Super Bowl je velký americký svátek. Vzpomínka na největšího hráče amerického fotbalu všech dob

Amerika ve varu 85

Super Bowl je velký americký svátek

Vzpomínka na největšího hráče amerického fotbalu všech dob

Martin Kovář

V noci z neděle na pondělí prožila Amerika jeden ze svých velkých každoročních svátků – Super Bowl, což je finále play off Národní fotbalové ligy (amerického, nikoli evropského fotbalu). Finále, ve kterém na stadionu Caesars Superdome v New Orleansu bojovali vítězové posledních dvou ročníků Kansas City Chiefs a jejich vyzývatelé z Filadelfie (Philadelphia Eagles), k sobě poutalo pozornost nejen proto, že Šéfové z Kansasu mohli jako první tým v historii vyhrát potřetí v řadě, ale také proto, že se ho vůbec poprvé v dějinách účastnil prezident Spojených států, konkrétně Donald Trump.

Pište na autori@datarun.cz

Martin Kovář, 13. února 2025

Hattrick, který se nekonal, triumfátor Trump a smutná Taylor Swift

Padesátý devátý Super Bowl, jehož výsledek si předem troufl odhadovat jen málokdo, nakonec skončil poměrně jasným vítězstvím borců z Filadelfie v poměru 40:22, především díky precizní obraně, což potvrdilo letitou tezi, že je to právě defenzíva, která tyhle zápasy rozhoduje. Hoši z Kansasu se tak vysněného hattricku nedočkali (třikrát v řadě vyhráli jen Green Bay Packers, což ovšem bylo ještě před Super Bowlem, jenž se poprvé hrál v roce 1967 – viz dále), takže si na něj, pokud vůbec, budeme muset počkat několik dalších let, pokud se ovšem neukáže, že je to jenom chiméra, která je při vyrovnanosti mužstev nedosažitelná…

Navzdory tomu, že šlo o velikou sportovní událost, na sebe nakonec strhnul pozornost někdo úplně jiný. Jak jsem napsal již v perexu, Donald John Trump se stal prvním úřadujícím americkým prezidentem (a možná vůbec prvním prezidentem, nezjišťoval jsem to), který Super Bowl navštívil. Byla kolem toho samozřejmě, jak už to v jeho případě bývá, mnoho povyku a následně i spousta komentářů v médiích a na sociálních sítích. Většina se točila kolem toho, že se Trumpovi v hledišti dostalo mohutných ovací, zatímco zpěvačka Taylor Swift, která přišla podpořit svého přítele Travise Michaela Kelceho, oporu kansaského týmu, zažila nepříjemné překvapení – dav ji totiž nemilosrdně „vybučel“. Zatímco popová star, která v listopadových prezidentských volbách jednoznačně podpořila demokratku Kamalu Harrisovou, vzala reakci publika s rozpačitým úsměvem, Trump, věren pověsti člověka, který nezapomíná, si svůj triumf užil na místě i, následně, na sociální síti. Právě tohle jsou, mimo jiné, věci, které mu vytýká i řada jeho stoupenců – prokázat nadhled, velkorysost a respekt k úřadu, který zastává, jednoznačně patří a fakt, že Trump něčeho takového není zjevně schopen, mu hodně škodí.

Americký fotbal – sportovní fenomén, nad který v USA není

A co je vlastně onen „americký fotbal“ zač? O sportu jménem American football či Gridiron football (podle svislých čar yardu, vyznačujících obdélníkové hřiště), nebo jen docela jednoduše football, se říká, podobně jako třeba o „anglickém“ kriketu, že jej pochopíte, případně si jej zamilujete anebo se do něj „zblázníte“, až když ho opakovaně vidíte naživo, včetně neobyčejné, elektrizující atmosféry, jež k němu neodmyslitelně patří. Z vlastní zkušenosti mohu – v obou případech – potvrdit, že je to pravda. Pro většinu Evropanů včetně Čechů, kteří jej vesměs znají jen z televize, je to přitom poněkud „podivný sport“, na první pohled, opakuji, na první pohled poměrně brutální směs rugby a fotbalu, jejž hrají sto a vícekiloví „pořízci“, kteří přinejmenším vypadají, že nejsou, jak jenom to kulantně říct, zrovna intelektuálové, ba naopak.

Skutečnost je, jak už to nezřídka bývá, dramaticky jiná. Sport, jenž se skutečně vyvinul z rugby a z evropského fotbalu (po „americku“ soccer), je specificky americký. K prvnímu zápasu, jejž lze, alespoň podle odborných textů, encyklopedií i novinářů, označit za „americký fotbal“, došlo 6. listopadu 1869, tedy krátce po občanské válce Severu proti Jihu (1861–1865), kdy proti sobě nastoupili borci týmů Rutgers Scarlet Knights Football z Rutgers University ve městě New Brunswick ve státu New Jersey a Princeton Tigers Football z Princetonu v témže státě. Od sedmdesátých let 19. století pak tento sport prudce nabýval na oblibě a dnes je vůbec nejpopulárnější v celých Spojených státech (na rozdíl od Kanady, kde se hraje ve dvanácti, nikoli v jedenácti hráčích, a kde nikdy nezískal takovou oblibu jako v USA); totéž platí o jeho největších hvězdách.

Velký „Joe Cool“ Montana

Joseph „Joe Cool“ Clifford Montana, Jr. (*1956) je legendární hráč (quarterback, tj. rozehrávač) americké Národní fotbalové ligy (National Football League; NFL), jenž hrál většinu ze svých šestnácti sezón (čtrnáct) za tým San Francisco 49ers (v letech 1979–1992) a, na závěr kariéry, dvě právě za tým Kansas City Chiefs (1993–1994), dost možná největší ze všech. Američané všech věkových kategorií, ras, pohlaví i společenského postavení jej bez nadsázky milovali a zahrnovali jej přízní a lichotivými přezdívkami („Joe Cool“ či „The Comeback Kid“), vycházejícími zejména z jeho proslulého klidu/chladnokrevnosti a ze schopnosti „vrátit svůj tým do zápasu“, který už byl zdánlivě ztracen.

Čtyři vítězství v Super Bowlu (jak už víme, jde o finále [nikoli celou vyřazovací sérii] play off NFL, které se hraje od roku 1967) v letech 1981, 1984, 1988 a 1989 (tj. všechna, která hrál) udělala z Montany hrdinu celé sportovní Ameriky, stejně jako to, že byl třikrát vyhlášen nejužitečnějším hráčem finále (Super Bowl Most Valuable Player; MVP). Kdo by to byl býval řekl do kluka, jenž se narodil v pensylvánském městě New Eagle a vyrůstal v chudém hornickém Monongahelu nedaleko Pittsburghu v italsko-americké rodině (původní příjmení znělo Montani) a původně zvažoval, že se bude věnovat baseballu nebo, to hlavně, basketbalu. Nakonec se ale rozhodl zjevně správně a již na střední škole a na univerzitě bylo zjevné, o jak obrovsky talentovaného hráče jde. Poprvé se to naplno prokázalo, když během studií na University of Notre Dame v indianském Notre Dame vyhrál v roce 1977 s týmem Notre Dame Fighting Irish Football vysoce ceněný šampionát National Collegiate Athletic Association. O dva roky později už hrál za výše zmíněný mančaft svého života, San Francisco 49ers, a o další dva roky později se radoval ze zisku prvního Super Bowlu a byl poprvé vyhlášen nejužitečnějším hráčem série.

A pak už následovaly, fakticky vzato, jen a jen úspěchy. Montanovy osobní statistiky (počet tzv. touchdownů, úspěšnost přihrávek atd.), jimiž Vás tady nebudu „unavovat“, protože jsou, nejen pro fajnšmekry, snadno dohledatelné na internetu, ho řadí, stejně jako počet vítězství, jak jsem již řekl, k nejlepším hráčům všech dob. Kromě toho byl „Joe Cool“ dvakrát zvolen sportovcem roku agentury Associated Press (1989, 1990), sportovcem roku prestižního časopisu Sports Illustrated (1990) a ve velké anketě televizní stanice ESPN (Entertainment and Sports Programming Networks) se stal 25. největším americkým sportovcem všech dob. Ještě důležitější ale bylo, že byl více než deset let jednou z „ikon“ amerického sportovního života s přesahem do všech dalších (nejen sportovních) odvětví, celonárodní celebritou a vzorem klukům i dívkám v celé zemi. Vidět Montanu „na place“, poslouchat jej po zápase a vnímat jeho náhled na sport a na svět byla vždycky radost. I proto pevně věřím, že si svou současnou roli vinaře a majitele koní v San Francisku užívá a bude užívat dál, a strašně moc mu to přeji.

Pusťte si o tom skvělý film

Na závěr už jen jedna, v mých textech vlastně docela očekávaná poznámka. Pokud jde o český (a obecně evropský) náhled na americký fotbal, myslím, že jeho porozumění a nabourání četných předsudečných představ o něm hodně napomohl film Vítězové a poražení (Any Given Sunday) režiséra Olivera Stonea (*1946) z roku 1999 s fantastickým Alem Pacinem (*1940) v hlavní roli. Zachycení poměrů v americkém fotbale, specifické atmosféry a zejména finálový motivační proslov trenéra Tonyho (Al Pacino) k jeho mužstvu v šatně patří k tomu vůbec nejlepšímu, co kdy bylo, alespoň podle mého názoru, o americkém fotbalu řečeno i natočeno. Stoneův film navíc není jenom o sportu, ale i o životě jako takovém, takže si ho, ať už máte snímky se sportovní tematikou rádi nebo ne, pusťte. Věřte mi, že nebudete litovat.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.