Rus, který přivedl Ameriku „do varu“. Jak Gretzky přišel o rekord a proč Češi nesnášejí Ovečkina

Amerika ve varu 93

Rus, který přivedl Ameriku „do varu“

Jak Gretzky přišel o rekord a proč Češi nesnášejí Ovečkina

Martin Kovář

Největší hokejista všech dob, Kanaďan Wayne Gretzky, přišel v kanadsko-americké Národní hokejové lize (NHL) o jeden ze svých nejcennějších rekordů. Od tohoto týdne už není nejlepším střelcem této soutěže. Jeho zdánlivě nedostižných 894 gólů totiž překonal ruský hokejista z týmu Washington Capitals Alexandr Ovečkin. Když k tomu v zápasu proti domácím New York Islanders došlo, celá NHL byla tak říkajíc „na nohou“. Zatímco v „Americe“ přicházela Ovečkinovi jedna gratulace za druhou, rekce hokejových fanoušků v Česku byly v mnoha případech opačné.

Pište na autori@datarun.cz

Martin Kovář, 10. dubna 2025

Dva hokejisté s talentem „od pánaboha“

Wayne Douglas Gretzky (*1961) i Alexandr Michajlovič Ovečkin (*1985) jsou sportovci s talentem „od pánaboha“. Zatímco Gretzkyho odborníci i fanoušci všech možných klubů, jak jsem již uvedl výše, vesměs pokládají za největšího hokejistu všech dob, a to napříč kontinenty (Amerika i Evropa), Ovečkin má vzhledem ke svému přátelskému vztahu s ruským prezidentem Putinem poněkud kontroverzní pověst, zejména v Evropě a nejvíc v Česku. Ne že by na tom nejvlivnějším lidem v kanadsko-americké NHL nějak mimořádně záleželo, ale přece jenom… Například slova jednoho nejlepších hokejových brankářů všech dob, dvojnásobného vítěze Stanley Cupu i olympijských her (v Naganu v roce 1998) Dominika Haška, nelze úplně ignorovat. K tomu ale až později.

Wayne Gretzky je bytostně spojen především s týmem Edmonton Oilers, v jehož dresu získal čtyřikrát již zmíněný Stanley Cup (s Los Angeles Kings se dostal jednou do finále; kromě toho hrál ještě za St Louis Blues a za New York Rangers). Ovečkin hrál za ruské Dynamo Moskva (2001–2005) a od sezóny 2005–2006 patří jeho kariéra v NHL výhradně týmu Washington Capitals, jehož kapitánem a největší hvězdou v současné době je. Oba dva hokejisté jsou naprosto mimořádní, oba mají na celém světě obrovské množství fanoušků (zatímco Gretzkyho, který už s aktivní kariérou dávno skončil, sleduje na instagramu na 300 000 fandů, stále aktivní Ovečkin jich má 1,7 miliónu) a oba jsou globálními hvězdami se vším všudy.

Wayne Gretzky a Donald Trump…

Wayne Gretzky byl prakticky po celou svoji kariéru i po jejím skončení pokládán nejen za skvělého sportovce, ale i za vzorového „slušňáka“. Nic to nedokazuje lépe než skutečnost, že když Češi na olympiádě v Naganu porazili v semifinále Kanaďany na samostatné nájezdy, byli někteří fanoušci vítězů včetně mých kamarádů kromě velké euforie i maličko smutní, protože mezi poraženými byl, na svém posledním velkém turnaji a při první a poslední šanci získat olympijské zlato, právě Wayne Gretzky. Jeho tvář, slzy, které se mu draly do očí, zatímco parta kolem Ivana Hlinky, Slavomíra Lenera, Vladimíra Růžičky, Jaromíra Jágra a Dominika Haška divoce slavila, byly nezapomenutelné i pro mě. Gretzkyho největším mezinárodním úspěchem tak zůstalo vítězství na Kanadském poháru v roce 1987, v jehož finále Kanaďané porazili hokejisty Sovětského svazu v jejich nejlepší formě ve třech zápasech 5:6, 6:5 a 6:5. To, co Wayne Gretzky s Mariem Lemieuxem ve finále předvedli, byl nejlepší hokej, jaký jsem v životě viděl, a nejen já, je tomu tak i podle lidí, kteří hokeji na rozdíl ode mě opravdu rozumějí.

Prakticky jediný „prohřešek“, jehož se Wayne Gretzky dopustil, navíc poměrně nedávný, je ten, že se netajil a stále ještě se netají, alespoň jsem nezaregistroval opak, sympatiemi vůči americkému prezidentovi Donaldu J. Trumpovi. Vzhledem k tomu, jak nepřátelsky a zároveň hloupě Trumpova administrativa postupuje vůči Kanadě, jež byla dlouhá léta nejbližším americkým politickým i obchodním partnerem a spojencem, to není něco, co by Gretzkymu získávalo sympatie. Jeho „velikost“ je nicméně taková, že to jeho obraz v očích fanoušků ani širší veřejnosti, zdá se, nijak zásadně neuškodilo.

Alexandr Ovečkin a Vladimir Putin

Alexandru Ovečkinovi gratuloval k překonání letitého rekordu přímo na ledě v New Yorku nejen sám Wayne Gretzky, zjevně upřímně, až nadšeně, ale i – zejména prostřednictvím sociálních sítí – spousta dalších skvělých hokejistů, ať už bývalých nebo současných, včetně největší současné české hvězdy, Radka Pastrňáka, hrajícího za tým Boston Bruins. K blahopřání se připojila i řada světových sportovních hvězd – tenista Roger Federer, basketbalista LeBron James, plavec Michael Phelps a další, stejně jako celebrit ze světa kumštu a showbusinessu, tak velká událost to podle nich byla, a tak velkým „borcem“ podle nich Ovečkin je.

Je tomu tak přesto, že Ovečkin má, pokud jde o politiku, mnohem větší problém než výše zmíněný Gretzky. Rus má totiž na svém instagramovém profilu v záhlaví společnou fotografii s prezidentem Ruské federace Vladimirem Putinem, kterého dlouhodobě podporuje a který před více než třemi lety rozpoutal válku proti Ukrajině; současně byl Ovečkin v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině i jednou z hlavních tváří reklamní kampaně „Zachraňte děti před fašismem“… Ve Spojených státech a v Kanadě v tom vidí problém jen málokdo a nepohodlným novinářům, kladoucím Ovečkinovi „ostré otázky“, jakým byl třeba Slava Malamud, byl znemožněn přístup do Capital One Areny. Vedení týmu si to mohlo dovolit, „obyčejné“ Američany ani Kanaďany válka v daleké východní Evropě nijak nevzrušuje, pokud o ní vůbec vědí, a hokejoví fandové se věnují primárně hokeji, nikoli politice. Ovečkin se u vedení týmu obhájil tím, že má v Rusku část rodiny a řadu blízkých, a že kdyby ze sociálních sítí své spojení s Putinem odstranil, uvrhl by je do velkého nebezpečí. Kdo ví, možná má pravdu, s Putinem si skutečně není radno zahrávat, o tom už se přesvědčili jiní prominenti; nic není úplně černobílé…

Severní Amerika není Česko

V českém prostředí, v zemi, v níž je hokej jedním ze dvou neoblíbenějších sportů, a zároveň v zemi, která má se sovětským, respektive s ruským imperialismem nezapomenutelnou, traumatickou zkušenost ze srpna 1968 a z let následné husákovsko-jakešovské normalizace, je ale leccos jinak než v Severní Americe. Zatímco ve Washingtonu, v New Yorku nebo v Pastrňákově Bostonu fotografie s Putinem na instagramovém profilu téměř nikoho netrápí, u nás doma je kvůli tomu Ovečkin částí společnosti, té, která ví, co je to hokej a zajímá ji, nesnášen, opovrhován a někdy až nenáviděn. Nebudu citovat, ale stačí se podívat pod jakýkoli instagramový či „twitterový“ post, jenž o něm pojednává. Vulgarit a výzev, kam by se měl odebrat, je nespočet a slušná není často ani jediná. Ovečkin má samozřejmě i u nás řadu fanoušků, kteří upozorňují na to, že je to „jen“ hokejista, že „politika do sportu nepatří“, že jej nezřídka posuzují a kritizují ti, kteří sami nikdy nic nedokázali, a že tak činí především proto, že je Rus. To je samozřejmě nesmysl, politika a hokej v naší zemi zvlášť, byly vždycky spojeny přímo bytostně (viz události z roku 1969), jako téměř šedesátník o tom vím svoje…

Nikdo z nás zkrátka nežije ve vzduchoprázdnu a na rozdíl od Američanů a Kanaďanů se nás, Čechů, Putinova válka na Ukrajině bezprostředně (do)týká. Tragické události jako smrt devíti ukrajinských dětí, které před pár dny zemřely po ruském raketovém útoku na město Kryvyj Rih, má proto v Česku logicky úplné jiný ohlas než za „velkou louží“ nebo v západní Evropě, kde je ruská vojenská invaze naprosto nepředstavitelná a kde je „válka na Ukrajině“ „jen“ politika, nezřídka využívaná rovněž, byť nikoli výhradně, i k vnitropolitickým střetům (viz před třemi lety tehdejší britský premiér Boris Johnson nebo, v současné době, je-li to třeba a hodí-li se to, francouzský prezident Emmanuel Macron). Proto také Ovečkinovo spojení s Putinem logicky provokuje a dráždí.

Z tohoto důvodu rozumím již zmíněnému Dominiku Haškovi, který v médiích a na sociálních sítích téměř „den co den“ brojí proti NHL, ve které udělal zázračnou kariéru, a kritizuje ji za nevšímavý postoj vůči ruské agresi na Ukrajině. Škoda jenom je, že je to tentýž Dominik Hašek, který v roce 2010 – tj. v době, kdy Putin sice dočasně byl „jen“ ministerským předsedou (prezidentský úřad mu v té době „držel“ jeho věrný spojenec Dmitrij Medveděv), ale přesto tvrdě vládl Rusku (které už mělo za sebou krvavou válku proti Gruzii) – hrál ruskou KHL za režimní tým Spartak Moskva, vydělával zde velké peníze a na konci sezóny se vyjádřil, že by v ruské lize rád pokračoval, adekvátní nabídku ale nakonec nedostal… Hašek se za své ruské angažmá opakovaně omlouval a já osobně nepochybuji, že to myslel a myslí „upřímně“; věci, jak už jsem napsal výše, opravdu nejsou skoro nikdy úplně černobílé a o jeho postoji to platí jakbysmet.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.