„Podivuhodný příběh“ kongresmana George Santose aneb Něco takového se může stát jen v zemi „neomezených možností“, jako jsou USA

Amerika ve varu 24

„Podivuhodný příběh“ kongresmana George Santose aneb

Něco takového se může stát jen v zemi „neomezených možností“, jako jsou USA

Je to jeden z nejneuvěřitelnějších příběhů

loňských Midterms, jak se ve Spojených státech nazývají volby uprostřed prezidentského mandátu. V listopadu 2002 se na jejich výsledek čekalo se zvlášť velkým napětím – mnohé totiž nasvědčovalo tomu, že Trumpovi republikáni ovládnou obě komory Kongresu a demokratický prezident Joe Biden bude až do voleb v roce 2024 vydán „na milost a nemilost“ jejich většinám. Skutečnost byla ale nakonec jiná: demokraté si podrželi nejtěsnější většinu v Senátu a výhra republikánů ve Sněmovně reprezentantů byla menší, než se předpokládalo. Jedním z nově zvolených kongresmanů se přitom stal čtyřiatřicetiletý republikán George Anthony Devolder Santos. A právě o jeho „podivuhodném příběhu“ si dnes budeme povídat.

Martin Kovář

Pište na makovar@atlas.cz

Martin Kovář, 30. listopadu 2023

Z „hvězdy“ „podvodníkem na druhou“

Když se krátce po zvolení do Sněmovny reprezentantů začal George Santos chlubit tím, jakou je „hvězdou“ a k tomu „ztělesněním amerického snu“, zdálo se, že se Spojené státy znovu ukázaly být „zemí neomezených možností“, za kterou je lidé v mnoha koutech světa stále ještě pokládají. Příběh „kluka“, respektive mladého muže (Santos je ročník 1988), který se z rodiny nemajetných brazilských přistěhovalců dokázal jako jeden z prvních (ne-li vůbec první) homosexuálů „probojovat“ k úspěchu v byznysu i – všem protivenstvím navzdory a „až“ napodruhé (poprvé prohrál v roce 2020 s demokratem Thomasem Suozzim, obhajujícím mandát) – v politice, konkrétně (ve třetím newyorském okrsku) do Sněmovny reprezentantů Kongresu.

Zatímco Santos stále ještě slavil nečekaný triumf a část Ameriky nalezla nového hrdinu, přišel deník The New York Times s článkem nazvaným Georges Santos Is Said to Face Federal Criminal Charges s podtitulem The first-term Republican congressman’s extensive lies on the campaign trail and questionable dealings were focus of criminal and ethical inquiries, čili Poprvé zvolený republikán v předvolební kampani lhal, a je proto vyšetřován z kriminálních i etických přestupků/zločinů. Tématu se přirozeně chytila i další média včetně televizní stanice CNN a „skandál, jaký svět neviděl“, byl na světě.

Muž, obviněný ze záměrných lží ohledně svého původu, studia, studijních výsledků a pracovních pozic (manažerských zkušeností) nejprve tvrdil, že „nezná nikoho, kdo by (nejen) v předvolební kampani svůj životopis tak trochu nevylepšil ve svůj prospěch“, ale že „v meritu věci nikdy nelhal“. Federální úřady toho nicméně nedbaly a postupně Santose obvinily z více než deseti „zločinů a poklesků“ (včetně zneužívání finančních prostředků, určených na předvolební kampaň, k soukromým účelům, za což by mu in extremis mohlo hrozit až dvacet let za mřížemi), řečeno s Woody Allenem (narážka na jeho stejnojmenný film, který si určitě pusťte, chcete-li se dobře pobavit – anglicky Crimes and Misdemeanors s Martinem Landauem, Alanem Aldou, Miou Farrowovou a Anjelicou Hustonovou v hlavních rolích z roku 1989), kvůli čemuž skončil dokonce ve vazbě, ze které byl propuštěn na vysokou kauci se zákazem opustit USA a New York pouze po povolení ze strany policie.

V současné době George Santos, kterého hned v lednu letošního roku vyzvali čtyři republikánští kolegové (Anthony D’Esposito, Nick LaLota, Nick Langworthy a Brandon Williams, jež posléze následovali také newyorští Members of the House – Marc Molinaro a Mike Lawler) k rezignaci, čelí nejenom federálnímu vyšetřování, ale i možnosti, že bude odvolán/vyloučen ze Sněmovny, což se v historii doposud přihodilo pouze pěti zákonodárcům (a je to tudíž vnímáno jako opravdu „veliká hanba“ a jako veliké osobní, nejen politické ponížení).

Jak to se Santosem bude dál?

Zajímavé, věcně vzato ale naprosto logické, bylo a je, jak se k Santosovým lžím a průšvihům stavěli a stavějí jeho spolustraníci – republikáni i někteří demokraté. Klíčová úvodní poznámka, jak na celou aféru nahlížet, zní, že republikáni mají ve Sněmovně reprezentantů jen velmi křehkou většinu 222 hlasů (oproti 213 demokratům) s tím, že hlasy některých radikálů nemají za všech okolností jisté. S tím souvisí poznámka číslo dvě, která zní, že se Santos od okamžiku zvolení do sněmovny prezentuje jako jasný stoupenec exprezidenta Donalda Trumpa, což mu poskytuje ne-li přímo relativní bezpečí, tak přinejmenším jisté politické „krytí“, bez něhož by byl, troufnu si říci, již dávno z House of Representatives pryč. Trump je prostě stále velmi mocný muž, o čemž svědčí například nedávné zvolení Mika Johnsona předsedou (Speakerem) sněmovny.

Jak hlasování o Santosovi dopadne, zatím nevíme. Můj tip je, že odvolán/vyloučen nebude s poznámkou, že „to“ zejména republikáni nechají na voličích, kteří by měli o jeho osudu rozhodnout za rok, na podzim 2024, ve volbách. Ale uvidíme, třeba se Santosovou nepřímou podporou nebudou chtít nechat někteří kongresmani „ušpinit“ a přidají se k většině demokratů, kteří, zdá se, budou hlasovat pro vyloučení.

Jistou vypovídací hodnotu má fakt, že když o Santosovi hlasovala sněmovna na počátku listopadu, vyslovilo se pro jeho vyloučení 179 zákonodárců (včetně 24 republikánů), zatímco 213 (včetně 31 demokratů) jich bylo proti. Jak dopadne další hlasování, k němuž dojde poté, co bude znám výsledek jednání etického výboru Sněmovny, se teprve uvidí; vzhledem k tomu, že k vyloučení je třeba dvou třetin hlasů Sněmovny, jsem ohledně úspěchu návrhu na vyloučení spíše skeptický.

Sám Santos si je svého svízelného postavení dobře vědom, a proto různě lavíruje. Zatímco ještě před nedávnem tvrdil, že v roce 2024 kandidovat do Sněmovny nebude, posléze názor změnil s tím, že je ochoten složit voličům za své první dva roky na Kapitolu účty a ucházet se o jejich mandát znovu. Jak by na to Newyorčané ze třetího volebního okrsku reagovali, je v dnešních USA naprosto nepredikovatelné.

Co za tím, že Santos stále zůstává ve sněmovně, vězí? Kromě nechuti vyloučit poslance, jenž nebyl prozatím odsouzen, a kromě výše zmíněné příslušnosti k trumpovcům, je to, nepřiznaně, ale zcela jistě i solidarita s mužem, v jehož pozici by se nechtěl nikdo ze zákonodárců ocitnout, a s tím související obavy z toho, aby jeho vyloučení nevedlo v budoucnu k dalším podobným případům, byť, přirozeně, z jiných, třebas i mnohem méně závažných důvodů. Anebo, jinak řečeno, jakási (třebaže na první pohled podivná) stavovská solidarita…

Jak se to celé mohlo stát?

Snad ještě závažnější otázkou, než jaká bude Santosova brzká i vzdálenější budoucnost, je, jak se to mohlo stát, jak mohl být v dnešní době, kdy se lze během několika okamžiků „dozvědět o každém všechno“, zvolen do Kongresu muž, který o sobě v kampani ve všem jen trochu podstatném lhal, zvlášť v době, kdy je „Amerika“ rozdělená jako málokdy (pokud vůbec kdy) a kdy byste předpokládali, že si druhá strana protivníka důkladně „proklepne od hlavy až k patě“?

Odpověď na tuto otázku není snadná. Nepochybně za to zčásti mohou „covidové podmínky“ z podzimu 2020, kdy bylo všechno jinak a ve srovnání s předchozími kampaněmi značně nestandardní (včetně politických kampaní, i té prezidentské), jednak fakt, že když už se někdo s takovým elánem, s takovou vervou a s takovým sebevědomím jako Santos vrhne v tak kompetitivním velkoměstě, jako je New York, do předvolební kampaně, tak prostě – já vím, že je to naivní, ale tak už to holt chodí – nepředpokládáte, vůbec Vám nepřijde na mysl, že, opakuji, ve všem podstatném lže.

Nejen pro republikány, ale i pro americkou politiku obecně je „případ Santos“ v každém případě velkou lekcí. Lekcí o tom, že věřit nelze nikdy nikomu a že touha po moci a po vlivu je tak velká, že může lidem doslova zatemnit mozek. Šla by na to téma napsat či natočit moc pěkná moralitka, kterou by ale kritikové, jak je známe, nepochybně setřeli jako naprosto nepravděpodobnou „pitomost“…

Post Scriptum

Mimochodem, v souvislosti se Santosovou kauzou jsem si vzpomněl na slavný film režiséra Hala Ashbyho Byl jsem při tom (Being There; 1979) s geniálním Peterem Sellersem v hlavní roli, v němž se autistický starý muž „bez minulosti“ (prakticky celý život strávil v soukromé péči bohatého, blíže nespecifikovaného opatrovníka) stane kandidátem na prezidenta Spojených států. Scény, kdy tajné služby nejsou schopny dodat úřadující hlavě státu o Chaunceym Gardinerovi (Zahradníkovi) žádné informace, což ji přivádí k zuřivým poznámkám typu „Neříkejte mi, že ten chlap nemá žádnou minulost!“, mi tak trochu připomněly mnohem úspěšnější pátrání novinářů po minulosti George Santose, který ji samozřejmě měl, jen dosti jinou, než jakou tvrdil… 😊

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.