie se nekonal, instituce státu chaos, jenž se zdál vpravdě děsivý, ustály.

Takřka okamžitě se objevily názory, že Donald Trump útok vyprovokoval záměrně a že by vůči němu měl být vznesen impeachment, již druhý během jeho čtyřleté vlády. Dne 13. ledna 2021, tedy v době, kdy byl stále ještě americkým prezidentem, se tak stalo. Ve Sněmovně reprezentantů, odkud impeachment vzešel, pro něj hlasovalo 235 kongresmanů (v drtivé většině demokratů), 197 (v drtivé většině republikánů) jich bylo proti. Impeachment tak postoupil do horní komory Kongresu, do Senátu, kde byla, jako vždy, k jeho schválení třeba dvoutřetinová většina, tedy 67 hlasů.

Verdikt Senátu: Nevinen

Senát začal o druhém impeachmentu proti Trumpovi jednat 9. února a k hlasování došlo 13. února 2024. Jednání sice bylo jaksepatří bouřlivé, překvapení, o němž se mluvilo v kuloárech, se ale nakonec nekonalo. Demokraté tvrdošíjně opakovali, že Trump své stoupence na shromáždění 6. ledna přímo podněcoval k útoku na Kapitol, přičemž využívali část záznamu z jeho projevu, podle právních obhájců bývalého prezidenta i podle některých republikánských senátorů, například Jima Jordana z Ohia, přitom ale „trestuhodně a neomluvitelně“ ignorovali tu pasáž z jeho vystoupení, ve které mluvil o tom, aby jeho příznivci dali najevo, že jejich hlas bude slyšet „mírumilovně“.

To, že ve vyhrocené proti-trumpovské atmosféře, kterou živila snad všechna média v zemi, zvedlo pro impeachment ruku jen sedm republikánů (Richard Burr ze Severní Karolíny, Bill Cassidy z Louisiany, Susan Collinsová z Maine, Lisa Murkowskiová z Aljašky, Mitt Romney z Utahu, Ben Sasse z Nebrasky a Pat Toomey z Pensylvánie), bylo nepochybně Trumpovým vítězstvím (57 proti 43 hlasům demokratům ani zdaleka nestačilo). Důvodů, proč republikáni v té době již bývalého prezidenta i po porážce v listopadových volbách, po následném popírání volebních výsledků z jeho strany a po útoku na Kapitol z počátku ledna podrželi, byla celá řada; pojďme se na ně nyní podívat.

Proč ani druhý impeachment proti Trumpovi neprošel

Jeden z nejdůležitějších byl nepochybně fakt, že impeachment iniciovaný demokraty neměl pevný právní základ. O tom, zda lze v tomto smyslu žalovat bývalou hlavu státu, panovaly vážné pochybnosti a konsensu zjevně nebylo možné dosáhnout. Vzhledem ke složení Nejvyššího soudu navíc bylo krajně nejisté, jak by se vyjádřil, pokud by na jeho vyjádření došlo. Dokonce i ti republikáni, které nelze označit za Trumpovy stoupence, jako byl například vlivný Newt Gingrich, mluvili opakovaně o tom, že právě proto nemohou pro impeachment hlasovat, třebaže bývalá hlava státu podstatu věci trestného činu naplnila. Nakolik to tak opravdu viděli a nakolik jim nevyjasněná právní stránka věci pouze poskytla alibi, aby nemuseli zvednout ruku „pro“ impeachment, nevím, fakt je nicméně ten, že se na ni „vymluvit“ mohli, a proto to udělali.

Druhý důvod je možná ještě důležitější. V listopadových volbách 2020 Donalda Trumpa volilo pětasedmdesát miliónů Američanů, což bylo zdaleka nejvíc ze všech republikánských kandidátů na prezidenta v dějinách. Tento neoddiskutovatelný fakt na republikánské politiky hluboce zapůsobil. Trump jim ukázal, že mohou ve volbách uspět, i když budou cílit převážně na bílé voliče, ba že dokonce přesto mohou získat více hlasů od Hispánců a Afroameričanů než kdykoli dříve. „Uhranuti“ tímto výsledkem a vědomi si toho, že pro vítězného Bidena z pozitivních důvodů (tj. že by v Bílém domě chtěli opravdu jeho) hlasovalo mnohem méně lidí (motivací řady Bidenových voličů bylo jen to, že není Donald Trump), tudíž nebyli s to svého šéfa opustit.

Třetím důvodem bylo odhodlání Donalda Trumpa zůstat politicky aktivní a fakt, že nevyloučil opětovnou kandidaturu na prezidenta v roce 2024. Mimochodem, obavy demokratů z této kandidatury byly hlavním motivem druhého impeachmentu, ať už tvrdili cokoli. Třebaže v listopadu 2024 vyhráli, trpká vzpomínka na porážku Hillary Clintonové v roce 2016 a počet hlasů, které Trump dostal v roce 2020, je strašila jako noční můra, která se, mimochodem, loni v listopadu zcela naplnila. Při jednání v Senátu to bylo cítit na každém kroku, a proto to některé republikány utvrzovalo v přesvědčení, že právě s Trumpem, ať je, jaký je, mají největší šanci znovu uspět, když se ho demokraté tolik bojí.

Republikáni a Donald Trump

Třináctý únor 2024 se tak stal dnem, kdy se rozhodlo o Trumpově možném návratu k moci. Kdyby tehdy v Senátu prohrál, byl by 20. ledna 2025 inaugurován americkým prezidentem někdo jiný. Republikáni ale Trumpa podrželi, byť se jim nabízela možnost zbavit se jej impeachmentem jednou provždy, což by navíc otevřelo k prezidentské kandidatuře cestu příslušníkům mladé a střední generaci strany včetně, například, texaského senátora Teda Cruze. Právě on se ale bil za Trumpa ze všech sil a potvrdil, že politika nemá často žádnou logiku. Republikáni, kteří jsou, což je třeba vzít rovněž v úvahu, často velmi konzervativní, se zkrátka rozhodli, že budou dál držet Trumpa ve hře a trumpovskou linii domácí a zahraniční politiky spolu s ním.

Pokud jde o Trumpa samotného, je nutno uznat, že první část své post-prezidentské politické partie sehrál po odchodu z Bílého domu mistrovsky. Prakticky neustálými apely se mu podařilo udržet pohromadě jádro svých stoupenců, kteří jej navíc, jak ukázaly opakované průzkumy veřejného mínění, byli ochotni následovat i po případném založení nové, čistě trumpovské strany, což tehdejší exprezident několikrát připustil, přirozeně pouze v případě, že by pro něj, jak řekl, „v Republikánské straně již nebylo místo“. Popravdě řečeno se není co divit, že tato možnost řadu vlivných straníků vyděsila k smrti. Představa, že za čtyři roky (2024) budou čelit nejen druhé kandidatuře Joea Bidena nebo úřadující viceprezidentky Kamaly Harrisové, odhodlané dát Americe „pokrokovější“, tj. progresivističtější či levicovější, jak chcete, tvář, ale i zhrzenému Trumpovi, který jim sebere velkou část hlasů, a oni tak skončí na další čtyři roky a možná na dlouhých osm let v opozici, pro ně byla tak strašlivá, že raději svoji budoucnost spojili bez ohledu na jeho kontroverznost s Trumpem.

Jistou logiku to samozřejmě, jste-li ochotni uvažovat ideologicky nepředpojatě, má. Joe Biden vyhrál v listopadu 2024 nejen proto, že mu osudově pomohla koronavirová pandemie a protože jako skvěle vygenerovaný „kandidát bez chuti a bez zápachu“ tak říkajíc zásadně vadil relativně malému množství lidí, ale také proto, že Američané dosud neměli s jeho prezidentstvím a s viceprezidentstvím Harrisové žádnou zkušenost. Na podzim 2024, už byla situace docela jiná a Trump jí dokázal mistrovsky využít, přesně jak mnozí republikáni předpovídali,

Po čtyřech letech se tak ukázalo, že to byl právě krach druhého impeachmentu z ledna, respektive z února 2021, který Donaldu Trumpovi zásadně pomohl, což tehdy dotyčný bujaře oslavil a vzápětí sdělil svým stoupencům, že jejich „velké a skvělé hnutí čeká nový začátek“ a že jim v blízké budoucnosti sdělí, jak bude postupovat dál. Již zmíněná noční můra demokratů i části republikánů proto trvala dál a potrvá, nestane-li se něco mimořádného (vzpomeňte si na červencový atentát na Trumpa v pensylvánském Butleru), nejméně (vezmu-li v potaz možného Trumpova nástupce J. D. Vance) další čtyři roky.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.