Ohlédnutí za nejnabitější dekádou v dějinách amerického filmu

Amerika ve varu 14

Když byly USA (naposledy) pořádně „ve varu“

Ohlédnutí za nejnabitější dekádou v dějinách amerického filmu

Martin Kovář, 21. září 2023

Když jsem před pěti týdny psal o „esenci Ameriky“ tak, jak ji viděli a jak o ní psali nejlepší američtí literáti konce 19., 20. a počátku 21. století, sešlo se mi od Vás, milí čtenáři a milé čtenářky, drtivě nejvíc reakcí, ve kterých jste mi zčásti děkovali a zčásti doplňovali můj přehled, s některými z Vás jsem si na dané téma podrobně psal, bylo to zkrátka moc prima. Mnozí z Vás mě přitom vyzvali, zda bych podobný text nenapsal i o americkém filmu.

Čtěte a pište na adresu

Makovar@atlas.cz

Autori@datarun.cz

Sedmdesátá léta a „nový Hollywood“

Vzhledem k tomu, že jsem kdysi býval a stále ještě trochu jsem filmovým fanatikem, rozhodl jsem se, že Vám vyhovím. Zároveň jsem ale od samého začátku věděl, že nemůžu psát o americké kinematografii jako celku, protože by to byl bez přehánění nekonečně dlouhý text, který by nikdo z Vás nedočetl. Z tohoto důvodu jsem si nakonec vybral jedno jediné desetiletí, jež bylo, alespoň podle mého názoru, pokud jde o americkou kinematografii, při veškerém respektu k těm ostatním, „nejnabitější“ ze všech.

Jedná se o sedmdesátá léta, kdy ve studiích „továrny na sny“ vrcholil tzv. „nový Hollywood“ (New Hollywood) a kdy se zároveň (z)rodily nové režisérské a herecké hvězdy, které (nejen) americkému filmu dominovaly několik následujících desetiletí. Tak pojďme na to; kompletní seznam „mých“ filmů období, jež jsem si vymezil léty 1969–1982, najdete na konci textu, proto v něm samotném uvádím jen české názvy filmů a jejich režiséry, nikoli anglické názvy a roky, kdy byly natočeny.

Watergate a frustrace americké společnosti

Prvním a hned nesmírně bolestivým tématem, jež se ve filmových sedmdesátých letech objevilo, byla hluboká frustrace, deziluze a defétismus velké části americké společnosti po aféře Watergate a po (vy)nuceném odchodu republikánského prezidenta Richarda M. Nixona z Bílého domu v roce 1974 a s tím související kolosální nedůvěra vůči americkým politickým institucím a jejich „nástrojům moci“.

Snímky jako „Všichni prezidentovi muži“ Alana J. Pakuly přímo o aféře Watergate, o tom, jak Carl Bernstein a Bob Woodward „uvařili“ prezidenta Nixona, „Rozhovor“ Francise Forda Coppoly o tom, že odposlouchávat lze kohokoli, kdykoli a kdekoli, „Tři dny Kondora“ Sydneyho Pollacka o tom, čeho všeho jsou schopné tajné služby a „Byl jsem při tom“, brilantní moralitka Hala Ashbyho o zoufalství a bezvýchodnosti politických elit, o tom všem vypovídají víc než jasně.

Vietnam, Vietnam a znovu Vietnam

Když Miloš Forman natočil ve druhé polovině sedmdesátých let svůj příspěvek na téma „Američané a válka ve Vietnamu“, legendární muzikál „Vlasy“, nebyl zdaleka jediným režisérem, který sypal sůl do „jen na povrchu zhojených hlubokých ran Ameriky“. Již rok před ním natočili o vietnamské katastrofě Michael Cimino mimořádně drásavého „Lovce jelenů“ a Hal Ashby podobně depresivní „Návrat domů“. Oba tvůrci sice tvrdili, že jejich filmy jsou také o lásce (což byla pravda), temné poselství o zmarech války bylo ale silnější.

V témže roce jako Formanovy „Vlasy“ pak vznikla „Apokalypsa“ Francise Forda Coppoly, natočená volně na motivy Conradovy novely „Srdce temnoty“. Nedávná válka se objevovala i ve snímcích, které o ní primárně nebyly, jako třeba senzační konverzační komedie Roberta Mulligana „Příští rok ve stejnou dobu“; i takovým ale dávala dramatický rozměr a silně kritický tón, stejně jako první část ságy jménem „Rambo“ Teda Kotcheffa.

Špinavé ulice, včera i dnes

Dalším velkým tématem sedmdesátých let byla neutěšená situace v amerických velkoměstech, ať už se jednalo o organizovaný zločin, anebo o vysokou míru kriminality, kterou neměli na svědomí mafiánští bossové. Za nejlepší filmy celé dekády jsou proto nikoli náhodou považovány snímky „Kmotr“ a „Kmotr II“ Francise Forda Coppoly, jakkoli se zčásti jedná o „retro“, nejen o příspěvek k aktuální situaci; proto do této skupiny filmů patří, svým způsobem, i geniální „Čínská čtvrť“ Romana Polańského z časů, kdy Americe vládl „velký komunikátor“ Franklin D. Roosevelt.

Nemilosrdně až brutálně k témuž tématu mířil i „Drsný Harry“ Dona Siegela, jenž stvořil legendárního policajta Clinta Eastwooda, „Francouzská spojka“ Williama Friedkina s Genem Hackmanem v životní roli a s nejlepší filmovou honičkou všech dob, a „Špinavé ulice“ či „Taxikář“ Martina Scorseseho s Bobem de Nirem.

Největší filmař poválečné Ameriky

V sedmdesátých letech nastartoval svoji kariéru, která doposud pokračuje, nejlepší, nejinovativnější a nejgeniálnější režisér poválečné Ameriky – Steven Spielberg. Jeho nízkorozpočtový „Duel“, první blockbuster v moderních dějinách filmu „Čelisti“, zásadní film o komunikaci s mimozemským světem „Blízká setkání třetího druhu“ a nejlepší dobrodružný film všech dob pro kluky, holky i dospělé „Dobyvatelé ztracené archy“ o fenomenálním archeologovi Indianu Jonesovi – všechny tyhle snímky natočil Spielberg během deseti let a (u)dal jimi světové kinematografii „nový směr“. Ty filmy dodnes nezestárly, ani jediný z nich, a to je jedna z největších pochval, které na jejich adresu můžeme říct.

Woody Allen a jeho neurotičtí Newyorčané

Podobná slova platí i o Woodym Allenovi, dalším „velkém vypravěči“ moderní Ameriky. Zejména jeho filmové portréty neurotických mužů a žen z Nového Yorku, které mistrovsky „vystřihl“ v „Annie Hallové“ a pro někoho ještě lépe (jde-li to vůbec) v „Manhattanu“, jsou ukázkou té nejlepší filmařiny vůbec. Nikoli náhodou byl nenápadný brýlatý židovský intelektuál jednou z největších filmových hvězd tohoto a následujícího desetiletí, dialogy z jeho filmů si fanoušci přeříkávají dodnes, stejně jako milují jeho postavy, náladu a atmosféru, kterou dokázal svým filmům dát; mimochodem, právě v tom je „Manhattan“ nad všemi ostatními.

Skoro bych řekl, že pokud byste chtěli zažít New York sedmdesátých let, máte dvě možnosti, jak se na něj dívat: buď drsně, naturalisticky, jak jej natočil již zmíněný William Friedkin ve „Francouzské spojce“, anebo poeticky a laskavě, jako to dokázal Woody Allen v „Manhattanu“. Záleží jenom na Vaší povaze, respektive na tom, jak jste ten který večer naladěni.

Sci-fi jako šlágr

Science-fiction snímky se staly v sedmdesátých letech super šlágry a také „továrnou na peníze“. Kolik fantastických nápadů a filmů, tak odlišných, se v této dekádě zrodilo!

Jen si to vezměte: Kromě již uvedených Spielbergových „Blízkých setkáních třetího druhu“ to byly hlavně „Hvězdné války“ George Lucase, jež se dočkaly nesčetných pokračováních a jež stály u zrodu největšího filmového byznysu všech dob; „Superman“ Richarda Donnera; temný a zcela přelomový „Vetřelec“ Ridleyho Scottta, další tentokrát děsuplná „ikona“ filmových sedmdesátek; v neposlední řadě pak „Blade Runner“ téhož režiséra, pochmurná vize budoucí dystopické společnosti, jímž považuji „filmová sedmdesátá léta“ za ukončená. Tolik nápadů, tolik tvůrčí invence a geniality v jediném desetiletí, že to až bere dech…

A všechny ostatní, aneb Od Bezstarostné jízdy až po Blade Runnera…

V sedmdesátých letech vznikly samozřejmě i filmy, které do žádné z žánrových kolonek, o nichž jsem psal výše, nezapadají, ale přesto by bez nich americké „sedmdesátky“ nebyly úplné. Na jejich začátku, v roce 1969, ostatně stály jak svým obsahem, tak hlavně vyzněním temné stories jako „Bezstarostná jízda“ Dennise Hoppera, na jejímž konci symbolicky umřela „divoká a hippie šedesátá léta“, „Divoká banda“ „nejkrutějšího“ Sama Peckinpaha, „Smuteční kovboj“, drama o mladých zoufalých lidech na pomyslném dně velkoměsta, a také jeden z nejlepších filmů demýtizujících americkou moderní historii – „Malý velký muž“ Arthura Penna s Dustinem Hoffmanem v hlavní roli.

K sedmdesátým letům patří i děsivé „Vysvobození“ Johna Boormana o střetu dvou civilizací, jedná-li se ve druhém případě vůbec o lidskou civilizaci, Friedkinův znepokojivý „Vymítač ďábla“, Formanův „Přelet přes kukaččí hnízdo“ s Jackem Nicholsonem, který z českého utečence do Ameriky udělal celosvětovou režisérskou superstar, „Rocky“ Johna G. Avildsena, díky němuž zná celý svět Sylvestera Stalloneho, „Horečka sobotní noci“, příznačná pro „popový“ konec dekády a „nakopnuvší“ (s omluvou za ten výraz, ale filmaři jej používají) Johna Travoltu k nebeským výšinám, nebo „Zuřící býk“ Martin Scorseseho jako svého druhu antipod k „Rockymu“. A třeba také „Rudí“ Warrena Beattyho, jenž dostal Oskara za nejlepší režii dramatu ze starých časů „rudého nebezpečí“…

Takové tedy bylo, alespoň v největší stručnosti, nejdynamičtější a nejnabitější desetiletí americké kinematografie. Tak si na ty filmy zavzpomínejte a ještě lépe – pusťte si je, já to udělám už dneska večer a budu v tom pokračovat i v dalších dnech. Je v nich tolik talentu, tolik radosti, tolik slz a emocí, jaké Hollywood nevyprodukoval nikdy předtím, ani nikdy potom.

Americká sedmdesátá léta ve filmu

• Bezstarostná jízda (Easy Rider, 1969, Dennis Hopper)

• Divoká banda (The Wild Bunch, 1969, Sam Peckinpah)

• Půlnoční kovboj (Midnight Cowboy, 1969, John Schlesinger)

• Velký malý muž (Little Big Man, 1970, Arthur Penn)

• Drsný Harry (Dirty Harry, 1971, Don Siegel)

• Duel (Duel, 1971, Steven Spielberg)

• Francouzská spojka (The French Connection, 1971, William Friedkin)

• Kmotr (Godfather, 1972, Francis Ford Coppola)

• Vysvobození (Deliverance, 1972, John Boorman)

• Špinavé ulice (Mean Streets, 1973, Martin Scorsese)

• Vymítač ďábla (The Exorcist, 1973, William Friedkin)

• Kmotr II (Godfather II, 1974, Francis Ford Coppola)

• Čínská čtvrť (Chinatown, 1974, Roman Polański)

• Rozhovor (The Conversation, 1974, Francis Ford Coppola)

• Čelisti (Jaws, 1975, Steven Spielberg)

• Přelet přes kukaččí hnízdo (One Flew Over the Cuckoo’s Nest, 1975, Miloš Forman)

• Tři dny Kondora (Three Days of the Condor, 1975, Sydney Pollack)

• Rocky (Rocky, 1976, John G. Avildsen)

• Taxikář (Taxi Driver, 1976, Martin Scorsese)

• Všichni prezidentovi muži (All the President’s Men, 1976, Alan J. Pakula)

• Annie Hallová (Annie Hall, 1977, Woody Allen)

• Blízká setkání třetího druhu (Close Encounters of the Third Kind, 1977, Steven Spielberg)

• Horečka sobotní noci (Saturday Night Fever, 1977, John Badham)

• Hvězdné války (Star Wars, 1977, George Lucas)

• Lovec jelenů (The Deer Hunter, 1978, Michael Cimino)

• Návrat domů (Coming Home, 1978, Hal Ashby)

• Příští rok ve stejnou dobu (Same Time, Next Year, 1978, Robert Mulligan)

• Superman (Superman, 1978, Richard Donner)

• Apokalypsa (Apocalypse Now, 1979, Francis Ford Coppola)

• Byl jsem při tom (Being There, 1979, Hal Ashby)

• Manhattan (Manhattan, 1979, Woody Allen)

• Vetřelec (Alien, 1979, Ridley Scott)

• Vlasy (Hair, 1979, Miloš Forman)

• Zuřící býk (Raging Bull, 1980, Martin Scorsese)

• Dobyvatelé ztracené archy (Riders of the Lost Arc, 1981, Steven Spielberg)

• Rudí (Reds, 1981, Warren Beatty)

• Blade Runner (Blade Runner, 1982, Ridley Scott)

• Rambo: První krev (Rambo: Forst Blood, 1982, Ted Kotcheff)

Odebírejte naše další newslettery

Nechcete už odebírat naše e-maily? Odhlaste se zde.