Pět dní do prezidentských voleb. Udělá někdo z kandidátů rozhodující chybu?

Amerika ve varu 71

Pět dní do prezidentských voleb

Udělá někdo z kandidátů rozhodující chybu?

Martin Kovář

Stále ještě plný dojmů z bezmála desetidenní cesty po Spojených státech a unavený z aklimatizace v České republice usedám ke psaní posledního newsletteru před americkými prezidentskými volbami. Všechno je jasné v tom slova smyslu, že není jasné vůbec nic: Pět dní před otevřením volebních místností a před začátkem sčítání hlasů víme jen tolik, že šance obou kandidátů jsou stále vyrovnané a průzkumy veřejného mínění se pohybují v rozmezí statistické chyby, což platí zejména o tzv. Swing States v čele s Pensylvánií, která je, zdá se, hlavním kolbištěm obou rivalů. Sázet na kohokoli je čirá loterie, vyhrát mohou úplně klidně oba dva – Kamala Harrisová i Donald Trump. Co tedy může rozhodnout?

Pište na makovar@atlas.cz

Martin Kovář, 31. října 2024

Špatní kandidáti, jeden jako druhý

Ještě než se podíváme na to, co může sehrát v posledních dnech před volbami klíčovou roli, bych rád upozornil na jeden nesporný fakt, a sice na to, že oba kandidáti jsou v zásadě špatní, anebo, pokud bych si nebral servítky, přímo mizerní. Donald Trump, kterému česká mainstreamová média, o těch levicových ani nemluvě, nemohou přijít na jméno a jsou jím úplně patologicky posedlá, je egomaniak, jakému není v dnešní politice, pominu-li diktátory a exoty jako venezuelského vládce Nicoláse Madura či severokorejského vůdce Kim Čong-una, rovno (aby mi bylo dobře rozuměno a aby někdo mimoděk nebo záměrně neinterpretoval moje slova jinak, srovnávám míru sebestřednosti, nikoli politický styl a nebezpečnost výše zmíněných politiků). Trumpovo jednání v čele země je navíc jen obtížně predikovatelné, zvlášť vezmeme-li v potaz, že by vládl ve druhém, a tedy posledním funkčním období, takže by se nemusel krotit s ohledem na další volby.

Kamala Harrisová je pro změnu nejen prostota sama, ale navíc čistě marketingový produkt, jak se dnes říká a píše, naprosto umělý výtvor stranických marketérů, stratégů a mainstreamových, demokratům nakloněných médií, stejně jako showbusinessových hvězd v čele s Taylor Swift, Georgem Clooneym a dalšími. Její naivita a nekompetentnost v řadě důležitých témat, na prvním místě v ekonomických otázkách, je do očí bijící. Hvězdy se na její podporu nicméně „šikují“, jako poslední se v její prospěch vyslovil legendární herec a politik, formálně dokonce republikán Arnold Schwarzenegger. A když už jsem u velkých jmen, Donalda Trumpa na poslední chvíli podpořil pro změnu brigádní generál Buzz Aldrin, vysoce respektovaný vojenský pilot a astronaut, druhý člověk, který vystoupil na Měsíc. O tom, zda podpora těchto lidí pro jednoho či druhého kandidáta může hrát ve finále dlouhé kampaně výraznější roli, lze jen spekulovat, zajímavé to je ale v každém případě.

Chyby, jež mohou přijít draho

K chybám, které by mohly mít vážný dopad na voliče na obou stranách, už, zdá se, došlo. Nejprve na mítinku, jejž Donald Trump uspořádal na konci října v ikonické newyorské Madison Square Garden, vtipkoval krajně nevhodně jeden z jeho stoupenců, populární komik Tony Hinchcliffe, na účet Portorika, které označil za „plovoucí ostrov odpadků“ („island of garbage“), což bylo vzhledem k počtu Portorikánců žijících například v již zmíněné Pensylvánii přinejmenším neprozíravé a Trumpův tým se mohl právem obávat, nezpůsobil-li prostořeký řečník nevratné škody. Bylo tomu tak tím spíš, že se výroku chytila protitrumpovská média a začala jej citovat na každém kroku.

Naštěstí pro Trumpa se vzápětí dopustil podobné chyby úřadující prezident, demokrat Joe Biden, jenž pro změnu označil Trumpovy voliče a stoupence rovněž za „odpadky“ („garbage“), takže si vysloužil podobnou pozornost médií jako Hinchcliffe, možná ještě větší. Sociální sítě v čele s Muskovou X doslova zaplavily fotky Trumpových sympatizantů, v mnoha případech půvabných mladých žen, kteří, respektive které se ironicky označovaly za „odpadky“ a hlásili/y se k volbě Donalda Trumpa.

Samozřejmě se objevily i spekulace a vtipy na téma, že se Joe Biden tentokrát „neuřekl“, ale že se tak vyjádřil záměrně, protože by mu ani trochu nevadilo, kdyby Kamala Harrisová s Donaldem Trumpem příští týden ve volbách prohrála. Vtip, ve kterém rozveselený Biden volá Trumpovi a říká „Jasně, všechny jsem je označil za odpadky. Úplně všechny. Říjnové překvapení pro tu (jemně řečeno – M. K.) čúzu. Závod (či souboj) je tvůj, Doníku!“ („Yeah, I called them al garbage. All of them. On October surprise for that bitch. The race si yours, Don.“) má v tomto ohledu velkou vypovídací hodnotu. Jako vysvětlení připomínám, že uprostřed léta provedli demokraté nemilosrdný vnitrostranický převrat, ve kterém „zařízli“ unaveného a zemdleného Bidena, který podle nich nemohl Trumpa porazit, a nahradili jej právě Harrisovou. O tom, že Biden a jeho nejbližší okolí na toto pokoření nezapomněli, nemůže být pochyb, v tomto ohledu na výše zmíněném vtipu nepochybně něco je…

Co bude, až to bude…

Příští středu ráno budeme napjatě čekat nejen na výsledek voleb, ale také doufat, že bude, jakkoli tomu zatím mnoho nenasvědčuje, pokud možno jednoznačný. S tím totiž úzce souvisí reakce poražené, respektive poraženého. Všichni máme, myslím, v živé paměti, konec roku 2020, kdy Donald Trump odmítl uznat výsledek voleb (neuznal je ostatně dodnes) a 6. ledna 2021 přímo či nepřímo, záměrně či mimoděk, na to se názory různí, vyprovokoval dav svých stoupenců k útoku na Kapitol. Tento bezprecedentní atak na jeden z pilířů americké demokracie je tak mementem a varováním, že v souvislosti s výsledky voleb je možné čekat kdeco.

Osobně mám za to, že se lze obávat nejen možných reakcí poraženého Trumpa a jeho fanatických stoupenců, ale i zuřivých sympatizantů Kamaly Harrisové. Vzhledem k událostem z ledna 2021 sice takřka všichni mluví jen o trumpovcích, radikální wokeisté a progresivisté z opačného tábora ale nejsou o nic lepší – násilné události v době vrcholící „horečky“ jménem Black Lives Matter či řádění levičáků na univerzitách před rokem, po teroristickém útoku Hamásu na Izrael, na předních amerických univerzitách, abych uvedl jen několik příkladů, vypovídají jasně. Připočteme-li k tomu, že se stále častěji objevuje obviňování Trumpa z příklonu k fašismu (autoři těchto výroků zjevně o fašismu vědí jen velmi málo), může se klidně stát, že po vítězství tohoto „fašisty“ bude chtít vzít část jeho odpůrců „spravedlnost“ do svých rukou…

Doufám, to jsou všechno jen „černé scénáře“, které se po 5. listopadu nenaplní. Ale i kdyby k nim snad třeba zčásti došlo, Spojené státy to zvládnou, moje důvěra v tuhle velkou demokracii za oceánem je velká. Zvládla ve svých dějinách ostatně kde co, vypořádá se tedy i s možnými následky mimořádně vypjatých prezidentských voleb. Moje víra vychází mimo jiné z premisy, že kdybych přestal věřit v „Ameriku“, znamenalo by to ztrátu víry v Západ jako takový, který právě ona, ať se to někomu líbí či nelíbí, ztělesňuje ze všechno nejlíp. A ztráta víry v Západ u mě nepřipadá v úvahu. Nic lepšího na světě, navzdory všem jeho problémům, totiž není.

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.